* 393 26. 10. 1999 expresní astronomické informace




Дата канвертавання24.04.2016
Памер55.78 Kb.

* 393 * 26.10.1999

EXPRESNÍ ASTRONOMICKÉ INFORMACE


(EAI jsou zpravodajem sdružení EAI a vycházejí za podpory ČAS)
Adresa : Expresní Astronomické Informace, Úvoz 118, 602 00 BRNO

nebo Hvězdárna Vyškov, pošt. přihrádka 43, 682 00 VYŠKOV

Telefon : (05) - 41129294 nebo 755405 (Dalibor Hanžl)

(0507) - 216 68 nebo 225 58 ( Petr Hájek)

Fax : (05) - 41211214 (prosím uvádějte: Astronomický ústav, Ing. Dalibor Hanžl)

(0507) - 22348 (--------//---------- Hvězdárna Vyškov, RNDr. Petr Hájek)

WWW : http://astro.sci.muni.cz nebo http://www2.sci.muni.cz

BBS : (05) - 41129433 (baud rate 2400, parity NONE, data bits 1)

(05) - 41129515 (baud rate 19200, parity NONE, data bits 1 nebo přes Internet

zadat "telnet astro.sci.muni.cz" (ip. adr.:147.251.24.5), login "bbs").

Packet : OK2ICG@OK0PAB.#BRNO.TCH.EU

E-mail : root@astro.sci.muni.cz , hanzl@sci.muni.cz, phajek@sci.muni.cz


SUPERNOVA 1999ei V BEZEJMENNÉ GALAXII


J. Maza, University of Chile a M. Hamuy, University of Arizona, oznamují, že M. Wischnjewsky, objevil na 20-min expozici (film T-Max 400, bez filtru, exponoval 8.34 UT října L. Gonzalez pomocí University of Chile's Maksutov telescope) novou supernovu (mpv asi 17.5). Supernova se nachází na souřadnicích  = 1h33m52s.30,  = -28°41'57".0 (2000.0), což je asi 8" západně a 1" jižně od jádra mateřské galaxie.

Existence supernovy byla potvrzena B, V a I snímky, které pořídil P. Candia (Cerro Tololo Interamerican Observatory) pomocí 0.9-m teleskopu 12.12 UT října. Další snímky získal 13.20 UT října Hamuy stejným přístrojem (B = 17.4 a V = 17.0).

M. M. Phillips (Carnegie Observatories) pořídil 16.19 UT října spektrogram (obor 380-900 nm; rozlišení 0.7nm) SN 1999ei pomocí 2.5-m DuPont teleskopu na Las Campanas Observatory. Spektrum ukazuje, že supernova je typu Ia, ve stáří přibližně 1 týden po maximu. Rudý posuv (určený podle emisních čar H- a [N II] v mateřské galaxie) vychází z = 0.031.


(podle IAUC 7283 z 18. 10. 1999 přeložil DH)

SUPERNOVA 1999ej V GALAXII NGC 495


A. Friedman, J. Y. King a W. D. Li, University of California at Berkeley (UCB), oznamuje objev nové supernovy, který se podařil týmu Lick Observatory Supernova Search (LOSS; cf. IAUC 6627, 7126) používající 0.8-m Katzman Automatic Imaging Telescope (KAIT). Supernova se nachází v galaxii NGC 495. SN 1999ej byla objevena a potvrzena na CCD snímcích (bez filtru) exponovaných 18.3 UT a 19.3 UT října (na obou snímcích měla asi 18.1 mag). Nový objekt se nachází na souřadnicích  = 1h22m57s.38,  = +33°27'58".0 (2000.0), což je 17".7 východně a 20".1 jižně od jádra galaxie NGC 495. A KAIT snímek stejné oblasti z 15.3 UT října (limitní hvězdná velikost asi 19.0 mag) neukazuje na pozici SN žádný objekt.

(podle IAUC 7286 z 21. 10. 1999 přeložil DH)

SUPERNOVA 1999ek V GALAXII UGC 3329


R. Johnson a W. D. Li, UCB, oznamují také objev další supernovy, kterou objevili v rámci projektu LOSS, používající KAIT. Tato supernova se nachází v galaxii UGC 3329. SN 1999ek byla objevena a potvrzena na CCD snímcích (bez filtru) exponovaných 20.5 UT října (hv. vel. kolem 18.1 mag) a 21.4 UT října (hv. vel. kolem 17.9 mag). Nový objekt se nachází na souřadnicích  = 5h36m31s.60,  = +16°38'17".8 ( 2000.0), což je 11".7 západně a 12".1 jižně od jádra galaxie UGC 3329. KAIT snímek stejné oblasti, pořízený 21.5 UT října 1998 (limitní hv. vel. 19.5 mag) neukazuje na pozici žádný objekt.

(podle IAUC 7286 z 21. 10. 1999 přeložil DH)

SUPERNOVA 1999el V GALAXII NGC 6951


L. Cao, Y. L. Qiu, Q. Y. Qiao, a J. Y. Hu, Beijing Astronomical Observatory (BAO), oznamuje za tým BAO Supernova Survey, objev supernovy (hv. vel. kolem 15.4 mag) v galaxii NGC 6951. Supernova se zaznamenala na CCD snímku (bez filtru), který byl exponován 20.45 UT října pomocí 0.60-m teleskopu na stanici Xinglong. Snímek z 21.44 UT října ukazuje SN jako objekt asi 15.0 mag (na Digital Sky Survey snímcích a na starších BAO snímcích je na místě SN uzel a hvězdné velikosti zde uváděné jsou jasnosti supernovy a tohoto uzlu dohromady).

SN 1999el se nachází na souřadnicích  = 20h37m17s.83,  = +66°06'11".5 (2000.0), což je 21".8 východně a 8".4 jižně od jádra galaxie NGC 6951. Na snímcích z 19.2 UT října z teleskopu KAIT (limitní hv. vel. 18.0 mag, oznamuje W. Li, University of California at Berkeley) ani na BAO snímku z 19.44 UT října není na pozici SN žádný objekt.

Li dále uvádí, že SN 1999el byla již patrna na KAIT snímku (jako objekt 15.2 mag) a dále určil její relativní pozici vůči jádru galaxie jako 21".7 východně a 8".6 jižně. KAIT snímek pořízený 13. září 1998 (limitní hvězdná velikost asi 20.5 mag) ukazuje u této pozice dvě hvězdy v popředí: jedna (asi 17.3 mag) se nachází asi 23".9 východně a 8".4 jižně od jádra galaxie a druhá (asi 18.6 mag) je 19".4 východně a 8".8 jižně od jádra.

A. Filippenko (Berkeley) podle BAO spektra SN 1999el identifikoval jako velmi ranný typ IIn supernovy.



(podle IAUC 7288 z 22. 10. 1999 přeložil DH)

SUPERNOVA 1999ee V GALAXII IC 5179


A. Williams, Perth Observatory, oznamuje, že J. Biggs a A. Verveer získali čtyři CCD snímky (bez filtru) SN 1999ee (cf. IAUC 7272). Snímky byly pořízeny kolem 18.49 UT října pomocí Perth 0.25-m Mike Candy Telescope a dávají následující přesnou pozici supernovy:  = 22h16m10s.00 ± 0s.02,  = ­36°50'39".7±0".2 (2000.0; GSC referenční hvězdy), což je kolem 13" východně a 3".5 jižně od centra galaxie. Hvězdnou velikost SN odhadují na 15.5±0.5.

(podle IAUC 7284 z 19. 10. 1999 přeložil DH)

NOVA V MALÉM MAGELLANOVĚ MRAČNĚ 1999 No. 3


J.-F. Glicenstein, Departement d'Astrophysique, de Physique des Particules, de Physique Nucleaire et d'Instrumentation Associee, Saclay, oznamuje za spolupracovníky projektu EROS2, objev novy, která byla objevena v rámci monitorování EROS2, systémem pro vyhledávání gravitačních mikročoček. Nový objekt se nachází na souřadnicích  = 0h59m23s.0,  = -73°07'56" (2000.0) a zvýšení jasnosti nastalo někdy mezi dvěma po sobě jdoucími pozorováními z 17.1 UT září a 18.2 UT září. Před erupcí, 17.1 UT září se u novy nacházela nejblíže hvězda (do 2"), jejíž hvězdná velikost Rc = 19.6 mag; limitní hvězdná velikost expozice, které se pořizují v rámci projektu EROS (v modré a červené oblasti) je kolem 20 mag. V noci 18.2 UT října byla hvězdná velikost novy Rc = 13.3 mag. Maxima nova dosáhla kolem 22. UT září, kdy CCD detektor byl saturován (R_c < 12.8 mag; tok na expozicích EROS R-oboru vzrostl vůči 18. září trojnásobně). Nyní jasnost novy klesá. R_c hvězdné velikosti z poslední doby: říj. 17, 13.3; 18, 13.7, 19, 13.9. Hledací mapky jsou k dispozici na http://www-dapnia.cea.fr/Phys/Spp/Experiences/EROS/novae/en-smc-99-2/index.html.

Pro objasnění přípěvku v IAUC uvádíme, že novy oznámené v IAUC 7121 a 7286 budeme označovat 'Nova v Malém Magellanově Mračně 1999 No. 1' a 'Nova v Malém Magellanově Mračně 1999 No. 2'.



(podle IAUC 7286 a 7287 z 21. 10. 1999 přeložil DH)

NOVA V GALAXII IC 1613


J. Y. King, M. Modjaz a W. D. Li, University of California, Berkeley, oznamuje za tým Lick Observatory Supernova Search, používající 0.8-m Katzman Automatic Imaging Telescope (KAIT) objev novy v galaxii IC 1613. Nova byla objevena na CCD snímcích (bez filtru) exponovaných 12.3 UT října (hv. vel. kolem 18.8 mag) a potvrzena na CCD snímcích (bez filtru) exponovaných 13.3 UT října (hv. vel. kolem 18.8 mag). Prohlídka archivních KAIT dat ukazuje, že nova se zaznamenala i na snímcích z 23. srpna. Na všech snímcích měla hv. vel. kolem 18.5 mag. Nový objekt se nachází na souřadnicích  = 1h04m48s.97,  = +2°05'28".8 (2000.0). KAIT snímek stejné oblasti exponovaný 18. srpna (limitní hv. vel. kolem 19.0 mag) neukazuje na pozici novy žádný objekt. Galxie IC 1613 je trpasličí galaxie 'Místní skupiny'.

M. Santangelo oznamuje prohlídku předobjevových CCD snímků (limitní hvězdná R velikost asi 20.0 mag), exponovaných 11.09 UT září pomocí Monte Agliale 0.51-m reflektor. Snímky již zachycují novu v galaxii IC 1613 (cf. IAUC 7287) jako objekt R = 19.1 mag; jeho astrometrie dává pozici  = 1h04m49s.04,  = +2°05'29".1 (2000.0).


(podle IAUC 7287 a 7289 z 21.a 25. 10. 1999 přeložil DH)

XTE J1859+226


S. Chaty, C. A. Haswell a A. J. Norton, Open University; R. I. Hynes, Southampton University; I. Smail, Durham University; J.-E. Solheim a R. Ostensen, Tromso University; T. R. Greve a J. Fynbo, Copenhagen University; K. Horne, K. O'Brien, and W. Skidmore, University of St. Andrews; R. Fried, Flagstaff, AZ; K. Krisciunas, University of Washington; P. M. Garnavich, M. Garcia, and M. Contreras, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics; E. T. Harlaftis, National Observatory, Athens; P. A. Charles and T. Shahbaz, Oxford; E. Kuulkers, Space Research Organization Netherlands; W. Chen a C. R. Shrader, Goddard Space Flight Center, NASA; S. B. Howell, University of Wyoming; a M. Wagner, Ohio State University, oznamují následující blízko- infračervenou fotometrii a následnou optickou fotometrii protějšku k x-ray transientu XTE J1859+226 (IAUC 7274, 7279): říj. 14.2 UT, J = 14.508 ± 0.011, H = 14.231 ± 0.014, K = 13.833 ± 0.013 (3.8-m U.K. Infrared Telescope + UFTI). říj. 13.90, B = 15.9±0.1; Oct. 14.85, B = 15.407 ± 0.034, V = 15.478 ± 0.035, R = 15.13 ± 0.11, I = 14.904 ± 0.027; říj. 16.9, B = 16.34 ± 0.17, V = 15.603 ± 0.043, R = 15.324 ± 0.042, I = 15.005 ± 0.050 (2.5-m Nordic Optical Telescope, La Palma). říj. 14.11, B = 16.134, V = 15.75, R = 15.294 (Braeside Observatory 0.40-m teleskop, Flagstaff; nejistoty < 0.03). říj. 14.1173, V = 15.501 ± 0.013, B-V = +0.344 ± 0.023; říj. 14.1340, V = 15.484 ± 0.013, B-V = +0.388 ± 0.023; říj. 15.1178, V = 15.329 ± 0.010, B-V = +0.377 ± 0.017, V-R = +0.267 ± 0.016, V-I = +0.537 ± 0.019 (Manashtash Ridge Observatory 0.76-m teleskope). Říj. 15.1, R (Kitt Peak Harris) = 15.06 ± 0.02 (Fred L. Whipple Observatory 1.2-m teleskop). Pozorováním s 0.94-m James Gregory Telescope, St. Andrews z 13.9 UT října zjistil V = 15.4 ± 0.15 a zdroj vykazoval známky proměnnosti s amplitudou 0.04-mag.

(podle IAUC 7284 z 19. 10. 1999 přeložil DH)

KOMETA C/1999 U1 (FERRIS)


Projekt LONEOS oznamuje objev nové komety. Pozorování jsou k dispozici na NEO Confirmation Page. B. Koehn, Lowell Observatory, k nově objevené kometě (cf. IAUC 7283) dále dodává. Objevové snímky ukazují tento objekt jasně kometární. Průměr kómy asi 9" a vějířovitý ohon, táhnoucí se do vzdálenosti 18" od komety jižním směrem. Další astrometrie a následující předběžné parabolické orbitální elementy jsou publikovány v MPEC 1999-U19:

T = 1998 srp. 17.978 TT = 268.285  = 59.719 2000.0

q = 2.92087 AU i = 96.433

1999 TT  (2000)   r Elong. Fáze m1

říj. 29 4 29.08 + 8 56.4 4.206 5.060 146.0 6.3 16.7

lis. 8 4 19.00 + 9 27.8 4.202 5.131 157.4 4.3 16.7

28 3 57.69 +10 36.1 4.301 5.272 168.8 2.1 16.9

(podle IAUC 7283 a 7287 z 18. a 21. 10. 1999 přeložil DH)


KOMETA C/1999 T3 (LINEAR)


Minor Planet Center dostalo sérii pozorování z projektu LINEAR (objevové pozorování níže) vykonaných v intervalu 3.-21. UT října. Pozorování naznačovaly, že se jedná o objekt s téměř parabolickou retrográdní drahou. Tato dráha také obsahovala jedno pozorování objektu z 18. října, které získali E. W. Elst a S. Ipatovn na Uccle Obs. Následné umístění efemeridy na The NEO Confirmation Page, podnítilo následná pozorování z 24. a 25. UT října. Elst poznamenává, že objekt viděl jako difúzní s možným ohonem směřujícím k severu; J. Tichá a M. Tichý, Kleť, oznamují, že objekt se zdá mírně difúznější než hvězdy srovnatelné jasnosti a usuzují, že průměr kómy je 9"; D. Durig, Sewanee, TN, za špatných podmínek (silný vítr, úplněk) také potvrzuje difúzní vzhled objektu.
1999 UT  (2000)  m2

říj. 3.33731 3 09 03.31 +22 06 48.3 18.3

Astrometrie a níže uvedené parabolické orbitální elementy jsou publikovány v MPEC 1999-U27:
T = 2000 srp. 29.1385 TT  = 210.9351  = 223.5095 2000.0

q = 5.370459 AU i = 104.6325


1999 TT  (2000)   r Elong. Fáze m1

říj. 19 2 58.44 +19 46.6 4.920 5.851 157.1 3.8 17.1

29 2 50.74 +18 06.5 4.843 5.822 169.3 1.8 17.1

lis. 8 2 42.77 +16 21.1 4.804 5.795 178.1 0.3 17.0

18 2 34.92 +14 33.7 4.804 5.768 165.8 2.4 17.0

28 2 27.60 +12 48.1 4.843 5.742 153.4 4.4 17.0

pro. 8 2 21.13 +11 07.8 4.915 5.716 141.2 6.2 17.0

18 2 15.78 + 9 35.5 5.018 5.692 129.2 7.7 17.1

28 2 11.68 + 8 13.0 5.144 5.668 117.6 8.8 17.1

(podle IAUC 7289 z 25. 10. 1999 přeložil DH)


KOMETA C/1999 S4 (LINEAR)


Pokračování efemeridy z IAUC 7267 a zpřesněné parabolické orbitální elementy z MPEC 1999-U14:
T = 2000 čvnc. 26.4630 TT  = 150.9862  = 83.1500 2000.0

q = 0.766618 AU i = 149.3454


1999 TT  (2000)   r Elong. Fáze m1

říj. 19 4 45.67 +35 56.0 3.393 4.096 129.2 10.9 15.8

29 4 31.67 +36 35.1 3.167 3.987 140.9 9.0 15.5

lis. 8 4 13.86 +37 01.4 2.972 3.877 152.4 6.8 15.3

18 3 52.66 +37 06.9 2.816 3.766 161.4 4.8 15.0

28 3 29.16 +36 44.9 2.703 3.653 161.7 4.9 14.8

pro. 8 3 05.02 +35 52.9 2.637 3.539 152.4 7.4 14.6

18 2 42.11 +34 35.2 2.614 3.424 139.7 10.7 14.4

28 2 21.93 +33 01.3 2.630 3.308 126.2 13.9 14.3

(podle IAUC 7285 z 19. 10. 1999)


KOMETA C/1995 O1 (HALE-BOPP)


A. Pearce, Nedlands, W. Australia, oznamuje své vizuální pozorování, při kterém používal 0.41-m reflektor. Pozoroval 20.84 UT a 21.84 UT října a kometa měla jasnou kondenzaci 14 mag, která ještě 18. UT října vidět nebyla. Jasnost m_1 (celková) se však příliš nezměnila. CCD pozorování, které prováděli I. P. Griffin a M. Bos, pomocí Auckland Observatory 0.5-m teleskopu 15 UT a 22 UT října také ukazují ve druhé noci mnohem více kondenzovanější kómu.

Pokračování efemeridy komety z IAUC 7252:


1999 TT  (2000)   r Elong. Fáze m1

říj. 29 7 04.2 -74 32.8 9.765 9.670 81.6 5.8 12.8

lis. 8 6 56.5 -75 34.1 9.851 9.743 80.9 5.8 12.9

18 6 45.5 -76 27.5 9.937 9.816 80.2 5.7 12.9

28 6 31.1 -77 10.5 10.020 9.889 79.5 5.6 13.0

pro. 8 6 13.9 -77 40.7 10.102 9.961 79.0 5.6 13.0

18 5 54.9 -77 56.3 10.180 10.034 78.7 5.5 13.1

28 5 35.6 -77 56.9 10.256 10.106 78.5 5.5 13.1

(podle IAUC 7288 z 22. 10. 1999 přeložil DH)

PŘECHOD MERKURU PŘES SLUNEČNÍ DISK DNE 15/16. LISTOPADU 1999


Ve 20. století přecházel Merkur přes sluneční disk celkem 14-krát, přičemž 8-krát bylo možno tento úkaz alespoň v části jeho průběhu pozorovat z území bývalé Československé republiky. Dva přechody Merkuru začátkem 70. let, a to 9.V. 1970 a 10.XI. 1973, jsme mohli předvést i širší astronomické veřejnosti, protože u nás byly vidět v celém rozsahu, přálo jim počasí a nastaly v sobotu mimo shon pracovního týdne. (9. květen u nás dokonce býval před 30 lety státním svátkem.) Od té doby však měl tento jev na celosvětové scéně pouze 2 reprízy, přičemž 13.XI. 1986 jsme u nás mohli sledovat pouze sestup planety se slunečního disku při nízké poloze Slunce krátce po jeho východu, kdežto 6.XI. 1993 pro nás za oponou končící noci zůstal skryt celý děj.

Poslední představení před koncem tohoto století je určeno obyvatelům Tichomoří. Většinu informací, které o něm čtenář v této stati najde, včetně obou map, jsme s laskavým svolením autora a vydavatelů převzali z ještě teplého listopadového čísla časopisu Sky and Telescope (Westfall J.E., 1999, Sky&Tel 98, č. 5, s. 108-112). Všechny časové údaje jsme převedli na světový čas (UT). Nutno mít na zřeteli, že jsme při tomto převádění museli občas opravovat i datum, což má na svědomí datová mez procházející středem Tichého oceánu. V Americe tedy nastane úkaz pozdě odpoledne v pondělí 15. listopadu, na domovském poledníku světového času v Londýně bude v tu dobu již večer téhož dne (a Slunce i Merkur budou pod obzorem a úkaz tudíž nepozorovatelný), kdežto Australané, Novozélanďané a Japonci budou mít v tutéž dobu ráno a v kalendáři úterý 16. listopadu.

Na obr. 1 (příloha EAI dole) jsou nakresleny dvě křivky podobné kružnicím. Celý průběh jevu bude pozorovatelný na ploše, která je průnikem těchto kružnic. V průniku zcela zákonité leží také celá Antarktida, protože tam je v tuto dobu polární den a Slunce i Merkur tam budou cirkumpolární. V Japonsku, na Filipinách a v nejzápadnější Austrálii Slunce vyjde s Merkurem již vstoupivším na jeho disk, v protilehlém "měsíčku" na východě USA, ve Venezuele, Guayaně a střední Brazílii Slunce naopak zapadne dříve než Merkur stačí s disku sestoupit. Obojí znamená, že v těchto oblastech bude pozorovatelná pouze část jevu, a to v nevýhodné poloze nízko nad obzorem. Mimo vnější obrys obrazce nebude jev pozorovatelný v žádné své části. Arktida má např. v polovině listopadu polární noc. Geometricky nejlepší podmínky pro pozorování tohoto přechodu budou asi 100 km jihozápadně od Tahiti, kde nastane střed úkazu v pravé poledne při poloze Slunce přímo v zenitu.

Přechod Merkuru přes sluneční disk může při listopadovém termínu trvat až 5,6 hodiny, v květnu dokonce téměř 9 hodin. V jiných měsících přechod nemůže nastat vůbec, protože se při něm Merkur se Sluncem musí sejít poblíž uzlu Merkurovy dráhy, a Slunce těmito uzly prochází každoročně 8.V. a 10.XI. (Nastává-li přechod v květnu, je při něm Merkur poblíž afelu své dráhy a pohybuje se proto pomaleji. Delší trvání je však vyváženo tím, že jsou květnové přechody vzácnější. V tomto století byl poměr výskytu 4:10.) Letošní přechod však nikde nepotrvá déle než hodinu, a všude, kde bude pozorovatelný, se odehraje mezi 21 h 10 min a 22 h 10 min UT. To je způsobeno tím, že Merkur bude přecházet těsně u severního okraje Slunce. Mezera mezi okrajem Merkurova kotoučku a okrajem slunečního disku nikde nepřekročí 7". Čím bude pozorovatelovo stanoviště situováno jižněji, tím menší se mu tato mezera bude jevit. Ztenčení bude výrazné, protože ekvatoreální horizontální paralaxa Merkuru bude v době přechodu přesahovat 13", zatímco tatáž veličina pro Slunce bude mít hodnotu necelých 9". V rozsahu celé zeměkoule činí tento efekt dvojnásobek rozdílu obou paralax. Je proto dost velký na to, aby při tomto přechodu pro některé body na Zemi nastal vnitřní dotyk kotoučku Merkuru s okrajem Slunce. Tyto body se budou nacházet v Austrálii a jižním Tichomoří a jejich spojnice je na mapě 1 označena jako "demarkační čára". Z míst jižně od demarkační čáry nebude možno pozorovat vstup celého kotoučku Merkuru na sluneční disk, protože vnější okraj Merkurova kotoučku bude i ve středu úkazu přesahovat přes severní okraj Slunce - přechod bude v těchto místech pozorovatelný jen jako "částečný".

V prvním odstavci jsme doložili, že přechod Merkuru přes sluneční disk není zcela všedním jevem. Přítomnost demarkační linie však činí z nadcházejícího úkazu unikát. V době od vynálezu dalekohledu takový přechod nenastal a naši potomci se dočkají analogie až 11.V. 2391. Ve skutečnosti je tedy blížící se přechod - a nikoli kupř. hlučné srpnové zatmění Slunce - nejvzácnějším astronomickým úkazem roku 1999. Navíc budou v okolí demarkační čáry možná velmi cenná pozorování.

Z pozorování přechodu Merkuru přes sluneční disk je možno určit rozměr této planety. Tato metoda však má dnes již jen historický význam, protože v konkurenci moderních radarových měření a snímků sondy Mariner 10 neobstojí svou malou přesností. Za přechody Venuše se v 18. a 19. století pořádaly dokonce expedice, protože slibovaly upřesnění znalostí o délce astronomické jednotky. I tato metoda však patří minulosti, a Merkur se k těmto účelům nehodil ani dokud nekonkurovala elektronika a kosmonautika, protože je od Země příliš daleko. Dosud však kupodivu neznáme dostatečně přesně rozměry Slunce. Pro astrofyziku je to parametr nejvyšší důležitosti, navíc jsou náznaky, že se periodicky mění během jedenáctiletého cyklu a snad i dlouhodobě. Předpokládaná amplituda změn činí 290 km, což odpovídá 0,4". Dalším špatně známým parametrem je zploštění Slunce. Při měření východozápadního rozměru Slunce lze totiž dosáhnout určité přesnosti více způsoby. Pokud však jde o polární poloměr, astronomie zatím nenašla přesnější metodu k jeho určení než je tečný přechod Merkuru přes sluneční disk. Pokud možno listopadový přechod, a pokud možno takový, který je na části zeměkoule úplný a na jiné části částečný. Tedy přesně takový, jaký nastane letos. Zvláště přesná pozorování jsou možná v "dotykovém" pásu (graze zone) asi 600 km po obou stranách demarkační čáry. Jeho průběh oblastí Austrálie a Nového Zélandu je vyznačen na obr. 2. (příloha EAI nahoře).

Samotné měření není složité ani příliš náročné na vybavení. Plnohodnotná by byla i vizuální pozorování. K nim je nutný dalekohled o průměru asi 10 cm s helioskopickým okulárem umožňujícím přímé pozorování slunečních skvrn. Je výhodné použít poněkud většího zvětšení. Projekce je bezpečnější, obvykle však neumožní dostatečně přesně určit okamžiky kontaktů, což je hlavní cíl akce. Požadovaná přesnost je 0,1 sekundy, tedy z hlediska časoměrného vybavení ne zvláště vysoká. Stačí přijímač časových signálů a např. magnetofon, kterým pozorovatel nahrává sekundové tiky a svá hlášení. Toto uspořádání je lepší než pouhé stopky, protože umožní měření více časových okamžiků. Je pravděpodobné, že tato možnost bude žádoucí zejména při určování okamžiků obou vnitřních kontaktů. Pozorovatel musí být totiž připraven na efekt černé kapky. Ten spočívá v tom, že černý kotouček Merkuru je ještě nějakou dobu po vstupu na sluneční disk spojen s temným mořem za okrajem Slunce jakýmsi průlivem, černým vláknem, které se přeruší, teprve až kotouček znatelně odstoupí od slunečního okraje. (Efekt černé kapky je jednoduchými úvahami těžko pochopitelný. Počítačové simulace však ukázaly, že vznikne vždy, když není obraz dokonale ostrý. V praxi je tedy natolik běžný, že se hledá zvláštní vysvětlení pro případy, kdy nenastal!) Pozorovatel by měl zachytit okamžik, kdy kapka zanikla a pak před výstupem kdy se znovu vytvořila (vlákno se přetrhlo resp. znovu vzniklo). Protože kotouček Merkuru bude postupovat takřka rovnoběžně se slunečním okrajem, měl by pozorovatel, zejména poblíž dotykového pásu, být připraven na to, že kapka zanikne a znovu vznikne vícekrát. V tom případě je zapotřebí při úkazu příliš nedumat a stopnout všechny časy. Na přemýšlení bude dost času po pozorování. Nejobtížnější je určit první kontakt. Nastane v pozičním úhlu 31 až 33 stupňů, měřeno od severního bodu (nikoli od severního konce sluneční rotační osy!) směrem k východu. Poziční úhel výstupního bodu bude mezi 12 a 15 stupni, takže se celý úkaz odehraje na severovýchodním okraji slunečního disku. Někdy se uvádí, že byl kotouček Merkuru spatřen na jasném pozadí vnitřní koróny již těsně před prvním kontaktem. Naději na takové pozorování (které by pochopitelně velmi zvětšilo přesnost časového určení prvního kontaktu) lze posílit použitím filtru H . Zeměpisné souřadnice pozorovacího místa stačí znát s několikaminutovou přesností, údaj o nadmořské výšce je spíše pomocný parametr (poslouží např. k dokreslení pozorovacích podmínek).

Použití CCD nebo videa (klasická fotografie je asi příliš pomalá) dává naději na přesnější výsledek, je však potřebí udělat hodně snímků zejména v prvních a posledních deseti minutách a zaručit jejich časové přiřazení.

Je málo pravděpodobné, že některý ze čtenářů EAI bude mít v polovině listopadu 1999 cestu do Tichomoří. V dnešním světě to však zcela vyloučeno není. Proto jsme tuto informaci přinesli. Pokud by někdo ze čtenářů opravdu potřeboval podrobnější údaje např. o frekvencích časových signálů, rádi mu je dostatečně pohotově poskytneme. Ostatní čtenáře potěšíme sdělením, že střední Evropa bude v příštích letech pro pozorovatele přechodů výhodným místem. Příští přechod Merkuru přes sluneční disk nastane 7.V. 2003 a bude u nás viditelný během celého svého trvání. Zejména se však můžeme těšit na oba příští přechody Venuše, a to 8.VI. 2004 a 6.VI. 2012, i když tento druhý u nás bude pozorovatelný pouze zčásti.

Skončíme citací dvou děl, která o zákrytech v poslední době vyšla:

Westfall J.E., 1999: Observer`s Guide to the Transit of Mercury, 1999 Nov. 15. 31 s. Možno za 7 dollarů objednat na adrese John Westfall, P.O. Box 16131, San Francisco CA 94116, USA, e-mail: 73737.1102@compuserve.com

Meeus J., 1989: Transits. Vyd. nakl. Willmann-Bell. Obsahuje údaje o přechodech Merkuru v letech 1600 - 2300 n.l. a o přechodech Venuše mezi roky 2000 př.n.l. a 4000 n.l.



(podle Sky&Tel 98, č. 5, s. 108-112 připravil J. Šilhán, HaP MK Brno)

KOMETA C/1999 H1 (LEE)


Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti od M. Lehkého (L, 0.20-m reflektor), Hradec Králové a K. Hornocha (H, binokulár 10x80), Lelekovice: říj. 12.80 UT, 9.5, 5' (L); 12.82, 8.9, 10' (H); 13.79, 8.9, 9' (H); 16.82, 8.9, 9' (H); 20.06, 9.1, 8' (H).

KOMETA C/1999 J3 (LINEAR)


Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti od M. Lehkého (L, 0.20-m reflektor), Hradec Králové a K. Hornocha (H, binokulár 10x80), Lelekovice: říj. 13.11 UT, 7.2, 11' (H); 13.13, 7.6, 7' (L); 14.05, 7.4, 8'.5 (H); 15.13, 7.3, 11' (H); 16.14, 7.4, 9' (H); 17.13, 7.2, 10' (H); 20.11, 7.2:, 7'.5 (H).

KOMETA C/1999 K8 (LINEAR)


Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti od M. Lehkého (L, 0.20-m reflektor), Hradec Králové a K. Hornocha (H, 0.35-m reflektor), Lelekovice: říj. 12.76 UT, 12.8, 1'.6 (L); 12.84, 13.8, 1'.1 (H); 13.77, 13.7, 1'.1 (H); 15.86, 14.1, 1'.2 (H); 16.85, 14.0, 1'.1 (H);

KOMETA C/1999 S3 (LINEAR)


Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti od M. Lehkého (L, 0.20-m reflektor), Hradec Králové a K. Hornocha (H, 0.35-m reflektor), Lelekovice: říj. 12.78 UT, 12.5, 1'.8 (L); 12.83, 12.2, 1'.1 (H); 13.78, 12.0, 1'.2 (H); 15.78, 12.0, 1'.2 (H); 16.83, 11.6, 1'.2 (H); 20.07, 11.8, 1'.2 (H).

KOMETA 37P/FORBES


Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti od K. Hornocha (0.35-m reflektor), Lelekovice: říj 12.85 UT, 13.8, 1'.6; 15.87, 14.0, 1'.5; 16.84, 14.0, 1'.6.

KOMETA 59P/KEARNS-KWEE


Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti od K. Hornocha (0.35-m reflektor), Lelekovice: říj. 13.08 UT, 13.8, 1'.0; 16.11, 14.3, 1'.0; 17.15, 14.3, 0'.9; 20.09, 14.3, 1'.2 (H).

KOMETA 84P/GICLAS


Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti od K. Hornocha (0.35-m reflektor), Lelekovice: říj. 16.07 UT, 13.8, 1'.2; 17.10, 13.7, 1'.2; 20.08, 13.8, 1'.1.

KOMETA C/1999 H1 (LEE)


Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti od K. Hornocha (binokulár 10x80), Lelekovice: říj. 15.12 UT, 8.7, 9'; 15.77, 8.8, 10'.

KOMETA C/1999 N2 (LYNN)


Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti od M. Lehkého (L, 0.20-m reflektor), Hradec Králové a K. Hornocha (H, 0.35-m reflektor), Lelekovice: říj. 12.74 UT, 11.5, 2' (L); 13.75, 11.5, 1'.6 (H).

KOMETA C/1999 H3 (LINEAR)


Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti od M. Lehkého (L, 0.20-m reflektor), Hradec Králové a K. Hornocha (H, 0.35-m reflektor), Lelekovice: říj. 12.75 UT, 13.5, 1' (L); 13.74, 13.6, 1'.1 (H).

KOMETA C/1999 J2 (SKIFF)


Vizuální odhad celkové hvězdné velikosti od K. Hornocha, Lelekovice (0.35-m RL): říj. 13.75 UT, 14.2, 1'.0.

KOMETA 114P/WISEMAN-SKIFF


Vizuální odhad celkové hvězdné velikosti od K. Hornocha, Lelekovice (0.35-m RL): říj. 13.10 UT, 14.5:, 0'.7.

(D. Hanžl a P. Hájek)





База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка