Issn 1212-8848 452 12. 2000 expresní astronomické informace




Дата канвертавання24.04.2016
Памер45.22 Kb.

ISSN 1212-8848 * 452 * 4.12.2000

EXPRESNÍ ASTRONOMICKÉ INFORMACE


(EAI jsou zpravodajem sdružení EAI, hvězdárny v Brně a vycházejí za podpory ČAS)
Adresa : Expresní Astronomické Informace, Úvoz 118, 602 00 BRNO

nebo Hvězdárna Vyškov, pošt. přihrádka 43, 682 00 VYŠKOV

Telefon : (05) - 41129294 nebo 755405 (Dalibor Hanžl)

(0507) - 216 68 nebo 225 58 ( Petr Hájek)

Fax : (05) - 41211214 (prosím uvádějte: Astronomický ústav, Ing. Dalibor Hanžl)

(0507) - 22348 (--------//---------- Hvězdárna Vyškov, RNDr. Petr Hájek)

WWW : http://astro.sci.muni.cz nebo http://eai.astro.cz

BBS : (05) - 41129433 (baud rate 2400, parity NONE, data bits 1)

(05) - 41129515 (baud rate 19200, parity NONE, data bits 1 nebo přes Internet

zadat "telnet astro.sci.muni.cz" (ip. adr.:147.251.24.5), login "bbs").

Packet : OK2ICG@OK0PAB.#BRNO.TCH.EU

E-mail : hanzl@sci.muni.cz, hajek.hvezdarna@worldonline.cz


SUPERNOVY 2000es, 2000et, 2000eu


Další informace k IAUC 7524, L.-G. Strolger oznamuje objev tří dalších supernov, které objevil tým Nearby Galaxies Supernova Search. Přímé potvrzení existence každého z objektů provedli 22. listopadu B. Anthony-Twarog (CTIO 0.9-m telescope) a Strolger (Kitt Peak 0.9-m teleskop). Spektra (obor 400-900 nm) pořídili R. C. Smith a Strolger pomocí Mayall 4-m teleskopu 22. listopadu. Podle spekter identifikovali N. B. Suntzeff a M. M. Phillips SN 2000es jako typ II s z = 0.074. Spektrum SN 2000et ukazuje, že se jedná o typ Ia v blízkosti maxima a SN 2000eu je typu Ia (pravděpodobně před maximem).

SN 2000 UT  (2000.0)  R Offset

2000es Lis. 16 4 06 17.87 - 3 23 18.2 19.7 4".6 W, 8" N

2000et Lis. 17 8 21 15.21 + 1 09 25.3 19.4 0".8 W, 5".2 N

2000eu Lis. 16 9 00 13.00 - 5 35 04.2 18.7 1".6 E, 1".2 S

(podle IAUC 7529 z 28. 11. 2000 přeložil DH)

SUPERNOVA 2000ev V GALAXII UGC 3500


M. Villi, Piacenza, Itálie, oznamuje objev supernovy (asi 16.5 mag), která se zachytila na CCD snímku z 27.10 UT listopadu, který exponoval Federico Manzini (Sozzago, Itálie) pomocí 0.40-m teleskopu. SN 2000ev se nachází 4".5 západně a 19" severně od jádra galaxie UGC 3500 ( = 6h46m.9, . = +84°10', E = 2000.0). SN je již zachycena na snímku, který 27.2 UT listopadu exponoval R. Crippa (Tradate, Itálie). Na pozici SN není na snímku, který exponoval Manzini 1. září ani na Digital Sky Survey žádný objekt.

C. Pernechele, S. Benetti, E. Cappellaro, S. Desidera, E. Giro a L. Traverso, Astronomical Observatory of Padova, píší: "Prohlídka předběžně redukovaného spektrogramu (obor 350-845 nm; rozlišení 0.2 nm) pořízeného 27. UT listopadu pomocí Asiago Ekar 1.82-m teleskopu (+ AFOSC) ukazuje velmi modré kontinuum s úzkými emisemi Balmerovy série. Profily čar ukazují dvě složky, jednu nerozlišenou a druhou širší s FWHM asi 2500 km/s. Ve spektru je i slabá He I 587.6-nm čára. Toto naznačuje, že SN 2000ev je supernova typu IIn. Pozorování polarizace s R filtrem (celkový expoziční čas 50 min; standardní hvězda pro polarizační měření byla 9 Gem; standardní nepolarizovaná hvězda HD 37124) dává polarizaci kolem (2.6±0.8) procenta (polarizační úhel 60±1°). Interstelární polarizace byla kontrolována pomocí pole hvězd v těsné blízkosti galaxie, ale toto měření dává slabé výsledky (téměř srovnatelné s instrumentální polarizací 0.3±0.8 procenta)."

T. Matheson, S. Jha, P. Challis a R. Kirshner, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, oznamují, že P. Groot získal snímek 28.35 UT listopadu na F. L. Whipple Observatory 1.2-m teleskopu (+ 4-Shooter), podle kterého vychází následující přesná pozice supernovy 2000ev:  = 6h47m52.0s,  = +84°10'02".2 (E = 2000.0; nejistoty 0".3). Supernova se nachází 4".6 západně a 19".4 severně od jádra galaxie UGC 3500.


(podle IAUC 7529 a 7532 z 28. a 30. 11. 2000 přeložil DH)

SUPERNOVA 2000ew V GALAXII NGC 3810


T. Puckett a A. Langoussis, Mountain Town, GA, oznamuje objev supernovy (hv. vel. 14.9 mag), která se zachytila na CCD snímku (limitní hv. vel. 18.5 mag) pomocí Puckett Observatory 0.30-m automatizovaný supernova patrol teleskop 28.48 UT listopadu. Kandidát na supernovu se nachází na souřadnicích  = 11h40m58s.52,  = +11°27'55".9 (E = 2000.0), což je 1".9 západně a 20".7 jižně od centra galaxie NGC 3810. Existence nového objektu byla také potvrzena (měřené souřadnice  = 11h40m58s.56,  = +11°27'56".4) na CCD snímcích (bez filtru) exponovaných 0.6-m reflektoru - G. J. Garradd, Biosphere 2 Observatory, 29.39 UT listopadu. Kandidát na supernovu není zaznamenán na snímcích Pucketta, které pořizoval během intervalu 8. únor až 8. květen a není ani na snímcích z Palomar Sky Survey, které byly exponovány 4. dubna 1989 a a 17. dubna 1991 (snímky mají limitní hv. vel. asi 21.0 mag). Ve stejné galaxii se nacházela i SN 1997dq (cf. IAUC 6770).

M. Dennefeld a J. Patris, Institut d'Astrophysique, Paris, pozorovali 30.35 UT listopadu SN 2000ew pomocí European Southern Observatory 3.6-m teleskopu a EFOSC2 (obor 370-930 nm, rozlišení 1.8 nm). To, že ve spektru se nachází středně silná absorpce Si II a silná absorpce na 790-nm, stejně jako dobře vyvinuté Fe II čáry naznačuje, že se jedná o supernovu typu Ia, přibližně dva týdny po maximu.



(podle IAUC 7530 a 7532 z 29. a 30. 11. 2000 přeložil DH)

SUPERNOVA 2000ex V GALAXII ESO 419-G3



A. B. Aazami a W. D. Li, University of California, Berkeley (UCB), oznamuje za tým LOTOSS (cf. IAUC 7514) objev nové supernovy. Supernova byla objevena na CCD snímcích (bez filtru) exponovaném pomocí 0.8-m Katzman Automatic Imaging Telescope (KAIT) z 26.4 UT listopadu (hv. vel. asi 17.6 mag) a 27.3 UT listopadu (hv. vel. asi 17.8 mag).

Nový objekt se nachází na souřadnicích  = 3h42m11s.71,  = -27°51'48".0 (E = 2000.0), což je 7".6 východně a 3".4 severně od jádra galaxie ESO 419-G3 + MCG -05-09-022. KAIT snímek stejného pole z 17.4 UT listopadu již také ukazuje supernovu jako objekt přibližně 17.8 mag, ale snímek z 19.4 UT října na pozici SN neukazuje nic (limitní hv. vel. asi 19.0 mag). Ve stejné galaxie vzplanula i SN 1978C (cf. IAUC 3254).

T. Matheson, S. Jha, P. Challis, and R. Kirshner, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, oznamuje, že K. Rines získal 28.28 UT listopadu spektrum SN 2000ex pomocí F. L. Whipple Observatory 1.5-m teleskopu (+ FAST spektrograf). Spektrum ukazuje, že se jedná o supernovu typu II, přibližně týden po maximu. Spektrum sestává z modrého kontinua s přeloženými P-Cyg čarami vodíku a Ca II. Úzká emise H- ve spektru supernovy naznačuje, že rychlost vzdalování se mateřské galaxie je 4090 km/s. Expanzní rychlost určená z minima čáry H- vychází 5000 km/s.

A. V. Filippenko a R. Chornock, UCB, oznamují prohlídku CCD spektra (obor 330-760 nm) získaného 29. listopadu pomocí Shane 3-m reflektoru na Lick Observatory. Spektrum ukazuje, že jde o normální supernovu typu II.



(podle IAUC 7530 z 29. 11. 2000 přeložil DH)

SUPERNOVA 2000ey V GALAXII IC 1481


R. Chornock, W. D. Li a A. V. Filippenko, University of California, Berkeley, oznamují za tým LOTOSS (cf. IAUC 7514), objev supernovy pomocí 0.8-m Katzman Automatic Imaging Telescope (KAIT). Supernova se zachytila na CCD snímcích (bez filtru), které byly exponovány 11.2 UT listopadu (hv. vel. asi 16.2 mag), 20.2 UT listopadu (hv. vel. asi 15.4 mag) a 28.2 UT listopadu (hv. vel. asi 15.6 mag). Souřadnice nového objektu jsou:  = 23h19m25s.20,  = +5°54'21".1 (E = 2000.0), což je 0".6 východně a 1".2 jižně od jádra galaxie IC 1481. KAIT snímek stejné oblasti z 6.3 UT listopadu neukazuje na pozici SN žádný objekt (limitní hv. vel. asi 18 mag).

Filippenko a Chornock oznamuje, že získali 29. UT listopadu CCD spektra (obor 330-1000 nm) pomocí Shane 3-m reflektoru na Lick Observatory. Spektra ukazují, že se jedná o normální supernovu typu Ia, 1±2 dny po maximu (určeno pomocí spektrálních charakteristik, metou určování stáří od Riesse a kol. 1997, A.J. 114, 722).



(podle IAUC 7531 z 29. 11. 2000 přeložil DH)

SUPERNOVA 2000el V GALAXII NGC 7290


Chornock, Li a Filippenko oznamují také nezávislý objev SN 2000el (IAUC 7523) týmem LOTOSS. Fotometrie, která je k dispozici (vše bez filtru) byla získána metodou odečítání šablonového snímku galaxie z 25. UT listopadu 1999: 2000 Říj. 18.2 UT, [19.0; 23.1, 17.2; 31.1, 16.7; Lis. 8.2, 17.0; 11.2, 17.0; 27.1, 16.8. Filippenko a Chornock oznamují, že spektrum pořízené z 29. listopadu stejným přístrojem jako výše ukazuje, že se jedná o normální supernovu typu II. Čára H- má klasický P-Cyg profil a ve spektru je také několik výrazných Fe II absorpčních čar.
T. Matheson, S. Jha, P. Challis a R. Kirshner, Harvard- Smithsonian Center for Astrophysics, oznamují, že spektrum SN 2000el (cf. IAUC 7523, 7531), které 25.13 UT listopadu získal P. Berlind pomocí F. L. Whipple Observatory 1.5-m teleskopu (+ FAST spektrograf), ukazuje, že se jedná o supernovu typu II, několik dnů po maximu. Spektrum obsahuje dobře definované kontinuum s P-Cyg čarami vodíku a Ca II. Úzká H- emise ve spektru supernovy naznačuje, že rychlost vzdalování mateřské galaxie od Země je 2970 km/s. Expanzní rychlost SN určená z minima H- čáry vychází 4200 km/s.

(podle IAUC 7531 a 7533 z 29. 11. a 1. 12. 2000 přeložil DH)

SUPERNOVA 2000er V GALAXII PGC 9132


Dennefeld a Patris také stejným přístrojem sledovali během 26. - 30. UT listopadu pekuliární supernovu 2000er. Pozorování ukazuje, že supernova v oboru R neustále slábne rychlostí asi 0.1 mag za den. Ve spektru byly zaznamenány od doby pozorování A. Mauryho (viz IAUC 7528, pozorování z 25.2 UT listopadu) jen malé změny.

Malá absorpce na 451 nm zmizela, zatímco široké emisní čáry na 638, 658 a 708 doznaly vývoj. Široká asymetrická emisní čára kolem 589 nm také zesílela její ostrou absorpcí u modrého okraje (na 586 nm), jaká není viditelná u žádné jiné spektrální čáry. Dále je nutné poznamenat, že mateřská galaxie supernovy má silné prachové čáry.



Oprava: V IAUC 7528, řádek 4, místo 44" východně opravujeme na 27" východně.

(podle IAUC 7532 z 30. 11. 2000 přeložil DH)

SUPERNOVA 2000ej V GALAXII IC 1371


A. V. Filippenko a R. Chornock, University of California, Berkeley, oznamují prohlídku silně zašumělého CCD spektra (obor 330-1000 nm) SN 2000ej (IAUC 7517) pořízeného 29. listopadu pomocí Shane 3-m reflektoru na Lick Observatory. Spektrum potvrzuje, že se jedná o supernovu, pravděpodobně typu Ia. Vzhled spektra je velmi podobný podsvítivým členům této třídy, jako SN 1991bg a SN 1998de, přibližně 1-2 měsíce po maximu jasnosti. Dále poznamenáváme, že mateřská galaxie je Hubbleho typu S0 bývá obvykle hostitelem podsvítivých typů supernov typu Ia.

(podle IAUC 7532 z 30. 11. 2000 přeložil DH)

SUPERNOVA 2000ez V GALAXII NGC 3995


G. M. Hurst, Basingstoke, Anglie, oznamuje objev nové supernovy (hv. vel. 16.8 mag). Supernovu objevil M. Armstrong, Rolvenden, na CCD snímku získaném 24.167 UT listopadu pomocí 0.35-m teleskopu v rámci projektu U.K. Nova/Supernova Patrol. SN 2000ez se nachází na souřadnicích  = 11h57m45s.75,  = +32°17'49".1 (E = 2000.0), což je 22".5 východně a 12" severně od centra galaxie NGC 3995. Existence nového objektu byla potvrzena snímky, které pořídili M. Schwartz (0.52-m teleskop; hv. vel. 16.9 mag) 28.846 UT listopadu , P. Garnavich (Vatican Advanced Technology Telescope; R = 17.5) 29.5 UT listopadu a Armstrong 30.731 UT listopadu. Garnavich dodává, že SN 2000ez se zdá být červená, což může být způsobeno prachem od mateřské galaxie. SN 2000ez není zaznamenána na snímcích druhé Palomarské přehlídky z 3. dubna 1991 (červená deska; limitní hv. vel. 20.8 mag) a 17. března 1996 (modrá deska; limitní hv. vel. 22.5 mag). SN není ani na CCD snímcích, které získal T. Boles (5. 12. 1999) a ani na Lick Observatory Supernova Search (8. 5. 1999).

podle IAUC 7533 z 1. 12. 2000 přeložil DH)

SUPERNOVA 2000fa V GALAXII UGC 3770


A. Friedman a W. D. Li, University of California at Berkeley, oznamují za tým LOTOSS (cf. IAUC 7514), objev supernovy pomocí 0.8-m Katzman Automatic Imaging Telescope (KAIT). Supernova (hv. vel. asi 17.5 mag) se zachytila na CCD snímku bez filtru 30.5 UT listopadu a její existence byla potvrzena (měla podobnou jasnost jako při objevu) na CCD snímku bez filtru od M. Schwartze, exponovaného pomocí 0.5-m Tenagra III automatic telescope 1.2 UT prosince. Souřadnice nového objektu jsou  = 7h15m29s.79,  = +23°25'32".5 (E = 2000.0), což je 5".1 východně a 5".6 jižně od jádra galaxie UGC 3770. KAIT snímky stejné oblasti pořízené 24.5 UT listopadu (limitní hv. vel. asi 18 mag) a 17.4 UT listopadu (limitní hv. vel. asi 19.0 mag) neukazují na místě SN žádný objekt.

(podle IAUC 7533 z 1. 12. 2000 přeložil DH)

KS 1947+300 = GRO J1948+32


J. Swank, Goddard Space Flight Center; a E. Morgan, Massachusetts Institute of Technology, oznamují, že transient x-ray zdroje KS 1947+300 (IAUC 7523) je pulsar s barycentrickou periodou 18.7579(5) s (21. listopadu). Tato perioda odpovídá tomu, že nový objekt je identický s pulsarem GRO J1948+32 (Chakrabarty a kol. 1995, Ap.J. 446, 826) a od vzplanutí v r. 1994 se zpomaluje průměrnou rychlostí 8 ms/rok. Měřený tok byl 4.5 x 10-10 erg cm-2 s-1 nad 2 keV. Poslední RXTE pozorování tohoto zdroje bylo provedeno 28. listopadu přičemž bylo zjištěno, že tok asi čtyřikrát poklesl.

(podle IAUC 7531 z 29. 11. 2000 přeložil DH)

KOMETA 73P/SCHWASSMANN-WACHMANN 3


Poslední pozorování naznačují, že nyní u komety 73P pozorujeme tři jádra: od vzplanutí v roce 1995 byly pozorovány složky B a C a došlo k rozštěpení (IAUC 6246, 6274, 6301). Nyní se objevila nová složka (E). Za předpokladu, že složka C (T = 2001 Led. 27) je primární jádro, složky B a E dělí (T) = +0.27 a +0.74 dne.

Složku E pozorovali K. Kadota (Ageo, Japonsko, 0.18-m reflektor + CCD) Lis. 28.84 UT a M. Jaeger (Puchenstuben, Rakousko, 0.3-m reflektor + Technical Pan film) 1.19 a 2.20 Prosince. Jaeger ve druhém pozorování uvádí, že složka měla asi 28' ohon a byla 1.5-2 mag slabší než složka C. Pozorování Jaegera a dřívější pozorování A. Galada a P. Koleného (Modra, 0.6-m reflektor + CCD) z 19.19 UT listopadu naznačuje, že složka B je asi o 2.5-3 mag slabší než složka C. Jaeger také dodává, že složka C má 20' ohon v p.a. 296°.

Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti (cf. IAUC 7523) pro složku C: Lis. 25.51 UT, 11.9: (A. Hale, Cloudcroft, NM, 0.2-m reflektor; kometa nízko, ruší zodiakální světlo); 28.84, 11.4 (S. Yoshida, Ibaraki, Japonsko, 0.25-m reflektor).


(podle IAUC 7534 z 2. 11. 2000 přeložil DH)

KOMETY PROCHÁZEJÍCÍ V TĚSNÉ BLÍZKOSTI SLUNCE


Další informace k IAUC 7529. D. Hammer oznamuje své měření několika dalších komet Kreutzovy rodiny, které byly objeveny prostřednictvím snímků z C2 koronografu na SOHO Web stránce; listopadové komety objevil M. Oates, a prosincové X. Leprette. Redukovaná pozorování a orbitální elementy podle B. G. Marsden jsou bublikovány v MPEC citovaných níže. S odvoláním na IAUC 7519 a MPEC 2000-V36 nás D. A. Biesecker informuje, že není přesvědčen o existenci komety C/1997 U6 (nachází se totiž polohou jen 1' od C/1997 U5 a rozdíl v T je pouze 0.01 dne).

Kometa 1997 UT  (2000  MPEC

C/1997 V3 Lis. 1.921 14 25.7 -16 09 2000-W18

C/1997 V4 3.601 14 29.6 -16 20 2000-W18

C/1997 V5 8.564 14 53.3 -18 19 2000-W18

C/1997 V6 8.868 14 51.8 -18 08 2000-X13

C/1997 X3 Pro. 2.997 16 38.9 -23 52 2000-X13

C/1997 X4 3.080 16 39.5 -23 49 2000-X13

C/1997 X5 6.372 16 54.4 -24 14 2000-X13

C/1997 X6 10.329 17 13.9 -24 50 2000-X13

C/1997 Y1 20.889 18 02.7 -24 52 2000-X13

(podle IAUC 7534 z 2. 12. 2000 přeložil DH)

SONDA CASSINI ZACHYTILA MNOHO TVÁŘÍ PLANETY JUPITER


(CNN) -- Jak uvedla agentura NASA sonda Cassini, která zcestovala velkou část sluneční soustavy pořídila seriál snímků planety Jupiter, která dokumentuje proměny plynného giganta jak se mění jeho tvář za více než jedno otočení kolem osy.

Tyto snímky ve skutečných barvách odhalují bouře, mračna zmrzlého čpavku a slavnou Rudou skvrnu v dynamických procesech, které se na planetě Jupiter odehrávají během otočení o více jak 360 stupňů. Planeta je největší ve sluneční soustavě, ale její rychlost rotace je velmi vysoká, neboť se otočí kolem své osy za pouhých deset hodin, což je necelá polovina doby rotace naší Země.

S
érie snímků pochází z období od 22. října na 23. října 2000 a ukazují celoplanetární počasí na Jupiteru, něco podobného, jak se provádí na naší Zemi. Ukazují různé proudění v jistých zeměpisných šířkách východní a v jiných zase západní. V rovníkové oblasti byl Jupiter v době snímkování jasně bílý, což naznačuje přítomnost mraků podobných našim cirrům na Zemi, ale složeným namísto vodního ledu, jako na Zemi, z čpavku. Před dvaceti léty tato oblast měla většinou nahnědlé zabarvení jako oblast právě na severu.

Další nové snímky ze sondy Cassini získané skrze infračervený filtr ukazují skvrny na jednom z největších měsíců na Europě, což jasně ukazuje, jak měsíc obíhá kolem planety. Koncem roku sonda Cassini bude společně studovat těsné okolí planety Jupiter se sondou Galileo, která bude 30. prosince 10 miliónů kilometrů od Jupiteru. Dále sonda Cassini bude směřovat ke svému hlavnímu cíli a to je planeta Saturn.



(podle CNN z 8.11.2000 připravil PH)

KOSMICKÁ SONDA STARDUST SE VZPAMATOVALA PO ZÁSAHU ČÁSTIC ZE SLUNEČNÍ ERUPCE




PASADENA, Kalifornie. Sonda Stardust, která má po sedm let sbírat vzorky kometárního prachu byla 9.11. zasažena proudem vysokoenergetických částic pocházejících ze sluneční erupce. Podle údajů Jet Propulsion Laboratory byla intenzita zásahu asi 100 000 krát vyšší než je obvyklá hodnota.

Kosmická loď byla v tu dobu asi 200 milionů km do Slunce. Proud částic vyřadil z činnosti hvězdnou kameru, která slouží k orientaci sondy v prostoru. Místo nefungující hlavní hvězdné kamery se palubní počítač neúspěšně pokusil použít záložní kameru.

Řídící systém sondy pak vypnul přístroje, přešel do klidového režimu a očekával řídící příkazy ze Země.

Vědci nechali do 11.listopadu sondu v klidovém režimu, přičemž vyčkávali, až se sníží intenzita toku bombardujících částic a pak, po dálkovém resetu hlavní kamery, systém opět ožil. O několik dní později již kosmická sonda prováděla svoji vědeckou činnost v původním rozsahu.

Sonda STARDUST odstartovala ze Země v únoru 1999 a jejím hlavním úkolem je sledování komety Wild 2 v roce 2004, sbírání kometárního prachu a návrat na Zemi se zachycenými vzorky v roce 2006.


(podle informací CNN z 25. 11. 2000 přeložil PZ)

SLUNEČNÍ PANELY PRO ISS


Ve čtvrtek v noci vynesl raketoplán ENDEAVOUR sadu slunečních panelů pro mezinárodní orbitální stanici ISS. Úkolem mise je dopravit a nainstalovat nejdražší část celého orbitálního komplexu - panely slunečních baterií v ceně 600 milionů dolarů. Tyto panely budou po rozevření také vůbec nejrozlehlejší konstrukcí, kterou kdy člověk dopravil do vesmíru (rozpětí 72 metrů, plocha cca 2000m2).

Sluneční články s příslušenstvím (akumulátory, radiátory atd.) mají hmotnost okolo 17t.

Jejich úkolem je dodávat elektrickou energii pro napájení všech zařízení na ISS, která dosud nemůže fungovat v plném režimu - provizorní ruské solární panely nestačí ani k napájení aparatury klimatizace v modulu Unity. Americké sluneční baterie by měly dodávat výkon 65kW (na Zemi je to výkon dostatečný k napájení třiceti domácností). Energeticky nejnáročnější modul NASA by měl být připraven ke startu již v lednu.

Panely slunečních baterií jsou při startu poskládány jako harmonika a jejich rozvinutí a instalace je nejobtížnější částí celého projektu. Kosmonauti se na tuto operaci připravovali asi tři roky. Celé akce se zúčastní pět členů posádky raketoplánu spolu se třemi astronauty, kteří již obývají Alfu. Pro instalaci se počítá se třemi výstupy do volného kosmu. Na prvních dvou J.Tanner a C.Noriega provedou montáž a propojení solárních panelů, při třetí "vycházce" budou nainstalována zařízení ke sledování elektrostatiky na povrchu konstrukcí.

Celá výprava totiž podstupuje nepředvídatelná nebezpečí - například nikdo pořádně neví, nakolik se může rozlehlá konstrukce statickou elektřinou nabít. Po rozvinutí zlatavě lesknoucích se panelů bude ISS nejjasnějším objektem noční oblohy.


(podle informací CNN z 1. 12. 2000 přeložil PZ)

MONITOROVÁNÍ MAGNETICKÝCH KATAKLYSMICKÝCH PROMĚNNÝCH HVĚZD (POLARY)





Astronomové z Planetary Science Institute and University of Florida nyní provádí pozorování na Mauna Kea, Hawaii pomocí UK's Infrared Telescope (UKIRT) a monitorují následující magnetické kataklysmické proměnné hvězdy – podtřída polary. Tyto kataklysmické proměnné, např. AM Her, tvoří primární složka s dostatečně silným magnetickým polem (bílý trpaslík) k řízení akrečních toků a porušení akrečního disku.

Tyto hvězdy mají křivky jejich světelných změn tvořené „dolními“ (slabé) a „horními“ (výrazné) stavy. Naši kolegové žádají pozorovatele vybavené CCD technikou, stejně jako vizuální pozorovatele, jež mají možnost pozorovat u velkých dalekohledů, aby v tomto týdnu (počínajíc 30. 11. 2000) pečlivěji tyto hvězdy monitorovali a informovali AAVSO o svých pozorováních.


Desig Name R.A. Decl. Type Max Min

(J2000) (J2000) Mag Mag
0309-22 EF Eri 03 14 13.03 -22 35 41.4 AM 14.5B 17.3B

0331-26 UZ For 03 35 28.61 -25 44 22.6 AM 18.2V 20.9V

0533+60 BY Cam 05 42 48.90 60 51 31.8 AM 15.25B 17B

0810-18 VV Pup 08 15 06.73 -19 03 16.8 AM 13.9V 18V



1813+49 AM Her 18 16 13.33 49 52 04.2 AM 12.3V 15.7V



AM Her je běžná hvězda z pozorovacího programu AAVSO. Mapku na tuto hvězdu naleznete na Web stránce AAVSO a v dnešních EAI. Pro zbývající čtyři polary (EF ERi, UZ For, BY Cam a VV Pup) jsou hledací mapky s předběžnými sekvencemi také na Webu AAVSO na http://www.aavso.org/newsflash/cvcharts.stm. Prosíme, pozorujte v tomto týdnu výše uvedené hvězdy co nejvíce a posílejte svá data do AAVSO. Našim kolegům tak pomůžete určit, zda jsou tyto hvězdy v jejich „dolním“ nebo „horním“ stavu.

(podle AAVSO NEWS FLASH 703 z 29. 11. 2000 přeložil DH)
(D. Hanžl a P. Hájek)



База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка