Podkmen : Vzdušnicovci /Tracheata




Дата канвертавання27.04.2016
Памер78.06 Kb.

Podkmen : Vzdušnicovci /Tracheata/

Dýchají bohatě rozvětvenými trachejemi, které přivádějí vzduch přímo k jednotlivým orgánům. Mají vyvinut jeden pár tykadel.


Třída : Hmyz /Insecta/

Primitivní formy již z prvohor, většina druhů – 320 mil. let.

Nejpočetnější skupina živočichů, popsáno více než milion druhů (roztoči: 30 000, ptáci: 8 500, savci: 4 500 druhů).

Asi 5 000 druhů škodících, většinou na plodinách a skladech

Člověk na Zemi cca 100 000 let: krátká doba pro přizpůsobení hmyzu, synantropně jen málo druhů. Období lokálního vytápění: vši, štěnice, blechy (oděvy, postele, užší kontakt s lidmi). Období vytápěných prostor (bytů, pracovišť, provozů atd.) : švábi a rusi – v Evropě až v 19. Stol., mravenci farao na začátku 20. stol., rozšíření až po 2. svět. válce. Nové stavební technologie přinášejí podmínky pro migrace a rozvoj ostatních skupin hmyzu.

Reakce na světlo: pozitivně fototaktické druhy: dvoukřídlí

negativně f.d.: švábovití, štěnice

Stavba těla: Hlava, hruď a zadeček jsou zpravidla výrazně oddělené. Hlava nese tykadla, často nápadně větvená – sídlo smyslových orgánů, především k analyse chemických látek (pachů – feromonů atd). Skrývá hlavní nervové ganglium – mozek. Složené oči z mnoha facet (omatidií), kždá má svou čočku a několik světločivných buněk. Ústní ústrojí je odlišné u jednotlivých řádů (kousací, olizovací, sací, bodavé). Tříčlenná hruď nese na každém článku jeden pár nohou a na druhém a třetím článku křídla, která mohou být v různém stupni redukována, zvláště u parazitických forem. Nohy uzpůsobené hlavním funkcím (skákavé, kráčivé, hrabavé, záchytné atd.). Křídla vyztužená žilnatinou. Přední pár může být. chitinizovaný (krovky brouků), druhý pár může být redukovaný (kyvadélka – haltery) u některých dvoukřídlých. Počet zadečkových článků může být ze základního počtu dvanácti redukován. Nese trávicí, vyměšovací a pohlaví orgány.

Vnitřní anatomie:

Cirkulační systém: haemolymfa („krev“) je poháněna srdcem na hřbetní straně těla, cirkuluje do hlavy a zpět, volně tělní dutinou opět do srdce. Roznáší živiny, odstraňuje odpadní látky a ničí patogeny.

Dýchací systém: vzdušnicemi (spirálně vyztužené trubice ústící průduchy (spiracula). Rozvětvují se až k jednotlivým buňkám kde zprostředkují výměnu plynů. Spiracula mohou být uzavíratelná (zamezí přístupu škodlivin do organismu).

Nervový systém: z hlavového ganglia vybíhají nervové provazce, spojující ganglia v každém článku těla. Zrak sluch čich a hmat jsou většinou dobře vyvinuty, stejně tak jako reakce na tyto podněty.

Trávicí systém: začíná ústními orgány a zpravidla dobře vyvinutými slinnými a dalšími přídavnými žlazami. Jícen a žaludek mohou mít řadu oddílů s různými funkcemi (faryngeální pumpa apod.).

Vylučovací systém: malphigické trubice ústí do trávicí trubice mezi středním a zadním střevem a odvádějí z těla sloučeniny dusíku (kyselinu močovou), vylučovanou společně s trusem.

U hmyzu rozeznáváme dva základní typy ontogenetického vývoje.

Rozmnožovací systém (gonochoristé) samčí: varlata, chámovody, kopulační orgán často významným systematickým znakem. Samičí: vaječníky, vejcovody, pochva a semenný váček (spermatheka) – zásobárna spermatu.


Proměnu nedokonalou a dokonalou.
1.Proměna nedokonalá (hemimetabola): vajíčko, nymfa /několik stádií, podobných dospělcům/, dospělec /švábi, vši, štěnice/.
Řád : Švábi /Blattodea/ : Šváb obecný /Blatta orientalis/, rus domácí /Blattela germanica/, šváb americký /Periplaneta americana/ a další.

Řád : Vši /Anoplura/ : veš dětská /Pediculus capitis/, veš šatní /Pediculus humanus/, veš muňka /Phtirus pubis/, veš prasečí a další.
Řád : Ploštice /Heteroptera/: štěnice domácí /Cimex lecturalius/, štěnice holubí /Cimex columbarius/, štěnice vlaštovčí /Oeciacus hirundinis/.
2. Proměna dokonalá (holometabola): vajíčko, larva /několik stádií nepodobných dospělcům /, kukla, dospělec /dvoukřídlí, blechy, blanokřídlí/.

Řád : Dvoukřídlí /Diptera/



Čeleď : Komárovití /Culicidae/ : Anopheles messae, An. maculipennis, An. atroparvus, An. labranchiae, Culex pipiens pipiens, C.p.molestus, C.modestus, Aedes vexans, Ae. sticticus, Ae. cantans.
Čeleď : Muchničkovití /Simuliidae/ : Simulium latipes, Odagmia ornata
Čeleď : Mouchovití /Muscidae/ : moucha domácí /Musca domestica/, moucha lustrová /Fannia canicularis/, bodalka stájová /Stomoxys calcitrans/.
Čeleď : Bzučivkovití /Calliphoridae/ : bzučivka obecná /Calliphora vicina/, bzučiv zlatá / Lucilia caesar/.
Čeleď : Masařkovití /Sarcophagidae/ : masařka obecná /Sarcophaga carnaria/
Čeleď : Ovádovití /Tabanidae/ : bzikavka dešťová /Haematopa pluvialis/, bzikavka slepoočka /Crysops oaecutiens/, ovád hovězí /Tabanus bovinus/.
Čeleď : Klošovití /Hippoboscidae/ : kloš ovčí /Helophagus ovinusú/, kloš jelení /Lipoptena cervi/, kuklorodka ptačí /Ornithomyia avicularia /.
Řád : Blechy /Siphonaptera/ : blecha lidská /Pullex irritans/, psí /Ctenocephalides canis/, kočičí / Ct. felis/, slepičí / Ceratophyllus gallinae/, holubí / C.columbae/, vlaštovčí /C. hirundinis/, krysí /Nosopsyllus fasciatus /, ježčí /Archeopsylla erinacei/, veverčí /Monopsyllus sciurorum/, morová /Xenopsylla cheopsis/.
Řád : Blanokřídlí /Hymenoptera/:
Čeleď : Mravencovití /Formicidae/ : mravenec obecný / Lasius niger, L. emarginatus/.
Čeleď : Mravencovití /Myrmicidae/ : mravenec farao / Monomorium pharaonis/.
Čeleď : Sršňovití /Vespidae/ : sršeň /Vespa crabro/, vosa obecná /Vespa vulgaris/, včela medonosná / Apis mellifera/.
Popis a biologie nejvýznamnějších skupin.

Řád : Švábi /Blattodea/

Původ většiny druhů v Africe. Převážná většina druhů žije v tropech, ve stř. Evropě pouze asi 10 druhů. Jsou to středně velké formy /do 35 mm / se silně zploštělým tvarem těla a nitkovitými tykadly a množstvím drobných článků. Ústní ústrojí je kousavé. Uváděné druhy mají při pohledu shora hlavu krytou zaobleným štítem. Přední křídla jsou kožovitá, zadní blanitá.

Vývoj: samička nosí oplodněná vajíčka ve zvláštní schránce – kokonu /ootéce/ , ve které je po určité době odkládá. Líhnutí nymf, jejich několikeré svlékání spojené s růstem až do stádia dospělce je urychlováno vyšší teplotou /do 30°C/, vyšší relativní vlhkostí a nabídkou vhodné potravy. Průměrně trvá několik měsíců. Celková délka života je do 3 let. Švábi jsou přes den ukryti ve skulinách, na teplých a tmavých místech. V noci, kdy jsou aktivní, se při náhlém rozsvícení se snaží ihned uniknout (30cm/1 sec), rus může i popolétnout. Švábi především v provozech (sladovny, pekárny, atd., na zemi. Rusi i ve výškách, podél teplovodního potrubí. Noční aktivita. Žijí ve společenstvech (vylučují agregační - shromažďovací feromon, mimo jiné i trusem). Okusováním a kálením ničí a zároveň kontaminují různými choroboplodnými zárodky všechny druhy přístupných potravin, které současně vyhledávají i v odpadech. Rozšiřují až 40 druhů patogenních bakterií (např. Salmonely), parasitické prvoky, viry a hlísty. Páchnoucí sekret je patrný při větším zamoření. Výměty i částečky jejich těl v prachu jsou silným alergénem. Vyskytují se ve zdravotnických zařízeních, potravinářských závodech i moderních bytech.

Šváb obecný /Blatta orientalis/ asi 25 mm dlouhý, černohnědý. Samci s křídly, samice mají křídla redukovaná, avšak s výraznou žilnatinou, která chybí u nymf. Samec má na rozdíl od samice na zadečku mezi párem článkovaných štětů dva tenké výrůstky. Kokon až 10 mm, nymfy až 10 svlékání do délky 20 mm.

Rus domácí /Blatella germanica/ 11-13 mm dlouhý, světle hnědý. Kokon cca 5 mm.mm. Nymfy se líhnou ihned po odložení kokonu samicí, jsou 2 mm velké a svlékají se 7 x – do 10 mm.

Některé chrakteristiky švábů a rusů




Šváb obecný

Rus domácí


Délka dospělce

v mm


cca 25

10 - 15

Délka života samice

dle teploty



50 – 250 dní

110 - 160 dní

Inkubace ootéky

40 – 80 dní

17 – 28 dní

Počet vajíček v kokonu

16 - 18

30 - 48

počet ooték za život

5 - 10

4 - 8

Vývoj nymfy

dle teploty



140 – 500 dní

40 - 60 dní

Teoretický počet potomků

700

20 000

Optimální teplota

20 – 26oC

28 - 33 oC


Šváb americký /Periplaneta americana/ /okolo 40 mm/ je hnědočervený. Pochází z teplých oblastí. Mimo laboratoře, kde je chován jako pokusné zvíře, žije jen na příhodných místech, kam se samovolně rozšířil, nebo byl přenesen. Může žít déle než rok (samice švábovitých žijí déle). V hodnotách uváděných v tabulce stojí přibližně mezi oběma předchozími druhy.

Řád : Vši /Anoplura/


Vši jsou specializovaní cizopasníci savců /nejsou schopné přecházet na hostitele jiného druhu/. Ve stř. Evropě žije více než 20 druhů. Drobný hmyz /0,5 - 5 mm/ , šedožlutý, nasátou krví získá načervenalou barvu. Tělo je dorsoventrálně zploštělé, porostlé štětinami a chlupy, vždy bez křídel. Hlava je zřetelně oddělena od trupu a je vždy užší než hruď. Ústní ústrojí uzpůsobeno k bodání a sání. Každá noha zakončena mohutným drápem, který společně s prstovitým výběžkem na holeni svírá chlup nebo vlas. Veš dětská (Pediculus humanus capitis) žije pouze ve vlasech lidí všech věkových kategorií (pediculosa). Délka těla samice je až 3,5 mm, samce 2-3 mm. Dospělá samice žije 20 - 35 dní a každý den klade až 5 vajíček velikosti 0,3 x 0,8 mm! Protože se drží v těsné blízkosti pokožky, můžeme podle polohy hnid /pevně přilepených vajíček na vlasech/ odhadnout dobu napadení, za předpokladu, že vlasy rostou rychlostí asi, 1,25 cm za měsíc. Hnidy jsou zprvu bílé, později až žluté, na horním okraji mají víčko. Z vlasů je neuvolní ani octová voda a vyčesávání hustým hřebenem /všiváčkem/ je rovněž málo účinné. Běžné mytí hlavy nevadí ani dospělým vším. Délka vývoje je závislá na teplotě. Z hnidy se 1. nymfální stádium (dlouhé 1 mm) se líhne za 5 - 10 dní, vývoj všech 3 nymfálních stádií /třetí nymfa se mění v dospělce/ trvá 15 - 30 dní. Ve vlasech lidí se vyskytuje pouze veš dětská. Zavšivení se ve světě zvyšovalo v letech 1970 - 1976. V USA v té době 6 mil případů, u nás 24 000. Od té doby opět mírně klesá. Pouze v oblastech s nízkou hygienickou úrovní může být napadeno až 80% obyvatel. Hostitele neopouští, přenos těsným kontaktem. Specificky nepřenáší choroby, avšak při silnějším napadení /mnoho desítek a set kusů/ sužuje hostitele svěděním kůže neboť nymfy i dospělci sají několikrát (3 a více krát) denně po 1 – 1,5 mg krve. Mohou vzniknout i alergické reakce, případně druhotná infekce. K přenosu vší dochází těsným kontaktem osob, např. při hře v dětských kolektivech, společným ukládáním hlavových pokrývek, prostřednictvím ručníků, ložního prádla atd. Při výskytu v rodině je třeba ošetřit všechny členy. V malých kolektivech se šíří rychle. Vyčesané vši rychle přelézají na hostitele (i nového). Ve vlasech délky okolo 1 cm a kratších již nenalézají vhodné podmínky. Obvyklé napadení: okolo 10 vší a desítky hnid (vajíček). Masivní napadení několik set i 2000 jedinců na jedné osobě. V devadesátých letech popsána rezistence vší k permetrinu a v některých školách bylo napadeno až 20 % dětí. Sprejové přípravky na bázi organofosfátů působí spolehlivě. Veš šatní (Pediculus humanus corporis) /přenešeč původců skvrnitého tyfu/ nebyla u nás od r.1945 zjištěna téměř půl století. V posledních letech opět nálezy vlivem migrací osob z podmínek s nedostatečnou hygienickou úrovní. Vyskytovala se např. v podmínkách válečných koncentračních táborů /velká hustota lidí za snížených hygienických podmínek/. Morfologicky jen obtížně (statisticky na základě měření) rozlišitelná od vši dětské. Drží se pouze na vláknech tkanin, kde klade vajíčka. Je přenašečem skvrnivky. Relativně odolná proti chladu a hladovění. Muňka (Phthirus pubis) se liší od předchozích nejen zaoblenějším tvarem těla, silnýma nohama 2. 3. páru a jiným zakřivením jejich drápů, čímž je odkázána na chlupy většího průměru /ochlupení pohl. orgánů, obočí, vousy, chlupy v podpaží a pod./. Délka těla samce 1 mm, samice 1,5 mm. Přenos se děje zpravidla při pohlavním styku. Řada druhů domácích i volně žijících zvířat má své úzce specializované vši, např. veš prasečí /až 5,5 mm/. Mrtvého hostitele opouštějí všechny druhy vší za 10 - 15 hod. Hladovět vydrží max. několik dní.

Řád : Ploštice / Heteroptera /


V našich podmínkách žije asi 1000 druhů, což je jen nepatrný zlomek početného řádu. Živí se většinou rostlinnými šťávami nebo dravě. Žijí na souši i ve vodě. I když můžeme být v pobřežní zóně stojatých vod velmi citlivě bodnuti bodulí obecnou /Ilorys oimicoides /, 16 mm dlouhou plošticí zvanou též vodní včela. Význam pro zdraví ve středoevropských podmínkách mají pouze zástupci čeledi štětinovitých /Cimicidae/, z nichž jako skutečný synantrop /v příbytcích člověka/ žije pouze štěnice domácí (Ciemex lectuarius). Rezavě hnědé tělo je oválného tvaru s redukovanými křídly. Velikost samců – okolo 4 mm, samic i více než 6 mm při šířce do 4 mm. Na hlavě jsou po stranách vystouplé oči, bodavé a savé ústní ústrojí je v klidu složeno pod hlavouna břišní straně těla. Obě pohlaví i vývojová stadia sají krev. Při nočním sání krve / 3 - 15 min. /, které se při 15 – 20oC opakuje po 3 až 7 dnech, při vyšších teplotách saje častěji. Při 22oC vydrží hladovět až 35 týdnů, v teplotě pod 10oC je potravní aktivita zcela utlumena. Při sání mění často místo vpichu je aktivní výhradně v noci. Místa vpichu silně svědí, někdy i zduří. Vývoj : oplozená samička klade během svého života (7 – 18 měsíců) okolo 200 vajíček (0,5 – 1 mm), která jsou přichycena k podkladu lepivým sekretem. Při teplotě +18oC se líhnou nymfy (dlouhé 1 mm) asi za 3 týdny. Při optimální teplotě 28°C trvá vývoj nymfálních stádií pouze 14 dní. Zpravidla se však může prodloužit na 2 - 3 měsíce.

Nymfy a dospělci se přes den ukrývají v temných škvírách staršího nábytku (se kterým bývají často transportovány!), především postelí a čalouněných židlí. Dále za lištami, obložením, tapetami, obrazy ale i v zásuvkách a vypínačích pod. Rozšiřuje se též zavazadly a vybavením bytů. Při větším zamoření se projevuje charakteristický pach a jsou patrné stopy krvavého trusu, zasychajícího do mírně vyvýšených „bochánků“. Trus je vždy na tmavých místech v okolí úkrytů. Lupou lze rozeznat i obaly vajíček se šikmým váčkem, odklopeným při líhnutí. Průsvitné, šedožluté svlečky nymf též prozrazují přítomnost štěnic, které lze zjistit i svícením baterkou do míst jejich úkrytu. Po nástřiku insekticidu s účinnou látkou pyrethroid jsou podrážděny a vylézají ze štěrbin. Zamořené textilie nutno vyvařit a žehlit Své hostitele aktivně vyhledává např. přelézáním do jiných bytů i po fasádě domů. Orientuje se též pachy a teplotními rozdíly. Dodržování hygienických zásad moderního bydlení výrazně snižuje pravděpodobnost výskytu štěnic. Příbuzné druhy, především štěnice holubí a vlaštovčí mohou příležitostně cizopasit na člověku, naopak štěnice domácí se může stát parazitem drůbeže. Infekční nemoci nepřenášejí, citlivější jedinci mohou na poštípání reagovat celkovou alergickou reakcí.



Štěnice ptačí (Oeciacus hirundinis) se mohou přemnožit v hnízdech vlaštovek, jiřiček i jiných synantropních ptáků. Aktivně migrují především po vylétnutí mláďat z hnízd a mohou bolestivě bodat i člověka, dlouhodobě se však v bytech nezabydlí. Podobně i štěnice netopýří (Cimex pipistrelli) a štěnice holubí ( Cimex columbarius).


Řád : Blechy / Siphonaptera /


Nález blechy v jantaru potvrzuje jejich existenci již před 50 mil. let. Popsáno asi 2000 druhů, zpravidla paraziti savců, v menší míře i ptáků (asi 6 %). Ve stř. Evropě asi 80 druhů. Synantropismus blech: do 19. století především blecha lidská (Pulex irritans). V první polovině 20. století blecha psí (Ctenocephalides canis) a od té doby v domácnostech převažuje blecha kočičí (Ctenocephalides felis). Udrží se i v pečlivě ošetřovaných domácnostech. Tyto poznatky jsou ze zemí záp. Evropy a USA. Nejběžnější ptačí blecha (Ceratophyllus gallinae) se přemnožuje v hnízdech i hemisynantropních ptáků až do počtu několik tisíc jedinců na 1 hnízdo. Odtud může aktivně migrovat a jako ostatní druhy sát i lidskou krev, avšak na těle člověka se nezdržuje. Obdobně se může člověk setkat i s blechou holubí a vlaštovčí (Ceratophyllus hirundinis a C. columbae). Při náhodném kontaktu s hnízdním materiálem (šlápnutí, sezení v blízkosti apod.) nebo při manipulaci se zvířetem (čerstvě mrtvá či umírající zvířata paraziti opouštějí) může být člověk vystaven i přechodné parazitaci blechou veverčí (Monopsyllus sciurorum) – na farmách kožešinových zvířat, blechou ježčí (Archaeopsylla erinacei), případně parazitaci některými druhy blech drobných savců : blechou krysí (Nosopsyllus fasciatus), blechami rodu Ctenophthalmus atd. Po deratizaci přemnožené populace synantropních hlodavců je žádoucí provést i dezinsekční zásah.

Blechy jsou drobné formy hmyzu /do 4 mm / s tělem se stran zploštělým (pohyb v srsti). Samci jsou menší. Nohy přizpůsobené ke skákání. Ústní ústrojí bodavé a savé. Většina druhů blech upřednostňuje sání krve jen některých druhů hostitelů (pásma hostitelů). Vývoj : po oplození klade samička v nepravidelných intervalech po 4 - 8 vajíčkách do hnízda hostitele v celkovém počtu několika set kusů. Po několika dnech se líhne beznohá a slepá larva s kousacím ústním ústrojím. Živí se organickými zbytky a výkaly blech. Po třetím svlékání se kuklí. V tomto stádiu mnohdy přezimují a ptačí blechy tak očekávají na jaře příchod nových hostitelů. Reagují na vibrace a pohyb, ale též i na tenzi CO2. Po těchto podnětech se okamžitě líhnou a napadají hostitele. Nejkratší pozorovaný vývoj blech byl jeden týden. Během léta až tři generace. Průměrně však trvá v závislosti na podmínkách a druhu tři týdny. Maximální délka života dospělců je okolo jednoho roku Dospělci obou pohlaví se živí výhradně krví. Žijí několik měsíců / v laboratorních chovech i několik let – způsoby krmení/. Blechy se tedy vyskytují u těch hostitelů, kteří mají stálé hnízdo, pelech či jiné stanoviště. / Např. zajíc na rozdíl od králíka nemá blechy /. V minulosti byly blechy odpovědné za přenos původce moru, který si snad v historii lidstva vyžádal ze všech infekčních onemocnění nejvíce obětí. V současné době se v našich podmínkách uplatňují blechy především jako trapiči lidí a zvířat, prokázaný přenos některých dalších infekcí nemá v případě člověka větší praktický význam. Známá blecha morová /Xenopsylla chaeopis) je obyvatelem teplejších oblastí. Středověké epidemie v našich podmínkách má „ na svědomí“ dnes již téměř vymizelá blecha lidská.

Teorie pásmovitosti hostitelů blech a směna hostitelů.

Ošetření zvířat a domácností spočívá především v asanaci pelechu, hnízda či pravidelného stanoviště zvířat od vajíček a larev blech. Mechanické způsoby (luxování, praní, žehlení, slunění) nutno vždy kombinovat s chemickým zásahem (přírodní : ořechové listí obsahuje silice tlumící počty larev, komerční přípravky na bási pyrethroidů, organofosfátů, karbamátů atd. Spreje, šampóny, obojky, které uvolňují insekticid přes kůži do krve a hubí sající blechy, atd.).




Řád : Dvoukřídlí /Diptera /
Ve stř. Evropě žije přibližně 5000 druhů, což je asi 5% ze všech ve světě známých středně velkých až drobných forem s následujícími společnými znaky : Vyvinut pouze první pár blanitých křídel s bohatou žilnatinou, sloužící často jako systematický znak. Druhý pár je redukován na tzv. kyvadélka /haltery/. Vývoj : z vajíček se líhnou larvy, které se mezi jednotlivými růstovými stádii svlékají a nakonec se mění v kuklu, ze které se líhne dospělec /imago/ = proměna dokonalá. Řád obsahuje velké množství zdravotnicky významných skupin, především komárů, kteří v tropech mimo jiné též přenášejí malárii, žlutou zimnici a též filariózy - onemocnění způsobené cizopasnými červy. Těmito chorobami jsou v současnosti postiženy milióny lidí. Každá skupina má své charakteristické období potravní aktivity, za určité teploty a tlaku, zpravidla v podvečer, před deštěm a pod.

.

a/ Čeleď : Komárovití / Culicidae /

Všichni zástupci mají drobné štíhlé tělo : 4 - 6 mm, přesahující dlouhé tenké nohy, nápadný sosák uzpůsobený bodání a úzká křídla, pokrytá šupinkami. / Velké podobné formy s tělem 10 - 25 mm, patřído jiných čeledí, nemají vytvořen bodavý sosák a nejsou zdravotnicky významné, protože se živí rostlinnou potravou - tiplice /. Samci komárů se živí rostlinným nektarem, samice sají krev suchozemských obratlovců. Žijí v místech, kde jsou vhodná líhniště. Samice kladou vajíčka do vody, některé druhy na zem a vegetaci, kde čekají na zaplavení. Na našem území žije ř rodů komárů s téměř 50 druhy. 2 rody jsou vzhledem k malé početnosti téměř zanedbatelné. Ostatní tři mohou mít rozdílný význam pro lidské zdraví. jejich určování na základě morfologických znaků je však pro neodborníky obtížné a proto zde ovedeme způsob rozlišení podle místa a chování.

Rod Anopheles - komáři tohoto rodu mohou přenášet původce malárie, která se na jižní Moravě a jihovýchodním Slovensku vyskytovala ještě v r. 1948. Stavy některých převážně zoofilních druhů /An.maculipennis, An.atroparvus a an.labranchiae / v současnosti poklesly, protože vyhledávané prostředí - temné a malé chlévy postupně mizí a podmínky velkokapacitních kravínů jem nevyhovují. Ostatní druhy jsou ochotny sát na člověku i hospodářském zvířectvu. a do obytných budov však zalétají sporadicky. Samice kladou vajíčka na vodní hladiny rybníků i menších tůní. Vyskytují se na vhodných místech po celém území našeho státu. Dospělci přezimují v dutých stromech a na chladných suchých stanovištích /stodoly, jeskyně, podzemní štoly a pod. /.

Tělo sedícího komára svírá ostrý úhel s podložkou. Larvy plavou těsně pod hladinou vody, rovnoběžně s povrchovou blankou.

Rod Culex - tělo komárů tohoto i následujícího rodu je při sezení rovnoběžné s podložkou. Tělo larev, které jsou v klidu přichyceny k povrchové blance vody dýchací trubičkou, směřuje šikmo pod hladinu.Na našem území se vyskytují dvě morfologicky těžko odlišitelné, ale způsobem života rozdílné formy, nalézající se přímo v obytných budovách :

Culex pipens pipiens - komár pisklavý, převážně ornitofilní, před prvním kladením vajíček musí samičky po vylíhnutí sát krev, páří se pouze ve velkých rojích, oplozené samičky timují v klidovém stavu v ohromných množstvích ve sklepech, chodbách, jeskyních, dutých stromech, v zimě nebodá. Líhniště : stojaté vody v barelech, stokách, bazénech.

Culex pipiens molestus - komár obtížný, antropofilní a zoofilní, před prvním kladením vajíček nemusí samičky po vylíhnutí sát krev, páří se v omezeném prostoru, dospělci vyhledávají teplé prostory v obytných domech s dálkovým topením, jsou celoročně aktivní, sají krev, rozmnožují se i v zimě. Líhniště : znečištěné vody - v kalužích vzniklých netěsností potrubí, v jímkách, žumpách, při oteplení, létají do budov i v zimě.

Rod Aedes - komáři tmavě až černě zbarvení : ve stř. Evropědolního povodí větších řek asi 20 druhů, působících v zaplavovaných oblastech každoroční jarní / Ae. cantans / a letní / Ae. vexans a Ae. sticticus / kalamity s masovým výskytem. Zvláště na jižní Moravě a jižním Slovensku, v Čechách především podél Lužnice a Labe. Do lidských obydlí, kde se však nezdržují, zalétají za účelem sání krve pouze v době kalmitního výskytu, při kterém může na člověka v přírodě naletovat až 500 samic / min. Při nedostatku potravy se vzdalují od svého líhniště i několik km. Oplozené samičky kladou vajíčka na povrch půdy v místech s kolísavou hladinou spodní dešťové vody, do dutých pařezů apod. Naše druhy přezimují ve stádiu vajíček. Na příhodných místech mohou plně životaschopná vajíčka čekat na jarní záplavu i 3 roky /včetně zimních vymrznutí/. Po jarním zaplavení se již za několik hodin líhnou larvy, jejichž vývoj se s postupným oteplováním zkracuje až na 7 dní. Některé druhy mají pouze jednu generaci do roka, jiné i více.
b/ Čeleď : Muchničkovití / Simuliidae
Drobné mušky velikosti 3 - 6 mm mají bodavé ústí ústrojí. Z deseti druhů asi jen čtyři nespecificky napadají člověka a zvířata. Bodnutí vyvolává silnou reakci, neboť slinné žlázy muchniček obsahují nejen anestetizující látky,ale i silné toxiny. Po masovém napadení může uhynout i hovězí dobytek. Přenos původců různých onemocnění známých z tropů, východní Evropy a Asie nebyl u nás pozorován. Vývoj : samička naklade vajíčka na kameny a vegetaci pod hladinu tekoucích vod /alespoň 2 m/sec/. Některé druhy přezimují v tomto stádiu, jiné ve stádiu vylíhnutí larev, přichycených na kameny. Živí se vodními mikroorganismy. Jsou velmi citlivé na různé faktory a mohou proto žít jen v určitém úseku příslušného toku / chemizmus, rychlost proudu, teplota atd. /. Kuklení larev a líhnutí imag probíhá rovněž pod hladinou, na kterou jsou dospělci vyneseni bublinku plynu. Délku vývoje určuje typ lokality, roční období apod. : 3 týdny - 6 měsíců. V našich podmínkách jsou maximálně 3 generace ročně /podle druhu/. Maximum výskytu je v letních měsících. Dospělci aktivně vyhledávají potravu i na vzdálenost 10 km. Vzdušnými proudy však mohou být zaneseni ještě dále. Nahromadí-li larva v úživném biotopu dostatek zásobních látek, klade vylíhlá samice vajíčka, aniž má potřebu sát krev. Biologicky sterilnější vody produkují naopak „krvelačné“ samice. Agresivita sajících samic může tedy na základě tohoto vztahu kolísat i v jednotlivých listech.
c/ Čeleď : Mouchovití / Muscidae /

Zdravotnický význam této i následujících čeledí much spočívá především v mechanickém přenosu téměř 40 druhů různých bakterií, kterých může být na povrchu těla mouchy okolo 3 milionů, v jejím zažívacím traktu až 10x více. Jedná se především o původce střevních onemocnění. Výskyt larev much, parazitujících ve střevech, močových cestách, v oku, v dutinách , dokonce i v kostech /myiaze/ je v našich zeměpisných šířkách spíše vzácností. Základní podmínkou existence much jsou dostatečně úživná líhniště : exkrementy živočichů a člověka v určité fázi rozkladu, odpadky a další vhodné substráty. Samička klade najednou 50 - 300 vajíček /podle druhu/, což se může během jejího života opakovat až 5x. Počet vajíček a snůšek je zároveň ovlivněn i výživou v larválním stádiu. Larvy se líhnou za optimální teploty /okolo 30°C/ za 24 hodin, vývoj všech tří stádií trvá 3 - 5 dní. Během roku může být až 10 generací, což je závislé na substrátu líhniště. V 1 kg vepřového hnoje je schopno dokončit svůj vývoj až 15 000 larev. Ústní ústrojí much je buď bodané / bodalka, ovádi / nebo lízavé a savé. Na tuhé, ale rozpustné látky vypouštějí mouchy kapičku slin. Mimo to též často vyvrhují žaludeční obsah /regurgitace/, což má společně s neustálým kálením hlavní význam při přenosu baktérií. Délka doletu much zpravidla nepřesahuje 1 km. Přezimují oplozené samičky. V létě žijí mouchy 10 - 30 dní.


d/ Čeleď : Bzučivkovití / Caliophoridae /
Do této skupiny jsou řazeny modrofialové a zelenozlatisté mouchy, kladoucí vajíčka na maso, fekálie, těla uhynulých či traumatizovaných zvířat. Larvy těchto much mohou vzácně cizopasit v ranách, pod kůží, ve tkáních a dutinách /myiaze/.
e/ Čeleď : Masařkovití / Sarcophagidae /
Samice rodu Sarcophaga s černě kostkovaným zadečkem kladou během života 3 - 6x živé larvy I. stádia v počtu 15 - 100 ks na mršiny, maso, ale i do hnijících zbytků a neošetřených poranění. Larev much rodu Phormis, živících se jen odumřelými tkáněmi, bylo dokonce používáno i při léčbě špatně se hojících ran.
f/ Čeleď : Ovádovití /Tabanidae/

Skupina velkých much /do 24 mm/, na našem území žije asi 60 druhů. Ústní ústrojí bodavé a lízavé. Krev sají pouze samičky, samci se živí rostlinnou potravou. Podle velikosti nasaje samička během 5 min. až 200 mg krve. Do rány jsou vypouštěny látky zabraňující srážení krve a proto může nastat i následná kontaminace mouchami, které se na déle krvácející vpich slétají. Vývoj : vajíčka jsou snášena na vegetaci nad vodou. Vylíhlé larvy spadnou do vody, kde se živí dravým způsobem, nebo požírají organický detritus. Několikrát se svlékají, kuklí se v zemi, nebo v mechu. Během jednoho roku se líhne jedna generace. Samičky bodají nejaktivněji za teplého a vlhkého počasí při teplotě okolo 20°C. V našich zeměpisných šířkách prokázán pouze přenos původců tularemie. Při masovém výskytu znepokojují pasoucí se skot a podobně jako jiné krev sající druhy /klíšťata, muchničky atd./ snižují výrazně jeho užitkovost.


g/ Čeleď : Klošovití / Hippoboscidae /
Krev sající ektoparaziti, mající tělo dorsoventrálně zploštělé, dlouhé nohy a drápky na přichycení a srsti či v peří hostitele. Jsou hnědě zbarveni, velikost těla do 10 mm. Larvální vývoj probíhá v těle samičky /přizpůsobení parazitickému způsobu života/, takže se narozené larvy zakrátko kuklí. Kloš ovčí žije celý život na hostiteli, šíří se přelézáním při těsném kontaktu zvířat, která mohou vzácně přemnoženému parazitu i podlehnout. Manipulací se zvířaty /ovčí střiží/ se přenese i na člověka, na kterém může vzácně parazitovat rovněž.

Řád : Blanokřídlí / Hymenoptera /


Společné znaky všech příslušníků řádu jsou 2 páry blanitých křídel / přední větší, které mohou být u některých forem zcela redukovány /. Kousavé ústní ústrojí, kladélka samic se u některých společensky žijících mění na žihadlo. Na území našeho státu asi 10 000 druhů.
a/ Čeleď : Mravencovití / Formicidae /
Mravenci obou uváděných čeledí jsou společensky žijící hmyz, jehož křídla se po páření odlamují. Příslušníci této čeledi mají mezi přední a zadní polovinou těla pouze jednočlennou stopku. Ve venkovských staveních se často i celoročně vyskytují druhy rodu Lasius. Jejich hnízda mohou být i vně domu, či v základech kamenného zdiva. Pronikají i zdánlivě kompaktní cementovou maltou. Okusem a kontaminací znehodnocují potraviny.
b/ Čeleď : Mravencovití / Myrmicidae /

Mezi přední a zadní polovinou těla mají dvoučlennou stopku. Předmětem zájmu hygienické služby se v posledních letech stává mravenec farao /Monomorium pharaonis /, původní obyvatel indických pralesů, postupně se šířící se zbožím do celého světa. V Evropě je znám od minulého století a postupně osídluje vhodné biotopy - s vysokou teplotou a potravní nabídkou. Optimální teplota je okolo 30°C, teplota pod 7°C trvající 1 týden ničí všechny členy kolonie. Základ kolonie tvoří hnízdo, ve které 8 - 40 královen /samic/ 3 - 6 mm velkých, snáší vajíčka. Každá v celkovém počtu do 400 ks, denně asi 10 ks. Dělnice /2 mm/ v počtu dva až mnoho tisíc pečují o plod /larvy a kukly/ a přinášejí potravu královnám. Délka vývoje / vajíčko - dělnice / trvá při 27°C a 80% vlhkosti téměř 40 dní. Maximální délka života samice je 9 měsíců, dělnice 2 měsíce a samců maximálně 20 dní. Hnízda jsou ukryta ve zdivu, nábytku, v prostorách procházejících trubek apod. Přestože mají obě pohlaví v době páření /asi 2x ročně/ vyvinutá křídla, populace žijící u nás je nepoužívají. Samičky se po oplození vracejí do hnízd, samci hynou. Je-li prostor hnízda rostoucí kolonii malý, část samic a dělnic se v rámci nočního putování přestěhuje na jiné místo. Dceřinná kolonie je pachově /feromonálně/ odvozena od mateřské, což má za následek, že se její příslušníci vzájemně nenapadají. K založení nové kolonie je třeba nejméně 1 samice, která potřebuje péči alespoň deseti dělnic a dále několik larev a vajíček, které vždy stěhující vezmou s sebou. Samotné dělnice či samice bez kontaktu s mateřskou kolonií hynou. Přenesením ojedinělých kusů tedy nová kolonie nemůže vzniknout. Rychlost šíření dceřinných kolonií závisí na mnoha podmínkách. Z praxe je známo, že pěti až devítipodlažní dům osídlili mravenci během jednoho až dvou let. Dělnice jsou rezavě hnědé a stejně jako samice se líhnou z oplozených diploidních vajíček. Samci jsou černí a líhnou se z neoplozených , tedy haploidních vajíček. Bílkovinná potrava je nezbytná pro zdárný vývoj plodu. Na počátku 80.let bylo zamořeno 10% všech bytů I. kategorie. Pravou trýzní jsou tito mravenci ve zdravotnických zařízeních, kde vždy nacházejí teplo a dostatek potravy. Pro své malé rozměry se snadno dostanou nejen ke sterilním materiálům, které kontaminují, ale zalézají též pod obvazy, kde dochází ke kontaminaci bakteriemi z odpadů a fekálií, navíc komplikují hojení okusováním tkání. Jejich biologie a především vývoj spolehlivých tlumících přípravků byl v nedávné době předmětem intenzivního výzkumu.


c/ Čeleď : Sršňovití / Vespidae /
Sociálně žijící hmyz staví kulovitá hnízda z papírové hmoty, kterou vyrábí ze dřeva. Hnízda bývají v dutých stromech a v zemi, v budovách pak nejčastěji na půdách, přístupných izolacích stropů a pod. Hnízda mohou být i několikapatrová, obalená silnými stěnami. Základ tvoří přezimovší královna, počet jedinců koncem léta může být i několik tisíc. Sršni a vosy jsou dravé formy, které se živí jiným hmyzem, především mouchami. K pobodání člověka dochází jen zpravidla v blízkosti hnízd a při rozdráždění hmyzu /prudkými pohyby, našlápnutím/. Četnější bodnutí zvláště na hlavě a to především od sršňů, může být zejména pro citlivější jedince nebezpečné.


База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка