Existence života ve vesmíru




старонка1/5
Дата канвертавання24.04.2016
Памер199.33 Kb.
  1   2   3   4   5
Existence života ve vesmíru
podle článku Robina Hansona zpracoval: Jiří Svršek

Lidstvo má snad před sebou světlou budoucnost a začne se rozšiřovat do vzdálených oblastí vesmíru. Skutečnost, že za řadu let výzkumu vesmíru jsme v našem blízkém okolí neobjevili žádné známky života, ale tuto naději nepodporuje. ( Budu-li logicky uvažovat, že vesmírné civilizace mohou být na různém stupni vývoje, pak některá civilizace musí být >na vrcholu< pyramidy. Budu-li dále uvažovat logicky, pak buď jsme tím vrcholem pyramidy my sami, neb někdo jím být musí. Někdo „musí“ být na vrcholu složitosti, nejsložitější struktury hmoty. Anebo tam nejsme, ale pak jsme >kdekoliv< v pyramidě. Kdekoliv znamená, že >před námi< může být mnoho civilizací složitějších a pak…pak bychom se to mohli, spíše měli nějak dozvědět. Méně logické je, že bude ve vesmíru tisíce civilizací a my se o nich nedozvíme ani „jeden bit informace“. Proto je více pravděpodobné, že my sami jsme na vrcholu pyramidy …a ostatní civilizace jsou méně vyspělé než my. Třetí varianta je, že civilizace možná zanikají a to „zákonitě sebevraždou“ na určitém stupni své vyspělosti.( ty co byly vyspělejší se už sebevraždili a my se tam na ten vrchol sebevražd blížíme ). A pak se o nich rovněž nikdy nedovíme….a jsme blízko jejich osudu.

V roce 1961 Dr. Frank Drake, radioastronom z Národní radioastronomické observatoře v Green Banku odhadl počet vyspělých civilizací v naší Galaxii, jejichž signály bychom měli zachytit. Drakeova rovnice se stala základem vědeckého výzkumu, který se soustředil na odhad jednotlivých parametrů Drakeovy rovnice. Dokonce velmi pesimistické odhady parametrů Drakeovy rovnice vedou k závěru, že mimozemské civilizace musí v naší Galaxii existovat v poměrně velkém počtu. Dosud ale přes veškerou snahu radioastronomů nebyl objeven žádný náznak jejich existence. [X6] Existuje snad "Velký filtr", v jehož důsledku nepozorujeme žádné vyspělé civilizace ve vesmíru? ( >Velký filtr< je podřízen pyramidálnímu zesložiťování hmoty. Pak je nutno se ptát, jak a kdy se budou civilizace o různém stupni vývoje navzájem informovat. A jak je to fyzikálně možné )

Práce biologů, astronomů, fyziků a vědců v oblasti sociálních věd naznačují, že by takový filtr měl být mnohem menší, než dosud pozorujeme. Proto musí být v našich dosavadních závěrech závažná chyba. ( Závažná chyba…je nemožné, že my zde jsme právě na vrcholu pyramidy ?, a ostatní civilizace jsou méně vyspělé ?? ) Abychom zjistili, kde se tato chyba nachází a jaké šance lidstvo v budoucnu má, měli bychom přehodnotit všechny uvažované vědecké oblasti. Důkazy mimozemských civilizací hledáme pomocí rádiových signálů, fosilních nálezů na Marsu nebo pomocí astronomie temné hmoty ve vesmíru. Žádné jsme dosud nenalezli. Život jinde ve vesmíru se snad mohl vyvíjet jiným způsobem, jiným směrem a nemusel vůbec projít naší technologickou érou.( O.K.) Nebo mohl zaniknout kvůli neznámému ohrožení, které dosud neznáme a které možná stojí někde před námi.



Enrico Fermi, Freeman J. Dyson, Michael H. Hart, Frank J. Tipler a další zdůrazňovali souvislosti mezi negativním výsledkem projektu hledání mimozemských civilizací SETI (the Search for Extraterrestrial Intelligence) a faktem, že mimozemšťané ještě dosud nekolonizovali naši Zemi. Nikdo však dosud dostatečně nezkoumal souvislosti mezi tímto negativním výsledkem pozorování a naším vlastním vědeckým výzkumem.

"Velké ticho" (nebo také Fermiho paradox) musí vést k revizi standardního přístupu v jedné nebo více oblastí vědy. ( Jsou-li oni-jiné civilizace – jedna nebo statisíce – na vyšší úrovni než my, pak poznali - mohli poznat, že komunikace s nižšími civilizacemi je nemožná a tak se o to nepokoušeli ….i to je vysvětlení „velkého ticha“ ) Je možné, že touto revizí objevíme některá dosud zcela skrytá nebezpečí, která ohrožují naši civilizaci. Proč jsme dosud přesvědčeni, že "Velké ticho" není výsledek, který od zkoumání vesmíru očekáváme?



1. Drakeova rovnice

Drakeova rovnice odhaduje počet vyspělých civilizací v naší Galaxii, jejichž radiové signály bychom zachytit. Jednotlivé parametry této rovnice jsou předmětem samostatného vědeckého výzkumu. Některé parametry lze vědeckými metodami již odhadnout, pro jiné nemáme dosud žádné vědecké metody. Jak postupně rostou naše technické možnosti výzkumu vesmíru a tím se objevují nové možnosti, daří se výrazně zpřesnit odhady některých parametrů Drakeovy rovnice. Příkladem jsou parametry fp a ne.

Parametr fp v Drakeově rovnici představuje podíl hvězd, které mají planetární systém. Teoretické modely tvrdí, že planety vznikají ze zbytkového oblaku plynu a prachu, z něhož vznikla centrální hvězda.

Hvězdy vznikají z plynoprachového mračna o nízké teplotě s velmi nízkou hustotou. Díky vnějšímu impulsu se mračno začne nepravidelně smršťovat a kvůli zachování momentu hybnosti začne rotovat kolem určité rotační osy. Vlivem odstředivé síly se původně amorfní plynoprachové mračno změní v poměrně pravidelný rotující plochý disk chladné látky. Prachová zrna se začnou kupit do velmi tenkého rotujícího disku a plyn se většinou soustřeďuje v centrálním kulovém tělese a z části tvoří tlustší disk, který se prolíná s prachovým diskem. Prachová zrna se po určité době soustřeďují téměř výlučně v prachovém disku. Počítačové simulace naznačují, že během několika tisíců let vznikají zrna o velikosti asi 10 milimetrů a za dalších tisíc let již prachový disk může obsahovat kameny o rozměrech až 5 kilometrů (tzv. planetesimály první generace).

Za dobu asi 20 tisíc vznikají planetesimály druhé generace o průměru asi 500 až 800 kilometrů a hmotnosti asi 1021 kilogramu. Tato tělesa již byla schopna na sebe vázat plynnou atmosféru z původního plynného disku.

Z planetesimál druhé generace postupně vznikají vzájemným gravitačním působením jednotlivé planety. V centrální oblasti původního disku kondenzuje protohvězda a po dosažení kritické hustoty a hmotnosti se v této protohvězdě zažehne termonukleární reakce přeměny vodíku na hélium.

Prvním důkazem tohoto teoretického modelu vzniku hvězd a planetárních soustav se stala podrobná pozorování hvězd, které vyzařují více infračerveného záření, než teoretické modely hvězd předpovídají. Infračervené záření těchto hvězd bylo analyzováno satelitem IRAS (the Infrared Astronomy Satellite). Tyto hvězdy jsou obklopeny prachovým mračnem, které zabraňuje průchodu viditelného světla. V některých případech byl pozorován prachový disk.

V říjnu 1995 švýcarští astronomové Michel Mayor a Dider Queloz oznámili pozorování periodických změn rychlosti hvězdy 51 Pegasi. Tyto změny jsou způsobeny pohybem hvězdy vpřed a vzad ve směru zorného paprsku. Astronomové došli k závěru, že tento pohyb je způsoben gravitačními silami velké planety obíhající kolem hvězdy. Rychlost hvězdy kolísá kolem střední hodnoty o 50 metrů za sekundu v cyklu čtyř dní.

Tyto výsledky nezávisle na švýcarských astronomech potvrdili Dr. Geoff Marcy a Dr. Paul Butler ze Státní univerzity v San Francisco a z Kalifornské univerzity.

Hvězda 51 Pegasi podobnou hmotnost, velikost a teplotu jako Slunce. Objevená planeta se ale nepodobá žádné planetě Sluneční soustavy. Její velmi krátká oběžná doba naznačuje, že se pohybuje velmi těsně nad povrchem hvězdy. Pro srovnání, Merkur má oběžnou dobu 66 dní. Z vysokých variací rychlosti hvězdy plyne, že planeta má hmotnost nejméně polovinu hmotnosti Jupiteru. Její povrchová teplota zřejmě dosahuje více než 1500 stupňů Celsia a proto nelze očekávat, že by na této planetě existoval život.

Na zasedání Americké astronomické společnosti v lednu 1996 oznámili Dr. Marcy a Dr. Butler objev dalších dvou planet, které obíhají kolem hvězd podobných Slunci. Jde o hvězdy 70 Virginis a 47 Ursa Majoris. Tyto planety jsou velmi velké. Planeta hvězdy 70 Virginis má hmotnost asi šestkrát větší než hmotnost Jupiteru, planeta hvězdy 47 Ursa Majoris má hmotnost asi dvakrát větší než hmotnost Jupiteru. 20. června 1996 byla objevena další planeta obíhající hvězdu tau Bootes (HD120136). Planeta má hmotnost asi 3,9 hmotnosti Jupiteru a její oběžná doba je 3,3 dne a poloměr oběžné dráhy asi 8,3 astronomických jednotek.

Další extrasolární planeta byla objevena v polovině roku 1996 u blízké hvězdy Lalande 21185 (BD+362147) s hmotností přibližně stejnou jako Jupiter a obíhající asi ve vzdálenosti planety Saturn. Hvězda Lalande 21185 se nachází 8,1 světelného roku od Slunce.



David Grey z Univerzity v západním Ohiu vyslovil pochybnosti o důkazech extrasolárních planet z nepatrného dopplerovského posuvu ve spektrech hvězd. V časopise Nature v únoru 1997 uvedl, že v případě hvězdy 51 Pegasi může být posuv ve spektru způsoben nestabilitou samotné hvězdy. Výzkumníci z Caltech (California Technical University) interferometrem prokázali, že hvězda 51 Pegasi je binárním hvězdným systémem.

V září 1998 byly oznámeny další objevy extrasolárních planet kolem hvězdy HD187123 s oběžnou dobou tří dnů a kolem hvězdy HD21027 s oběžnou dobou 473 dní. Objevy extrasolárních planet vyvolaly diskusi, zda dráha a velikost planety Země je běžná nebo anomální, protože všechny dosud objevené planety měly buď poloměr dráhy mnohem menší nebo mnohem větší než planeta Země a většinou měly mnohem větší hmotnost.

V květnu 1999 dvě nezávislé skupiny astronomů oznámily objev hvězdy se třemi planetami. Nejbližší planeta kolem hvězdy Ypsilon Andromedae byla objevena již dříve. Hmotnosti planet jsou po řadě 0,75, 2 a 4 hmotnosti Jupitera a vzdálenosti jsou po řadě 0,06, 0,83 a 2,5 astronomických jednotek. Hmotnost nejbližší planety přitom představuje záhadu, protože podle různých teorií planety o hmotnosti srovnatelné s hmotností Jupiteru nemohou vzniknout poblíž centrální hvězdy.

V listopadu 1999 Geoffrey Marcy z Kalifornské univerzity v Berkeley, Paul Buttler z Carnegie Institution a Greg Henry ze Státní univerzity v Tennessee oznámili pozorování stínu planety procházející přes kotouček vzdálené hvězdy. Do listopadu 1999 bylo objeveno celkem asi 30 extrasolárních planet.

V prosinci 1999 astronomové z Univerzity v St. Andrews oznámili pozorování světla odraženého od extrasolární planety. Astronomové pozorovali světlo odražené přímo od planety, která obíhá kolem hvězdy tau Bootis asi 50 světelných let od Slunce. Přímé pozorování odraženého světla od planety je velmi obtížné kvůli silnému záření centrální hvězdy. Pozorovaná planeta má modrozelenou barvu, dvojnásobnou velikost a asi osminásobnou hmotnost planety Jupiter.

Parametr ne v Drakeově rovnici představuje počet planet fyzikálně podobných Zemi v jednom planetárním systému. Všechny hvězdy mají oblast, v níž planety mají takovou teplotu, že se na jejich povrchu může vyskytovat kapalná voda. Planety s fyzikálně podobnými podmínkami jako má Země jsou základní podmínkou možné existence života ve formě, v níž ho známe.

Voda je prostředím, ve kterém probíhají všechny biochemické reakce a molekulárně biologické procesy. Voda v kapalném stavu existuje jen v určitém rozsahu teplot a tlaků.

Pokud je planeta příliš malá, její gravitační pole není schopné udržet dostatečně hustou atmosféru. Tato atmosféra se rozptyluje do vesmíru a kapalná voda z povrchu se odpaří.

Pokud je planeta příliš velká, její gravitační pole může udržet velmi hustou atmosféru. Při velkém tlaku se voda může vyskytovat v kapalném stavu pouze za velmi vysokých teplot. Přestože známe některé příklady pozemských organismů, které žijí v horkých pramenech nebo v oceánech poblíž sopek, není jasné, jak se adaptovaly na takové extrémní podmínky.

Další možnost existence kapalné vody naznačily nové objevy týkající se Jupiterova měsíce Europa. Podle tiskové zprávy Jet Propulsion Laboratories z 9. dubna 1997 sonda Galileo pořídila snímky, které vedou k závěru, že ledové kry na povrchu měsíce Europa plují na povrchu částečně tekutého oceánu. Tento oceán zřejmě vznikl částečně vlivem slapových sil Jupiteru a částečně teplem z radioaktivního rozpadu prvků uvnitř měsíce. Podobnou myšlenku vyslovil autor románu "A Space Oddysey 2010" Arthur C. Clark.

Mohl vzniknout život na měsíci Europa? Snad, ale ve velmi primitivních formách. Optimisté však zastávají nyní názor, že měsíce velikosti srovnatelné se Zemí v extrasolárních systémech mohou být vhodným prostředím pro vznik a vývoj života.

Hledání planet fyzikálně podobných planetě Zemi by se mělo zabývat několik projektů. Projekt Kepler by měl využít fotometrie pro detekci přechodu planet velikosti Země přes kotouček blízké hvězdy. Projekt Darwin navržený Evropskou agenturou pro vesmír ESA (European Space Agency) by měl využívat infračerveného interferometru pro detekci planet velikosti Země u blízkých hvězd a detekovat spektroskopicky přítomnost atmosféry. Projekt ExNPS (Exploration of Neighboring Planetary Systems) Národního úřadu pro letectví a vesmír NASA by měl využít interferometrie pro detekci planet podobných Zemi. [X6]

Parametr fi v Drakeově rovnici představuje podíl planet s životem, na nichž vznikl inteligentní život díky tomu, že měl dostatečnou dobu pro svůj vývoj a příznivé podmínky.

2. Kolonizace vesmíru

Život na Zemi se evolučním vývojem adaptoval natolik, že obsadil všechny možné ekologické niky. Dříve stabilní populace a druhy se časem rozšířily do neobsazených oblastí planety. Všechny známé formy života mají svoji "disperzní fázi", v níž začínají pronikat do nových ekologických nik díky netriviálním mutacím a pohlavnímu křížení a přitom využívají nové technologie. Tímto způsobem se život například dostal z moře na souš nebo do vzduchu.

Podobně lidstvo pokračuje ve vývoji pokročilých technologií a obsazuje nové geografické a ekonomické niky. Například v době, kdy se Čínské impérium na čas oddělilo od okolního světa, ostatní národy vyplnily takto vzniklé mezery.

Tento jev lze snadno pochopit na základě evoluční teorie. Obecně se vždy najde několik jedinců jednoho druhu, kteří se pokusí obsadit určitou ekologickou niku, zatímco zbytek druhu žije v nice původní. Díky různým mutacím mohou tito jedinci mít v nové nice určitou výhodu v souboji s jedinci stejného druhu nebo s jedinci jiných druhů. Podobně ve společnosti existují vzájemně soutěžící populace, kdy přežívají ty skupiny, které mají určitou výhodnou technologii. Díky této technologii mohou vyplnit nové niky a stanou se ekonomicky a technicky silnými. Příkladem může být objev spalovacího motoru, pomocí něhož došlo k prudkému rozvoji pozemní dopravy.

S rozvojem každé civilizace nutně souvisí kolonizace. Lidstvo se vyvíjí uvnitř komplexu ovlivňujících se organizačních, kulturních, memetických [X2] a genetických systémů. Všechny tyto systémy mají dlouhodobou tendenci využít všechny reprodukčně užitečné zdroje.

Proto lze očekávat, že jakmile se cestování vesmírem stane dostupnou technologií, naši potomci začnou kolonizovat první planety, později hvězdy a jiné galaxie. Tato expanze do vesmíru povede ve vzdálené budoucnosti k soutěžení jednotlivých kolonií. Různé skupiny kolonizátorů se budou vyvíjet různým způsobem.

I velmi opatrný vývoj lidstva bude vyžadovat stále více hmoty a energie. V kosmologicky krátké době (několik miliónů let) musí každá civilizace narazit na zásadní omezení svého rozvoje.( Především narazí na omezení vývoje „své bytostní hmoty“, jeho tělesná schránka bude klonem, ale jeho mozek a „duše“ bude mít nevídaný vzestup vývojový, který si dnes neumíme představit ) Rozvoj každé civilizace nutně pokračuje obsazováním nevyužitých zdrojů energie a hmoty, a to dokonce i v případě, že se setká s jinými civilizacemi ve vesmíru. Tak dochází k lokálním tlakům na zdroje energie a hmoty.

Evoluční teorie vede k závěru, že nutně musí docházet k vzájemným tlakům mezi kolonisty ve snaze udržet maximální ekonomický růst.( Vývoj mozku a duše povede k „řízenému omezení“ plodnosti a tím k minimalizaci ekonomických potřeb ) Tento boj prohrají ty skupiny kolonizátorů, které se budou ve vesmíru pohybovat příliš pomalu, budou příliš váhat nebo se budou příliš pomalu rozmnožovat, aby početně převážily jiné skupiny. Rostoucí tlak na zdroje nutně povede k realizaci velmi vzdálených průzkumných letů ve snaze získat jako první dosud neobydlené oblasti vesmíru.

Již dnes lze odhadnout, jaké technologie budou v budoucnu ( za milion let ?; to odhadnout nelze ) nutné pro realizaci kosmických letů do vzdálených oblastí vesmíru. Nové kosmické koráby budou dostatečně nezávislé na vnějších zdrojích. Během následujících staletí se objeví kosmické stroje s vysokou užitečnou zátěží, se schopností reprodukce, založené na nanotechnologiích a s umělou inteligencí na palubě.

Kromě rychlosti světla neexistuje žádné závažné omezení. Vesmírní kolonizátoři zřejmě dosáhnou pomocí nanotechnologií možností řídit atomovou strukturu hmoty, aby tak mohly získat veškerou potřebnou energii.



3. Expanze civilizací do vesmíru

Během několika miliónů let ?? naši potomci dosáhnou okamžiku, kdy se budou explozivně šířit rychlostí blízkou rychlosti světla do celé galaxie a později do celého vesmíru.( Touto formulací ovšem předpokládáte, že naše civilizace je jediná v galaxii a ty ostatní neexistují…? neb to samé by učinily ony ještě před námi. Během několika milionů let bude člověk sám zásadně jiný, především jiný svým mozkem a duší.Možná, že sám mozek geneticky vyprodukuje nějaký hybridní „nadmozek“…spřažený s počítači ) Cestování rychlostí vyšší než je rychlost světla by vedlo k rychlejší expanzi.

Lze očekávat, že taková expanze za čas dosáhne všech oblastí, které obsahují užitečné zdroje energie a hmoty. Nejhodnotnější zdroje hmoty a energie existují mezi hvězdami a v galaktických jádrech. Naši potomci ale budou zřejmě schopni využít všechny dostupné zdroje energie včetně planetárních soustav.

Expanzi lidstva v takovém měřítku by snad mohla být zastavena pouze jinou podobně expandující mimozemskou civilizací. Pokud by nějaká kolonie byla zničena, brzy ji nahradí jiná. . ( Vývoj zesložiťování hmoty se nezastavuje a tak je nutné domýšlet jak bude vypadat člověk sám ( tělo z DNA, mozek a vědomí z DNA ) a lidská civilizace v pojetí >svého zesložiťování< ….Bude zesložiťování hmoty v lidském těle-mozku pokračovat ?, a bude „pomalejší“ než civilizační expanze“ ? anebo naopak ? )

Bez možnosti cestování nadsvětelnou rychlostí, která by zajišťovala uniformitu vývoje, se nutně objeví velká diversita mezi různými částmi expanze a zejména pak mezi různými expanzemi. Lze očekávat různé kultury, jazyky nebo detaily ve tvaru těla. Mnohem menší diversita se bude objevovat u civilizací, které budou ve srovnání s jinými v reprodukční nevýhodě.

Například si lze představit vesmírné predátory, kteří vyhledávají a ničí ostatní formy života. ?? Obtížnější je pak ale pochopit, proč tito predátoři nekolonizují všechny systémy, které navštíví, když taková kolonizace je levná. ?? Agresivní kolonizátoři mohou také znemožnit přístup ke zdrojům energie jiným skupinám.

Lze si také představit, že někteří kolonizátoři ponechávají určitá místa nedotčena, jako "přírodní rezervace", které jsou zdrojem informace. Pak je ale obtížné pochopit, proč by takto zachovávali většinu míst ve vesmíru. Jiné skupiny, které by využily více těchto míst jako zdroje potřebné energie a hmoty, by vůči takovým kolonizátorům byly jistě ve výhodě.

Konečně je nutné očekávat, že pokročilé formy života si různým způsobem přizpůsobí místa, která kolonizují. Přírodní systémy nemají ideální strukturu pro účely kolonizátorů a proto lze očekávat, že si tato místa kolonizátoři přizpůsobí.( Anebo nehostinné planety svou poziční strukturou přizpůsobí genetický vývoj podoby těla i mozku člověka, který tomu i vstřícně dopomůže .Člověk vyvine léky, a metody klonování a soubory transplantací – z nich mutací tak, že za milion let sám vyvine-stvoří jiného člověka co se bude hodit pro jinou danou planetu …? Anebo, že by podle autora článku „neměnil sebe“ ale přebourával planety a galaxie ??? ) Existuje jen velmi málo přírodních struktur, které by vyžadovaly nepatrné a málo viditelné změny.

Například již poměrně malé množství jaderného odpadu vede ke změně spektra dotčené hvězdy. Kolonizátoři mohou přeměnit asteroidy kolem hvězdy na solární kolektory, které zadrží podstatnou část světelné energie hvězdy. Takové změny by se nutně musely projevit ve spektru, teplotě a dalších fyzikálních vlastnostech dotřené hvězdy. Vyspělé civilizace mohou celé hvězdy rozebrat nebo je mohou obklopit Dysonovou sférou, na níž lze žít milióny let. Velmi vyspělé civilizace mohou dokonce rozebrat celé galaxie.

Pokud by některá pokročilá forma života kolonizovala naši vlastní planetu, museli bychom o tom vědět. ( Myslíte ??, Cizí civilizace nemusí posílat na Zem >sebe<, ale fotony, co zde holograficky udělají „virtuální kopii sebe sama“ , a zde pak přizpůsobí tuto „svou realitu“( nějakou vlnovou bytost ) místní gravitaci, místní fauně , místním zdrojům atd.,…a dokonce ta civilizace sem na Zem může poslat fotony, co tu „vyrobí“ virtuálně-holograficky nikoliv >těla<, bytosti, ale pouze „nadmozky a duše“-biopočítače nesmírně vyspělé a tak si jich nemůžeme >všimnout< ….bakterie si nemůže všimnout primáta …) Také bychom si jistě všimli, kdyby nějaká mimozemská civilizace začala využívat jako zdroj hmoty a energie pásmo asteroidů ve sluneční soustavě. Pro takovou civilizaci by jistě zajímavým zdrojem energie byl Jupiter nebo dokonce Slunce. Proto se můžeme domnívat, že v blízkém okolí našeho Slunce se nevyskytuje žádná agresivní civilizace, nebo nás taková civilizace ponechává jako "přírodní rezervaci".

Naše planeta nebo sluneční soustava nevypadá, jako by byla kolonizována nějakou pokročilou civilizací.( Vývoj zesložiťování hmoty nevede ke změně podoby galaxie a v ní změně energie a změně hustoty a rozložení prvků atd., ale vývoj hmoty ( na posloupnosti, nikoliv, že si ve vesmíru vyberete soubor prachoprvků ) vede k formám složitějším –supersložitým a současně méně hmotným. čím je ve vesmíru nějaká hmota složitější, tím jí je méně vůči celému vesmíru. Proto pokročilá civilizace –třebas jedna na jednu galaxii - bude „vážit málo“, ale bude strašně složitým stavem hmoty…Bude doslova >duší spřaženou s naklonovaným tělem< a my lidé pokud už „vypadneme z posloupnosti geneze“ zůstaneme vývojově stejní, už nemění jako ryby či ptáci či jako veškeré organizmy co ukončili genezi a zůstaly jen plagiáty sebe sama ) Navíc se nám velmi dobře daří vysvětlit chování naší planety, sluneční soustavy, blízkých hvězd, Galaxie a dokonce jiných galaxií pomocí "mrtvých" přírodních procesů, aniž bychom se museli uchylovat k vysvětlení pomocí činnosti pokročilých forem života. Naše vlastní Galaxie se podobá všem blízkým galaxiím a je těžké uvěřit tomu, že by celá námi viditelná oblast vesmíru byla přírodní rezervací mezi uměle upravenými galaxiemi.

Proto se lze oprávněně domnívat, že dosud žádná civilizace ve vesmíru nedosáhla svého období expanze. To ovšem znamená, že žádná civilizace o několik miliónů let starší než je naše, tohoto období ještě nedosáhla. ( Velmi souhlasím. )

4. Velký filtr

Uvažujme nyní zásadní evoluční kroky, které by mohly vést k expanzi nějaké civilizace ve viditelném vesmíru:



  1. Vhodný hvězdný systém (včetně existence organických látek).

  2. Reprodukce organického systému (existence látky podobné RNA).

  3. Jednoduchý (prokaryontní) jednobuněčný život.

  4. Komplexní (eukaryontní) jednobuněčný život.

  5. Pohlavní reprodukce života.

  6. Mnohobuněčný život.

  7. Nástroje užívající živočichové s velkým mozkem.

  8. Vývoj lidstva.

  9. Kolonizační expanze do vesmíru.

"Velké ticho" vede k závěru, že jeden nebo více kroků je velmi nepravděpodobných. To je onen "Velký filtr" na cestě od neživého vesmíru k expandujícímu životu. Naprostá většina hvězd ve vesmíru výše uvedenou cestou vůbec neprojde kvůli své nevhodné velikosti, nevhodné teplotě, nepřítomnosti planet a mnoha dalším fyzikálním podmínkám ( O.K. .Velký filtr naznačuje možnou pravděpodobnost, že my sami jsme na vrcholu pyramidy zesložiťování hmoty ve vesmíru a ostatní civilizace jsou na nižším stupni, pokud vůbec jsou )

Skutečnost, že vesmír vypadá, jako by byl bez jiných forem života, představuje zásadní problém pro vysvětlení naší vlastní existence. (Ano. Nejsme „ve středu vesmíru“ geometricky, ale jsme ve středu, na vrcholu veškeré vesmírné civilizace tj. na vrcholu pyramidy zesložiťování hmoty. ) Pokud existují jiné zásadně odlišné cesty ke vzniku vyspělého života, pak zmíněný filtr musí být ještě mnohem větší, než si představujeme.


  1   2   3   4   5


База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка