Masarykova univerzita brno




старонка4/5
Дата канвертавання24.04.2016
Памер0.65 Mb.
1   2   3   4   5

Vztah některých parametrů

Tab. 27.






Věk

Nedoslýchavost

0-3 roky

4-6 roků

Ano

31 (26,7%)

102 (52,6%)

Ne

85 (73,3%)

92 (47,4%)

Celkem

116

194

p-hodnota < 0,001

Byl prokázán statisticky významný rozdíl ve  výskytu nedoslýchavosti ve skupinách dětí rozdělených dle věku (0-3 roky; 4-6 let). U starších dětí se nedoslýchavost objevuje častěji než u mladších (52,6 % vs. 26,7 %, p < 0,001).

Tab. 28.





Věk

Nedoslýchavost

0-3 roky

4-6 roků

Ne

85 (73,3%)

92 (47,4%)

ano, upravila se sama

16 (13,8%)

48 (24,8%)

ano, léčeno lékařem

15 (12,9%)

54 (27,8%)

Celkem

116

194

p-hodnota < 0,001

Byl nalezen signifikantní rozdíl mezi skupinami dětí rozdělených dle věku, 0 - 3 roky; 4-6 let

Tab. 29.





Věk

Paracentéza

do roku

1-3 roky

4-6 roků

Ano

2 (9,1%)

65 (69,1%)

157 (80,9%)

Ne

20 (90,9%)

29 (30,9%)

37 (19,1%)

Celkem

22

94

194

p-hodnota < 0,001

Byl prokázán statisticky významný rozdíl v provední paracentézy ve skupinách dětí rozdělených dle věku (do roku, 1 - 3 roky; 4 - 6 let). U starších dětí byla paracentéza provedena častěji než u mladších (80,9 % vs. 69,1 % vs. 9,1%, p < 0,001).


Tab. 30.




Věk

Adenotomie

0-3 roky

4-6 roků

Ano

52 (44,8%)

113 (58,2%)

Ne

64 (55,2%)

81 (41,8%)

Celkem

116

194

p-hodnota = 0,026

Tab. 31.






Věk

Kouření v rodině

0-3 roky

4-6 roků

Ano

86 (74,1%)

128 (66,0%)

Ne

30 (25,9%)

66 (34,0%)

Celkem

116

194

p-hodnota = 0,163

Nebyl pozorován velký rozdíl v kouření v rodině ve skupinách dětí rozdělených dle věku. Tedy kouření v rodině se vyskytuje u všech dětí stejně.

Tab. 32.





Věk

Výskyt tabákového kouře

v přítomnosti dítěte



0-3 roky

4-6 roků

Ano

29 (33,7%)

42 (32,8%)

Ne

57 (66,3%)

86 (67,2%)

Celkem

86

128

p-hodnota = 1,000

Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl ve vystavení dítěte tabákovému kouři z hlediska věku. Malé děti (0 - 3 roky) jsou vystaveny tabákovému kouři stejně jako předškolní děti (4 - 6 let), 33,7 % vs. 32,8 %, p = 1,000.

Tab. 33.





Věk

Výskyt tabákového kouře

v přítomnosti dítěte - jinde než doma



0-3 roky

4-6 roků

Ano

32 (27,6%)

47 (24,4%)

Ne

84 (72,4%)

146 (75,6%)

Celkem

116

193

p-hodnota = 0,590

Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl ve vystavení dítěte tabákovému kouři jinde než doma z hlediska věku.



Akutní středoušní zánět a kouření

Tab. 34.






Kouření v rodině

Akutní středoušní zánět

ano

Ne

Ano

203 (94,9%)

87 (90,6%)

Ne

11 (5,1%)

9 (9,4%)

Celkem

214

96

p-hodnota = 0,210

Tab. 35.






Kouření v rodině

Akutní středoušní zánět

ano

Ne

Ne

11 (5,1%)

9 (9,4%)

1 - 3x

144 (67,3%)

63 (65,6%)

4 - 6x

26 (12,2%)

13 (13,5%)

6x a vice

33 (15,4%)

11 (11,5%)

Celkem

214

96

p-hodnota = 0,454

Nebyl prokázán signifikantní rozdíl v počtu výskytu akutního středoušního zánětu mezi skupinami dětí, kde někdo v rodině kouří a kde nikdo nekouří.


Tab. 36.




Kouření v rodině

Akutní středoušní zánět

Nikdo

1 člen

rodiny


2 členové

Rodiny


3 a více členů rodiny

Ano

87 (90,6%)

115 (95,0%)

73 (94,8%)

15 (93,7%)

Ne

9 (9,4%)

6 (5,0%)

4 (5,2%)

1 (6,3%)

Celkem

96

121

77

16

p-hodnota = 0,593

Stejně tak nebyl nalezen rozdíl ve výskytu akutního středoušního zánětu dle počtu členů rodiny, kteří kouří.

Tab. 37.




Kouření v rodině

Akutní středoušní zánět

Nikdo

1 člen

rodiny


2 členové

rodiny


3 a více členů rodiny

Ne

9 (9,4%)

6 (5,0%)

4 (5,2%)

1 (6,3%)

1 - 3x

63 (65,6%)

88 (72,7%)

43 (55,8%)

13 (81,1%)

4 - 6x

13 (13,5%)

9 (7,4%)

16 (20,8%)

1 (6,3%)

6x a vice

11 (11,5%)

18 (14,9%)

14 (18,2%)

1 (6,3%)

Celkem

96

121

77

16

p-hodnota = 0,132

Pokud je dítě exponováno dvěma kuřákům, dosahuje procento častých otitid ( 6x avíce) 18,2 % , zatímco u jednoho kuřáka 14,9% a u nekuřáků jen 11,5%.

Tab. 38.





Výskyt tabákového kouře

v přítomnosti dítěte



Akutní středoušní zánět

ano

Ne

Ano

67 (94,4%)

136 (95,1%)

Ne

4 (5,6%)

7 (4,9%)

Celkem

71

143

p-hodnota = 1,000
Tab. 39.




Výskyt tabákového kouře

v přítomnosti dítěte - jinde než doma



Akutní středoušní zánět

ano

Ne

Ano

74 (93,7%)

215 (93,5%)

Ne

5 (6,3%)

15 (6,5%)

Celkem

79

230

p-hodnota = 1,000

Nebyl prokázán vůbec žádný rozdíl mezi výskytem akutního středoušního zánětu a výskytu tabákového kouře v přítomnosti dítěte v rodině či jinde. (v rodině 94,4 % vs. 95,1 %, p = 1,000; jinde 93,7 % vs. 93,5 %, p = 1,000).

Tab. 40.





Výskyt tabákového kouře

v přítomnosti dítěte



Akutní středoušní zánět

ano

Ne

Ne

4 (5,6%)

7 (4,9%)

1 - 3x

42 (59,2%)

102 (71,3%)

4 - 6x

10 (14,1%)

16 (11,2%)

6x a vice

15 (21,1%)

18 (12,6%)

Celkem

71

143

p-hodnota = 0,311

U méně častých recidiv převládají děti nekuřáků ( o 12.1%), zatímco u velmi častých recidiv (6xa více) převládají jednoznačně děti kuřáků (o 8.5%).



Vleklý středoušní zánět a kouření

Tab. 41.






Kouření v rodině

Vleklý středoušní zánět

ano

Ne

Ano

105 (49,1%)

36 (37,5%)

Ne

109 (50,9%)

60 (62,5%)

Celkem

214

96

p-hodnota = 0,065

Děti, u nichž se v rodině kouří, mají častěji vleklý středoušní zánět (49,1 % vs. 37,5 %, p = 0,065).

Tab. 42.





Kouření v rodině

Vleklý středoušní zánět

nikdo

1 člen

rodiny


2 členové

rodiny


3 a více členů rodiny

Ano

36 (37,5%)

62 (51,2%)

37 (48,1%)

6 (37,5%)

Ne

60 (62,5%)

59 (48,8%)

40 (51,9%)

10 (62,5%)

Celkem

96

121

77

16

p-hodnota = 0,192

Počet kouřících členů rodiny se neprojevuje statisticky významně na výskytu OMS

Tab. 43.




Kouření v rodině

Vleklý středoušní zánět

ano

Ne

Ne

109 (50,9%)

60 (62,5%)

ano, ambulantně

73 (34,1%)

33 (34,4%)

ano, chirurgicky

32 (15,0%)

3 (3,1%)

Celkem

214

96

p-hodnota = 0,003

Velmi významný statistický rozdíl mezi výskytem těžších forem OMS u dětí kuřáků 15,0 vs 3,1 u dětí nekuřáků


Tab. 44.




Výskyt tabákového kouře

v přítomnosti dítěte



Vleklý středoušní zánět

Ano

Ne

Ano

39 (54,9%)

66 (46,2%)

Ne

32 (45,1%)

77 (53,8%)

Celkem

71

143

p-hodnota = 0,248

Rozdíl mezi výskytem vleklého středoušního zánětu a výskytem tabákového kouře v přítomnosti dítěte (54,9 % u přítomnosti tabáku vs. 46,2 % u nepřítomnosti tabáku, p = 0,248).

Tab. 45.





Výskyt tabákového kouře

v přítomnosti dítěte



Vleklý středoušní zánět

ano

Ne

ano, ambulantně

22 (56,4%)

51 (77,3%)

ano, chirurgicky

17 (43,6%)

15 (22,7%)

Celkem

39

66

p-hodnota = 0,030

Pokud je dítě exponováno kouři i mimo domov, potom se opět statisticky významně zvýší výskyt OMS 43,6% vs 22,7%


Tab. 46.




Výskyt tabákového kouře

v přítomnosti dítěte - jinde než doma



Vleklý středoušní zánět

Ano

Ne

Ano

48 (60,8%)

92 (40,0%)

Ne

31 (39,2%)

138 (60,0%)

Celkem

79

230

p-hodnota = 0,002

Výsledky v tabulce potvrzují vyšší výskyt OMS u dětí, které jsou exponovány tabákovému kouři i mimo domov




Zánět a jesle/školka
Tab. 47.




Pobyt dítěte v jeslích/školce

Akutní středoušní zánět

ano

Ne

Ano

191 (97,0%)

99 (87,6%)

Ne

6 (3,0%)

14 (12,4%)

Celkem

197

113

p-hodnota = 0,003

Tab. 48.






Pobyt dítěte v jeslích/školce

Akutní středoušní zánět

Ano

Ne

Ne

6 (3,0%)

14 (12,4%)

1 - 3x

129 (65,5%)

78 (69,0%)

4 - 6x

24 (12,2%)

15 (13,3%)

6x a vice

38 (19,3%)

6 (5,3%)

Celkem

197

113

p-hodnota < 0,001
Tab. 49.




Pobyt dítěte v jeslích/školce

Vleklý středoušní zánět

Ano

Ne

Ne

94 (47,7%)

75 (66,4%)

ano, ambulantně

78 (39,6%)

28 (24,8%)

ano, chirurgicky

25 (12,7%)

10 (8,8%)

Celkem

197

113

p-hodnota = 0,006

Tab. 50.






Pobyt dítěte v jeslích/školce

Vleklý středoušní zánět

Ano

Ne

Ano

103 (52,3%)

38 (33,6%)

Ne

94 (47,7%)

75 (66,4%)

Celkem

197

113

p-hodnota = 0,002


6 Diskuze
6.1 Shrnutí výsledků
Výsledky byly přehledně shrnuty do tabulek a z nich vyplynulo několik důležitých faktů. Co se týče počtu vykouřených cigaret na osobu (tab. 19), jsme zjistili, že nejčastěji se jednalo o 1 – 10 vykouřených cigaret na osobu denně (126 respondentů, 58,9 %). Ale jelikož kuřáci mají tendenci udávat menší počty vykouřených cigaret, nelze tento údaj považovat za zcela spolehlivý.

Z šetření vyplynulo, že dvě třetiny sledovaných nemocných dětí (214 dětí, 69,0 %) žijí v rodině, kde někdo kouří. Tyto údaje se shodují s nálezy Hrubé a Žaloudíkové, případně s údaji studie ELSPAC (ústní sdělení). Nejčastěji to bývá jeden člen rodiny (121 dětí, 39,0 %). Je jistě potěšující (i když očekávané u této věkové skupiny dětí), že žádné dítě není vystaveno pravidelnému působení kouře mimo domov, asi čtvrtina dětí (79 dětí, 2505 %) je mu vystavena pouze občas – nejspíše při návštěvách u příbuzných. (tab. 22).

Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v kouření v rodině ve skupinách dětí rozdělených dle věku (do roku, 1 – 3 roky; 4 – 6 let); podle údajů rodičů malé děti (0 – 3 roky) jsou vystaveny tabákovému kouři stejně jako předškolní děti (4 – 6 let), 33,7 % vs. 32,8 %, p = 1,000 (tab. 32). Kouření v rodině se v našem souboru vyskytuje u všech věkových skupin dětí stejně, expozici v zakouřeném prostředí bychom předpokládali u starších dětí, navštěvujících předškolní zařízení nižší / kratší; výpovědi rodičů je proto možné z těchto důvodů zpochybnit, i když objektivní důkazy (stanovení expozice pomocí kotininu v moči nebo ve slinách ) nemáme.

V našem souboru jsme potvrdili častější výskyt onemocnění u hochů: téměř dvě třetiny sledovaných dětí byli chlapci věku 4 až 6 let (194 chlapců, 62,6 %). Podobně jako u Engela et al. v naší studii byl věk dítěte největším rizikovým faktorem výskytu OMS (p = ˂ 0,001). (75.)

V práci jsme prokázali statisticky významný rozdíl ve výskytu nedoslýchavosti ve skupinách dětí rozdělených dle věku (0 – 3 roky; 4 – 6 let). U starších dětí se nedoslýchavost objevuje častěji než u mladších (52,6 % vs. 26,7 %, p ˂ 0,001). Dále jsme prokázali statisticky významný rozdíl ve skupinách dětí rozdělených dle věku (do roku, 1 – 3 roky, 4 – 6 let), u kterých byla provedena paracentéza v anamnéze. Dle očekávání u starších dětí byla paracentéza provedena častěji než u dětí mladšího věku (p ˂ 0,001).
Důležitý je údaj z (tab. 34), který srovnával výskyt akutního středoušního zánětu v anamnéze mezi skupinami dětí z kuřáckých (94,9 %) a nekuřáckých rodin (90,6 %), zjištěný 5%ní rozdíl však nedosahuje statistické významnosti. Domníváme se, že výsledek je ale nejspíše ovlivněn nepravdivými výpověďmi rodičů, kteří tvrdili, že doba expozice jejich dětí tabákovému kouři je krátká. Chalmers et al. Uvádí, že 16,1 % dětí ve věku 3 let měly alespoň 1x středoušní zánět a vztah OM s nedoslýchavostí byl signifikantní, ale nepovažoval pasivní kouření za rizikový faktor. (69)

Tyto výsledky jsou ve shodě se studií, která sledovala kouření rodičů a nedoslýchavost u dětí (97), kde autoři uvádí, že expozice cigaretovému kouři byla spojena s 4,9 násobným rizikem nedoslýchavosti (p ˂ 0,05) a 75 % případů ztráty sluchu bylo statisticky spojeno s ETS. Její autoři ovšem došli k závěru, že vystavení cigaretovému kouři je příčinou deficitů sluchu u dětí. Stejný závěr měli i Roberts et. Al. (119)



Statistické významnosti se blíží rozdíl mezi výskytem vleklého středoušního zánětu u kuřáků a nekuřáků v rodině (tab. 41). Je zde patrný trend, že děti, u nichž se v rodině kouří, mají častěji vleklý středoušní zánět (49,1 % vs. 37,5 %, p = 0,065). Toto je další důkaz podporující pravdivost hypotéz.

Naše výsledky jsou v souladu se studií velkého souboru 3833 dětí ve věku 2 – 11 let, kde Naini a spol. (154) došli k závěru, že výskyt OMS byl 9,1 % a 14,1 % a byl vyšší u dětí kouřících rodičů, takže konstatovali, že kouření rodičů je rizikovým faktorem pro OMS.

Dále jsme zjistili, že časté opakované otitidy (6x a více) se u dětí kuřáků vyskytují ve 21,1 %, zatímco u dětí nekuřáků v 12,6 % (tab. 40). Údaj jednoznačně svědčí pro hypotézy o škodlivosti pasivního kouření. Pokud je dítě exponováno dvěma kuřákům, dosahuje procento častých otitid (6x a více) 18,2 %, zatímco u jednoho kuřáka 14,9 % a u nekuřáků jen 11,5 %. Ale ani tyto výsledky nejsou statisticky významné, což je pravděpodobně dáno malým počtem členů souboru.

Za nejdůležitější přínos předložené práce považujeme skutečnost, že u dětí, kde někdo v rodině kouří, je třeba častěji řešit OMS chirurgicky než u dětí z rodin nekuřáků (15,0 % vs. 3,1 %), p = 0,003). Tento údaj dosahuje vysoké statistické významnosti (tab. 43). Také údaje rodičů o tom, že dítě pobývá či nepobývá v zakouřeném prostředí ovlivnilo výskyt komplikovaných (chirurgických) léčebných postupů vleklého středoušního zánětu (u 43,6 % exponovaných a 22,7 % neexponovaných, p ˂ 0,030). To svědčí o komplikovanějším průběhu a výskytu těžších forem OMS u pasivních kuřáků.

K podobným závěrům dospěli Ilicali et al. (71); zkoumali vliv pasivního kouření na OMS a opakující se zánět středního ucha (ROM) u dětí, po zavedení ventilačních trubiček (VT) a sledovali je po dobu 1 roku za účelem stanovení rizika vzniku pooperačního středoušního výtoku. Celkem 166 dětí ve věku 3 – 7 let po inserci VT pro OME a ROM. Kontrolní skupina se skládala ze 166 dětí, které nikdy VT neměly. Autoři došli k závěru, že pasivní kouření je významným rizikovým faktorem pro OMS a ROM u dětí ve věku 3 – 7 let. Skupina dětí byla vystavena v průměru 19,6 cigaret denně vs. 14,4 cigarety denně u kontrolní

skupiny (P ˂ 0,004). Pouze kouření matky bylo významným faktorem (P ˂ 0,001). Nebyla nalezena souvislost s kouřením otců. Dále nebyl prokázán významný rozdíl v klinickém průběhu OMS a ROM u dětí kouřících a nekouřících matek.


Ey et al. Zjistili, že těžké kouření matky (20 a více cigaret denně) bylo významným rizikovým faktorem pro recidivující otitis media v průběhu prvního roku života, ale nebyla nalezena souvislost s kouřením otce. (26)

Owen et al. Sledovali 698 zdravých dětí, 41 % dětí bylo vystaveno tabákovému kouři v domácnosti. Autoři zjistili signifikantní asociaci mezi počtem vykouřených cigaret členů domácnosti a četností OMS v průběhu druhého roku života. (107)


Výsledky jiné turecké studie, která zkoumala vztah různých rizikových faktorů u OMS včetně pasivního kouření, nebyly jednoznačné a teorii o jeho škodlivosti se jim nepodařilo prokázat. (33)

Naopak významnost pasivního kouření jako rizikového faktoru OMS podporují i studie, které objektivně stanovily expozice dětí cigaretovému kouři a detekovaly přítomnost a výši koncentrace kotininu v séru, moči nebo ve slinách exponovaných. (25) (134) (70) (6) (146) (22)


Potvrzením škodlivosti pasivního kouření je i studie z Velké Británie. (108).Zkoumala vztah mezi pasivním kouřením a vyloučením VT. 606 dětí (1174 uší), u kterých byly zavedeny VT pro OMS a ROM bylo sledováno do doby vyloučení VT. 33 dětí (65 %), jejichž matky v těhotenství kouřily, měly zúžené zvukovody. U dětí vystavených tabákovému kouři, byla VT vyloučena po 59 týdnech s porovnáním s 86 týdny u dětí nekuřáků. Doba vytlačení VT do 1 roku je o 36 % vyšší, pokud oba rodiče kouří, s porovnáním se skupinou nekuřáků. Myringosclerosis po vyloučení VT bubínkem byla 64 % u dětí, kde oba rodiče kouřili a nižší o více než 20 % u dětí nekuřáků. Dále byly pozorovány postoperační infekce, retrakce bubínku, myringosclerosis a trvající perforace bubínku u dětí vystavených tabákovému kouři.
V naší studii u dětí, které jsou vystaveny kouři více kuřáků a také jinde než doma (např. u prarodičů, v kavárně), je statisticky významný počet dětí s vkleklým středoušním zánětem než u dětí, které do styku s tabákovým kouřem nepřijdou (60,8 % vs. 40,0 %, p = 0,002). Tento údaj opět potvrzuje platnost hypotézy o vlivu pasivního kouření na výskyt sledovaného onemocnění.
Co se týče druhého cíle práce a hypotézy č. II, naše výsledky potvrdily, že děti kuřáků navštívily ORL ambulanci po prodělané otitidě do 3 měsíců v 11,4 %, 3 – 6 měsíců v 49 %, 6 – 12 měsíců v 31 % a po 12 měsících v 7,6 %. Dětí nekuřáků bylo 0 %, 3 – 6 měsíců v 16,66 %, 6 – 12 měsíců 38, 88 % a 44,4 % po roce. Tyto výsledky plně potvrzují hypotézu, že děti vystavené kouři trpí otitidami podstatně častěji než děti nekuřáků.

7 SOUHRN
Původním záměrem disertační práce bylo ověřit u dětských českých pacientů platnost vlivu rizikových faktorů na výskyt středoušních zánětů uváděných v odborné literatuře. V začátku studie jsme se však setkávali poměrně často s odmítáním rodičů vyplňovat dotazníky, které byly obsáhlejší, a proto v dalším pokračování byly některé otázky vypuštěny.

Výsledky naší studie potvrdily, že rizikovými faktory pro opakovaný vleklý zánět středního ucha a dětí předškolní věku jsou:



  • mužské pohlaví,

  • věk,

  • docházka do předškolních dětských zařízení (jesle, školka),

  • kouření rodičů,

  • expozice dětí v zakouřeném prostředí domova i mimo něj.

Naše výsledky potvrzují hypotézu o negativním vlivu pobytu v tabákovém kouři na výskyt otitidy a dosahují statistické významnosti zejména u těžších forem OMS, které bylo nutno

řešit chirurgicky, zejména u těch dětí, u kterých byly zaváděny ventilační trubičky (VT).

Významným limitujícím faktorem naší studie bylo, že údaje o kouření rodičů a o expozici dětí v zakouřeném prostředí byly získávány pouze z výpovědí rodičů bez objektivní verifikace. Laboratorní vyšetření kotininu v moči nebo ve slinách však bylo mimo naše možnosti. U některých případů bylo jisté, že rodiče o svém kouření nevypovídali pravdu. Pochybovat lze dle našeho názoru i o úplné pravdivosti údajů o pobytech dětí v zakouřeném prostředí, které jsou jistě podhodnoceny.

Přesto jsme zjistili, že kouření rodičů a expozici dětí v zakouřeném prostředí signifikantně zvyšuje především frekvenci závažných forem onemocnění vyžadujících chirurgické metody terapie, které jsou mimo jiné i ekonomicky náročnější.

Pro dětské pacienty představuje i akutní a nekomplikovaný průběhu zánětu středouší traumatický zážitek. Opakované a komplikované ataky stres dětí násobí, mohou ústit i do trvalých poruch sluchu a určitým způsobem narušit psychický i somatický vývoj dětí. Proto důrazná doporučení kouřícím rodičům, aby nevystavovali děti expozici pasivnímu kouření v domovech, autech a dalších místech by měla být rutinní součástí práce všech zdravotnických pracovníků, kteří pečují o děti a mládež.

8 ZÁVĚR

Tato studie potvrdila hypotézu, že kouření nepříznivě ovlivňuje průběhu středoušních zánětů u dětí a naše výsledky prokázaly, že výskyt OMS, zejména jejich komplikovanějších forem, je častější. Toto je potvrzeno testem statistické významnosti. Výskyt akutní otitidy u dětí kuřáků je rovněž častější, ale rozdíly nedosahují statistické významnosti, což může být pravděpodobně ovlivněno počtem malých čísel v souboru. Výsledky potvrdily i druhou hypotézu, že děti kuřáků onemocní OMS mnohem častěji a že recidiva tohoto onemocnění je podstatně časnější.



Cíle této práce byly splněny a byl prokázán negativní vliv pasivního kouření na frekvenci a průběhu středoušních zánětů, zejména těžších forem OMS. Tyto výsledky jsou ve shodě s řadou citovaných autorů.

9. Literatura:


  1. Alper C.M, Bluestone C.D, Advanced Therapy of Otitis media, 2004, ISBN 1-55009-201-4, p. 171-173

  2. Albersen M, Bulatović M, Lindner SH, van Stiphout F, van der Heijden GJ, Schilder AG,Rovers MM., Is a positive family history predictive for recurrent acute otitis media inchildren? An evidence-based case report, Otolaryngol Head Neck Surg. 2010 Jan;142(1):31-5

  3. Agency for Healthcare Research and Quality. Management of acute otitis media: summary. June 2000. http://www.ahcpr.gov/clinic/epcsums/otitisum.htm

  4. Arcavi L, Benowitz NL. Cigarette smoking and infection. Arch Intern Med 2004; 164: 2206-2216

  5. Astl J, Otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku pro bakaláře obor ošetřovatelsví,2002, ISBN 80-246-0325-X, s. 7

  6. Barbier C, Houdret N, Vittrant C, Deschildre A, Turck D., Study of passive smoking measured by urinary cotinine in maternal and child protective health centers in North-Pas-de-Calais, Arch Pediatr. 2000 Jul;7(7):719-24.

  7. Bertone E. R., Snyder L. A., Moore A. S.: Environmental tobacco smoke and risk of malignant lymphoma in pet cats, Am. J. Epidemiol., 156, 2002, 3, 268-273

  8. Best D, Secondhand and Prenatal Tobacco Smoke Exposure, PEDIATRICS, 2009,124 (5), p1017-1044

  9. Black, N. (1985) The etiology of glue ear-a case of control study. Int. J. Pediatr. Otorhinolaryng. 9, 121-133

  10. Bluestone C.D, Klein J.O, Otitis media in infants and children, 4th edition, 2007, ISBN 1-55009-335-5, p. 215-216

  11. Bluestone C.D, Klein J.O, Otitis Media in Infants and Children, 4th edition, 2007, ISBN 1-55009-335-5, p. 337-338

  12. Britton J., Passive smoking damages children's health, Practitioner. 2010 May;254(1729):27-30, 3

  13. Chen P, Wang ZN, Xu ZQ, Wei YH, Yao SF, Peng AN, Zhang D, Risk factors for otitis media with effusion in children, Zhonghua Er Bi Yan Hou Tou Jing Wai Ke Za Zhi, 2008 Dec;43(12):903-5

  14. Costa SS, Rosito LP, Dornelles C, Sensorineural hearing loss in patients with chronic otitis media, Eur Arch Otorhinolaryngol. 2009 Feb;266(2):221-4

  15. Čada K., Šlapák I., Hoffmanová D., Bednaříková L., Základy otorinolaryngologie, 1996, ISBN 80-210-1342-7, s. 66)

  16. Čada K., Šlapák I., Hoffmanová D., Bednaříková L., Základy otorinolaryngologie, 1996, ISBN 80-210-1342-7, s. 68-69

  17. Čada K., Šlapák I., Hoffmanová D., Bednaříková L., Základy otorinolaryngologie, 1996, ISBN 80-210-1342-7, s. 70-71

  18. Čermák J., Recidivující akutní zánět středního ucha a vliv rizikových faktorů na jeho vznik, Otorhinolaryng. A Foniat., 53, 2004, č. 3, s 151-154

  19. Čermák M., Svět nekuřáků, Zdravotnické noviny 15, 14.4.2006, s. 12-15

  20. Čihák, R. Anatomie 3, 2. vyd. Praha: Grada publishing, 2002. 673 s. ISBN 80-7169-140-2

  21. Delpisheh A, Kelly Y, Brabin BJ, Passive cigarette smoke exposure in primary school children in Liverpool, Public Health. 2006 Jan;120(1):65-9

  22. Dostál M, Milcová A, Binková B, Kotesovec F, Nozicka J, Topinka J, Srám RJ., Environmental tobacco smoke exposure in children in two districts of the Czech Republic, Int J Hyg Environ Health. 2008 Jul;211(3-4):318-25

  23. Ehrlich RI, Du Toit D, Jordaan E, Zwarenstein M, Potter P, Volmink JA, et al. Risk factors for childhood asthma and wheezing. Importance of maternal and household smoking. Am J Respir Crit Care Med 1996;154:681-80

  24. Environmental tobacco smoke: a hazard to children. American Academy of Pediatrics Committee on Environmental Health-. Pediatrics 1997;99:639-42

  25. Etzel, R.A., Pattishal, E.N., Haley, N.J., Fletcher, R.H. and Henderson, F.W., 1992, passive smoking and middle ear effusion among children in day care. Pediatrics 90 (2), 228-232

  26. Ey JL, Holberg CJ, Aldous MB., Wright AL, Martinez FD, Taussig LM. Passive smoke exposure and otitis media in the first year of life. Pediatrics. 1995;95:670-677

  27. Faden H, Duffy L, Boeve M. Otitis media: Back to the basics. Pediatr Inf Dis J 1998;17:1105-12

  28. Fainstein V, Musher D. Bacterial adherence to pharyngeal cells in smokers, nonsmokers, and chronic bronchitics. Infect Immun. 1979;26 :178 –182

  29. Ferrence R, Ashley MJ. Protecting children from passive smoking. BMJ 2000;321:310-1

  30. Gilliland FD, Berhane K, McConnell R, Gauderman WJ, Vora H, Rappaport EB, et al. Maternal smoking during pregnancy- environmental tobacco smoke exposure and childhood lung function. Thorax 2000;55:271-6
1   2   3   4   5


База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка