Místo stavby k.ú. Rosička – investor Jan Štefáček, Hamry nad Sázavou 134, 591 01 Žďár nad Sázavou 1




старонка5/8
Дата канвертавання24.04.2016
Памер270.4 Kb.
1   2   3   4   5   6   7   8

CÚdaje o stavu životního prostředí v dotčeném území

C.1Enviromentální charakteristiky dotčeného území

C.1.1Dosavadní využívání území


Lokalita Rosička leží téměř v centrální části oblasti Českomoravská vrchovina. Celý okolní terén připomíná náhorní plošinu, je však velmi členitý, s nadmořskými výškami dosahujícími téměř 700 m n.m. Přirozenou osou krajiny je údolí Poděšínského potoka, který se postupně zařezává v okolí Nížkova a vytváří až 30 m hluboké údolí. Výraznější dominantou je masiv Arnoleckých hor, Rosička s rozhlednou a stožárem nesoucím technologie mobilního operátora.

Lokalita pro umístění VE se nachází pod levým vrcholem (645 m n.m.) hřebenu Rosička, na místě travního porostu, po pravé straně spojovací silnice Nížkov – Rosička. Nesouvisle zalesněný povrch je v nejbližším okolí ve vzdálenosti do 1000 m, avšak k malé plošné rozloze a výškou stromů do 20 m nemá významnější vliv na parametr drsnosti okolního prostředí. Přibližně 250 m jižně je vybudováno vedení 22 kV.

Posuzovaná lokalita pro výstavbu VE se nachází mimo obytnou zónu na území charakteristickém venkovskou sídelní zástavbou.

V dotčeném území nebyla dosud provozována žádná výroba, jedná se o pozemky, které slouží k zemědělské výrobě, terén s trvalým travním porostem.

Při výstavbě bude dodrženo ochranné pásmo 50 m od PUPFL. Ochranné pásmo vodního zdroje se v dané lokalitě nenachází.

Nepředpokládá se proto výraznější dopad na původní přírodní zdroje, ani na kvalitu a schopnost regenerace přírodních zdrojů.


C.1.2Územní systém ekologické stability a krajinný ráz

C.1.2.1Územní systém ekologické stability


Místní územní systém ekologické stability (ÚSES) má určité prostorové nároky pro uchování genetické informace.

Součástí územních systémů ekologické stability jsou rovněž interakční prvky, které zprostředkovávají příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolí méně stabilní až nestabilní krajiny. Vytvářejí existenční podmínky rostlinám a živočichům, kteří mohou působit stabilizačně v kulturní krajině.

Dalšími nutnými předpoklady k větší stabilitě krajiny jsou ekologičtější způsoby hospodaření jak v lese, tak i na zemědělské půdě, zajištění čistoty vod, ovzduší atd. Naznačené předpoklady zvyšující stabilitu krajiny bude tedy třeba dále rozvíjet a realizovat.

Území obce Rosička se přímo nedotýkají nadregionální ani regionální prvky USES, avšak severovýchodní část k.ú. Rosička sousedí s regionálním biocentrem RBC 715 – Babín a část k.ú. leží v ochranném pásmu nadregionálního biokoridoru NRBK 125. V k.ú. Rosička nacházíme pouze lokální biokoridor hydrofilní řady LBK 1 – směřující od jihovýchodu z RBC 715 – Babín na sousedním k.ú. Česká Mez na severozápad po toku místní vodoteče. Objekt VE je od tohoto lokálního LBK dostatečně vzdálen. Zákres objektu VE ve vztahu k prvkům ÚSES je přílohou č.5.

Obec Rosička má vypracovanou urbanistickou studii z roku 2003, místní územní systém ekologické stability obec Rosička nemá, tudíž se záměr – větrná elektrárna, žádného ÚSES nedotkne.

V okolí plochy uvažované zástavby se nenachází žádné maloplošné ani velkoplošné zvláště chráněné území dle zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.


C.1.2.2Krajinný ráz


Krajinný ráz představující přírodní, kulturní a historickou charakteristiku určité oblasti (nebo místa) musí být chráněn před činností, která by vedla ke snížení jeho přírodní hodnoty. Proto zejména umisťování a povolování staveb musí být v kontextu s krajinnými prvky. Umístění větrných elektráren je tedy věnována velká pozornost, neboť plocha viditelnosti tohoto nového architektonického prvku v krajině je poměrně rozsáhlá. Vzhledem k tomu, že větrná elektrárna bude představovat významný zásah do krajinného rázu, musí být její objekt udržován stále v perfektním stavu (nátěr, bez přídavků antén ap).

Větrná elektrárna však nepředstavuje nevratný zásah do rázu krajiny, po uplynutí životnosti elektrárny lze tuto snadno demontovat a lokalitu uvést do původního stavu.

Pro posouzení vlivu stavby větrné elektrárny Rosička byla zpracována odborná studie vlivu stavby na krajinný ráz, která je přílohou č.10.

Z této studie jsou čerpány i následující podklady.



C.1.2.2.1Vymezení dotčeného krajinného prostoru a jeho stručná charakteristika
C.1.2.2.1.1Vymezení prostorů předpokládaného zásahu do krajinného rázu

Pro účely tohoto hodnocení bylo nutné vymezit dotčený krajinný prostor (DoKP), který sestává z mnoha charakteristických oblastí a míst krajinného rázu. DoKP se nachází v nejvýše položené oblasti Českomoravské vrchoviny v blízkosti hranice chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Prostor vymezují pohledové horizonty vrcholové části centrálního hřbetu Žďárských vrchů a Arnoleckých hor a předpokládané dopady stavby do okolí Přibyslavi, Polné a Ostrova nad Oslavou.

Prostor byl vymezen na základě analýzy předpokládané viditelnosti stavby s ohledem na charakteristické krajinné celky oblasti krajinného rázu Českomoravské vrchoviny. DoKP lze rozdělit na části, kde se stavba VE nebude projevovat a nedojde zde ani ke střetu se stávajícími hodnotami krajinného rázu, a kde lze tento střet předpokládat vzhledem k projevu stavby. V DoKP byly vymezeny prostory, kde je střet stavby VE se stávajícími hodnotami krajinného rázu očekáván. Vymezení bylo provedeno na základě analýzy viditelnosti stavby:



  • Přibyslavsko – krajina v okolí Přibyslavi, Malé a Velké Losenice,

  • údolí horní Sázavy,

  • okolí Nížkova – Poděšín, Špinov, Sirákov, Rosička,

  • Žďár a jeho okolí – urbanizovaný prostor města, Zelená hora, Počítky, Vysoké, Hamry nad Sázavou,

  • Novoveselská sníženina – přírodní park Bohdalovsko, Novoveselsko,

  • okolí Polné – krajina navazující na Polnou,

  • okolí Ostrova nad Oslavou.

Jako celek má krajina DoKP charakter plochých až členitých pahorkatin, nachází se v kulminační části oblasti krajinného rázu Českomoravská vrchovina, na SV straně zasahuje do chráněné krajinné oblasti (CHKO) Žďárské vrchy. Charakter krajiny určuje její reliéf, mozaika krajiny definovaná střídáním pastvin a luk, lesů a orné půdy a sídelními útvary různého typu. Horizonty krajinné scény mají převážně mírně členitý charakter, jsou nízké bez výrazných vysokých hřbetů, vytváří dlouhé horizontální linie a jen zřídka jsou narušeny výškovými dominantami. Výškové stavby se vzhledem k charakteru krajiny mohou promítat v dálkových pohledech a působit tak jako dominanta krajiny. Ve vrcholové části Rosičky je v současné době umístěna výšková stavba rozhledny s věží osazenou technologiemi mobilního operátora, která v současné době působí jako dominanta krajiny. Přírodní dominanty vzhledem k reliéfu zde působí silně jen výjimečně.

Pro účely hodnocení byly dále analyzovány partie DoKP, kde je předpoklad nejsilnějšího dopadu VE a na základě toho vymezeny ucelené části krajiny, kde lze dopad VE očekávat. Jde především o krajinu Žďárska, Přibyslavska, Bohdalovska, dále zasažené části v okolí Ostrova nad Oslavou a Polné. Nejsilnější projev VE lze očekávat u sídel Nížkov, Matějov, Rosička.

C.1.2.2.1.2Geomorfologické členění

Podle geomorfologického členění ČR (Demek 1987) představuje dotčený krajinný prostor tři geomorfologické celky: Hornosázavskou pahorkatinu v západní části, členitou a tvořenou rulami s převládajícími poli, drobnými lesíky se smrkovým porostem s borovicí či smrkovými porosty s bukem a zbytky bučin, plochý povrch je proříznut údolím Sázavy a přítoků. Jihovýchodní část je tvořena Křižanovskou vrchovinou, plochou vrchovinou složenou z krystalických břidlic (hlavně z rul) a vyvřelin, místy s ostrůvky mořských neogenních usazenin. Část převážně zalesněnou smrkovými porosty s borovicí a břízou a zbytky bukových porostů tvoří Arnolecké hory, v jejichž severním výběžku je plánovaná výstavba VE Rosička, zbývající částí jsou pole a louky. Hornosvratecká vrchovina je v DoKP zastoupena severovýchodní částí, kterou zaujímá plochá vrchovina Žďárských vrchů tvořená krystalinickými horninami s nejvyšším vrchem Devět skal. Příznačné jsou protáhlé úzké hřbety se skalními tvary oddělené hlubokými, ale rozevřenými údolími na hřbetech jsou četné skalní tvary – izolované skály, skaliska, mrazové sruby, kryoplanační terasy. Zalesněné jádro CHKO tvoří přirozený bukový porost s příměsí klenu, smrku a se soušemi jedle, jinak převládají smrkové monokultury s ojedinělou příměsí modřínu, jedle, buku, olše a břízy, hojný výskyt luk s vlhkomilnými a rašeliništními druhy, hojný výskyt jelení zvěře.
C.1.2.2.1.3Biogeografické členění

Dle biogeografického členění ČR (Culek (ed.) spadá celé území dotčeného krajinného prostoru do tří bioregionů: Žďárského, Velkomeziříčského a Havlíčkobrodského.

Žďárský bioregion zabírá převážnou část geomorfologického celku Žďárské vrchy, okraj Železných hor a Křižanovské vrchoviny. Typická část bioregionu je tvořena vyšším reliéfem hřbetů a sníženin s převahou acidofilních horských bučin, velkými plochami podmáčených smrčin, ostrovy květnatých bučin, suťových lesů a dvěma lokalitami vrchovišť a přechodových rašelinišť (typický 5.vegetační stupeň). Nereprezentativní část je tvořena nižším reliéfem, bez acidofilních horských bučin, pouze s malými plochami podmáčených smrčin a s převahou bikových bučin. Tyto zóny tvoří přechod do okolních bioregionů.

Havlíčkobrodský bioregion se nachází na jihu východních Čech, zabírá geomorfologický celek Hornosázavská pahorkatina a to kromě jeho severních a jihozápadních okrajů. Typická část bioregionu je tvořena fádními zarovnanými povrchy na rulách rozčleněnými nehlubokými zaříznutými údolími, výjimečně i skalnatými. Dominují zde monotónní bikové bučiny s ostrovy květnatých bučin. Nereprezentativní část bioregionu je tvořena na teplejším a živnějším severním okraji pruhem dubohabrových hájů a acidofilních doubrav, na jihu nevýrazným přechodem do Velkomeziříčského bioregionu.

Velkomeziříčský bioregion leží na severozápadě jižní Moravy, zabírá téměř celou Křižanovksou vrchovinu (kromě západního a východního okraje) a vyšší západní okraj Jevišovické pahorkatiny. Bioregion zabírá moravskou stranu Českomoravské vrchoviny, přičemž jižním cípem zasahuje do Rakouska. Typická část bioregionu zahrnuje málo členité zdvižené zarovnané povrchy na rulách, bez výskytu teplomilné bioty, s jednotvárnými plochami bikových bučin, na členitějších místech s ostrovy květnatých bučin. Nereprezentativní části tvoří jihovýchodní okraj bioregionu, nižší, teplejší, sušší, s převahou acidofilních doubrav, v údolích větších toků i s dubohabrovými háji.


C.1.2.2.1.4Přírodní charakteristika

Vegetační složka krajiny je zastoupena především lesními komplexy převážně hospodářského charakteru. V odlesněných částech jsou zastoupeny dřeviny, keře drobných remízků a meze, doprovodná zeleň v okolí vodotečí a komunikací, drobné porosty keřů a stromů v přírodních segmentech krajiny. Dále luční společenstva, obdělávané polokulturní plochy, drobné sady, travino-bylinná vegetace. V krajině jsou zastoupeny drobné vodoteče, menší toky (často technicky upravené), rybníky či jejich soustavy a drobné vodní nádrže.
C.1.2.2.1.5Znaky kulturní a historické charakteristiky

Kulturní charakteristiky jsou charakterizovány intenzivně obdělávanými plochami orné půdy v krajině Přibyslavska, Polenska a v okolí Ostrova nad Oslavou, zatímco na Bohdalovsku a Žďársku jsou částečně nahrazovány pastvinami a trvale zatravněnými plochami. Krajinu tvoří vesnický charakter sídel s roztroušenými usedlostmi ve volné krajině a urbanizované prostory měst Žďár nad Sázavou, Polná, Přibyslav. Kulturní dominantou Žďáru je kostel sv. Prokopa v centru města, areál bývalého kláštera a kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.

Historická charakteristika se vyznačuje čitelnými stopami historického vývoje osídlování krajiny, její struktury a jejího využívání. Sídla jsou charakterizována převahou zděných staveb s významným podílem zemědělských usedlostí horáckého typu. Častým charakteristickým obrazem je dominanta kostela.


Vzhledem k tomu, že vymezení dotčeného krajinného prostoru zabírá více oblastí, je charakteristika dotčených oblastí popisována v této dokumentaci stručně, neboť je detailně popsána v příslušných kapitolách přikládané studie – vlivy stavby na krajinný ráz.
Další kapitoly se týkají pouze oblasti lokality záměru - výstavby VE – lokalita Rosička.

C.1.2.2.2Krajinný ráz – lokalita Rosička

Převážně zemědělská krajina vyznačující se intenzívním využíváním s vysokým podílem ucelených polních honů, s hospodářskými monokulturními lesními porosty, převážně smrkovými a fragmenty přírodě blízkých stavenišť, vázaných zejména na vodní prvky (drobné prvky, vodoteče, mokřady) s velkým podílem dřevinné vegetace doprovázející komunikace, vodoteče, vodní nádrže (rybníky a menší rybniční soustavy). Typově se krajina dá přirovnat Přibyslavsku. Přirozenou osou krajiny je údolí Poděšínského potoka, který se postupně zařezává a v okolí Nížkova vytváří až 30m hluboké údolí. Výraznější dominantou je masiv Arnoleckých hor, Rosička s rozhlednou a stožárem nesoucím technologie mobilního operátora.

Přírodní charakteristiky:



  • reliéf se zaříznutými a mělkými údolími a náhorními plošinami a vyššími zalesněnými kopci

  • monokulturní hospodářské lesní porosty, dřevinná vegetace fragmentů mezí a remízků

  • doprovodná dřevinná vegetace podél cest, v obci a jejích okrajích

  • drobné vodní toky s břehovým porostem a dřevinami

  • fragmenty mokřadů a luk s přírodě blízkými společenstvy

Kulturní a historická charakteristika:

  • rozsáhlé plochy polních honů

  • osídlení venkovského typu

  • zachovalá urbanistická struktura obce, návesní a okrouhlicový typ

  • zemědělský areál na okraji obce

  • vyšší podíl zachovalých objektů lidové zděné architektury v obci

  • zachovalé stavby sakrální architektury v obci (kaplička, boží muka)

  • drobné vodní nádrže (rybníky)

Prostorové vztahy a měřítko krajiny, dominanty krajiny:

  • uspořádání zemědělské krajiny s  venkovským sídlem – mozaika krajiny

  • elektrické vedení VVN

  • stožár mobilního operátora (na Rosičce)

  • pozitivně až negativně vnímaná dominanta rozhledny na Rosičce

  • převážně nerušené horizonty

C.1.2.3Zvláště chráněná území


Záměr se nedotýká žádného území ochranného pásma. Hranice CHKO Žďárské vrchy probíhá po silnici III. třídy č. 3538 ve vzdálenosti cca 1,5 km směrem severním a severovýchodním od lokality záměru.

C.1.2.4Území přírodních parků


Záměr (lokalita stavby) se nedotýká žádného území přírodního parku. Lokalita v k.ú. Rosička není navržena na zařazení do soustavy Natura 2000. Nejbližšími navrženými územími do soustavy Natura 2000 (území požívající předběžnou ochranu) jsou: Vatín (rybníky), Znětínské rybníky, Rybníky u Rudolce, Babín (rybníky) a Baba (lesní porost jedlobučin).

Přehledná mapa umístění těchto lokalit a jejich vzdálenost od lokality Rosička je přílohou č. 6.


C.1.2.5Významné krajinné prvky


Uvažujeme-li o krajině jako specifickém sortimentu ekotopů, ekosystémů a na ně vázaných prostorových uspořádání, je jakákoliv zástavba (obytná , průmyslová, rekreační ap) zásahem do některého z krajinných prvků.

Objekt větrné elektrárny nepředstavuje zásah do žádného krajinného prvku v dané lokalitě Rosička.

Pro celé území, kde je objekt situován, je i nadále potřebná péče o životní prostředí, což podpoří vytvoření lokálního systému ekologické stability.

C.1.2.6Území historického, kulturního nebo archeologického významu


Obec Rosička se svým nejbližším okolím neleží v historicky, kulturně nebo archeologicky významném území. Sídlo Rosička bylo založeno na svahu sklánějícím se k severovýchodu. Kolem prostorné návsi v odstupu od diagonálně procházející silnice jsou situována obytná stavení. V obci se nachází několik objektů zapsaných do ústředního seznamu kulturních památek ČR.

Kaplička – objekt čtvercového půdorysu s podstřešní profilovanou římsou nesoucí stanovou střechu s hruškovitou bání přecházející v hranolovitou lucernu ukončenou makovicí s křížem.

Kříž z r. 1834 – žulový kříž před kapličkou s tělem Krista.

Statek – zděná stavba vytvářející pohledovou dominantu při průjezdu návsí z horního konce. Dispozice přestavěna.

Tyto nemovité kulturní památky nemají vyhlášena ochranná pásma dle zák. č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči v platném znění, ani se s jejich vyhlášením neuvažuje.

Uvažovaný záměr nebude mít žádný dopad na uvedené stavby, větrná elektrárna se nebude nacházet v žádném významném území historického, kulturního ani archeologického významu.


C.1.2.7Území hustě zalidněná


Celá oblast Žďárských vrchů byla osídlena poměrně pozdě, původně jí procházely jen obchodní stezky, které vedly při řekách a byly střeženy soustavou hradů, dnes již většinou v rozvalinách. Začátky souvislého osídlení sahají do poloviny 13. století. Nedostatek orné půdy, nerostů a drsné podnebí vedly k zaostávání oblasti, kraj se vylidňoval. Dodnes mají Žďárské vrchy malé zastoupení průmyslových závodů a poměrně velký podíl zemědělství. Důsledkem toho je malá hustota obyvatelstva – 60 obyvatel na 1 km2, což je polovina celostátního průměru. Samotný Žďár nad Sázavou se na tomto průměru podílí 25 000 obyvateli. Obec Rosička patří do správního obvodu obce s rozšířenou působností Žďár nad Sázavou, počet obyvatel dle údajů posledního sčítání je 49.

Posuzovaný objekt větrné elektrárny se nachází cca 0,5 až 1 km od obce Rosička směrem jihozápadním.


C.1.2.8Území zatěžovaná nad míru únosného zatížení ( včetně starých zátěží)


V řešeném území se nenachází žádný průmyslový závod a nepředpokládá se výhledově s rozvojem průmyslu. V nejbližším okolí se nachází pouze zemědělská výroba (živočišná výroba), jedná se o výkrm vepřů v halách ŽV provozovatele Agrofarm a.s. Žďár nad Sázavou, středisko Nížkov. Na pozemcích v okolí hospodaří uvedená zemědělská farma a soukromí zemědělci.

V daném území se nepředpokládá ani žádné další umístění celků pro podnikání v budoucnu.

Výstavba větrné elektrárny nepředstavuje žádný neúnosný dopad na kvalitu vody, půdy a ovzduší. Stará zátěž se v posuzovaném území nevyskytuje.

1   2   3   4   5   6   7   8


База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка