Issn 1212-8848 588 15. 2003 expresní astronomické informace




Дата канвертавання24.04.2016
Памер19.46 Kb.

ISSN 1212-8848 * 588 * 15. 7. 2003

EXPRESNÍ ASTRONOMICKÉ INFORMACE


(EAI jsou zpravodajem sdružení EAI a vycházejí za podpory ČAS)
Adresa : Expresní Astronomické Informace, Úvoz 118, 602 00 BRNO

nebo Hvězdárna Vyškov, pošt. přihrádka 43, 682 00 VYŠKOV

Telefon : 541129294 (Dalibor Hanžl)

507-348 668 nebo 603-527 727 ( Petr Hájek)

Fax : 541211214 (prosím uvádějte: Astronomický ústav, Ing. Dalibor Hanžl)

WWW : http://astro.sci.muni.cz nebo http://eai.astro.cz

Packet : OK2ICG@OK0PAB.#BRNO.TCH.EU

E-mail : hanzl@sci.muni.cz, gabriela@sci.muni.cz





LETOUN HELIOS SE ZŘÍTIL DO OCEÁNU


Dálkově ovládaný prototyp letadla Helios byl zničen poté, co se zřítil do Tichého oceánu dne 26. června 2003. Jedná se o letoun poháněný solární energií, který byl navržen pro dlouhodobé působení v extrémních výškách. Zřítil se během zkušebního letu ze základny amerického námořnictva v Kauai na Havaji. Příčina nehody se vyšetřuje.

Letoun byl řízen společností AeroVironment, která jej postavila. Je jedním z několika dálkově pilotovaných letounů, jejichž technologický vývoj je financován organizací NASA. Elektrické motory a další systémy jsou během dne poháněny vysoce účinnými solárními články, které pokrývají horní povrch 75 metrů dlouhého křídla. V noci je Helios poháněn zkušebními palivovými články založenými na elektrickém systému.

P
rototyp Helios byl navržen pro lety do výšky 30 kilometrů na jednodenní vědecké mise, i pro vícedenní telekomunikační přenosy ve výšce od 15 do 20 kilometrů. Letoun stanovil také světový rekord v dosažené nadmořské výšce pro křídlové letouny – 29 523 metrů, během letu v srpnu 2001.

(podle informací 03-219 z 27. 6. 2003 přeložil FV)


SUPERNOVA 2003gl V GALAXII NGC 7782


Dále k IAUC 8162. M. Schwartz a P. Holvorcem oznamují objev projektu LOTOSS nové supernovy, která se zachytila na Tenagra II snímcích bez filtru, exponovaných 5.4 UT července (hv. vel. asi 18.3 mag) a 6.4 UT července (hv. vel. asi 18.2 mag).

SN 2003gl se nachází na souřadnicích  = 23h53m53s.99,  = +7o57'23".7 (E = 2000.0), což je 1".9 východně a 51".2 jižně od jádra galaxie NGC 7782. Tenagra II snímek z 23.3 UT listopadu 2002 neukazuje na této pozici žádný objekt (limitní hv. vel. asi 19.5 mag).

(podle IAUC 8163 z 6. 7. 2003 přeložil DH)

SUPERNOVA 2003gd V GALAXII M74


P. Garnavich, University of Notre Dame; a E. Bass, Cornell University, oznamují pozici SN 2003gd podle CCD snímků v oboru R, získaných na Wisconsin-Indiana-Yale-NOAO telescope (WIYN + MiniMosaic kamera) 29.1 UT ledna 2003 během pozorování SN 2002ap (celková expozice 900s; 1".0 seeing). Pomocí přesné astrometrie, kterou získal McNaught (IAUC 8152) a srovnáním s srchívními snímky z Hubble Space Telescope (Smartt a kol., IAUC 8152), dává WIYN limit jasnost R > 24 progenitora v čase měsíc před objevem. Toto pozorování, spojené se spektrálním stářím, které odhadla Kotak a kol. a Phillips, dává pravděpodobné datum exploze mezi únor a duben.

(podle IAUC 8163 z 6. 7. 2003 přeložil DH)


SUPERNOVA 2003gm V GALAXII NGC 5334


Dále k IAUC 8163. M. Schwartz, P. Holvorcem a W. Li oznamují objev projektu LOTOSS nové supernovy (hv. vel. asi 17.0 mag), která se zachytila na Tenagra II snímku bez filtru exponovaném 6.2 UT července za špatných podmínek. Existence nového objektu byla potvrzena v době, kdy byl přibližně na stejné jasnosti jako v době objevu, pomocí KAIT snímku z 11.2 UT července. SN 2003gm se nachází na souřadnicích  = 13h52m51s.72,  = -1o06'39".2 (E = 2000.0), což je 40".3 západně a 13".4 severně od jádra galaxie NGC 5334. KAIT snímek exponovaný 18.2 UT června neukazuje na této pozici žádný objekt (limitní hv. vel. asi 19.0 mag).

(podle IAUC 8164 z 11. 7. 2003 přeložil DH)


SUPERNOVY 2003gk A 2003gl


T. Matheson, P. Challis a R. Kirshner, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, oznamují spektrogramy SN 2003gk (cf. IAUC 8162), které získali Challis a M. Hicken 3.39 UT července pomocí MMT 6.5-m teleskopu (+ Blue Channel Spectrograph; obor 320-800 nm) a M. Calkins 3.46 UT července pomocí F. L. Whipple Observatory 1.5-m teleskopu (+ FAST spektrograf; obor 370-750 nm). Spektrogram ukazuje, že se jedná o supernovu typu Ib ve stáří několik týdnů po maximu, podobně jako SN 1999di (viz Matheson a kol. 2001, A.J. 121, 1648). J. Sollerman, J. Andersson, M. Gustafsson, P. Jakobsson a G. Oye, z týmu NORFA/NOT Summer School in Observational Astrophysics; a F. Patat, European Southern Observatory, oznamují spektroskopii získanou na Nordic Optical Telescope (+ ALFOSC; obor 350-950 nm, rozlišení 0.8 nm) z 7.2 UT července.

Předběžná redukce spektra SN 2003gl (cf. IAUC 8163) ukazuje, že se jedná o supernovu typu Ia ve stáří několik týdnů po maximu.

SN 2003gk je pravděpodobně typu Ib, přestože data ukazují nízký poměr signál-šum a klasifikace podle těchto dat je trochu nejistá. Spektrum ukazuje podobnost se spektrem SN 1984L (Harkness a kol. 1987, Ap.J. 317, 355), ve stáří několik týdnů po maximu. Nejvýraznější čáry máme pokusně identifikovány jako He I, O I, a Ca II. Expanzní rychlost, určená z minima He I 587.6-nm absorpce vychází 8300 km/s. Tato relativně nízká hodnota spolu s absolutní magnitudou dává vzdálenost [43 Mpc; v(gal) = 3192 km/s, Ho = 72 km s-1 Mpc-1] a pozorovanou jasnost v době objevu (IAUC 8162), což potvrzují spektrální data.


(podle IAUC 8164 z 11. 7. 2003 přeložil DH)

ZÁKRYT HVĚZDY TYC 5140-03455-1 PLANETKOU (205) MARTHA


V noci z 17. /18. 7. 2003 dojde v 22h40m UT k zákrytu hvězdy TYC 5140-03455 (7.5 mag) planetkou (205) Martha. Jasnost hvězdy by se měla snížit o 1.6 mag. Zpřesněná dráha stínu podle J. Mánka, Praha, vede přes jižní Rusko, jižní Ukrajinu, Moldávii, Rumunsko, Jugoslávii, severní Itálii, jižní Francii, severní Španělsko a Portugalsko. Mapku pro pozorování naleznete na str. 3.

(5381) SEKHMET


M. C. Nolan a E. S. Howell, National Astronomy and Ionosphere Center; A. S. Rivkin, Massachusetts Institute of Technology; a C. D. Neish, University of British Columbia, píší: "Snímky z radaru z Arecibu, založené na Dopplerově zpoždění (2380 MHz, 12.3 cm) získané 8-11 května ukazují, že planetka (5381) je binární systém. Předběžné odhady průměrů vychází (založené na prodloužení k 45-m rozlišení) 1000m a 300m. Orbitální perioda se zdá být kolem 12 hod, hodnota 24 hod je méně pravděpodobné. Minimální orbitální poloměr je 1.3 km a náš nejlepší odhad je 1.5 km. Spektroskopie ve viditelné oblasti získaná 21. května na Kitt Peaku 4-m teleskopu ukazuje blízko 1 mikrometru absorpci, což naznačuje na kamenné složení. Velmi cenná by byla optická světelná křivka tohoto objektu."

(podle IAUC 8163 z 6. 7. 2003 přeložil DH)



ODCHYLKA ANTÉNY OVLIVŇUJE PŘENOS DAT Z OBSERVATOŘE SOHO


S
luneční observatoř SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) zaznamenala výpadek v přenosu dat od 27. června 2003, který následně trval několik týdnů.

Porucha se nacházela v zaměřovacím zařízení obří satelitní antény (HGA), která je používána k přenosu většího množství dat z pozorování. Družice SOHO fungovala správně jako dřív, její malá anténa, která nemusí být zaměřována v určitém směru, byla užita k ovládání observatoře, monitorování přístrojů a zajištění bezpečnosti.

Odchylka antény HGA byla objevena, když technici zjistili rozpor mezi přikázanou a změřenou pozicí antény. Za normálních podmínek, musí být anténa schopna pohybovat se po dvou osách, vertikální a horizontální. Horizontální pohyb se však nekonal náležitě. Problémem byla porucha řídícího mechanismu.

SOHO se nachází ve vzdálenosti 1,5 miliónů kilometrů od Země. Obíhá kolem prvního Lagrangeova bodu, kde společná gravitace Země a Slunce drží SOHO na orbitu. K přenosu dat se musí anténa HGA otáčet, tak aby měla Zemi v zorném poli.

Po dalších testech, inženýři z NASA oznámili, že nedošlo k velkým výpadkům v přenosech dat. Jednalo se pouze o malé zlomky denně. V těchto dnech by anténa HGA měla opět fungovat stoprocentně.

Observatoř SOHO je projektem mezinárodní spolupráce mezi ESA a NASA pro studium Slunce od jádra k vnější koróně a slunečního větru. Byla vypuštěna v prosinci roku 1995 na nosné raketě Atlas IIAS/Kentaur. Kromě sledování Slunce, se má SOHO stát nejúspěšnějším objevitelem komet v astronomických dějinách, například v květnu 2003 objevila více než 620 komet.



Další informace na: http://sohowww.nascom.nasa.gov/

(podle informací ESA PR 42-2003 z 24. 6. 2003 připravil FV)
(F. Vašíček, D. Hanžl, G. Opletalová a P. Hájek)



База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка