Moje americké turánky




Дата канвертавання19.04.2016
Памер16.76 Kb.
Moje americké turánky

Rod Erigeron je skoro celý nastěhovaný do Severní Ameriky. Zatím co v Evropě je pouze několik druhů, netroufám si odhadnout kolik jich je tam. Jen na obrázkovém serveru CalPhotos, kde je obrovská spousta obrázků nejen rostlin, jsem napočítal 73 druhů a to jsem nepočítal variety. Skutečný počet druhů bude o hodně vyšší. Mimochodem, ten server má adresu http://calphotos.berkeley.edu/

Mám tyto rostliny, a astrovité vůbec, rád a snažím se je dostat na naši skalku jak to jen jde, zvláště ty malé. A některé jsou opravdu drobné a nádherné. Chci se dnes zabývat deseti z těch nejmenších, které buď pěstuji, nebo jsem měl to potěšení dříve.

Když to vezmu v abecedním pořádku, první z nich je Erigeron arenarioides (Eat. ex Gray) Gray ex Rydb. (Poznámka pro principála – tohle tam dej jen když uznáš za vhodné). Je to málo známý endemit Utahu rostoucí ve štěrbinách vápencových skal ve výškách 1600-1900m. Podle Flory Severní Ameriky http://efloras.org/ je 6-25 cm vysoký. Moje rostlina má lodyhy asi 10 cm douhé, ale protože jsou polopoléhavé, nepřevyšují zhruba těch 6 cm od země. Listy jsou čárkovité, 4 až 6 cm dlouhé a asi 2 mm široké. Květenství má 10–25 paprsků asi 8 mm dlouhých a je podle Flory modré až purpurové. Moje rostlina je má světle fialově růžové. Mám jen jednu rostlinu ze semen sbíraných v přírodě a od r. 2008 je vysazena na slunném místě (jako všechny ostatní erigerony) ve vápencové skalce v normálním substrátu.

Další je známý Erigeron aureus Greene. Je to nádherná rostlina se lžičkovitými až kopisťovitými listy, jemně ochmýřenými a šedozelenými. Květy jsou mnohopaprskové, krásně zlatožluté barvy, na vztyčeným obrvených stvolech asi 6-8 cm vysokých. Na skalkách není moc často vidět, protože je dost vzácný. V kultuře tvoří jen málo, pokud vůbec, klíčivých semen. Z klubových výměn kulturní semena buď vůbec nevyklíčí, nebo a velmi často z nich vyklíčí nějaký jestřábník, což je k vzteku. Rozmnožování je možné jen dělením, výsev kulturních semen je skoro beznadějný a přírodní semena jsou jen málokdy k sehnání. Při pěstování na skalce často odchází, je choulostivý na přemokření v zimě a někdy i v létě. Obě rostliny které v současné době mám jsou z přírodních semen a obě jsou vysazeny v květináčích.

Nevím jak vznikl kultivar E. aureus ´Canary Bird´, který je mnohem snadněji pěstovatelný a také pěkný. Někde jsem se dočetl že se objevil v zahradnictví Jacka Drake ve Skotsku v r. 1959 jako E. aureus var. montanus, ale moc pravděpodobné to není, protože nikdy nedělá klíčivá semena. Spíš si myslím že je to nějaký přírodní mutant a nebo kříženec, jehož původ je ale zahalen rouškou tajemství. Posílat jeho semena do klubových výměn nemá vůbec smysl. Ve skalce jde dobře a jistě víte že se pěstuje i v květináčích pro naše výstavy. Množí se jen dělením, což je snadnější právě u rostliny v květináči, nebo řízkováním odebraných postranních růžic. Rozhodně je to jeden z nejoblíbenějším turanů.



Erigeron elegantulus Greene pochází z Kalifornie a Oregonu, kde roste ve výškách 1000 až 2700m. Patří k suchomilnějším. Listy jsou čárkovité, jen asi 5 cm dlouhé a 1 mm široké. Vztyčené lodyhy jsou v mém případě asi 6-7 cm vysoké a nesou jednotlivá květenství s paprskovitými květy 6-9 mm dlouhými, modrými až levandulovými nebo i narůžovělými. Mám jednu rostlinu vysazenou teprve dva roky v pískovém záhonu a v loňském roce poprvé kvetla. Měl jsem tento turan už několikrát, ale nikdy mi dlouho nevydržel. Nepřikrýval jsem ho ale proti dešťům.

Teď se dostávám k nejkrásnějšímu erigeronu, který se kdy objevil v naší zahradě. Je to Erigeron lanatus Hook. Pohled na jeho do dlouhých jemných chloupků hustě zahalená poupata, tlačící se ze středu chlupatých růžic je nezapomenutelný a je to ještě větší nádhera než když rozkvete. Listy jsou jen asi 2-3 cm dlouhé a 3 mm široké. Chlupaté stvoly jen 4-5 cm vysoké jsou zakončeny poměrně velkým, zářivě bílým květenstvím, samozřejmě se žlutými terči jako ostatní druhy. V přírodě se vyskytuje ve výškách až 4100m, často ve vápencových suťovištích. Bylo mi jasné že taková chlupatina bude mít problém se zimní vlhkostí, takže jsem první rostlinu vysadil do vyšší a drenážované části skalky a před zimou přikryl sklem. V dalším roce zakvetla, dala několik klíčivých semen ale v příští zimě pod sklem odešla. Celé se to ještě jednou opakovalo, ale pak už bez potomstva.



Erigeron montanensis Rydb. je malá rostlinka s bílými květy jen asi 12 až 15 mm v průměru. Ale je celá drobná, takže to moc nevadí. Tvoří růžice velmi pomalu se rozrůstající do nevelkého, řídkého, jen asi 2 cm vysokého koberečku. Listy jsou zpeřené a chloupkaté, 2-3 cm dlouhé. Bezlisté stvoly jsou asi 4 cm vysoké, s jedním květenstvím na vrcholu. Od r. 2005 je tento turánek vysazen v mém pískovém záhonu a není tam už sám, má kolem sebe několik semenáčků. Díky jim ani nevím, jestli tam původní rostlina dosud je nebo ne. Semen dělá dost, už jsem je i několikrát poslal do klubové výměny. Jak už jeho jméno naznačuje, pochází ze státu Montana.

Erigeron scopulinus Nesom et Roth asi většina z Vás zná a pěstuje. Je to velice snadný turánek, až je to k podivu když se uváží že pochází z Arizony a Nového Mexika, tedy v jedněch z nejsušších amerických států. Roste ale ve výškách 2000 – 2900 m a tam snad toho sucha už tolik nezažije. Rozrůstá se do hustého koberečku jen asi 2 cm vysokého, složeného z malých růžic s lysými lžičkovitými listy. Květenství je složené jen z nevelkého počtu (10-20) bílých paprsků na krátkých stvolech do 3 cm. Moje rostlina je vysazená v kyselé skalce od r. 1996 a za tu dobu se rozrostla do průměru asi 20 cm. Semena mi nedává a množit jsem ho ani nezkoušel. Ale vegetační množení nebude jistě problém.

Další malý turánek je Erigeron uncialis Blake. V přírodě je možno ho nalézt většinou ve štěrbinách vápencových skal Kalifornie, ve výškách 1900 - 2600 m. Tvoří trsíky drobných listových růžic s lžičkovitými listy asi 2-3 cm dlouhými. Stvoly jsou jen 3-4 cm vysoké a nesou v poměru k rostlině velká bílá květenství. Listy jsou po celém povrchu porostlé drobnými chloupky a po okrajích hustě brvité, stejně jako stvoly. Celá rostlina není sice tolik chlupatá jako E. lanatus, ale dosti na to abych se divil že mi ve zvýšeném místě vápencové skalky roste bez přikrývání už 6 let. Ale nedává mi klíčivá semena.



Erigeron uncialis var. conjugans Blake je nejmenší turánek vůbec, alespoň podle mých znalostí. Je to endemit státu Nevada, asi poloviční velikosti než E. uncialis a mnohem méně chlupatý. Listy jen 1,5 až 2 cm dlouhé, stvoly 2-2,5 cm vysoké. Květy malé, ale v poměru k rostlině slušné velikosti. Držel jsem ho v korytě asi 4 roky, zaznamenal jsem jednou i samovýsev, ale už dobrých 5 let se mi o něm jen zdá. Ale teď při přípravě na tento článek jsem ve Floře Severní Ameriky narazil na záhadu. Podle popisů tam uvedených je var. conjugans asi dvakrát větší než var. uncialis, tedy opačně než moje rostliny. Ale ostatní charakteristiky, zejména chlupatost listů, odpovídají mým rostlinám. Tak nevím.

Poslední z mých malých erigeronů je Erigeron vagus Payson. V přírodě roste po téměř celém západu Spojených států, na horských kamenitých loučkách. Tvoří poléhavé lodyhy s asi 2,5 cm dlouhými listy zpeřenými do 3-5 cípů. Lodyhy se pomalu rozrůstají do řídkého koberečku jen asi 3 cm vysokého a časem skoro dřevnatí a mírně vyholují. Kvete na asi 4 cm vysokých stvolech s obvyklými bílými květenstvími se žlutými terči. Měl jsem jednu rostlinu vysazenou na zvýšeném místě travertinové skalky od r. 2001 a teprve v loňském roce mě opustila a skoro bych řekl že pro přestárlost. Ještě bych měl podotknout že v kultuře se pod jeho jménem často vyskytuje obyčejný, robustnější E. compositus, který má sice také zpeřené listy, ale tím veškerá podobnost končí. S erigerony, stejně jako s mnoha dalšími astrovitými rostlinami je potíž s množením, protože klíčivých semen bývá málo nebo žádné. Některé jsem proto zkoušel řízkovat a u E. vagus docela úspěšně. Jenže materiálu k řízkování je u těch miniatur zoufale málo.

Pozn.: Vynechal jsem krásný Erigeron chrysopsidis, o kterém byly ve Skalničkách už dva články. První v čísle 3/89, druhý dosti obšírný v čísle 1/95, který jsem tenkrát napsal já.Obrázky všech těchto turanů, pokud nejsou zařazeny v tomto čísle, najdete na webové stránce http://zrehacek-alpines.cz.

Obrázky: E. arenarioides – 09306/5b


E. elegantulus – 10423/6
E. lanatus poupata – 05309/6
E. lanatus květy – 05317/6
E. montanensis – 08320/5b
E. uncialis – 06249/5b
E. uncialis var. conjugans – 04306/5b
E. vagus – 08411/6

Vyšlo v časopisu Skalničky 3/2011


База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка