Issn 1212-8848 461 2001 expresní astronomické informace




Дата канвертавання24.04.2016
Памер46.73 Kb.

ISSN 1212-8848 * 461 * 5. 2. 2001

EXPRESNÍ ASTRONOMICKÉ INFORMACE


(EAI jsou zpravodajem sdružení EAI, hvězdárny v Brně a vycházejí za podpory ČAS)
Adresa : Expresní Astronomické Informace, Úvoz 118, 602 00 BRNO

nebo Hvězdárna Vyškov, pošt. přihrádka 43, 682 00 VYŠKOV

Telefon : (05) - 41129294 nebo 755405 (Dalibor Hanžl)

(0507) - 216 68 nebo 225 58 ( Petr Hájek)

Fax : (05) - 41211214 (prosím uvádějte: Astronomický ústav, Ing. Dalibor Hanžl)

(0507) - 22348 (--------//---------- Hvězdárna Vyškov, RNDr. Petr Hájek)

WWW : http://astro.sci.muni.cz nebo http://eai.astro.cz

BBS : (05) - 41129433 (baud rate 2400, parity NONE, data bits 1)

(05) - 41129515 (baud rate 19200, parity NONE, data bits 1 nebo přes Internet

zadat "telnet astro.sci.muni.cz" (ip. adr.:147.251.24.5), login "bbs").

Packet : OK2ICG@OK0PAB.#BRNO.TCH.EU

E-mail : hanzl@sci.muni.cz, hajek.hvezdarna@worldonline.cz



SUPERNOVA 2001K V GALAXII IC 677


T. Matheson, S. Jha, P. Challis a R. Kirshner, Harvard- Smithsonian Center for Astrophysics, oznamují, že spektrum SN 2001K (cf. IAUC 7565), které získal P. Berlind 24.48 UT ledna pomocí F. L. Whipple Observatory 1.5-m teleskop (+ FAST spektrograf), ukazuje, že se jedná o supernovu typu II v maximu jasnosti.

Spektrum má modré kontinuum s přeloženými P-Cyg čarami vodíku a Ca II. Za předpokladu rychlosti vzdalování se mateřské galaxie 3249 km/s podle NASA/IPAC Extragalactic Database, vychází expanzní rychlost supernovy určená z minima čáry H- 8500 km/s.



(podle IAUC 7575 z 30. 1. 2001 přeložil DH)

SUPERNOVA 2001P V GALAXII NGC 3947


W. D. Li, University of California, Berkeley, oznamuje za tým LOTOSS (cf. IAUC 7514), objev supernovy (hv. vel. asi 17.5 mag), která se zachytila na CCD snímcích bez filtru exponovaných pomocí 0.8-m Katzman Automatic Imaging Telescope (KAIT) 31.4 UT ledna a 1.3 UT února. SN 2001P se nachází na souřadnicích  = 11h53m21s.56,  = +20°44'53".3 (E = 2000.0), což je 17".2 východně a 13".1 jižně od jádra galaxie NGC 3947. KAIT snímek z 7.4 UT ledna neukazuje nic na této pozici (limitní hv. vel. asi 19.0 mag). A. V. Filippenko, R. Chornock a M. Modjaz, University of California, Berkeley, oznamují prohlídku CCD spektra (obor 330-1000 nm), získaného 1. UT února pomocí Shane 3-m reflektoru na Lick Observatory. Spektrum ukazuje, že SN 2001P je supernovy typu Ia, přibližně týden po maximální jasnosti. Některé spektrální čáry (např. Ti II absorpce u 430 nm) naznačují, že může být podsvítivá.

(podle IAUC 7576 z 1. 2. 2001 přeložil DH)

SUPERNOVA 2001Q V GALAXII UGC 6429


Li také oznamuje objev další supernovy, zachycené na CCD KAIT snímcích bez filtru z 31.4 UT ledna (hv. vel. asi 18.6 mag) a 1.3 UT února (hv. vel. asi 18.3 mag). SN 2001Q se nachází na souřadnicích  = 11h25m19s.77,  = +63°43'15".6 (E = 2000.0), což je 4".6 východně a 29".6 jižně od jádra galaxie UGC 6429. KAIT snímek stejné oblasti z 2.4 UT ledna neukazuje na této pozici žádný objekt (limitní hv. vel. asi 19.0 mag).

Filippenko a kol. poznamenává, že spektra podobně jako výše (ale v horší kvalitě na dlouhovlnném konci 520 nm) naznačují, že SN 2001Q je mladá SN typu II; velmi výrazná je absorpční Balmerova série čar vodíku.



(podle IAUC 7576 z 1. 2. 2001 přeložil DH)

SUPERNOVA 2001M V GALAXII NGC 3240


N. Suntzeff, Cerro Tololo Interamerican Observatory (CTIO), píše: "J. Colianni, T. Gokas a F. Winkler, Middlebury College; a R. C. Smith, CTIO) získali pomocí CTIO 1.5-m teleskopu + spektrograf spektra (obor 390-680 nm; rozlišení 1000) SN 2001M. Pozorování probíhalo 25.3 UT ledna a 26.3 UT ledna. Redukovaná spektrofotometrie ukazuje, že SN 2001M je typu Ic, podobná SN 1994I (Filippenko a kol. 1995, Ap.J. 450, L11), přibližně 1-2 týdny po maximu. Čáry Si II na 615 nm jsou slabé, nebo úplně chybí a nejsou zde ani výrazné He I čáry. Absorpce Na I na 589 nm je také slabá, což naznačuje, že stáří SN je jen několik týdnů po maximu."

(podle IAUC 7576 z 1. 2. 2001 přeložil DH)

SUPERNOVA 2001B V GALAXII IC 391


R. Chornock a A. V. Filippenko, University of California, Berkeley, oznamuje prohlídku plně kalibrovaného CCD spektra (obor 330-1000 nm) SN 2001B (cf. IAUC 7555), získaného 23 UT ledna pomocí Shane 3-m reflektoru na Lick Observatory. Spektrum ukazuje, že se pravděpodobně jedná o supernovu typu Ib, přibližně týden po maximální jasnosti (ne typy Ia, jako bylo oznámeno v IAUC 7563). Spektrum ukazuje dobře vyvinuté absorpční čáry He I, stejně jako neidentifikovanou absorpční čáru v blízkosti 625 nm. Je to podobná situace jako u SN 2000dt (cf. IAUC 7511).

(podle IAUC 7577 z 1. 2. 2001 přeložil DH)

V445 PUPPIS


S. Kimeswenger, A. Bacher, C. Lederle, W. Kausch, W. Kapferer, a G. E. Groemer, University of Innsbruck, píší: "Pomocí Innsbruck 0.60-m teleskopu byly 15.92 UT ledna pořízeny čtyři spektrogramy (obor 400-900 nm, rozlišení 0.26 nm). Spektrogramy ukazují maximální intenzitu kontinua na 520 nm (cf. IAUC 7556), spektru stále dominují Fe II čáry. Většina význačných čar na 660.8 pravděpodobně nepatří Ca I 657.3-nm (snad N II 661.0-nm?). O VI na 682.5 a 708.2 nm jasou také výrazné (jako ve spektru RR Tel). Ačkoli jsou čáry blendované, identifikace He I na 402.5, 414.3, 443.7 a 587.5 nm a He II na 541.1, 597.7 a 595.2 nm se zdají být spolehlivé. FWHM všech těchto čar je > 1500 km/s."

Vizuální odhady hvězdné velikosti, částečně je poskytl S. Otero, Buenos Aires, Argentina: Led. 1.026 UT, 9.0 (M. Reszelski, Szamotuly, Polsko); 4.243, 9.2 (J. G. de S. Aguiar, Campinas, Brazílie); 9.796, 9.7 (A. Pearce, Nedlands, W. Australie); 13.083, 9.0 (P. Schmeer, Bischmisheim, Německo); 16.361, 9.7 (J. Bedient, Honolulu, HI); 18.367, 9.9 (Bedient); 20.028, 9.7 (Otero); 22.083, 9.6 (J. Rodriguez Freitas, Montevideo, Uruguay); 24.067, 9.6 (Otero); 26.047, 9.6 (V. Ladino, Barquisimeto, Venezuela).



(podle IAUC 7574 z 29. 1. 2001 přeložil DH)

XTE J1550-564


J. A. Tomsick, University of California, San Diego (UCSD); E. Smith a J. Swank, Goddard Space Flight Center; R. Wijnands, Massachusetts Institute of Technology; a J. Homan, University of Amsterdam, oznamují: "Nedávná pozorování x-ray transientu XTE J1550-564 pomocí satelitu Rossi X-ray Timing Explorer (RXTE) naznačují, že zdroj je opět aktivní. Poslední vzplanutí skončilo v srpnu 2000 a pozorování přístroji na satelitu Chandra z 16. srpna 2000 indikovalo úroveň toku 1 x 10-13 erg cm-2 s-1 (0.5-8 keV). Přístroj RXTE 28.7 UT ledna 2001 měřily na 2.5-20-keV tok zdroje 9 x 10-10 erg cm-2 s-1." R. Jain a C. Bailyn, Yale University; a J. Tomsick, UCSD, oznamují za konsorcium YALO pozorování optického protějšku XTE J1550-564 pomocí Yale 1-m teleskopu (+ přístroj ANDICAM) na Cerro Tololo Interamerican Observatory: "XTE J1550-564 vstoupil do nového optického vzplanutí. Od ledna 28.34 UT, 29.34 UT a 30.34 UT byly měřeny V = 18.28±0.01, 18.27±0.01 a 18.25±0.01. Zdroj je výrazně jasnější v porovnání s klidovým stavem, kdy měl V kolem 21.6 mag."

(podle IAUC 7575 z 30. 1. 2001 přeložil DH)

KOMETA P/2000 Y10 (MUELLER 4)


S. Nakano, Sumoto, Japonsko, oznamuje znovu objevení komety P/1992 G3 (= 1992g = 1992 IV) T. Oribem (Saji Observatory). Kometa byla zachycena na CCD snímcích exponovaných pomocí 1.03-m reflektoru. Podle pozorování z 22. prosince 2000 je kometa slabá, stelárního vzhledu (m2 = 20.5 mag). Korekce orbitálních elementů z MPC 31663 (efemerida v MPC 41213) vychází (T) = +0.23 dne.

Nakano poskytuje následující orbitální elementy určené podle 35 pozorování v letech 1992-2001 (střední reziduum 0".8):



Epocha = 2001 únor 20.0 TT T = 2001 únor 7.8847 TT

 = 43.6165 e = 0.388590  = 145.3691 2000.0

q = 2.646731 AU i = 29.7486 a = 4.328900 AU

n = 0.1094304 P = 9.007 roku

(podle IAUC 7577 z 1. 2. 2001 přeložil DH)

KOMETA 2001 C1


L. Manguso, Lincoln Laboratory, oznamuje objev další komety projektem LINEAR. Potvrzující CCD pozorování získal G. Hug (Eskridge, KS) a toto ukazuje kondenzovanou kómu a náznak slabého širokého ohonu v p.a. ve směru 325°. Fotometrie, která je k dispozici:

2001 UT  (2000)  m1 Pozorovatel

únor. 1.48039 14 41 46.55 -10 15 14.8 18.9 LINEAR

1.49581 14 41 46.66 -10 15 21.8 19.5 "

1.52622 14 41 46.75 -10 15 32.2 18.6 "

2.49528 14 41 49.06 -10 19 51.8 18.3 Hug

2.50030 14 41 49.08 -10 19 52.8 17.9 "

2.51013 14 41 49.11 -10 19 55.0 18.3 "

(podle IAUC 7578 z 2. 2. 2001 přeložil DH)

KOMETA C/1999 T1 (McNAUGHT-HARTLEY)


M. J. Mumma, N. Dello Russo a M. A. DiSanti, Goddard Space Flight Center, NASA; K. Magee-Sauer, Rowan University; R. Novak, Iona College; a A. Conrad a F. Chaffee, W. M. Keck Observatory, oznamují: "Podle pozorování z 13.7 UT ledna byly detekovány molekuly vody a CO na 4.67 mikrometrech. Pozorování komety probíhalo na NASA Infrared Telescope Facility (+ CSHELL). Máme detekci tří čar CO v pásu 1-0 (R0, R1 a P2) a dvou čar v pásu nu3-nu2 H2O, které dávají rychlosti produkce (x 1027 molekul s-1) 14 pro CO a 82 pro H2O. Pozorování z 14.7 UT ledna, které probíhalo na přístroji NIRSPEC at the W. M. Keck Observatory odhalilo C2H6 (nu7, devět Q-větví), CH3OH (nu3 Q-větev a ještě další čáry) a OH 'prompt'. Produkce vody určená na základě OH 'promptu' emise (P12.5 1- a 1+, u 3042 cm-1) byla 160 (počítáno pomocí g-faktoru z komety C/1999 H1) a produkce dalších molekul byly; 2.7 pro CH3OH a 1.1 pro C2H6.

Reziduální S-sigma signál byl detekován na očekávané pozici CH4 R0 (nu_3 pás) a jeho existence je důsledkem 3-sigma horního limitu 2.5 pro CH_4. Poměry směsí potom jsou H2O:CO = 100:17 (z 13.7 UT ledna) a H2O:CH3OH: C2H6:CH4 = 100:1.7:0.65:(<1.6) (z 14.7 UT ledna). Pro všechny prvky a pro obě data byla určena rotační teplota 70 K. V datu 14. UT ledna byly detekovány vícenásobné čáry HCN a C2H2, právě probíhá jejich kvantitativní analýza. Směsný poměr CO v této kometě je podobný tomu, jako byl určen u komet C/1996 B2 a C/1995 O1, je však mnohem vyšší než u komet C/1999 H1 a C/1999 S4. Abundance C2H6 a CH3OH jsou podobné jako u komet C/1996 B2, C/1995 O1 a C/1999 H1."



(podle IAUC 7578 z 2. 2. 2001 přeložil DH)

MISE NEAR SPLNILA VŠECHNY VĚDECKÉ CÍLE

Sonda je připravena k historicky prvnímu řízenému sestupu k povrchu planetky





Mise NASA, Near Earth Asteroid Rendezvous (NEAR), během níž byla poprvé v historii navedena kosmická sonda na oběžnou dráhu kolem planetky v letošním roce splnila všechny vědecké úkoly a nyní se pokusí o další prvenství: 12. února se uskuteční historicky první kontrolovaný sestup k povrchu planetky. Hlavním cílem kontrolovaného sestupu je pořízení detailních záběrů povrchu planetky 433 Eros, pokrytého balvany, nacházejícího se 316 milionů kilometrů od Země.

"Kosmická sonda NEAR Shoemaker byla nastavila vysoký standard v oblasti levného planetárního výzkumu," prohlásil Dr. Edward Weiler, Associate Administrator z Space Science, NASA Headquarters, Washington, D.C. "Tato mise nám poskytla odpovědi na široký okruh základních vědeckých otázek a stala se velmi populární zejména svými vynikajícími snímky. Tým z Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory, spolu s mnoha partnerskými institucemi přeje úspěch tomuto historicky prvnímu experimentu ve vesmírném výzkumu."

Kosmická sonda během své pětileté mise urazila vzdálenost 3.2 miliardy km. Sondu NEAR Shoemaker postavili v The Applied Physics Laboratory (APL), Laurel, Md. Stále poskytuje detailní pohledy na toto malé kosmické těleso. Od počátku rok dlouhé mise, během níž od 14. února 2000 obíhala kolem planetky Eros, sonda nasbírala desetkrát více dat, než se původně plánovalo.

Data zahrnují detailní model stanovený podle více než 11 milionů laserových pulsů; radarová a laserová data v prostředí slabé gravitace Erosu odhalily pevné, ale rozpraskané jádro; X-ray, gamma-ray a infračervené data určovaly její složení a spektrální charakteristiky; dále více než 160000 snímků kompletně pokrylo 34 km dlouhý povrch asteroid, pokrytý balvany, krátery a prachem.

"Odpověď na otázky jsme dostali, když oblety kolem asteroidu začaly. Nyní víme, že Eros je pevné těleso jednotného složení z materiálu pravděpodobně staršího než Země," řekl Dr. Andrew Cheng of APL, Project Scientist pro NEAR. "Ale také jsme objevili mnoho dalších věcí, které jsme neočekávali, že ani uvidíme a objevily se otázky, o kterých jsme na začátku mise neměli ani tušení. Vědci budou data z NEARu zkoumat celá léta."

"
Na malém kousku povrchu uvidíme detaily ve vysokém rozlišení, očekáváme, že uvidíme procesy, jaké neznáme z žádného měsíce, ani žádného jiného tělesa," řekl Dr. Joseph Veverka, NEAR vedoucí imaging týmu z Cornell University, Ithaca, N.Y. "Například uvidíme některé balvany nespojené s povrchem. Také spatříme jemnou povrchovou strukturu materiálu, který se sype ze svahů, vyplňuje nížiny a vytváří plochy v kráterech - to vše za pomoci nízké gravitace na Erosu. Toto vše jsou části jedné velká skládanky a my potřebujeme nahlédnout ještě detailněji."

T
Předpokládané místo dopadu kosmické sondy NEAR Shoemaker 12. 2. 2001 na planetku (433) Eros.

akový pohled se nám naskytne 12. února. Primárním cílem řízeného sestupu je získat nejdetailnější snímky Erosu, zejména jeho "sedlové" plochy - 10 kilometrů široké deprese, která vědce překvapila svými balvanovitými oblastmi a známkami úžlabin a pohoří. Sekundárním úkolem je pokus o manévr, který by v konečné fázi vedl k přistání sondy. Tím by se NEAR stala prvním průkopníkem ve vytváření letového plánu v oblasti přistávání na malých tělesech.

"Pro sondu, která je právě před okamžikem, kdy jí dojde palivo, a kdy splnila všechny vědecké úkoly, je to okázalý konec úspěšné mise," řekl NEAR Mission Director Dr. Robert Farquhar z APL. " Nyní se uskuteční něco, co nikdy předtím nebylo vyzkoušeno, složitý soubor manévrů, ale také velký risk."

Začátek čtyři hodiny trvajícího sestupu sondy NEAR Shoemaker je plánován na 10:31 EST. Proběhne manévr, který sondu odchýlí od její současné dráhy ve výšce 35 kilometrů od centra Erosu. Během sestupu bude probíhat snímkování, s jehož pomocí se určí přesná poloha a výška a také soubor časů pro délku závěrečného hoření motoru. Tato série zážehů je určena k tomu, aby se sonda zpomalila z rychlosti asi z 32 km/h na 8 km/h.

Sonda NEAR Shoemaker se přiblíží k povrchu tak, že kamera na palubě bude směrována směrem dolů a bude pořizovat snímek každou minutu. Poslední čisté snímky, které palubní kamera získá ze vzdálenosti přibližně 500 m mohou obsahovat povrchové detaily o velikosti kolem 10 centimetrů. Potom pracovníci řídícího střediska mise NEAR budou přijímat rozmazané obrazy, výšková data z laserového přístroje NEAR, Dopplerovská data o poloze a může dojít i ke ztrátě signálu. Podle okamžiku ztráty signálu bude možné odhadnout, kam sonda dopadla. Tento okamžik je plánován na 15 hod EST. Manévr budou simultánně pokrývat dvě antény systému Deep Space Network, v Madridu, Španělsko a v Goldstone, Calif.

"Celá sekvence zážehu motorů může dopadnout dobře, ale také musíme počítat s tím, že přistání nebude moc měkké," řekl Farquhar said. "Neznámá povaha vlastností povrchu velmi stěžuje jakékoli předpovědi, co se ze sondou stane. Zejména, když nebyla navržena k přistání. Můžeme jen doufat, že po přistání ještě uslyšíme signál od NEAR Shoemaker, který bude vypovídat o tom, že sonda stále žije."

Novinky, snímky a informace o ukončení mise jsou k dispozici na NEAR Web stránce na http://near.jhuapl.edu/media/index.html.

Na obrázku d) v dnešní příloze vidíme pohled na jasné stěny kráteru na planetce Eros. Kosmická sonda NEAR Shoemaker tento snímek zachytila 11. 1. 2001 z orbity 38 km nad povrchem Erosu. Materiál na vnitřní stěně kráteru (uprostřed snímku) je jasnější než okolní regolit. Jedná se o subvrstvu povrchového materiálu, která se objevila po té, co se tmavší sesunul. Celá scéna zabírá oblast o rozloze kolem 1.2 km.


(podle informací JHU APL z 31. 1. 2001 přeložil DH)

CHANDRA OBJEVILA RTG ZÁBLESK V "KOČIČÍM OKU"


Dolores Beasley, NASA HQ

Steve Roy, Marschall Space Flight Center, Huntsville

Megan Watzke, Chandra X-ray Observatory Center, CFA, Cambridge


SAN DIEGO -- Vědci odhalili žhavou bublinu horkého plynu a v něm nečekaně jasnou centrální hvězdu v rtg oboru. Planetární mlhovina je známa jako "Kočičí oko" a snímek byl získán pomocí observatoře Chandra (viz obrázek a) v dnešní příloze). Výsledky naznačují cestu jakou se asi bude ubírat naše Slunce na konci svého života.

Vědci se domnívají, že jsou zde svědky vyvržení materiálu z hvězdy, která je v posledním stádiu života jako normální hvězda. Materiál, který je vypuzen hvězdou, letí rychlostí větší než 4 milióny kilometrů za hodinu a hvězda sama se začne hroutit a za několik miliónů let se stane bílým trpaslíkem. Rtg data z mlhoviny "Kočičí oko", s katalogovým označením NGC 6543, zřetelně ukazují jasnou centrální hvězdu obklopenou mrakem plynu o teplotě několik miliónů stupňů. Srovnáním dat z observatoře Chandra a dat o témže objektu z HST, jsou vědci schopni vidět žhavější oblasti, které emitují záření v rtg a porovnat to s "chladnějšími" daty, které může detekovat HST v optickém oboru.

"Navzdory souhrnu optických údajů o mlhovině, rtg emise jasně ukazuje horký plyn v centrální bublině, která řídí expanzi optické mlhoviny," řekla You-Hua Chu z University of Illinois, autorka článku o této mlhovině do Astrophysical Journal. "Chandra data budou pomáhat k zlepšení náhledu na hvězdy podobné našemu Slunci, které vyprodukují planetární mlhovinu a jakmile zestárnou tak se z nich stane bílý trpaslík."

Astronomové pomocí observatoře Chandra změřili teplotu centrální části bubliny v rtg oboru a jejich měření představuje novou hádanku. Tento plyn je zajisté velmi horký, když emituje záření v rtg oboru, je však chladnější než vědci očekávali z hvězdného větru, který má rychlost kolem 4 miliónů kilometrů za hodinu.

Z počátku se výzkumníci domnívali, že "chladič" je krajní skořápka, která se smíchala s energetickým materiálem, který uzavírá centrální hvězdu a vytváří tuto "vlažnou" oblast. Nicméně tato teorie podle všeho není vhodná pro NGC 6543. Chu a její kolegové zjistili, že chemická abundance v horkém plynu byla jako ve větru z hvězdy a je odlišná od "chladiče" vnějšího materiálu. Tyto výsledky indikují, že míchání se neprovádí a ochlazování mezi vnitřními a vnějšími slupkami materiálu se děje nějakým jiným postupem.

Intenzita rtg záření z centrální hvězdy byla nečekaná. Hvězda sama na svém povrchu má teplotu kolem 60000 stupňů, kdežto rtg záření indikuje teplotu několik miliónů stupňů. "Může to být způsobeno rázovými vlnami v samotném hvězdném větru," řekl Martin Gurrero z University of Illinois, který se zabývá centrální hvězdou. "Je to poprvé, kdy pozorujeme takovou rtg emisi z oblasti centrální hvězdy planetární mlhoviny."

Planetární mlhovina (nazývá se tak podle toho, neboť pohled na tyto objekty při jejich objevu malými dalekohledy astronomům připomínal obdobu planet) se vytváří před smrtí rudého obra, kdy hvězda odhodí vnější obálku, horké jádro se začne hroutit a postupně se stává bílým trpaslíkem. Rychlý vítr proudí z horkého jádra do vnějších oblastí a vytváří ve vyhozené obálce zajímavou vláknitou strukturu, která se dá pozorovat optickými dalekohledy.

S pomocí observatoře Chandra je teď možné se podívat i na horkou bublinu uvnitř mlhoviny a studovat tuto mlhovinu detailně. Mlhovina "Kočičí oko", která je 3000 světelných let vzdálena od Země, se vytvořila asi před tisíci roky. NGC 6543 byla pozorována pomocí Advanced CCD Imaging Spectrometer (ACIS) 10.-11. května 1999. ACIS rtg kamera byla vyvinuta pro NASA na Pennsylvania State University a MIT. Složený barevný snímek z optických a rtg snímků vytvořil Zoltan G. Levay (Space Telescope Science Institute).



(podle CXCPR 01-01 z 8.1.2001 připravil PH)

CHANDRA SPOJILA PULSAR S HISTORICKOU SUPERNOVOU


Dolores Beasley, NASA HQ, Steve Roy, Marshall Space Flight Center, Huntsville

Megan Watzke, Chandra X-ray Observatory, CFA, Cambridge




SAN DIEGO -- Vědci, kteří pracují s NASA Chandra X-ray Observatory nalezli nový důkaz o tom, že pulsar v souhvězdí Střelce byl vytvořen při explozi hmotné hvězdy, při níž byli svědkem čínští astronomové v roce 386 našeho letopočtu. Jedná se o druhý pulsar jasně spojen s historickou událostí, která se dochovala v dobových záznamech.

Tyto skutečnosti byly představeny Victorií Kaspi a Mallory Robertsem z McGill University na setkání Americké astronomické společnosti. Na výzkumu spolupracovali také Gautum Vasisht z JPL, Eric Gotthelf z Columbia University, Michael Pivovaroff z Therma-Wave, Inc. a Nobuyuki Kawai z Institute of Physical and Chemical Research, Japonsko.

Vědci pracující s Chandra observatoří lokalizovali pulsar přesně v geometrickém středu pozůstatku po výbuchu supernovy, který je označen G11.2-0.3 (obr. b). Umístění je silným důkazem toho, že pulsar, neutronová hvězda rotující 14 krát za sekundu, byl vytvořen při výbuchu supernovy v roce 386 našeho letopočtu a tedy má stáří 1615 let.

"Určit skutečné stáří astronomických objektů je notoricky velmi obtížné a z tohoto důvodu jsou historické zápisy vzplanutí supernov velmi důležité, řekl Kaspi. "Zhruba v 2000 let staré historii je podáno necelých deset zpráv o vzplanutí pravděpodobných supernov většinou u asijských astronomů. V tomto výčtu zbytek (Krabí mlhovina) po výbuchu supernovy v roce 1054 našeho letopočtu byl do nedávné doby jediným úkazem, zrození pulsaru, který byl ztotožněn s historickou událostí a dnes známe délku života neutronové hvězdy."

Mezi polovinou dubna a polovinou května roku 386 našeho letopočtu byla "hvězda host", podle našeho supernova byla zaznamenána čínskými pozorovateli v souhvězdí Střelce. V roce 1970 radioastronomové odhalili expandující mlhovinu plynu s vysoko energetickými částicemi, označenou G11.2-0.3, která je nepochybným pozůstatkem tohoto výbuchu v roce 386. V roce 1997 tým rtg astronomů, používající satelit ASCA, objevil pulzar v téže oblasti na obloze.

Pokus o identifikaci pulzaru s mlhovinou G11.2-0.3 s čínskými astronomy nebyl přesvědčivý. Dnes však umístění pulzaru do středu mlhoviny dává jasný důkaz o tom, že se jedná o pozůstatek výbuchu supernovy v roce 386. "Dnes jsme přesvědčeni o tom, že pulsar a pozůstatky po supernově G11.2-0.3 jsou totožné s tím, co pozorovali čínští astronomové před více než 1600 roky," řekl Roberts.

Chandra pozorovala G11.2-0.3 pomocí Advanced CCD Imaging Spectrometer ve dvou obdobích 6. srpna 2000 a 15. října 2000 a to 20000 sekund a 15000 sekund.


(podle CXC PR 01-02 z 10.1.2001 připravil PH)

CHANDRA ODHALILA NOVÝ DŮKAZ PRO UDÁLOSTNÍ HORIZONT KOLEM ČERNÉ DÍRY


Dolores Beasley, NASA HQ, Steve Roy, Marshall Space Flight Center, Huntsville
SAN DIEGO -- Astronomové, kteří pracují s NASA Chandra observatoří studují okolí černých děr. Jejich práce velmi posílila argumenty pro existenci "událostního horizontu", jakési "jednosměrné membrány" kolem černých děr, která byla předpovězena Einsteinovou teorií relativity. Toto zjištění bylo prezentováno na setkání Americké astronomické společnosti (obr. c).

(pokračování v EAI 462)



(D. Hanžl a P. Hájek)


База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка