Dan Leština, 2010 Prokopské a Dalejské údolí



Дата19.04.2016
Памер25.59 Kb.
#12328
Dan Leština, 9.1. 2010

Prokopské a Dalejské údolí


Dalejský potok před svým ústím do Vltavy vytváří na západě dnešní Prahy asi sedm kilometrů dlouhý, hluboko zaříznutý krasový kaňon, kolem nějž je nahuštěno velké množství přírodních zajímavostí, pozoruhodný je i celkový ráz krajiny. Velká část tohoto území je zahrnuta do Přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí, dále zde bylo vyhlášeno celkem 9 maloplošných chráněných území1). V nejbližším bodě není hranice Přírodního parku ani 2 km vzdálena od hranice CHKO Český kras a v okolí se též nachází soustavy chráněných území v oblasti Chuchle a údolí Radotínského potoka, Motola a Branických skal.

Do těsného sousedství ale také patří monumentální sídliště Barrandov a Jihozápadní město, hlavní silniční tahy jihu Prahy i samotné jádro města2). Celá oblast byla však člověkem ovlivňována dávno předtím, než Praha vznikla, zdejší jeskyně byly údajně využívány již v paleolitu (Němec, 2003; Cílek (in Němec, 2003) ale uvádí jen neprokázané nálezy), dle tabule naučné stezky je v jeskyních doloženo mesolitické osídlení. Ovšem již od počátku kultivace krajiny v neolitu (nejpozději 5. tis. př. n. l.) máme k dispozici velké množství nálezů dokládajících kontinuální využívání, a to jak sídelní, tak zejména pastevní3) (Ložek in Němec, 2003).

Na první pohled nejvýraznějším pozůstatkem po pravěkém osídlení je Butovické hradiště, které se ve dvou historických obdobích stalo významným centrem širšího okolí; v eneolitu jako sídliště řivnáčské kultury a poté od 8. stol. n. l. jako slovanské hradiště. Zaniklo pravděpodobně kvůli vzrůstajícímu vlivu blízké Prahy na přelomu 9. a 10. stol. V terénu působí opravdu výrazně – krom SV je ze všech stran obklopeno příkrým skalnatým svahem, až 70 metrů vysokým. Další dominantou je středověký hrad Děvín, jehož stavba bývala připisována dívkám z pověsti o dívčí válce. Tento hrad však byl podle všeho postaven až ve 14. století. Z novějších staveb přímo v údolí upoutá pozornost zejména tzv. Pražský Semmering, dnes též památkově chráněný systém železničních mostů z r. 1872.

Zcela zásadní vliv měla také těžební činnost, Cílek (in Němec, 2003) dokonce hovoří o „lomařské krajině“. V nejstarších dobách byly odnášeny jednotlivé vápencové kameny (od kterých je tedy dnes Prokopské údolí na rozdíl od jiných oblastí Českého krasu „vyčištěno“), poté odlamovány přirozené skály. Prakticky celé území je tak těžbou vápence nějakým způsobem zasaženo. Po odtěžení přirozených výchozů nastoupily malé lomy, jejichž činnost do masového rozšíření trhavin a mechanizace na konci 19. stol. obohacovala krajinu o mnoho z dnešního pohledu zajímavých prvků, např. o menší hladké vápencové útesy, pro Prokopské údolí typické. Těžba zde pokračovala i ve 20. století, kdy se lomy zvětšovaly a dodnes jsou proto v krajině vnímány často negativně, i když např. roku 1905 (dle NS Řeporyje – Hlubočepy) došlo po odstřelu skály k vytvoření romantického Prokopského jezírka, dnes asi nejnavštěvovanějšího místa.

Velké ztráty tomuto území ale působil zejména Prokopský lom, a to již od roku 1880, kdy začal postupně odlamovat slavnou Prokopskou jeskyni. Ta by se svou délkou 120 m byla největší jeskyní dnešní Prahy; a hlavně se k ní vázala slavná svatoprokopská pověst. Při postupném odtěžování se také v jeskyni nacházela bohatá sbírka fosilií z poslední doby ledové, mj. mamuta, hyeny a nosorožce, viz 4). Druhou velkou ztrátou bylo zničení bývalého symbolu údolí, sousedního kostelíku sv. Prokopa, ke kterému se v 18. a 19. století konaly každoroční poutě.

Dalším významným vlivem člověka je již zmíněné pastevectví, hlavně chov ovcí. Právě díky němu se zde zachovala možná neporušená kontinuita nelesních stanovišť od poslední doby ledové. Každopádně má Prokopské a Dalejské údolí velmi cenný soubor stepních biotopů, a nebýt zalesňování ve 20. století, býval by ještě větší, jak dokládají vyobrazení ze století 18. a 19., zobrazující holé stráně s roztroušenými stromy. Dodnes se zde dochovala společenstva, kde se vyskytuje např. kostřava walliská (Festuca valesiaca), k. žlábkovitá (F. rupicola), kavyl Ivanův (Stipa pennata), k. vláskovitý (S. capillata), pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago) a hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris). Na Butovickém hradišti nalezneme podobně jako na dalších místech pravěkého osídlení společenstvo se šalvějí hajní (Salvia nemorosa) a strdivkou sedmihradskou (Melica transsilvanica).

Na skalách jsou potom k vidění např. devaterník šedý (Helianthemum canum), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), kostřava sivá (F. pallens), tařice skalní (Aurinia saxatilis), jednu lokalitu tu má i hořeček nahořklý (Gentianella amarella). Na diabasových Hemrových skalách roste vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), česnek tuhý (Alium strictum) a koniklec luční český (Pulsatilla pratensis bohemica).

Ze stepních a skalních živočichů jsou významní např. typičtí plži Granaria frumentum a Chondrina avenacea nebo endemit okolí Českého krasu Bulgarica nitidosa. Dodnes místy masově (vlastní pozorování), ovšem zřejmě méně než dříve (Ložek in Němec, 2003) se vyskytují suchomilka Xerolenta obvia a páskovka žíhaná (Cepaea vindobonensis). Z nepřeberného množství vzácných členovců svým vzhledem vynikají např. velké skálovky (Drassodes lapidosus, D. pubescens, Gnaphosa lucifuga), stepník rudý (Eresus cinnaberinus), sklípkánek pontický (Atypus muralis), krasec třešňový (Anthaxia candens), žijící v opuštěných sadech, stepní nesytka česká (Pennisetia bohemica) nebo modrásek Meleagria daphnis. Je zde uváděn i okáč Chazara briseis, tento dříve hojný motýl však z oblasti Prahy úplně vymizel a nyní má v Čechách poslední dvě lokality (Konvička et al., 2005). Z obratlovců je významný asi jen výskyt výra velkého (Bubo bubo) v Prokopském lomu, velká kolonie syslů na Butovickém hradišti je již zřejmě minulostí.

Skalní stepi a podobné biotopy v minulosti nejvíce doplatily na všeobecné přesvědčení, že nejlepší péčí o přírodu je maximální možné zalesnění. Dnes je pohled na velké plochy porostlé akátem (Robinia pseudoacacia) a borovicí černou (Pinus nigra) spíše smutný (je prováděno i jejich odstraňování), i když i tyto relativně nové prvky už svým způsobem k Údolí patří. Negativně lze často vnímat i výsadbu v Čechách původních druhů, protože zalesňované území může být cennější než nově vznikající les, kterého je v okolí i nyní hodně. Ovšem na území PR Prokopské údolí nalezneme i les, který je zde již velmi dlouho, jak dokládají nálezy nosatců r. Acalles (Špryňar in Němec, 2003). Jedná se o Dalejský háj, kde jsou přítomny i další vzácnější lesní organismy, například zuboústka trojzubá (Isognomostoma isognomostomos) a roháč obecný (Lucanus lucanus), z rostlinných druhů především květiny jarního aspektu, mj. dymnivky (Corydalis cava, C. solida, C. intermedia), nebo křivatce (Gagea lutea, G. pratensis, G. minima) a údajně stále ještě i dub šipák (Quercus pubescens) a na něj vázané společenstvo. Vesměs má však Dalejský háj oproti okolním stepním lokalitám spíše lokální význam.

Přírodovědecký výzkum, zejména amatérský, je v Prokopském a Dalejském údolí provozován po staletí, botanicky a zoologicky je to neobyčejně pozoruhodná lokalita, navíc má výhodnou polohu, a tak tu má svou typovou lokalitu hned několik druhů. Ovšem z hlediska paleontologie jde o území zásadního světového významu. Opět je to díky blízkosti Prahy, ze které sem přicházeli vědci sbírat první prvohorní zkameněliny; nejvíce se z nich proslavil Joachim Barrande (1799-1883), který právě zde získával důležitý materiál pro své celoživotní dílo. Fosilie silurských a devonských živočichů jsou s oblastí úzce spjaté, existuje jak např. silurský mlž Butovicella popsaný u Butovického hradiště, tak např. Arethusinová rokle a Cromusová stráň (rody trilobitů) v NPP Dalejský profil. V NPP Požáry byl Mezinárodním geologickým kongresem určen světový stratotyp přechodu silur-devon.

Závěrem lze vyjmenovat několik nových tlaků na údolí způsobených masovou návštěvností; je zde velké množství pěších „turistů“ z přilehlých sídlišť, ale i moto- a cyklokrosařů, příznivců jezdectví a horolezectví. Momentálně jsou ze strany místní ochrany přírody tyto činnosti vnímány spíše negativně, kvůli zatížení odpadky a hlavně sešlapu (Němec, 2003; Plán péče pro PR Prokopské údolí). Zkušenosti z jiných území ale naznačují, že právě takové činnosti mohou pomoci nelesní stanoviště uchovat (Konvička et al., 2005). Musí se však provádět regulovaně a především je zapotřebí individuální přístup pro každou lokalitu, a např. Plán péče pro PR Prokopské údolí je jednoznačně řadí mezi jevy zdejší přírodu ohrožující.

1) Jsou to (od západu): NPP Požáry, NPP Dalejský profil, PP Opatřilka – Červený lom, NPP U Nového mlýna, PR Prokopské údolí, PP Železniční zářez u Hlubočep, PP Pod školou, PP Ctirad a PP Pod Žvahovem.

2) Na Karlovo náměstí je to z PP Ctirad vzdušnou čarou necelé 3 km.

3) Jmenovitě jsou doloženy kultury: lineární z neolitu; šňůrová, zvoncových pohárů a řivnáčská z eneolitu; únětická, středočeská mohylová a knovízská z doby bronzové; bylanská, laténská, římsko-provinciální z doby železné; po nich následuje slovanské osídlení pokračující dodnes. Dle Ložek in Němec 2003.
4) Nálezy ve Svatoprokopské jeskyni:

(Cílek in Němec, 2003, nálezy uložené v Národním muzeu v Praze)

Mammuthus primigenius (mamut)

Coleodonta antiqiutatis (nosorožec)

Equus germanicus (kůň)

Ursus spelaeus (medvěd)

Crocuta spelaea (hyena)

Bos primigenius (pratur)

Bison priscus

Rangifer sp. (sob)

Cervus sp. (jelen)

Capra sp. (koza, kozorožec)

Homo sapiens (lebka ovšem sporného stáří)

(dále též Cílek in Němec 2003, ovšem pouze podle Kafky, 1892, Hlodavci české země žijící a fosilní (vynechány předchozí druhy))

Mustela martes (=Martes sp., kuna)

Foetorius sp. (Mustela ?putorius, tchoř)

Sus scropha (= Sus scrofa, prase)

Lepus timidus (zajíc bělák)

Sciurus vulgaris (veverka obecná)

Microtus arvalis (hraboš polní)

Arvicola amphibius (hryzec vodní)

Cricetus frumentarius (=Cricetus cricetus, křeček polní)

Mus sp. (myš)

Marmota bobac (svišť bobak)

(dle NS Řeporyje – Hlubočepy:)

lev jeskynní a medvěd hnědý


-Konvička M., Beneš J. & Čížek L., 2005: Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 127 s. http://www.lepidoptera.cz/index.php?id=200

-Naučná Stezka Prokopské údolí (Butovickým hradištěm). 2. ZO ČSOP

-Naučná Stezka Řeporyje – Hlubočepy (Údolím Dalejského potoka.). 21. ZO SOPK ČR

-Němec J. et al., 2003: Prokopské a Dalejské údolí – přírodní park. Consult, Praha, 142 s.

-Němec J., Ložek V. 1997: Chráněná území České republiky 2 – Praha. AOPK ČR, Praha, 154 s. (citováno 2.-10.1.2010 z online verze

http://envis.praha-mesto.cz/rocenky/CHRUZEMI/cr2_cztx/chu-obsh.htm )

-Plán péče pro přírodní rezervaci Prokopské údolí 2004 – 2014. Svaz ochránců přírody a krajiny ČR, Podblanická základní organizace.



-Slavík, P(?), 2008: Zvláště chráněná území na území hl.m. Prahy ve správě odboru ochrany prostředí MHMP. http://envis.praha-mesto.cz/zdroj.aspx?typ=2&Id=2493&sh=204914840

-Záchranné programy AOPK ČR: Sysel obecný (Spermophilus citellus). AOPK ČR, 2007. http://www.nature.cz/zachranneprogramy/index.php?docId=6023&spec=zivocichove


Поделитесь с Вашими друзьями:




База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2022
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка