Vývoj člověka (antropogeneze) infolist




Дата канвертавання21.04.2016
Памер55.33 Kb.

Vývoj člověka (antropogeneze) - infolist


Během čtvrtohor do své poslední fáze dospěl vývojový proces, který začal u primitivních primátů v paleocénu a který ze současného pohledu vyvrcholil vznikem „moderního“ člověka - Homo sapiens - asi před 200 000 lety.



Podle současných vědeckých poznatků se člověk vyvinul v důsledku komplikovaných a dlouhodobých historicko-evolučních procesů z okruhu úzkonosých opic Starého světa. - Někdy koncem starých třetihor se od nich odštěpila nová vývojová linie:

Nadčeleď

Čeleď

Podčeleď

Zástupci

Hominoidea

Oreopithecidae




Oreopithecus

Pliopithecidae




Pliopithecus

gibonovití (Hylobatidae)




gibon (Hylobates)

Hominidae

Dryopithecinae

Dryopithecus

Ramapithecinae

Ramapithecus, Sivapithecus

Ponginae

Gigantopithecus, orangutan (Pongo)

Homininae

gorila (Gorilla)

člověk (Homo), šimpanz (Pan troglodytes), bonobo (Pan paniscus)


Předchůdci člověka


Zástupce

Popis a druhy

Aegyptopithecus

Žil v Egyptě v době asi jako Proconsul. Vážil přibližně 5–6 kg.

Ardipithecus

Byl velice robustní. Těsně před vyhynutím druhu můžeme mluvit dokonce o hyperrobustnosti.

Ardipithecus kadabba, Ardipithecus ramidus

Australopithecus

Tento rod je dnes slučován četnými nálezy z východní a jižní Afriky. Jeho zástupci byli asi 120 cm vysocí, pohybovali se po dvou končetinách, měli vzpřímenou postavu a mozkovnu s maximální kapacitou kolem 454 cm3. Žili v rovinách a stepích a živili se převážně masitou potravou a plody. Pravděpodobně již lovili i větší zvířata (např. koně či žirafy). Na lov se vydávali v tlupách, v nichž se uplatňovala určitá spolupráce.

Australopithecus anamensis, Australopithecus afarensis, Australopithecus africanus, Australopithecus garhi, Australopithecus bahrelghazali

Dryopithecus

Jde o rod, který byl formou blízký lidoopům. Byly to velké opice; obývaly východní Afriku, Evropu, severní Indii a Čínu. Příslušníci tohoto rodu byli velmi početní a jejich způsob života jim dovoloval po dobu přibližně 12 miliónů let (v období před 20 až 8 milióny let) osidlovat rozlehlá území. Dryopithecus je dnes považován za nejstaršího známého předchůdce lidské vývojové linie. Nebylo tomu však tak, že by se Dryopithecus v průběhu miliónů let vyvíjel přímo přes odpovídající mezistupně do podoby člověka. Existoval ještě dlouho víceméně v nezměněné podobě.

Gigantopithecus

Byl větší než gorila, vyskytoval se v Číně a Indii.

Oreopithecus

Byl vysoký kolem 1,2 m, vážil asi 40 kg, obýval jižní Evropu (oblast dnešní Itálie) a Afriku.

Oreupithecus bamboli

Orrorin

Chodil po dvou končetinách. Žil asi před 8 miliony let.

Orrorin tugenensis

Paranthropus

Pochází z Afriky, byl ve srovnání s australopithékem vyšší a celkově mohutnější. Žil v lesnatém terénu a živil se převážně rostlinnou potravou. Lebku měl masivnější a těžší. Dnes převládá názor, že tento rod byl specializovanou býložravou vývojovou větví čeledi Hominidae, která žila ve stejné době jako Australopithecus a Homo habilis a vyhynula někdy na počátku středního pleistocénu. Podle skutečného datování žili zástupci rodu Paranthropus v rozmezí před 2,7 – 1,5 milióny let. Šlo o slepou vývojovou větev, která se možná oddělila od australopithéka.

Paranthropus aethiopicus, Paranthropus boisei (Leakey, 1959), Paranthropus robustus (Broom, 1938)

Pliopithecus

Předchůdce gibbonů.

Proconsul

Předchůdce šimpanzů a možná také goril. Žil přibližně před 17 miliony lety.

Propliopithecus


Ramapithecus

Vyvinul se před 14 miliony let z dryopithéka. Byl 100 – 110 cm vysoký, první opravdový předchůdce člověka. Můžeme na něm pozorovat první vývojový krok směrem od opice k člověku (anatomické důkazy). Do dneška jsou z ramapithéka známy pouze nálezy čelistí a zubů. Ramapithecus žil převážně na stromech světlého lesa, ale jeho zuby dokazují, že se živil jinak než ostatní opice: zatímco většina dávných lidoopů dávala přednost měkkému ovoci, jedl Ramapithecus vydatnější, ale tužší stravu. Silná zubní sklovina, která vykazuje výrazné stopy opotřebení, a jeho široké stoličky prozrazují, že jedl ořechy, semena, kořínky a další pevnou stravu. Jeho řezáky byly kratší než u ostatních opic a menší byla také dáseň. To s sebou přineslo první přiblížení se k lidské podobě obličeje. Čelist ramapithéka byla kratší než u ostatních opic a jeho stoličky měly, obdobně jako již u dryopithéka, stejné zvrásnění jako stoličky lidské. Ramapithecus žil stejně jako jeho předchůdce a zároveň současník Dryopithecus ve východní Africe, jižní Asii a pravděpodobně také v Evropě a příliš se v průběhu přibližně 8 miliónů let nezměnil.

Ramapithecus punjabicus

Rod Homo

Znaky


Příslušníci rodu Homo se od australopitéka odlišují těmito znaky:

  • cílevědomou výrobou a uživáním nástrojů

  • větším mozkem – rozdíl minimálně o 500 cm3

  • mnohem menšími zuby, menší čelistí a parabolickými zubními oblouky

  • stavbou některých kostí – mají tenčí lebeční kosti, velkou hlavici a kratší krček stehenní kosti a nezešikmenou pánev

Nejstarší nález


  • Nejstarší nález rodu Homo pochází z 2. 11. 1994 (lokalita Makaamital, Hadar, Etiopie, horní čelist se zuby dospělého jedince, oldovanská kultura) je starý 2,33 milióny let. Byl nalezen na území typickém výskytem australopithéka afarského, ale stavbou lebky se od něj výrazně odlišuje. Odlišuje se však také od stavby jiných zástupců rodu Homo, a tak jde zřejmě o nový druh člověka.

  • Nejstarší nález druhu Homo sapiens byl nalezen ve španělských krasových jeskyních Sierra de Atapuerca a je starý 800 000 let (datování z roku 1995). Byl ovšem nazván mylně Homo antecessor, přestože se od Homo sapiens nijak neliší. Předtím byl za nejstarší toho druhu považován tzv. Omo 1, který byl nalezen v Etiopii při řece Omo a je starý 195 000 let

Teorie vzniku


Existují dvě teorie vzniku rodu Homo:

  • Teorie převratných evolučních pulsů (Elizabeth Vrbová, polovina 80. let): V důsledku klimatických změn, které způsobily prudké zmenšení plochy lesů a jejich zachování se jen ve formě izolovaných „lesíků“ roztroušených po savaně se před 2,6 milióny let stali „izolovanými“ i obyvatelé jednotlivých lesíků, a proto časem vzniklo nejen mnoho nových druhů Homo, ale i jiných druhů živočichů. Tuto hypotézu uvítali hlavně zastánci teorie přerušované rovnováhy (punctuated equilibrium), která vysvětluje evoluci střídáním období vývojové stagnace a prudkých evolučních výbuchů.

  • Teorie kumulativních ekologických změn (Anna K. Behrensmeyer, 1997): V důsledku klimatických změn, které způsobily před 2,5 – 1,8 miliony let nástup chladnějšího a suššího podnebí a klimatické výkyvy, došlo ke změně fauny ve prospěch savanových druhů (nahrazení až 60 % suchozemských savců), ke kterým patřili i první představitelé rodu Homo. Tato teorie je založená na výzkumu Turkanské kotliny v Keni.

Členění


  • Homo sp. (blíže nespecifikovatelný – nález z Hadaru)

  • Homo habilis (Člověk zručný)

  • Homo rudolfensis (Člověk východoafrický; původně považovaný za Homo habilis)

  • Homo ergaster (Člověk pracující/člověk dělný; původně považovaný za Homo habilis nebo Homo erectus)

  • Homo georgicus (Člověk gruzínský; nálezy z let 1999 a 2001 v gruzínském Dmanisi, často považovaný za Homo ergaster)

  • Homo erectus (Člověk vzpřímený)

    • H. e. erectus (Člověk vzpřímený trinilský; původně Pithecantropus erectus)

    • H. e. modjokertensis (Člověk vzpřímený modžokertský)

    • H. e. lantianensis (Člověk vzpřímený lantianský; nálezy z okolí města Lan-tchien, provincie Šen-si, Čína; období před 900 – 790 tisíci lety)

    • H. e. pekinensis (Člověk vzpřímený pekingský; původně Sinanthropus pekinensis)

  • Homo antecessor (Člověk předchůdce)

  • Homo cepranensis (před 800-900 tis. lety)

  • Homo floresiensis (Člověk floreský; nález na ostrově Flores v Indonésii z roku 2003)

  • Homo heidelbergensis (Člověk heidelberský; archaický Homo sapiens v užším smyslu, původně /do poloviny 90. let 20. století/ Homo erectus heidelbergensis)

    • H. steinheimensis (Člověk steinheimský; dříve Homo sapiens steinheimensis)

    • H. soloensis (dříve Homo javanthropus, Javanthropus soloensis, Homo sapiens soloensis; nález z Jávy v Indonésii)

    • H. rhodesiensis (dříve Cyphanthropus rhodesiensis, Homo sapiens rhodesiensis)

    • H. cepranensis (sporný nález z roku 1994 z Ceprany v Itálii, někdy považovaný za Homo erectus nebo Homo neanderthalensis)

    • Homo helmei (část)

  • Homo neanderthalensis (Člověk neandrtálský, neandrtálec, paleoantrop, pračlověk; předtím považovaný za poddruh Homo sapiens – Homo sapiens neanderthalensis)

  • Homo sapiens (Člověk rozumný, neoantrop)

    • H. s. idaltu (nález z roku 1997)

    • H. helmei (část)

    • H. s. palestinus

    • H. s. sapiens fossilis (Člověk kromaňonský, kromaňonec, člověk předvěký, Homo sapiens fossilis, Neoanthropus fosssilis, Homo sapiens diluvialis)

    • H. s. sapiens recens (Člověk moudrý; moderní člověk)

  • Homo sapiens sapiens, který se dříve užíval k odlišení od Homo sapiens neanderthalensis, se nyní používá pro poslední vývojovou fázi člověka po kromaňoncovi, která započala před 10 000 lety.

  • Homo erectus v širším, tedy starším, smyslu (archantrop, opočlovek) zahrnuje druhy Homo erectus, Homo ergaster, Homo antecessor, Homo georgicus a Homo heidelbergensis (mimo rhodesiensis a cepranensis).

  • Menší skupina badatelů se domnívá, že i rod šimpanz (Pan) a rod gorila (Gorillla) by se měly řadit do rodu Homo pro jejich podobnost s člověkem.

  • Existuje návrh z roku 1999 (Wood), podle kterého jsou Homo habilis a Homo rudolfensis ve skutečnosti z rodu Australopithecus.

  • Někteří badatelé (Mayr 1950, Wolpoff 1994, Jelinek) považují Homo erectus za poddruh Homo sapiens. Coppens například považuje všechny příslušníky rodu Homo za Homo sapiens.

  • Homo heidelbergensis a Homo neanderthalensis se často zařazovali jako poddruhy Homo sapiens, ale analýzy mitochondrického DNA z fosílií Homo neanderthalensis naznačují, že rozdíl je dost velký na to, aby tyto případy byly klasifikovány jako samostatné druhy.

  • Někteří autoři namísto Homo heidelbergensis rozlišují:

    • Homo heidelbergensis v užším smyslu (evropští neandrtálci)

    • Homo rhodesiensis (afričtí předchůdci Homo sapiens)

  • Někteří badatelé nadále považují Homo neanderthalensis a Homo heidelbergensis za poddruhy Homo sapiens. Příklad – dělení pro Afriku dle Bräuera:

    • Archaický Homo sapiens (nebo vyspělý Homo erectus)

      • Starší archaický Homo sapiens (Homo heidelbergensis - z Afriky, bez Homo helmei = archaický Homo sapiens v užším smyslu = asi před 500 000 – 300 000 lety).

      • Novější archaický Homo sapiens (Homo helmei = asi před 300 000 – 100 000 lety).

      • Starší moderní Homo sapiens (Homo sapiens - z Afriky, bez Homo helmei = asi před 195 000 – 75 000 lety; Omo 1)

      • (Homo sapiens idaltu patří v tomto schematu buď do bodu II, nebo do bodu III)

    • Moderní Homo sapiens

Zástupci

Homo habilis


Žil asi před 2,4 – 1,5 milióny let, byl asi 130 cm vysoký, vážil 30 – 42 kg. Vyvinul se v jížní a východní Africe v pozdním pliocénu a raném pleistocénu. Lebka byla zaoblenější než u australopithéka, čelo ploché, měl mohutné nadočnicové valy (hlavně u mužů); bradový výběžek nebyl vytvořen. Tradičně se předpokládá, že se mezi 2,5 – 2 milióny let vyčlenil z australopithéka. Podle posledních nálezů však žil zhruba ve stejné době.[zdroj?] A byl učiněn i nález, kde se na jednom místě nachází Australophitecus, Homo habilis a Homo erectus (Olduvajská jeskyně ve východní Africe). Má menší stoličky a větší mozek než australopithék. Průměrná kapacita mozkovny činila 641 cm3. Měl vzpřímenou postavu a byl dobře přizpůsoben k pohybu po dvou končetinách. Vyráběl nástroje z kamene a možná ze zvířecích kostí.

Homo ergaster


Žil od 1,8 do 1,25 miliónů let před dneškem, je označován také jako Homo erectus ergaster. Vytvořil pěstní klín. Objevovaly se u něj počátky řeči. Zabýval se lovem menších zvířat a sběrem. Jeho mozek vážil už okolo 1 kg. Stopařství. Šířil se z Afriky dále do Evropy a Asie.

Homo erectus


Žil před 1 250 000 – 100 000 lety. V raném pleistocénu (před 1,5 – 1 milióny let) vyspěl Homo habilis a začal vyrábět komplikovanější kamenné nástroje; tyto a jiné odlišnosti jsou pro antropology dostatečné, aby druh klasifikovali jako nový – Homo erectus. Jeho slavným příkladem je tzv. pekingský člověk (Homo erectus pekinensis); jiné pozůstatky byly nalezeny v Asii (význačná je Indonésie), Africe a Evropě. Mnozí paleoantropologové nyní používají termín Homo ergaster pro neasijské členy této skupiny a rezervují název Homo erectus pouze pro fosílie nalezené v Asii. Toto tvrzení podkládají drobnými rozdíly ve stavbě kostry a zubů, které Homo erectus trochu odlišují od Homo ergaster. Hlava člověka vzpřímeného byla předkloněná, obličej byl mohutný, hrubě modelovaný s malým širokým nosem a se silnými vystouplými čelistmi. Čelo bylo nízké, nazad ubíhající, nadočnicové oblouky byly nadměrně vyvinuty. Čelisti byly silné, spodní čelist byla bez brady. Měl mírně klenutou mozkovnu, kapacita lebeční se pohybovala v rozmezí 750 – 1 250 cm3. Podle tvaru nalezené stehenní kosti byla jeho postava vzpřímená a dosahovala výšky 165 – 170 cm.
Homo erectus pekinensis

Obýval Severočínskou nížinu, naleziště pozůstatků se nachází 44 km jihozápadně od Pekingu – u vesnice Čou-kchou-tien ve vápencových kopcích s mnoha jeskyněmi. Jedna zvlášť velká jeskyně dosahovala původně rozlohy srovnatelné s fotbalovým hřištěm (150 m × 45 m a v jednom místě 36,6 m na výšku). Na severovýchodě měla jeskyně malý vchod. Tuto jeskyni poprvé osídlil lidský rod zhruba před 400 000 lety a osídlení trvalo bez přerušení 200 000 let, až do doby, než byla jeskyně téměř úplně zaplněna odpadky. Toto sídliště pekingského člověka je zapsáno na seznamu památek UNESCO.

V roce 1921 byl jeden zub z této lokality identifikován jako zub primitivního předchůdce člověka. První lebka byla nalezena v roce 1929. Pečlivé vykopávky z let 1921 – 1937, obnovené roku 1959, dosud odkryly přes sto tisíc kamenných nástrojů, přes stovku zubů, čtrnáct lebek a mnoho dalších kostí celkem asi ze čtyřiceti jedinců druhu Homo erectus, velmi podobného jiným raným formám lidského rodu objeveným na Jávě (1891), v Evropě, na Předním východě a v Africe.

Byli to lidé malého vzrůstu. Pekingský muž měřil na výšku necelých 1,6 metru, pekingská žena kolem 1,4 metru. Měli silné lebeční kosti a ustupující brady, avšak kapacita jejich mozku byla 850 – 1 300 cm3 (proti 775 – 900 cm3 člověka z Jávy a 1 350 cm3 raného Homo sapiens). Byli to lovci, rybáři a sběrači a používali oheň; osvětlovali jím jeskyni a upravovali na něm maso – ze sedmdesáti procent se jednalo o vysokou zvěř, v obydlí pekingského člověka však byly nalezeny také kosti leoparda, medvěda, šavlozubého tygra, hyeny, slona, nosorožce, velblouda, vodního buvola, divokého prasete a koně. V jeskyni nabyly nalezeny žádné hroby ani kompletní kostry, avšak některé lebky byly proražené, z čehož se usuzuje, že pekingský člověk byl částečný kanibal, nebo alespoň lovec lebek, který si pochutnával na mozku svých obětí. To vše dohromady znamená, jak říká K. C. Chang (1986), že nález pekingského člověka je „obrovským úlovkem paleoantropologie“.

Homo heidelbergensis


Heidelberský člověk žil před 800 – 300 tisíci lety, je označován také jako Homo sapiens heidelbergensis a Homo sapiens paleohungaricus. Měl tzv. maurskou čelist. Kapacita mozkovny dosahovala 1200cm3. Jako první osídlil Evropu, nálezy pocházejí z Německa a Maďarska (Vértesszőlős‎‎).

Homo neanderthalensis


Protoneandrtálci (před 150 000 – 120 000 lety) a klasičtí neandrtálci (před 100 000 – 40 000 lety) měli robustní kostru a byli 160 cm vysocí. První zbytky byly objeveny v r. 1856 ve Feldhofské jeskyni v Neanderově údolí řeky Düssel, východně od Düsseldorfu v Německu; nejvýznamnějšími nalezišti v České republice a na Slovensku jsou Gánovce u Popradu, Šipka u Štramberka a Moravský kras. První nálezy byly původně popsány jako Homo neanderthalensis King, 1864. Jde o vymřelou slepou vývojovou větev. Člověk neandrtálský žil v období před 250 – 30 tisíci lety, je označován také jako Homo sapiens neanderthalensis. Vedou se spory, zda tvoří „neandrtálec“ samostatný druh, nebo jestli se jedná o poddruh Homo sapiens. Převažuje názor, podle kterého se jedná o dva rozdílné druhy (na základě zkoumání mitochondrického DNA a DNA Y-ového chromozomu a zjištění, že nedošlo k míšení genů s Homo sapiens).

Homo floresiensis


Byl 12 000 let starý (vědecké periodikum Nature 28. 10. 2004) a asi 110 cm vysoký.

Homo sapiens


Jeden typ tohoto člověka (se širokým obličejem) se nazývá kromaňonec podle naleziště Cro-Magnon ve Francii. Na území České republiky se nachází řada nalezišť: Předmostí v Přerově, Dolní Věstonice, Pavlov, Brno, Koněprusy, Mladeč aj.

Druh Homo sapiens žije od období před 800 000 lety dodnes. Mezi obdobím před 400 000 lety a druhou meziledovou dobou, asi před 250 000 lety, se zvětšovala jeho lebka a vyvinulo se lepší zpracovávání kamenných nástrojů, což dokládá změnu z Homo erectus na Homo sapiens. Důkazy dokládají migraci Homo erectus z Afriky a následnou transformaci Homo erectus na Homo sapiens v Africe (jinde důkazy chybějí). Následující migrace v rámci Afriky a ven z ní nahradila dříve rozšířený druh Homo erectus. V současnosti nejsou žádné další důkazy o různém vývoji Homo sapiens na různých místech světa, a tak je tato oblast častým debatním tematem v oblasti paleoantropologie.



Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDvoj_%C4%8Dlov%C4%9Bka


База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка