Místo stavby k.ú. Rosička – investor Jan Štefáček, Hamry nad Sázavou 134, 591 01 Žďár nad Sázavou 1




старонка6/8
Дата канвертавання24.04.2016
Памер270.4 Kb.
1   2   3   4   5   6   7   8

C.2Stručná charakteristika stavu složek ŽP v dotčeném území

C.2.1Ovzduší – klimatologie


Popisované území náleží dle Quitta (1970) do mírně teplé oblasti, chladnějšího a vlhčího okrsku MT3.

Klimatické charakteristiky:


počet letních dnů 20 – 30 dnů

počet dnů s teplotou 10o C a více 102 – 140 dnů

počet mrazových dnů 130 – 160 dnů

počet ledových dnů 40 – 50 dnů

průměrná teplota v lednu - 3 až – 4o C

červenci 16 – 17o C

dubnu 6 – 7o C

říjnu 6 – 7o C

průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více 110 – 120 mm

srážkový úhrn ve vegetačním období 350 – 450 mm

srážkový úhrn v zimním období 250 – 300 mm

počet dnů se sněhovou pokrývkou 60 – 100 dnů

počet dnů zamračených 120 – 150 dnů

počet dnů jasných 40 – 50 dnů


Pro množství srážek obecně platí, že maximum srážek připadá na vrcholové partie vysočiny, kdežto minimum srážek se vyskytuje na východních svazích v důsledku dešťového stínu.
Srážkové poměry:

měsíc

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Žďár n/Sázavou

51

46

40

57

65

79

95

86

58

59

50

50

Celkový roční úhrn srážek je 736 mm, průměrné roční srážky jsou 700 – 750 mm.


Větry:

Údaje o četnosti větru čerpány z ČHMÚ Praha, četnost jednotlivých směrů větrů v %:



směr

S

SV

V

JV

J

JZ

Z

SZ

klid

%

8

5

10

19

5

6

13

18

16

Směr a rychlost větru je silně ovlivněna reliéfem terénu, údaje z  pozorovací stanice charakterizují poměry morfologicky podobného území. Nejčastěji se vyskytujícím směrem je severozápadní proudění.


Ovzduší:

Z hlediska ovzduší je možno popisované území považovat za území téměř čisté. Vzhledem k tomu, že provozem větrné elektrárny nejsou emitovány žádné škodliviny do ovzduší, nepředpokládá se ani v budoucnu narušení jeho kvality.


C.2.2Voda


Posuzované území Žďárské oblasti je zajímavé po stránce vodopisné. Vodu odtud odvádí pět řek: Sázava, Doubrava a Chrudimka do Severního moře a Svratka a Oslava do Černého moře. Vrcholovou částí Žďárských vrchů tedy prochází hlavní evropské rozvodí Labe – Dunaj. Krajina je bohatá na rybníky, hlavně na jižním okraji Žďárských vrchů. Největším z rybníků Českomoravské vrchoviny je Velké Dářko, které bylo základem soustavy středověkých hamerních rybníků na řece Sázavě. V rekreačních střediscích slouží rybníky převážně k rekreaci, ostatní jsou využívány k chovu ryb. Výjimku tvoří nádrž u Žďáru nad Sázavou a vodní nádrž Vír, které dodávají pitnou vodu.

Po silnici III/3538 probíhá hranice CHKO Žďárské vrchy a tím i CHÚPAV. Katastrem prochází rozvodnice moří s povodím řek Oslavy a povodím řeky Sázavy. Území spadající do povodí řeky Oslavy má číslo hydrologického pořadí 4-16-02-001, území spadající do povodí řeky Sázavy 1-09-01-009 a 0011. V oblasti krystalinika je typický puklinový oběh podzemní vody. Zájmové území je na předělu rajonů č.652 a 655, který je současně rozvodnicí Moravy a Vltavy. V rajonech krystalinika lze vymezit svrchní a spodní zvodeň. Svrchní zvodeň je vázána na horniny kvarterního pokryvu, zónu zvětrávání a pásmo podpovrchového rozpojení hornin. Tato zóna je omezena dosahem zvětrávacích procesů a její mocnost se pohybuje od několika cm až do 10-15 m. Spodní zvodeň, s typickou puklinovou propustností, je vázána na tektonické zóny, poruchy a pukliny, v hlubších částech krystalinika. Rozhodující je propustnost – mocnost a charakter výplně.

Z uvedených charakteristik je zřejmé, že komplex krystalických hornin v dané lokalitě jako celek není z vodohospodářského hlediska perspektivní oblastí.

Plocha pro výstavbu VE nezasahuje do žádného ochranného vodohospodářského pásma.

Na k.ú. obce se nachází tři rybníky. Správcem toku je zemědělská vodohospodářská správa, oblast povodí Vltavy, pracoviště Havlíčkův Brod.

Přehled vodních nádrží v k.ú. Rosička:




Název VN

parcela č.

výměra (m2)

majitel (uživatel)

Návesní rybník

20

338

obec Rosička

Podnávesní rybník

3

608

obec Rosička

Bezejmenný rybník

211/2

5 475

soukromý

Obyvatelé obce jsou zásobováni pitnou vodou z vlastních studní.


C.2.3Půda


Charakteristika půdy v posuzované oblasti je dána označením půdy BPEJ č. 7 29 14, III.třídy ochrany.

Do III. třídy ochrany jsou sloučeny půdy v jednotlivých klimatických regionech s průměrnou produkční schopností a středním stupněm ochrany, které je možno územním plánováním využít pro eventuální výstavbu.



Hlavní půdní jednotka - 29 charakterizuje kambizemě modální eubazické až mezobazické včetně slabě oglejených variet, na rulách, svorech, fylitech, popřípadě žulách, středně těžké až středně těžké lehčí, bez skeletu až středně skeletovité, s převažujícími dobrými vláhovými poměry.

Poslední dvojčíslí 14 – značí mírný sklon 3-7° se všesměrnou expozicí. Půda slabě skeletovitá s celkovým obsahem skeletu 10-25%, půda hluboká až středně hluboká 30-60 cm i více.

Jedná se o klimatický region 7, který se pro zadané území vyznačuje mírně teplým a vlhkým podnebím se sumou teplot nad 10 °C 2200 - 2400. Roční průměrná teplota se pohybuje v dané oblasti od 6 °C do 7 °C a prů­měrný roční úhrn srážek je 650 - 750 mm, pravděpodobnost suchých vegetačních období je 5 - 15 let.

C.2.4Horninové prostředí a přírodní zdroje


Širší území zájmové lokality patří k jednotce Strážeckého moldanubika, východně od přibyslavské mylonitové zóny. Nejrozšířenějším horninovým typem jsou migmatizované biototické pararuly až artezity. Vyskytují se zde pararuly v různém stupni migmatozace, výrazně břidličnaté, které se střídají s jemnozrnějšími typy. Časté jsou proniky aplitů a pegmatitů. Pro tektonickou stavbu studované oblasti je charakteristické ploché uložení krystalických komplexů s úklonem 30o. Zlomová tektonika představuje několik linií, které byly několikrát oživovány mladšími tektonickými pochody. Kvarterní pokryvné horniny jsou zastoupeny pouze v omezené míře. Zastoupeny jsou eluviální a fluviální sedimenty, vytvořené exogenními činiteli v průběhu pleistocénní eroze a denudace. Jedná se o svahové hlíny a zhliněné sutě, náplavové kužele a údolní nivy. V rajonech krystalinika lze vymezit svrchní a spodní zvodeň. Svrchní zvodeň je vázána na horniny kvarterního pokryvu, zónu zvětrávání a pásmo podpovrchového rozpojení hornin. Tato zóna je omezena dosahem zvětrávacích procesů a její mocnost se pohybuje od několika cm až do 10-15 m. Spodní zvodeň, s typickou puklinovou propustností je vázána na tektonické zóny, poruchy a pukliny v hlubších částech krystalinika. Rozhodující je propustnost – mocnost a charakter výplně.

Dále je pozitivním kladem, že vybraná lokalita není na území CHKO, nenacházejí se zde lesní porosty, nejsou zde ani dobývací prostory a vybraná lokalita se nenachází ani v  ložiskovém území. Z těchto pohledů je umístění větrných elektráren v této oblasti Žďárska hodnoceno jako vhodné a přijatelné. Nenachází se zde žádná poddolovaná ani sesuvná území.


C.2.5Fauna a flora


Dle Biografického členění České republiky autorů Culek a kolektiv z roku 1996 je dotčené území - lokalita Rosička - zařazeno do podprovincie hercynské a nachází se na jihovýchodním okraji 1.48 Havlíčkobrodského bioregionu ( přechodná a nereprezentativní zóna). Území se nachází na hranici s jihozápadním výběžkem 1.65 Žďárského bioregionu a téměř se kryjí.

Bioregion 1.48 se nachází na jihu východních Čech a zabírá geomorfologický celek Hornosázavská pahorkatina kromě jeho severních a jihozápadních okrajů. Bioregion je protažen ve směru SZ-JV a má plochu 1547 km2.

Bioregion je tvořen plochou zdviženou pahorkaninou na rulách, u okrajů rozčleněnou nehlubokými zaříznutými údolími, výjimečně i skalnatými. Převažuje biota 4. bukového vegetačního stupně, u okrajů s přechody do 3. a 5. stupně. Potenciální vegetaci tvoří bikové bučiny s ostrovy květnatých bučin. Nereprezentativní část bioregionu je tvořena na teplejším a živnejším severním okraji pruhem dubohabrových hájů a acidofilních doubrav, na jihu nevýrazným přechodem do Velkomeziříčského bioregionu.V  popisovaném bioregionu dnes převažují kulturní smrčiny a pole.

Flora:


Vegetační stupně (Skalický): suprakolinní až submontální.

Potonciální vegetaci nižších poloh bioregionu tvoří acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion), které přecházejí s rostoucí výškou do rozsáhlých ploch acidofilních bučin (Luzulo-Fagetum).Pouze izolovaně se vyskytují ostrůvky květnatých bučin podsvazu Fagenion, při severním okraji i dubohabřiny(Melampyro nemorosi-Carpinetum). Na strmějších svazích v údolí řeky Sázavy jsou přítomny i nejméně náročné typy teplomilných doubrav (Sorbo torminalis-Quercetum). Při vodních tocích jsou luhy, zastoupené asociemi Stellario-Alnetum glutinosae a Carici remotae-Fraxinetum. Při Sázavě je rozšířena vegetace svazu Phalaridion arundinaceae. Primární bezlesí prakticky chybí.

Přirozenou náhradní vegetaci tvoří vlhké louky svazu Calthion, které přecházejí do rašelinných luk svazu Caricion fuscae. V suchém křídle bezlesí se setkáváme s vegetací svazu Cynosurion a Violion caninae , na něž navazují lemy svazu Trifolion medii.

Květena oblasti je díky převaze nevápenných hornin velmi jednotvárná. Její převažující součástí jsou mezofilní středievropské lesní druhy, mezní prvky prakticky chybějí, exklávní jsou výjimečné, vázané na hadcový podklad. Mezi mezofyty hrají nejdůležitější roli druhy laděné subatlantsky, např. bledule jarní (Leucojum vernum),všivec mokřadní (Pedicularis sylvatica) a zábělník bahenní (Comarum palustre) nebo boreokontinentálně, např. vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), ďáblík bahenní (Calla palustris) a bazanovec kytkokvětý Naumburgia thyrsiflora). Výraznější subatlantské prvky jsou řidší, reprezentují je hrachor lnolistý (Lathyrus linifolius) a trávnička obecná (Armeria vulgaris). Slabých termofilních druhů je málo, jsou to rozrazil jarní (Veronica verna), dobromysl obecná (Origanum vulgare), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) a záraza vyšší (Orobanche elatior). Na hadcích byly zjištěny pouze dva typické serpentinofyty – sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium) a (kdysi) endemit Českého masívu kuřička Smejkalova (Minuartia smejkalii). Z podhorských druhů se dále vyskytují řeřišník Hallerův (Cardaminopsis halleri), rozrazil horský (Veronica montana),měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a oměj vlčí (Aconitum vulparia).

Fauna:

V bioregionu se vyskytuje běžná, převážně ochuzená podhorská lesní fauna hercynského původu,, s fragmenty fauny bučin v nepatrných enklávách mezi smrkovými monokulturami. Tekoucí vody patří do pstruhového pásma, Sázava před velkým znečištěním patřila do lipanového pásma, dnes náleží spíše parmovému pásmu.



Významné druhy:

Savci: ježek západní (Erinaceus europaeus), ježek východní (Erinaceus concolor), vydra říční (Lutra lutra).

Ptáci: ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), čečetka zimní (Carduelis flammea).

Měkkýši: závornatka malá (Clausilia parvula), vřetenatka mnohozubá (Lacinaria plicata), srstnatka západní (Trichia sericea).

Hmyz: masařky Heteronychia schineri, Liosarcophaga emdeni.

V kontrastu vůči Žďárskému bioregionu (1.65) je hranice převážně neostrá, podmíněná nižším reliéfem, teplejším a sušším klimatem a s tím spojeným rozdílem biotickým. Žďárský bioregion se odlišuje především přítomností podmáčených smrčin a rašeliništní vegetace.

Celkově je možno shrnout, že v dotčeném území se nenachází žádné chráněné druhy živočichů ani rostlin.

C.2.6Ekosystémy


Výstavbou jediného objektu větrné elektrárny bude ovlivněn jediný ekosystém tvořený trvale travním porostem.

Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných , avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.

Nadregionální a regionální ÚSES:

Řešeného území se přímo nedotýkají nadregionální ani regionální prvky ÚSES, avšak severovýchodní část k.ú. Rosička sousedí s regionálním biocentrem RBC 715-Babín a část k.ú. leží v ochranném pásmu nadregionálního biokoridoru NRBK 125.

Místní ÚSES obec Rosička nemá.

C.2.7Krajina


Lokalita pro výstavbu VE je navržena v k.ú. Rosička. Podrobnější charakteristika okolí Rosičky je popsána v kapitole C 1.2.2.2. Z této charakteristiky je patrné, že se v dané lokalitě nenachází žádná chráněná území, přírodní památky ani přírodní rezervace.

Dle urbanistické studie oce Rosička se v daném území nepřipouští výstavba chat (individuální rekreace). Na katastru obce není vybudováno žádné rekreační zařízení pro volný či vázaný cestovní ruch. Řešeným územím neprochází žádná značená turistická trasa. Potenciál pro pěší turistiku je poměrně chudý. Atraktivitu území zvýšila výstavba rozhledny na kopci Rosička umístěné severozápadním směrem od zamýšleného objektu ve vzdálenosti cca 0,7 km. Nepoměrně zajímavější je území pro cykloturistiku. Po silnicích přes obec Rosička vede dálková cyklotrasa (Rosička-Sázava-Rozštípená skála-Najdek-Česká mez). Přes blízký Nížkov vede doporučená cyklotrasa č.12 Polná-Nížkov-Přibyslav.

Katastrem obce prochází tyto silnice:

sil. II/352 – Jihlava-Polná-Sázava

sil. III/3538 – Nové Veselí-Matějov-Sázava (6,592 km)

sil. III/35310 – Rosička – spojovací (0,364 km)

Obec je napojena na síť VN 22 kV. V sídle je jedna distribuční trafostanice TS 22/0,4 kV. Na území obce nejsou trasy ani zařízení el.vedení VVN ani se s jejich výstavbami neuvažuje.

Telekomunikace:

Řešeným územím neprochází radioreléová trasa, prochází zde ale dálkový telekomunikační kabel.

Ze spojových zařízení je v obci vybudována účastnická telefonní síť. Tato síť je po rekonstrukci, je kabelizována a pro výhled je naprosto dostačující. Příjem televizního signálu je v obci zajišťován individuálním příjmem jednotlivých televizních vysílačů tj. Brno-Kojál, dále televizním vysílačem Jihlava-Javořice, televizním vysílačem Žďár nad Sázavou -Harusův kopec a televizním vysílačem Hradec Králové-Krásné. Pokrytí území rozhlasovými programy je dobré.


C.2.8Obyvatelstvo


Zájmová lokalita je neobydlená, nejbližší obytné objekty jsou cca 0,6 až 1,0 km v obci Rosička směrem severovýchodním a cca 2,0 km v obci Nížkov směrem jihozápadním. Rosička má v současné době 49 obyvatel.

Obyvatelstvo je zaměřeno převážně na zemědělskou výrobu. V obci jsou 2 truhlárny, ve výrobě je zaměstnáno celkem 10 osob.


C.2.9Hmotný majetek


Výstavbou objektu větrné elektrárny nebude dotčen žádný hmotný majetek.

C.2.10Kulturní památky


Posuzované místo pro výstavbu větrné elektrárny neleží v historicky nebo kulturně významném území.

V obci Rosička se nachází několik objektů zapsaných do ústředního seznamu kulturních památek ČR. Tyto nemovité kulturní památky nemají vyhlášena ochranná pásma dle zákona č. 20/1987 Sb. v platném znění, ani se s jejich vyhlášením neuvažuje.


1   2   3   4   5   6   7   8


База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка