Obsah: I. ÚVod II. Historie obce Choliny




старонка1/5
Дата канвертавання27.04.2016
Памер408.95 Kb.
  1   2   3   4   5



OBSAH:


I. ÚVOD .....................................................6

II. Historie obce Choliny ..................................10

2.1 Historie obce od 70. let 20. století ..............14

2.2 Návštěvy významných osobností .....................15

2.3 Spolky ............................................17

III. Významné stavby v obci ................................20

3.1 Kostel Nanebevzetí Panny Marie ....................20

3.2 Statek čp. 54 .....................................22

IV. Významné osoby Choliny .................................26

4.1 Rodáci ............................................26

4.2 Cholinští kronikáři ...............................39

V. Kulturní činnost v Cholině ..............................45

5.1 Výstavy, filmová a divadelní představení,

přednášky ........................................45

5.2 Obyčeje na Hané ...................................49

VI. Historie cholinského památníku .........................54

6.1 Popis expozice ....................................58

6.2 Depozitář .........................................63

6.3 Prezentace muzea v médiích ........................66

6.4 Spolupráce s oblastními institucemi ...............73

6.5 Návštěvnost .......................................74

6.6 Zabezpečení, stavební práce, opravy a fundus ......77

6.7 Údržba předmětů a úklid ...........................80

6.8 Finance ...........................................81

VII. Sbírkotvorná činnost ..................................83

7.1 Sbírky muzea ......................................83

7.2 Fotodokumentace ...................................90

7.3 Inventarizace a pojištění .........................92

7.4 Obnova exponátů ...................................94

7.5 Neobvyklá sběratelská činnost .....................95

VIII. Závěr ................................................97

IX. Resumé .................................................97

X. Odkazy a poznámky ......................................101

XI. Seznam pramenů a literatury ...........................104

XII. Přílohy ..............................................108

12.1 Seznam vyobrazení ...............................108

12.2 Obrazová příloha ................................110

I. Úvod
Tato bakalářská práce pojednává o Cholině, malé hanácké obci s necelými sedmi sty obyvateli, v jejímž středu, v budově bývalého národního výboru, vyrostlo v 70. letech 20. století obecní muzeum. Oficiální název je nyní Muzeum Cholinský památník. Dřívější název Muzeum Cholina, dokládá i razítko muzea na pohlednicích. V kronice se objevuje od roku 1977 také pojmenování Památník obce – síň tradic.

Bakalářská práce Památník obce Choliny má za cíl zmapovat přes téměř tři desetiletí historie a činnosti místního památníku. Toto téma jsem si vybrala, neboť je toto muzeum významnou místní institucí a kromě článků v novinách, v Zprávách vlastivědného muzea v Olomouci a zmínky v práci o obci od Miroslava Koudely, nebyla o cholinské pamětní síni napsána souhrnnější práce. Strukturálně je text práce rozdělen na část, věnující se historii obce (kostelu, osobnostem, kultuře) a na dominantní část, popisující historii pamětní síně (stavební a personální změny, sbírkové přírůstky, příjmy muzea či roční návštěvnost, která je pravidelně sledována od 90. let 20. století). Z knihy, Miroslava Koudely Paměti obce Choliny, jsem do své práce čerpala fakta, zevrubně seznamující čtenáře s historií Choliny, místního farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Z Pamětní knihy obce Choliny jsou převzaty informace o dnes již neexistujícím statku s typickým žudrem. Z jednotlivých dílů kroniky jsou po rocích přejímány záznamy důležité pro kulturní rozvoj obce, zvláště od druhé poloviny 70. let 20. století, tedy od počátků zdejší síně památek. Výpisy z jednotlivých dílů kroniky byly shromažďovány hlavně kvůli informacím, které by pomohly vykreslit historii a dnešní podobu muzea širší veřejnosti. K tomu posloužily zápisy o přestavbě, úklidu, návštěvnosti, sbírání předmětů a fotografií, péči i financování sbírek. Pro svou práci jsem vyhledávala i informace z článků ve sbornících a časopisech Olomouckého kraje (Muzejní a vlastivědná práce, Sborník muzea v Litovli, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, Cholinské listy aj.). Pamětní síň v Cholině prezentuje život hanácké vesnice v minulém i předminulém století, proto jsem do ní vložila i poznatky o zvycích, sklizni obilí a popis mužského a ženského hanáckého kroje. Neboť kroje, provázející slavnosti Choliny i dnes, stejně jako již neužívané zemědělské nářadí, jsou vystaveny v místním muzeu. Součástí práce je i soupis cholinských rodáků, z nichž nejvýznamnější jsou vypsáni v práci M. Koudely, ostatní jsou zachyceni jen v prvním díle kroniky a jinde neprezentováni. Muzejníkem Litovelska byl v době první republiky cholinský rodák MUDr. Jan Smyčka, díky němuž byly na Národopisnou výstavu českoslovanskou do Prahy roku 1895 zaslány i předměty ze severní Hané. Model cholinského statku čp. 54 byl, z popudu Dr. Smyčky, vytvořen a na oné výstavě prezentován jako doklad lidové architektury. Proto je v této práci zmíněn i původ a zánik skutečného statku v Cholině. Informace o modelu, pochází ze Zpráv Vlastivědného muzea v Olomouci.

Popis fondu, vystaveného v 80. letech v prostorách síně, od Pavla Pospěcha, je konfrontován se starším zápisem Josefa Kocvrlicha v kronice a o čtyři roky mladším popisem expozice Vladimíra Tkáče v knize Muzea na Moravě a ve Slezsku z roku 1988. Tento popis je exkurzem po sbírce před dvaceti lety. Je možné jej v textu porovnat se soudobým rozvržením expozice, která vznikla doplněním staré sbírky novými dary muzeu. Po zavedení pečlivé evidence dárců nynější správkyní, bylo možné vysledovat a vypsat přírůstky přelomu 20. a 21. století i s donátory. Tito, spolu se svými nezaznamenanými předchůdci, prvními shromažďovateli a kurátory sbírky (J. Kocvrlich, M. Pirolt, J. Hubáček), utvořili reprezentativní soubor hmotných dokladů o životě v Cholině a okolí. Vesnické muzeum v Cholině bylo vždy vedené sběrateli a muzejníky-amatéry.

Tato práce se zabývá i problematikou mediálního prezentování pamětní síně na místní, oblastní i celostátní úrovni. Také naznačuje, kde by bylo dobré informace doplnit, zvláště v regionálních výtiscích, kde by je každý očekával.

Bohatým pramenem pro tuto práci, zvláště pro část o muzeu, byly tři díly Pamětní knihy. Tak jako u většiny starých institucí, jsou v kronice, v době založení síně, informace stručné. Naopak od 90. let poodkrývá kronika bohaté zprávy o dárcovství, inventarizaci, reakcích návštěvníků, přesných celkových příjmech a výdajích z muzejního rozpočtu, o nichž dříve nebyla ani zmínka. Zapisovatel to tehdy nejspíš kvůli vazbě na obecní rozpočet nepovažoval za nutné a zajímavé. Rozhodně nelze v 70. a 80. letech 20. století hovořit o samostatném muzejním rozpočtu. Inventarizace je vedena pečlivě, její výsledky jsou zapisovány do knihy přírůstků. Od konce 90. let 20. století je zmiňován v kronice poprvé pravidelný úklid dvakrát ročně a první inventura. Expozice od roku 1983, kdy došlo k poslednímu rozšíření výstavních prostor, nezaznamenala vážnějších změn z hlediska rozmístění. Zcela jistě se od té doby zlepšila dokumentace k ochraně a péči o předměty. Je snaha i trvaleji zabezpečit muzeum, pojištění prostor muzea je však problematické a zůstává otevřenou otázkou. Muzeum samo je památníkem sběratelství a staršího způsobu muzejnictví. Změnou, v instalaci z 80. let, je přemístění dioráma „Hanačka s dětmi v krojích“ kvůli větší ochraně do vitríny. Podle dobové fotografie v publikaci V. Tkáče, stály figuríny dříve ve vstupní části první místnosti a „vítaly“ hosty.

Věci, které jsou zde vystaveny, mají vysokou etnografickou a národopisnou hodnotu, část z nich i výtvarnou, uměleckou a starožitnou. Některé je možno hodnotit pro jejich ojedinělost jako kuriózní pro tuto zeměpisnou oblast.

Práce představuje jednotlivosti i sbírkové soubory, přibývající do muzea od 90. let 20. věku. Exponáty znehodnocené časem, ztracené či odcizené, které byly po čase nahrazeny v inventárním soupise předměty nově přinesenými. Práce seznamuje s kronikáři, kteří zachycovali život v obci a rozkvět zdejší síně. Dále je zde poodhalen systém rozvržení práce personálu, který je složen ponejvíce s dobrovolníků, kterým záleží na udržení zdejší památky. Průvodcovství je zajišťováno správkyní, která spolu s kronikářkou obce inventarizuje sbírky. V malém muzeu se podílí všichni tito na úklidu a opravách, nehledíce na své postavení, ani prospěch, aby předměty, blízké jejich drahé obci, nepodléhaly tak rychle zubu času. Vlastivědné muzeum v Olomouci i městské muzeum v Litovli, se také věnuje prezentaci historie a folklóru Hané. Pro obec Cholinu a okolí je tato pamětní síň jedinečným dokladem života na vsi z hlediska rozsáhlé zemědělské kolekce, archeologických nálezů z obce, skautské expozice, zoologických darů cestovatele Emila Holuba nebo pamětní vitríny slavné hudební rodiny Šindlerovy. Umístění výstavní síně v půdním traktu, bez mechanických zábran, s dobře čitelnými popisky u většiny exponátů, které doplňuje hanácký výklad průvodkyně, vytváří autentickou atmosféru starobylosti.

II. Historie obce Choliny
Cholina leží v podhůří Bouzovské vrchoviny asi 7 km jižně od Litovle. Nejstarší dochovaný název obce je z roku 1131 a zní Cholina. K roku 1368 se název vsi píše Cholinov a roku 1407 Coleyn. Německý název zní Köllein a česky se do roku 1880 vesnice nazývala Cholín.1)

Obcí, lánového typu, která má malé centrum u pomníku padlých druhé světové války, protéká napříč potok Cholinka. Tento pomník je středem pěti sbíhajících se ulic. Ostatní zástavba obce je vedena kolem silnic.

Ze západu obklopuje cholinská pole pás smrkových a borových lesů. Ves je poprvé zmiňovaná v roce 1131 ve výčtu majetku olomoucké biskupské kapituly, která zde vlastnila tři lány polí. Část Choliny příslušela tedy církvi, jiné části patřily spoluvlastníkům, jejichž jména historické prameny nedochovaly. Ve 13.-16. století vlastnily tamní zboží různé šlechtické rody. Jako první spoluvlastník Choliny se v pramenech objevuje vladyka Sedek ze Skrbeně, který svůj díl daroval roku 1176 klášteru Hradisko u Olomouce. Na konci 13. století držel území kolem Choliny Adam z Choliny, příslušník rozvětveného rodu, jenž snad patřil k předchůdcům pánů ze Žerotína.2) Vystavěl si také nejspíše hrad v Konici, kde roku 1326 vydal listinu, v níž postoupil patronát (tj. právo obsazovat faru kněžími) premonstrátskému klášteru Hradisko u Olomouce. Po roce 1368 je na Cholině připomínán Adamův vnuk Jan a po jeho násilné vraždě, provedené 1373 Vaňkem z Potenštejna na hradě u Kostelce nad Orlicí, nastupuje na cholinské državy Janův bratr Sulislav. Ten prodal Cholinu roku 1376 otci Bernarda Hechta, Bohušovi ze Šicndorfu. Bernard byl zámožným vladykou na severní Moravě, leníkem biskupa olomouckého a purkrabím na hradě Mírov. Plat z Choliny od roku 1397 postoupil Bernard manželce svého bratrance Bohuše ze Šumvaldu Anně z Lomnice. Ta se po manželově smrti provdala, a tak se Cholina dostala roku 1430 do vlastnictví Jana Bítovského z Lichtenburka, komorníka olomouckého zemského soudu. Po něm získává vesnici jeho bratr Štěpán. Po roce 1481 má Cholinu až do poloviny 16. století v držení moravský šlechtický rod Zvolských ze Zvole. Dědička rodu, Kateřina Zvolská ze Zvole se provdala za Jáchyma Haugvice z Biskupic.3) V roce 1546 prodal Václav Haugvic z Biskupic Cholinu olomoucké městské radě a ves zůstala, až do zrušení poddanství roku 1848, součástí panství města Olomouce s výjimkou malého podílu náležejícího cholinské faře. Starobylou historii obce dokládají četné archeologické nálezy umístěné v památníku. Místní zajímavostí je tzv. „Svatá Voda“, kde se podle pověsti uzdravil z malomocenství roku 1693 olomoucký rychtář František Sturný (Franz Sturnus), který zde při poutní cestě do Bílska, nechal na památku postavit Boží muka.4)

Cholina, stejně jako okolní obce, utrpěla velké škody při průchodu cizích vojsk krajem. Kupříkladu 1643 ničili v obci Švédové, 1742 a 1758 Prusové. Ovšem o 108 let později (1866) Prusové do vesnice nepřišli, ačkoliv okolí drancovali. Ještě za přítomnosti Prusů vypukla cholera, která se přenesla i do Choliny. Správu obce nejprve vykonával v zastoupení vrchnosti rychtář spolu s purkmistrem a několika přísežnými a od roku 1850 měla obec volené orgány obecní samosprávy. Od toho roku byla Cholina samostatnou obcí politického a soudního okresu Litovel. Vesnice byla již v období monarchie významnou základnou agrárního hnutí a agrární strany.

Základem hospodářského života hanácké vesnice bylo vyspělé zemědělství na velmi úrodné půdě, zejména pěstování cukrové řepy a sladovnického ječmene. Proto je dnes v místním muzeu k vidění bohatá kolekce cepů, lopat, vidlí, vozíků a jiného rolnického nářadí. Od konce 19. století se v Cholině začalo rozvíjet družstevní zemědělské podnikání. Nejvýznamnější bylo rolnické mlékařské družstvo, založené v r. 1895 jako jedno z prvních na Litovelsku, jež v obci vybudovalo mlékárnu. V r. 1899 byla založena raiffeisenka a ve 2. polovině 20. let 20. století též kampelička. Místní zámožní rolníci se významně podíleli na vybudování rolnických akciových závodů v Litovli a financování výstavby lokální dráhy z Litovle do Senice na Hané se zastávkou v Cholině v r. 1914.5)

V katastru obce se rozkládaly i rozsáhlé lesy, vesměs v majetku města Olomouce. Průmyslová výroba v Cholině byla zastoupena mlýnem, založeným roku 1911, kamenolomem, pilou a několika menšími výrobnami pleteného a dřevěného zboží.

Obec byla přirozeným střediskem okolních vesnic, sídlem obecné školy, farního a děkanského úřadu římsko-katolické církve při starobylém kostele Nanebevzetí P. Marie. Od 20. let 20. století též velmi početné obce církve československé, pošty, četnické stanice, která zde byla přemístěna roku 1925 ze Senice na Hané, a zdravotního obvodu.

Po roce 1918 bylo společenské a politické dění v Cholině výrazně ovlivňováno náboženským hnutím. V roce 1920 se část proreformně orientovaných kněží v ČSR odtrhla od římskokatolické církve a založila církev československou. K ní se v Cholině v roce 1921 přihlásilo 454 věřících, což byla více než polovina z 903 cholinských občanů. Nejprve užívaly obě církve kostela Nanebevzetí Panny Marie. Kvůli sílícím násilnostem si československá církev od roku 1923 pronajala sál TJ Sokol.6) Ručně vyšívaný oltářní závěs československé církve se také nachází ve sbírkách muzea a vyšívala jej místní občanka Františka Staroštíková. (Josef Bartoš připisuje činnost církve československé v Cholině až od roku 1928). Dle informací z muzea se první bohoslužba česko-husitské církve konala v srpnu 1920. Nejsilnějšími politickými stranami v období tzv. první republiky byly agrární a lidová strana, v roce 1928 měla v Cholině odbočku i Národní obec fašistická. Silná byla rovněž pozice sociální demokracie.7) Cholina byla středně velkou, českou obcí. V r. 1930 zde žilo 845 obyvatel, z nich 842 české a 2 německé národnosti.8)

Symbolem německé okupace se stalo i odstranění a zničení cholinského Pomníku svobody a zavedení dvojjazyčného úřadování.9) Tam, kde ve středu obce uprostřed rozlehlé křižovatky stojí dnes pomník padlým, byla dříve umístěna socha svobody. Při prvním nařízení byla opatrně rozebrána a zcela neporušena zakopána do země. Na základě udání a následného rozkazu byla socha roku 1940 vykopána a zcela zničena. Hlava sochy je dnes uchována ve sbírce cholinského muzea. K pomníku padlým 2. světové války směřuje pět ulic, takže tvoří jakési malé centrum. Kostel v Cholině ovšem není uprostřed vesnice, ale majestátně se jeho štíhlá věž tyčí severozápadně od centra, na kopci „Babylon“ (Babí lom). V rámci hospodářské regulace v době války, byl v září 1942 zastaven provoz družstevní mlékárny. Z cholinského kostela byla za okupace odvezena většina zvonů.10) Po roce 1948 byla i v cholinské farnosti potlačována církev.

Obecní úřad vykonával svou činnost do osvobození vesnice 9. 5. 1945, poté byl nahrazen nově zřízeným místním národním výborem. V roce 1960 byla Cholina začleněna do okresu Olomouc. Téhož roku došlo k připojení sousední obce Dubčany.


2.1 Historie obce od 70. let 20. století

V 70. letech 20. století došlo k zvýšení životní úrovně, neboť bylo roku 1976 otevřeno nákupní středisko Jednota (na místě posledního zbořeného žudru čp. 52) a ve stejném roce bylo místní JZD sloučeno do JZD „Mírová cesta“ se sídlem v Senici na Hané. O rok později byla opravena budova fary a kostela. V roce 1970 měla Cholina (bez obyvatel z Dubčan) 710 obyvatel.11) Významným počinem z hlediska muzeologického bylo zpřístupnění expozice vesnického muzea veřejnosti v 70. letech 20. století v budově místního národního výboru. V roce 1980 byl opraven místní kulturní stánek Záloženská dvorana, z něhož byl dlouhou dobu sklad nábytku. K Cholině byly k 1. 1. 1980 připojeny blízké obce Bílsko a Loučka. Zhroucení totalitního systému, následkem listopadových událostí roku 1989, se stalo počátkem nových přeměn v ustáleném životě obce. Vznikala nová politická uskupení. Místní sdružení Občanského fóra bylo založeno 12. 12. 1989.12) Činnost obnovily i staronové strany, spolky a organizace. V prvním svobodně zvoleném obecním zastupitelstvu zasedalo v listopadu 1990 pět zástupců sdružení nezávislých kandidátů, čtyři zástupci Občanského fóra, dva zástupci Československé strany zemědělské a jeden strany lidové. Prvním polistopadovým starostou obce byl zvolen ing. Vladimír Chyba. Tehdy se osamostatnily dříve integrované obce Bílsko, Dubčany a Loučka. Snížil se počet obyvatel samotné Choliny z 716 v roce 1980 na 660 v roce 1990. Zatím nejméně ale měla obec 611 obyvatel, zjištěných po sčítání roku 1772. Naopak od roku 1980 (182 domů) do roku 1990 přibylo 29 domů. Ve druhých obecních volbách v roce 1994 obdrželo šest mandátů sdružení kandidátů, z jehož řad byl zvolen i nový starosta obce Zbyněk Hubáček, čtyři mandáty získala KDU-ČSL a jeden mandát nezávislý kandidát.13) Statistický lexikon obcí České republiky z roku 2005 nám prozrazuje, že v roce 2001 měla Cholina po sčítání obyvatel celkem 209 domů, z toho 178 trvale obydlených a 14 sloužících k rekreaci. Výměra obce činila 899 hektarů země. K roku 2001 měla obec 646 obyvatel, z nichž se 360 narodilo v obci a větší polovinu tvořily ženy (335). Oproti roku 1990 se opět snížil počet o 14 trvale bydlících lidí v obci a ubyly dva domy. V současné době však již několik let probíhá v obci nová zástavba, takže lze při příštím sčítání počítat s nárůstem domů a snad i obyvatel.


2.2 Návštěva významných osobností

Dne 16. června 1929 navštívil Cholinu první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk při své cestě po Moravě. Obec také navštívili malíř Josef Mánes, cestovatel Emil Holub a hudební skladatel Antonín Dvořák.


MUDr. Emil Holub, lékař a cestovatel

V roce 1970 slavili místní občané 70. výročí, kdy na pozvání cholinského rodáka Dr. Jana Smyčky z čísla 4 navštívil obec roku 1900 cestovatel a lékař Dr. Emil Holub, který se narodil 9. října 1847 v Holicích v Čechách. (Jiří a Miloslav Martínkovi v encyklopedii Kdo byl kdo uvádí datum 7. 10.)

Zachyceno perem kronikáře obce:

„Sotva ukončil studia odhodlal se na výzkumné cesty dosud tak málo prozkoumané pevniny africké. Prostředky peněžní k této nákladné cestě opatřil sobě až v Africe samé provozováním lékařské praxe. Roku 1873 v 26 letech podnikl významnou cestu na území západní Afriky. Nejdůležitější výzkumnou výpravou byla však druhá cesta od roku 1883 do 1887. Zápisky ze svých cest zpracoval v obsáhlém díle „Sedm let v jižní Africe“, kde na úvodní list svého prvního cestopisu napsal: „Sloužím vědě a vlasti své“.“14)

Také škole v Cholině zdarma věnoval Emil Holub několik exemplářů ryb v lihových válcích. Ty jsou dodnes v muzeu.

Cestovatel přespal noc u Gallasů č. 12., kde si, podle kroniky, velice pochvaloval peřinami vysoce ustlanou hanáckou postel. Právě v době Holubovy návštěvy byl zrovna Kašpar Gallas starostou Choliny. Na přání paní Gallasové daroval Dr. Holub foto své paní. Foto je nyní významným exponátem cholinského muzea. Jak je popsáno v kronice, bolestivý konec slavného cestovatele přišel zanedlouho.

„Utrpení, nemoc „malárii“, tento zárodek si přinesl ubožák ze svých afrických cest, bylo veliké. Celé tělo bylo ranami a oteklinami poseto. Oči míval tolik zalité, že je mnohdy po celé dny nemohl otevřít.“15) Všechny pokusy zachránit nešťastného cestovatele se ukázaly jako marné a dva roky po návštěvě Choliny, dne 21. února 1902 zemřel ve Vídni ve věku 55 let.

Duší celé výpravy byla jeho manželka Růžena, rozená Hofová. Tato veselá, o 18 let mladší, podnikavá a nebojácná Vídeňačka výborně střílela, preparovala zvířata, obsluhovala nemocné, řídila spřežení a pomáhala svému manželovi v jeho lékařských zákrocích. Byla to žena obdivuhodná a odměnou za všechny útrapy dožila se ve zdraví vysokého věku. Zemřela 28. září 1958 ve věku 92 let.



Vzpomínka na Antonína Dvořáka

V neděli 14. dubna 1974 uspořádala cholinská organizace Českého svazu žen za požární zbrojnicí odpolední posezení při hudbě z děl Oskara Nedbala a Rudolfa Frimla. Účinkovali členové Divadla Oldřicha Stibora z Olomouce za účasti 30 osob. Při této příležitosti bylo vzpomenuto místním kronikářem, že 2. května 1892 navštívil Cholinu, na pozvání místního děkana monsignora Josefa Vykydala († 1894), Antonín Dvořák, který se před cestou do Ameriky vracel z Olomouce do Prahy. Už tehdy proslulý hudební skladatel, byl slavnostně uvítán občany z Choliny i z okolí. Dvořák, jenž se chystal nastoupit cestu za oceán do Ameriky, kde měl přijmout místo ředitele hudební konzervatoře v Novém Yorku, byl vřelým přijetím v Cholině velice dojat. Kromě jiného slyšeli účastníci posezení operetní melodie z Krásné Saskie, Polské krve, Krále tuláků aj.16)


2.3 Spolky

V roce 1867 vzniká nejstarší čtenářský spolek v obci „Kosmák“, který fungoval až do roku 1922. Kolem roku 1880 byl založen spolek hasičů, ale hasičská zbrojnice byla postavena až v roce 1962. Spořitelní a záloženský spolek, ustavený v  roce 1899, postavil roku 1922 reprezentativní „Záloženskou dvoranu“. Patřil k mimořádně silným a vlivným peněžním ústavům v kraji.17) V Cholině působily oba tradiční české tělovýchovné spolky Sokol i katolický Orel. Jejich kroje a cvičební úbor Sokolů lze také zhlédnout v muzeu. Tělovýchovný spolek Sokol, založený roku 1907 byl roku 1939 rozpuštěn, stejně jako o něco později Orel (založen 1924). Jejich majetek byl zkonfiskován. Roku 1924 zahájil svou činnost i cyklistický spolek. Stálé kino bylo v obci zřízeno spolkem Sokol roku 1927 v domě čp. 15, ale od 90. let 20. století již pravidelně nepromítá. Zrušeno bylo v roce 1990. Podle Josefa Bartoše bylo kino zřízeno až 1932. Orel si kolem roku 1927 zřídil kočovné kino pro obce farnosti cholinské. V polovině 20. století, působil v Cholině divadelní spolek, který vedl ředitel místní školy Kaděra. V roce 1986 zakládají místní zpěváci a tanečníci národopisný soubor Cholinka a mateřská škola byla otevřena roku 1987.



Myslivecké sdružení Hanácké podlesí

Již od roku 1959 je ustaven spolek myslivosti a ochrany životního prostředí. 12. března 1978 byla sloučena myslivecká sdružení Cholina-Dubčany, Senička-Odrlice a Senice na Hané v jeden celek s názvem Myslivecké sdružení Hanácké podlesí se sídlem v Senici na Hané. Jejím prvním předsedou byl Stanislav Čulík a hospodářem Josef Sova.18)

V roce 1979 měla členská základna 58 členů. Z toho bylo 31 místních a 27 městských obyvatel. Věkový průměr byl 44 roků. Sociální složení: 4 státní zaměstnanci, 8 technických úředníků, 17 dělníků. 10 členů JZD a 15 důchodců. Na jednoho člena připadlo 51 hektarů honitby.

Členové spolku v brigádnických hodinách bezplatně zakládali remízky, vysazovali stromky. Celkem tehdy odpracovali pro myslivost 9323 hodin. Průměr na člena činí 245 hodin. Z toho lze vypočítat, že v roce 1989 pracovalo v cholinském spolku myslivosti 38 členů. Základna členů spolku myslivosti i kroužku mladých přátel přírody se ale kvůli poklesajícímu zájmu veřejnosti neustále zmenšovala. Prodej odchovaných kuřat byl vlastně jediným zdrojem příjmů. Do revíru toho roku dodali myslivci přes 100 zajíců a přes 300 bažantů. Odlovili 451 zajíců, 509 bažantů, 12 kusů srnčí zvěře, 4 kusy černé zvěře, 32 kachen, králíky, 13 lišek, jednoho jezevce, holuby hřivnáče, jestřába, kunu lesní, 2 kuny skalní. Odchyceno bylo 63 zajíců.19) I nyní je spolek stále činný a stará se o zvěř v okolí obce.



Dětský folklórní soubor „Cholinka“

Soubor byl založen roku 1986. Choreografkou souboru byla v roce 1989 paní Helena Kršková z Náměště na Hané. Učila děti ve svém souboru moravské tance a písně, sborové vystupování a hlavně hanácké nářečí. Paní Helena Kršková a Vojtěch Kocvrlich (z Choliny čp. 202) vedli cholinský soubor. Folklorní akce, kterých se roku „Cholinka“ zúčastnila: Setkání důchodců na „Záložně“ v Litovli, soutěž dětského folklóru, Hodolanské divadlo v Olomouci ožilo hanáckými písněmi a přehlídka dětského souboru v uničovských strojírnách.20)


  1   2   3   4   5


База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка