* 371 25 1999 expresní astronomické informace




Дата канвертавання24.04.2016
Памер64.48 Kb.

* 371 * 25.5.1999

EXPRESNÍ ASTRONOMICKÉ INFORMACE


(EAI jsou zpravodajem sdružení EAI a vycházejí za podpory ČAS)
Adresa : Expresní Astronomické Informace, Úvoz 118, 602 00 BRNO

nebo Hvězdárna Vyškov, pošt. přihrádka 43, 682 00 VYŠKOV

Telefon : (05) - 41129294 nebo 755405 (Dalibor Hanžl)

(0507) - 216 68 nebo 225 58 ( Petr Hájek)

Fax : (05) - 41211214 (prosím uvádějte: Astronomický ústav, Ing. Dalibor Hanžl)

(0507) - 22348 (--------//---------- Hvězdárna Vyškov, RNDr. Petr Hájek)

WWW : http://astro.sci.muni.cz nebo http://www2.sci.muni.cz

BBS : (05) - 41129433 (baud rate 2400, parity NONE, data bits 1)

(05) - 41129515 (baud rate 19200, parity NONE, data bits 1 nebo přes Internet

zadat "telnet astro.sci.muni.cz" (ip. adr.:147.251.24.5), login "bbs").

Packet : OK2ICG@OK0PAB.#BRNO.TCH.EU

E-mail : root@astro.sci.muni.cz , hanzl@sci.muni.cz, qhajek@fee.vutbr.cz



SUPERNOVA 1999ce V BEZEJMENNÉ GALAXII


M. Papenkova a W. D. Li, University of California at Berkeley, oznamují za tým Lick Observatory Supernova Search (cf. IAUC 6627, 7126), objev další supernovy, která se zachytila na CCD snímcích (bez filtru) z 16.2 UT května (hv. vel. kolem 18.3 mag) na 0.8-m Katzman Automatic Imaging Telescope (KAIT). Existence objektu byla potvrzena na starších snímcích z 10.2 UT května (hv. vel. asi 18.8 mag). SN 1999ce má souřadnice  = 11h28m51s.57,  = +57°08'04".0 (2000.0), což je asi 1".5 jihovýchodně od jádra mateřské galaxie. KAIT snímky stejného pole pořízené 1.3 UT května (limitní hv. vel. asi 19.0 mag), 26.4 UT dubna (limitní hv. vel. 19.0 mag) a 11.5 UT ledna (limit 19.3 mag) neukazují na pozici supernovy žádnou hvězdu.

P. Garnavich, S. Jha, R. Kirshner a P. Challis, Harvard- Smithsonian Center for Astrophysics, oznamují, že pomocí 1.5-m Tillinghast teleskopu získali 18.2 UT května spektrum SN 1999ce. Spektrum ukazuje, že se jedná o supernovu typu Ia ve fázi kolem maxima. Úzké emisní čáry mateřské galaxie dávají rudý posuv 23400 km/s. Fotosférická rychlost určená z minima Si II absorpcí je 12100 km/s.



(podle IAUC 7170 a 7173 z 17. a 20. 5. 1999 přeložil DH)

SUPERNOVA 1999cd V GALAXII NGC 3646


P. Garnavich, S. Jha, R. Kirshner a P. Challis, Harvard- Smithsonian Center for Astrophysics, oznamují, že pomocí 1.5-m Tillinghast teleskopu bylo pořízeno spektrum SN 1999cd. Spektrum získal P. Berlind 15.3 UT května a ukazuje širokou spektrální čáru H- s P-Cyg profilem, naznačující, že objekt je supernova typu II. Ve spektru jsou též slabší čáry He I 587.5 nm a H-. Úzké emisní čáry od mateřské galaxie dávají ústupovou rychlost 4260 km/s. Fotosférická rychlost supernovy určená z minima absorpce H- je 14000 km/s, ale absorpce je protažena až téměř k 20000 km/s. F. Patat, European Southern Observatory (ESO); L. Rizzi, Universita di Padova, L. Guzzo a G. Guerrero, Osservatorio Astronomico di Brera, oznamují: "Supernova 1999cd byla pozorována 3.6-m ESO teleskopem (+ EFOSC2) 19.09 UT května na observatoři La Silla. Plně redukovaný CCD spektrogram (obor 340-740 nm, rozlišení 1.8 nm) ukazuje spektrální čáry (s velmi dobře vyvinutými P-Cyg profily a červeným kontinuem), které naznačují, že se jedná o supernovu typu II, několik dnů po maximu. Nejvýraznější čáry jsou identifikovány jako H-, H-, H-, Na I D, Fe I, Ba II, Ti II a Ca II. Expanzní rychlosti určené z minim čar H- a Ca II H a K jsou 13 600 a 9200 km/s. Čára H- ukazuje obdélníkový absorpční profil a poněkud plošší emisi s možnou určitou strukturou. Ústupová rychlost galaxie NGC 3646 v místě supernovy určená z úzké čáry H- pocházející z oblasti H II je 4390 km/s. Hvězdná velikost SN 1999cd v oboru R je asi 17.4 mag."

(podle IAUC 7172 z 19. 5. 1999 přeložil DH)

SUPERNOVA 1999aq V BEZEJMENNÉ GALAXII


Oprava. L.-G. Strolger oznamuje, že souřadnice pro tuto supernovu publikované v IAUC 7125 byly chybně redukovány na ekvinokcium 1950.0. Pro ekvinokcium 2000.0, jsou  = 9h38m10s.79,  = -5°08'56".2.

(podle IAUC 7173 z 20. 5. 1999 přeložil DH)


SUPERNOVA 1999cf V GALAXII UGC 8539


M. Schwartz, Cottage Grove, OR, oznamují objev supernovy (hv. velikost asi 15.9 mag), která se zachytila na CCD snímku (limitní hvězdná velikost asi 17 mag) pořízeného přes 0.35-m Tenagra I automatizovaný teleskop pro vyhledávání supernov pracující na stanici Sonoita, Arizona. Objevové pozorování bylo uskutečněno 22.27 UT května a dále potvrzující pozorování bylo provedeno 24.13 UT května. SN 1999cf má souřadnice  = 13h33m29s.71,  = +33°03'22".9 (2000.0), což je asi 7".9 východně a 49".7 severně od centra galaxie UGC 8539. Nový objekt není zachycen na digitálních snímcích Palomar Sky Survey ani na CCD snímku pořízeném stejným přístrojem 28.28 UT června 1998 (limitní hvězdná velikost 18.5 mag).

(podle IAUC 7178 z 24. 5. 1999 přeložil DH)

NOVA VELORUM 1999


Dva nezávislí pozorovatelé oznamují objev jasné novy, která je pozorovatelná na jižní obloze. Peter Williams, Heathcote, New South Wales (zprávu předali S. Lee a A. Pearce) uvádí, že 22.396 UT května měla hvězdnou velikost m_v = 3.1 mag a Alan C. Gilmore, Mount John University Observatory, ji spatřil 22.451 UT května. Lee poskytuje následující pozici určenou pomocí Anglo-Australian Telescope (AAT):  = 10h44m49s.5,  = -52°25'35" (2000.0). Lee poznamenává, že Lewis, Colless, Cannon, Bridges a on pořídili na AAT (+ vláknový spektrograf na 2dF, expozice 1s) nízkodisperzní spektrogram, který ukazuje čáry H- a H- v úzké emisi se silným P-Cyg profilem. Echellův spektrogram (expozice 10 min se středem na 22.500 UT května) novy, který získali K. R. Pollard a J. A. McSaveney pomocí Mt. John 1-m teleskopu ukazuje čáru H- s absorpční složkou posunutou k modré a nepatrně zčervenalou emisi. Gilmore poskytuje následující fotometrii získanou pomocí 0.6-m reflektoru (srovnávací hvězda HR 4167 = p Vel, u níž předpokládal V = 3.84, U-B = +0.07, B-V = +0.30, V-R = +0.20, V-I = +0.30): kvě. 22.488, V = 2.88, U-B = -0.27, B-V = +0.24, V-R = +0.16, V-I = +0.28; 22.574, 2.85, -0.27, +0.28, +0.19, +0.27; 22.599, 2.84, -0.25, +0.29, +0.23, +0.33; 22.635, 2.80, -0.26, +0.31, +0.23, +0.33.

P. M. Kilmartin oznamuje, že 1-s CCD (pře)expozice z 22.50 UT května pomocí 0.6-m Boller & Chivens Cassegrain reflektoru na observatoři Mount John dala následující pozici:  = 10h44m48s.1,  = -52°25'32" (2000.0) (čtyři hvězdy, střední reziduum 2".68 v , 0".43 v ). Pearce poskytuje následující vizuální odhady hvězdné velikosti: kvě. 22.42-22.52, 3.0; 22.54-22.58, 2.9. Pearce poznamenává, že na snímcích Digital Sky Survey není na pozici novy nic zaznamenáno. P. Caldwell, Geelong, Victoria, oznamuje m_v kolem 2.8 mag (stejně nebo jen nepatrně slabší než hvězda  Vel) pro interval kvě. 22.50-22.53 UT.



(podle IAUC 7176 z 22. 5. 1999 přeložil DH)

V1333 AQUILAE


C. Chevalier a S. A. Ilovaisky, Observatoire de Haute- Provence (OHP), píší: "Pomocí 1.2-m OHP teleskopu byly 13.1 UT, 14.1 UT a 15.1 UT května pořízeny CCD snímky V1333 Aql = Aquila X-1, které ukazují prudké zvýšení jasnosti během tohoto intervalu (od V = 17.9 mag na 17.2 mag). Tato hvězdná velikost odpovídá maximálním hodnotám, které byly pozorovány v polovině roku 1996 při mini vzplanutí a v polovině roku 1997 při středně silném vzplanutí. I když předběžná prohlídka dat z XTE All-Sky Monitoru během 14.-17. UT května ukazuje, že v rentgenové oblasti je objekt slabý (< 70 milliCrab). Tento nízký poměr x-ray/optické svítivosti může předznamenávat že mini vzplanutí z roku 1996 se bude opakovat."

(podle IAUC 7171 z 18. 5. 1999 přeložil DH)

GRB 990510


S. Covino, Osservatorio Astronomico di Brera, oznamují za celý tým spolupracovníků (což jsou D. Lazzati, G. Ghisellini, P. Saracco, S. Campana, G. Chincarini, S. Di Serego, A. Cimatti, L. Vanzi, L. Pasquini, F. Haardt, M. Vietri, L. Stella, H. Boehnhardt, F. Bresolin, P. Moller a G. Rupprecht): "Pomocí Very Large Telescope na Evropské jižní observatoři jsme prováděli polarimetrii snímkováním v oboru R tohoto optického transientu, který je spojený s GRB 990510. V noci 11.13509 UT května tento objekt měl R = 19.1±0.02. Dále jsme detekovali lineární polarizaci na úrovni 1.7±0.2 procenta s p.a. 11±3°, relativně vůči hvězdám v poli."

(podle IAUC 7172 z 19. 5. 1999 přeložil DH)

1SAX J0835.9+5118


G. Gandolfi, A. Coletta a D. Ricci, BeppoSAX Scientific Operation Center, Telespazio, Řím; J. Heise a J. in't Zand, Space Research Organization of the Netherlands, Utrecht; a L. Piro, E. Costa a M. Feroci, Istituto di Astrofisica Spaziale, CNR, Rome, píší: "20.08539 UT května přístroj BeppoSAX Wide Field Camera unit 1 (2-28 keV) detekoval rychlý x-ray transient, který jsme označili 1SAX J0835.9+5118. Případ trval asi 10s s maximem 1 Crab (v oblasti 2-28 keV; 1 Crab = jednotka intenzity x-ray záření o velikosti jakou měříme od Krabí mlhoviny). Výbuch ukázal dvě maxima. Poloha zdroje je  = 8h35m56s,  = +51°18'.6 (2000.0), s chybovým poloměrem 3'. Na této vlnové délce se na této pozici v rámci chybového boxu nenachází žádný dosud katalogizovaný zdroj.

Kromě toho během následného 3 hod. sledování oblasti vzplanutí nebyla detekována žádná úroveň x-ray záření s horním limitem 6 mCrab (2-10 keV) a v kombinaci s daty z let 1996-1999 s horním limitem 0.6 mCrab. K určení původu tohoto objektu jsou potřebná další pozorování."



(podle IAUC 7174 z 20. 5. 1999 přeložil DH)

NOVÝ MĚSÍC U PLANETY URAN S/1986 U 10


E. Karkoschka, Lunar and Planetary Laboratory, University of Arizona, oznamuje objev dříve neznámého satelitu planety Uran, který byl nyní objeven na sedmi snímcích z Voyageru 2 na nichž dosahoval signál od něj 3 až 15 krát vyšší než šum pozadí. Je to již 18 měsíc této planety. Pohyb satelitu byl pozorován během 5ti denního oblouku 18. - 23. ledna 1986. Hvězdná velikost tělesa S/1986 U 10 byla 6.5 - 9.5 mag (objekt se zjasňoval, jak sonda prolétala kolem Uranu). Ze Země toto těleso můžeme pozorovat jako objekt o 23.6 mag (obor V) a jeho průměr dosahuje asi 40 km (předpokládáme-li, že jeho albedo je podobné jako u sousedních satelitů). Protože se jedná o těleso velmi malé, snadno dosud unikal pozornosti astronomům, kteří studovali snímky sondy Voyager. Na záběrech se jevil jako velmi slabá a téměř neviditelná tečka. S orbitálním pohybem (564.25±0.10)°/den a za předpokladu kruhové dráhy v rovníkové rovině Uranu vychází orbitální poloměr nového tělesa 76 416 km. Dne 24.7 UT ledna 1986 nastala konjunkce mezi novým satelitem S/1986 U 10 a Uranus XIV (Belinda).

"Tento objev je velmi neobvyklý" uvedl Karkoschka v prohlášení. "Obvykle jsou satelity objeveny v rámci několika dnů po pořízení objevových snímků. V tomto případě k objevu došlo po více než 13 letech." Objevem 18 měsíce je nyní Uran spolu se Saturnem na vrcholu žebříčku planet, které mají největší počet známých měsíců. U Jupiteru bylo dosud objeveno 16 měsíců, Neptun jich má osm.



(podle IAUC 7171 z 18. 5. 1999 přeložil DH)

KOMETA C/1999 J2 (SKIFF)


Další astrometrie publikovaná v MPEC 1999-K08 umožnila určit následující velmi předběžné parabolické elementy.

T = 1999 říj. 23.960 TT  = 114.701  = 47.826 2000.0

q = 7.48613 AU i = 86.940

1999 TT  (2000)   r Elong.Fáze m1

čvn. 1 16 32.51 +63 08.2 7.387 7.541 94.9 7.7 15.1

11 16 19.08 +62 23.3 7.398 7.534 93.8 7.7 15.1

21 16 06.89 +61 21.3 7.416 7.527 92.4 7.8 15.1

(podle IAUC 7171 z 18. 5. 1999 přeložil DH)


KOMETA C/1999 K1 (SOHO)


D. A. Biesecker, SM&A Corporation a Goddard Space Flight Center, oznamuje pozorování další komety náležící do Kreutzovy rodiny. Kometa byla objevena na snímcích z C3 koronografu umístěného na palubě satelitu SOHO. 20.47 UT května byla kometa asi 11 poloměrů Slunce od Slunce a s ohonem; 20.51 UT květen, V = 6.8 mag. Astrometrické měření, které prováděl Biesecker (a redukoval B. G. Marsden, Smithsonian Astrophysical Observatory), spolu s orbitálními elementy Marsdena byly publikovány v MPEC 1999-K14.
1999 UT  (2000) 

kvě. 20.279 3 54.6 +16 59

(podle IAUC 7173 z 20. 5. 1999 přeložil DH)

KOMETA C/1999 K2 (FERRIS)


Projekt LONEOS oznamuje, že William D. Ferris objevil na CCD snímcích pořízených 0.59-m LONEOS Schmidt teleskopem novou kometu:
1999 UT  (2000)  m1

kvě. 19.36625 20 48 11.34 - 7 56 29.5 18.1


Měřič B. Koehn poznamenává, že kometa má dobře kondenzované jádro, kómu o průměru asi 15" a slabý ohon o délce asi 20" v p.a. 225° (19. UT května). Kompletní astrometrie byla publikována v MPEC 1999-K22. 22. UT května kometu pozorovali J. Tichá a M. Tichý (Kleť) a popisují ji jako difúzní objekt s kómou o průměru 12"; ve stejné noci ji pozorovali L. Kornoš a P. Kolený (Modra) a také hlásí existenci kómy. C. W. Hergenrother a A. E. Gleason (Catalina 1.5-m reflektor) oznamují 20" kómu a 20" dlouhý ohon v p.a. 230°. Následující velmi předběžné parabolické elementy určil B. G. Marsden:
T = 1999 říj. 30.589 TT  = 28.089  = 300.677 2000.0

q = 5.16257 AU i = 84.306

(podle IAUC 7175 z 22. 5. 1999 přeložil DH)

KOMETA C/1999 K3 (LINEAR)


M. Elowitz, Lincoln Laboratory, Massachusetts Institute of Technology, oznamuje objev kometárního objektu v datech programu LINEAR. Objevová pozice je:
1999 UT  (2000)  m1

kvě. 20.26972 19 02 40.60 + 9 02 47.8 18.7

Dále byl objekt umístěn na The NEO Confirmation Page a sledován velkým množstvím pozorovatelů, kteří potvrdili jeho kometární vzhled. Kompletní astrometrická pozorování jsou uvedena v MPEC 1999-K23. Kolem 22.0 UT května L. Šarounová (Ondřejov) oznámila u objektu existenci kómy o průměru asi 20" a 15"; J. Tichá a M. Tichý oznámili kómu o rozměru 10" a široký ohon v p.a. 245°; kómu potvrzují také Kornoš a Kolený. Předběžné parabolické elementy podle Marsdena:
T = 1999 únor 26.754 TT  = 340.458  = 266.798 2000.0

q = 1.91752 AU i = 92.027

(podle IAUC 7175 z 22. 5. 1999 přeložil DH)

KOMETA C/1999 K4 (LINEAR)


Další asteroidální objekt byl nalezen projektem LINEAR (objevové pozorování níže; následná pozorování a dráha je publikována v MPEC-K24) a byl vystaven na The NEO Confirmation Page. Jako nová kometa byl oznámen M. Hicks (Table Mountain; 21 UT května slabá kóma o průměru asi 5"); 22. května kóma silně kondenzovaná se slabým 10"-15" dlouhým ohonem v p.a. 170°.
1999 UT  (2000)  m2

kvě. 17.32636 16 05 48.69 + 5 45 19.7 18.7

(podle IAUC 7176 z 22. 5. 1999 přeložil DH)

KOMETA C/1999 K5 (LINEAR)


Objekt asteroidálního vzhledu byl objeven projektem LINEAR (objevové pozorování je uvedeno níže, další astrometrické pozorování byly publikovány v MPEC 1999-K33) a vystaven na The NEO Confirmation Page. Několik pozorovatelů toto těleso hlásí jako novou kometu.

1999 UT  (2000)  m2

kvě. 20.31735 19 44 23.12 - 9 15 02.8 17.2
Na CCD snímcích, které získal D. D. Balam (Victoria) 23 UT května je zachycena kondenzovaná kóma a 16" vějířovitý ohon v p.a. 303°. 24. UT května oznámili L. Kornoš a P. Kolený (Modra) kómu o průměru asi 15" a krátký ohon v p.a. 330°. Také G. Hug (Farpoint Observatory) spatřil náznak kómy a ohonu v p.a. kolem 300°. Předběžné parabolické elementy podle B.G. Marsdena:
T = 2000 červenec 4.806 TT  = 241.142  = 106.385 2000.0

q = 3.27508 AU i = 89.495

1999 TT (2000)   r Elong. Fáze m1

čvn. 1 19 38.98 -10 28.1 4.137 4.899 134.3 8.5 16.0

11 19 32.61 -11 43.2 3.966 4.836 145.4 6.8 15.8

21 19 24.74 -13 09.6 3.823 4.773 156.7 4.8 15.7

čvnc. 1 19 15.61 -14 46.0 3.713 4.711 167.8 2.6 15.6

11 19 05.58 -16 29.7 3.638 4.650 173.5 1.4 15.5

(podle IAUC 7178 z 24. 5. 1999 přeložil DH)

SKUTEČNÉ FORMY ŽIVOTA SE PRAVDĚPODOBNĚ NEPODOBAJI E.T.





LONDON (Reuters) - Pravděpodobně nevypadají jako E.T., ale možnost, že život mimo naši planetu existuje je velmi reálná. Ačkoli byl E.T. miláčkem, který byl stvořen v roce 1982 v Hollywoodu, byla to spíše představa pro děti. Téměř 20 let po uvedení filmu do kin sice vědci ještě nenalezli skutečný život ve vesmíru, ale věří tomu, že na jiných planetách mimo sluneční soustavu mohou být vytvořeny podmínky pro tento život.

"Jsou dobré důvody myslit si, že jsou i někde jinde vytvořeny vhodné podmínky pro vznik života," poznamenal Dr. Don Cowan, University College London. Ale život na jiných planetách je pravděpodobně v jednodušší formě, aby byl schopen žít v extrémních podmínkách, jak o tom bylo prezentováno v nespočetných sci-fi filmech.

"Život se s největší pravděpodobností vyvíjí evolučně," dodává Don Cowan. Dokonce i nejjednodušší stvoření, řekl Cowan, potřebuje ke svému životu tekutou vodu, vhodnou teplotu a živiny, které mu pomohou přežít. Cowal popsal biologické hranice, při kterých může život existovat. V případě vhodné teploty a dostatku živin se může život vyvíjet od mikrobiální fáze. Dr. Monika Gradyová z Natural History Museum v Londýně podporuje argumenty, které dávají možnost existence života v naší sluneční soustavě např. na Marsu, měsících Jupiteru pod povrchem, či někde jinde.

Mars a Evropa, jeden ze čtyř galileovských měsíců, jsou největší kandidáti na formy života, vzhledem ke skutečnosti v jakých podmínkách se vyskytují. Povrch Europy je vystlán ledovou fůrou, podobně i póly na Marsu obsahují vodu. Gradyová vyjádřila naděje v tom, že se jednou vědcům podaří lokalizovat život na jiné planetě.



(podle informace CNN z 17.5.1999 připravil PH)

VĚDCI PŘESNĚ VYMEZUJÍ VHODNÁ MÍSTA NA MĚSÍCI PRO OSÍDLENÍ


WASHINGTON (AP) -- Na Zemi je jižní pól nevhodné místo pro život, ale na Měsíci je to místo, které je nejvhodnější pro vznik budoucí základny. Tři místa umístěná v blízkosti jižního pólu patří téměř k místům stále ozářeným Sluncem. Mít místa téměř stále ozářená Sluncem skýtá výhodnou možnost využívat sluneční světlo jako zdroj energie oproti jiným zdrojům řekl vedoucí týmu D. Ben J. Bussey z ESA. Byla použita data nasbíraná kosmickou sondou Clementine.

Další výhodou těchto míst kolem pólu je možnost využití vodního ledu pro život budoucí kolonie. Umístění základny na Měsíci je závislé do značné míry také na jejím účelu. A proto byly vybrány tři místa. Místo A je na okraji kráteru Shakleton a místo B je asi čtyři a půl kilometru vzdáleno od okraje kráteru. Místo C se nachází na okraji sousedního kráteru. Během 708 hodinového dne na Měsíci je místo A ozářeno 80 procent z tohoto času, místo B 70 procent této doby a místo C 65 procent.

"Pouze po dobu 10 hodin není místo A nebo B ozářeno Sluncem," dodává tým výzkumníků. "Proto, jestliže sluneční kolektory budou umístěny v obou oblastech mohou být tyto oblasti propojeny mikrovlnným spojením v případě, že nemají přímý kontakt se Sluncem."

Teplota je v navrhovaných místech poměrně stálá kvůli stálému osvětlení a pohybuje se kolem - 70 stupňů Celsia. Odborníci tvrdí, že je snadné se vypořádat se stálou extrémní teplotou, než s pravidelně proměnnou, jak se děje na jiných místech na Měsíci, kde se pravidelně střídá den s nocí.



(podle informace CNN z 5.4.1999 připravil PH)

POSLEDNÍ ÚPLNÉ ZATMĚNÍ SLUNCE VE 20. STOLETÍ (1)





Ve středu, 11. srpna 1999 nastane úplné zatmění Slunce, které budou moci spatřit pozorovatelé na Východní polokouli. Cesta stínu Měsíce začíná v Atlantickém oceánu, přechází přes střední Evropu, Indii a končí při západu Slunce v Bengálském zálivu. Jako částečné, můžeme zatmění spatřit s mnohem širšího pásu, do něhož spadají i oblasti Severní Ameriky, celá Evropa, Severní Afrika a západní polovina Asie.

V dnešních EAI dostáváte první část seriálu o tomto zatmění, neboť další příležitost, kdy ve Střední Evropě můžeme spatřit úplné zatmění Slunce nastane až v r. 2135. Následující řádky by vás měly motivovat k tomu, aby jste i přes lákavé nabídky některých našich hvězdáren nezůstávali letos 11. srpna v naší republice a rozhodně vycestovali kousek za hranice do oblasti pásu úplného zatmění (viz série obrázků v dnešní příloze). Poslední úplné zatmění v Evropě nastalo v roce 1961.



1. Popis cesty stínu a možnost pozorování


Poslední úplné zatmění Slunce ve 20. století začíná v Severním Atlantiku, asi 300 km jižně od Nového Skotska, kde se stín Měsíce poprvé dotkne Země v 9h30m57s UT. Slunce bude nízko nad obzorem, maximální délka úplného zatmění je zde 47s a centrální oblast, ze které můžeme zatmění ještě spatřit jako úplné je široká 49 km. V prvních čtyřiceti minutách okraj stínu přecházející přes Severní Atlantik a nezasáhne žádnou pevnou zemi. Až v 10h10m UT se stín konečně dotkne jihozápadního cípu Anglie, ostrovů Scilly. Na tomto bude jitro již v plném rozbřesku a pozorovatel spatří Slunce 45° nad východním obzorem. Úplné zatmění na centrální čáře zde bude trvat 2 minuty, stín se rozšíří na 103 km.

O minutu později (10h11m UT) stín dorazí na pobřeží poloostrova Cornwall. V následujících čtyřech minutách stín mine jižní pobřeží a dychtiví pozorovatelé tam okusí krátký okamžik totality. Plymouth, největší Anglické město ležící v dráze stínu je na severu centrální čáry a kouzlo totální fáze zde trvá 1 minutu 39 sekund. Londýn sice leží mimo totální fázi, ale maximální fáze zde bude 0.968. Od 10h16m UT hranice stínu opustí Anglii a rychle přeletí průliv La Manche.

Jižní okraj stínu se poprvé dotkne pobřeží Normandie právě v době, kdy severní okraj bude opouštět Anglii (10h16m). A další čtyři minuty uběhnou před tím, než se střední čára dotkne Francie, kde jižní okraj mine o 30 km severně Paříž. Při dalším postupu stínu k východu zasáhne jeho severní okraj Belgii, Luxembursko a Německo. Střední čára projde přes Champagne, kde totální fáze zatmění bude trvat 2m 13s (10h29m UT). O čtyři minuty později protne okraj stínu jih Německa (obrázek 8. v příloze) a malebné Rhine Valley. Na centrální čáře leží Stuttgart (2m 17s totalita). V 10h35m UT již výška Slunce dosáhne 55° a šířka stínu se zvětší na 109 km. Stín bude po zemi letět v tuto chvíli rychlostí 2664 km/h. I když Mnichov leží 20 km jižně od centrální čáry, mohou se jeho obyvatelé po více než dvě minuty kochat krásným pohledem na totální fázi.

V 10h41m UT okraj stínu opouští Německo a vstupuje na území Rakouska, kde prochází Východními Alpami. Vídeň se bude nacházet téměř 40 km od stopy stínu a její obyvatelé spatří pouze částečné zatmění o velikosti 0.990. Jižní okraj cesty stínu prochází severovýchodním Slovinskem a dále stín vstupuje na území Maďarska (10h47m UT, obrázek 9. v příloze). V pásu totality leží kompletně celé jezero Balaton a úplné zatmění zde trvá 2m22s (10h50m UT).

Podobně jako Vídeň i Budapešť je 40 km severně od pásu totality a uvidíme zde jen zatmění částečné 0.991. Jakmile měsíční stín bude opouštět Maďarsko, jeho jižní okraj krátce zasáhne severní Jugoslávii a poté vstoupí do Rumunska.

Přesně v 11h03m04s UT nastane okamžik, kdy pozorovatel uvidí zatmění nejdelší. Je to ve chvíli, kdy osa měsíčního stínu protíná Zemi v nejbližším místě k jejímu středu. V tomto okamžiku se epicentrum stínu nachází mezi vrcholky kopců v Rumunsku, těsně u Rimnicu-Vilcea (obrázek 10. v příloze). Délka fáze totality zde dosáhne maximální délky 2min23s a Slunce se bude nacházet ve výšce 59°. Šířka stínu bude 112 km a jeho rychlost 680 m/s. O další čtyři minuty později (11:07 UT) se octne v plném stínu i hlavní Rumunské město, Bukurešť. Bukurešť leží téměř na centrální čáře a tak jeho obyvatelé mohou sledovat sluneční korónu po 2m22s. Při dalším postupu jiho-jihovýchodním směrem překročí stín Rumunsko-Bulharskou hranici a ještě než opustí pevninu, přelétne přes Černé moře.

Další pevnou zemi stín navštíví za Černým mořem a to na severu Turecko (v 11h21m UT). Ankara leží 150 km jižně od pásu totality a pozorovatelé tam spatří jen částečné zatmění o velikosti 96.9 %. Stín tuto zemi protne diagonálně a délka zatmění na centrální čáře začně postupně ale neustálně klesat. Jihovýchodní hranici Turecka stín překročí v 11h45m UT a krátce vstoupí do severozápadní Sírie a dále do Iráku. Délka zatmění na centrální čáře zde je již pouze 2m 5s při výšce Slunce 50°. Hlavní město Bagdád leží 220 km jižně od stopy stínu a částečné zatmění v něm dosáhne jen 94%. V 11h52m UT stín překročí západní hranici Iránu a asi půl hodiny se bude pohybovat téměř neobydlenými horami a pouštěmi. Teherán leží od stínu severně a obyvatelé této devíti miliónové metropole uvidí Slunce zakryté na 94.3%. V 12h22m UT vstoupí stín do Pakistánu a nad Arabské moře. Město Karachi je téměř na centrální čáře a délka úplného zatmění zde bude 1m13s. Výška Slunce jen asi 22° nad západním obzorem. Šířka pásu se zde zúží na 85 km a jeho rychlost se zvýší na 2 km/s.

Poslední stát na který stín Měsíce zavítá je Indie, na jejíž území vstoupí v 12h28m UT. Přes území Indie se stín doslova přežene, jeho rychlost bude prudce stoupat a délka fáze totality na centrální čáře klesne pod 1min. Výška Slunce bude jen 7° nad obzorem. Jedenácti miliónová Kalkata bude obdařena pouze částečným zatměním o velikosti 0.879 a výška Slunce tam bude pouhé 2° nad západním obzorem. V oblasti Bengálského zálivu stín přeskočí zpět do vesmíru (12h36m23s UT) a v tomto století se Země již nedotkne. Tím skončí 3h 7m trvající pouť měsíčního stínu po Zemi, během které překonal vzdálenost asi 14000 km a překryl jen 0.2 % povrchu Země.



(pokračování V EAI 372)

SN 1999by V GALAXII NGC 2841



Vizuální odhady hvězdné velikosti: kvě. 16.847 UT, 13.4 (K. Hornoch, Lelekovice, 0.35-m reflektor; V-magnitudy podle fotometrické sekvence D. Hanžla); 16.916, 13.6 (M. Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor); 16.917, 13.7 (J. Kujal, Hradec Králové, 0.42-m reflektor); 17.851, 13.5 (Hornoch, 0.35-m reflektor); 17.913, 13.7 (Lehky, 0.42-m reflektor); 18.851, 13.6 (Hornoch, 0.35-m reflektor); 18.902, 13.7 (Lehky, 0.42-m reflektor); 19.861, 13.8 (Lehky, 0.42-m reflektor); 21.875, 13.8 (Lehky, 0.42-m reflektor); 21.888, 14.0 (Hornoch, 0.35-m reflektor).

Vizuální odhady hvězdné velikosti, poskytnutí částečně J. A. Mattei, AAVSO a publikované v IAUC 7173: kvě. 4.86 UT, 13.5 (T. Kinnunen, Espoo, Finsko); 5.974, 13.7 (B. H. Granslo, Fjellhamar, Norsko); 6.842, 13.4 (K. Hornoch, Lelekovice); 8.995, 13.2 (P. Schmeer, Bischmisheim, Německo); 9.92, 13.2 (R. J. Bouma, Groningen, Holandsko); 11.40, 13.6 (N. Biver, Oahu, HI); 12.017, 13.6 (M. Suarez, Las Palmas, Kanárské ostrovy); 15.844, 13.3 (K. Hornoch, Lelekovice); 16.90, 13.2 (J. Carvajal, Madrid, Španělsko); 18.899, 13.4 (M. Reszelski, Szamotuly, Polsko).



KOMETA C/1999 H3 (LINEAR)

Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti a průměru kómy: kvě. 16.90 UT, 13.6, 1'.2 (K. Hornoch, Lelekovice, 0.35-m reflektor); 17.86, 13.5, 1'.2 (Hornoch, 0.35-m reflektor); 18.87, 13.3, 1'.3 (Hornoch, 0.35-m reflektor); 19.90, 13.6, 1'.1 (M. Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor); 18.94, 14.0, 1'.0 (Lehký, 0.42-m reflektor); 17.94, 13.7, 1'.2 (Lehký, 0.42-m reflektor); 16.95, 13.7, 1'.3 (Lehký, 0.42-m reflektor); 22.03, 13.4, 1'.2 (Lehký, 0.42-m reflektor); 22.04, 13.3, 1'.3 (Hornoch, 0.35-m reflektor).

Vizuální m1 odhady publikované v IAUC 7174: kvě. 5.88 UT, 13.8 (Hornoch); 9.89, 13.5 (Lehký); 16.07, 13.7 (J. Carvajal, Ciudad Real, Španělsko, 0.45-m reflektor); 17.92, 13.1 (M. Reszelski, Szamotuly, Polsko, 0.25-m reflektor); 18.96, 13.3 (M. Meyer, Frauenstein, Německo, 0.25-m reflektor); 19.90, 13.6 (Lehký).



KOMETA C/1998 P1 (WILLIAMS)

Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti a průměru kómy: kvě. 16.87 UT, 13.7, 1'.1 (K. Hornoch, Lelekovice, 0.35-m reflektor); 17.86, 13.8, 0'.9 (M. Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor).

KOMETA C/1999 J2 (SKIFF)

Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti a průměru kómy: kvě. 16.89 UT, 15.2, 0'.5 (K. Hornoch, Lelekovice, 0.35-m reflektor); 16.97, 14.2, 0'.9 (M. Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor); 17.95, 13.9, 1'.1 (Lehký, 0.42-m reflektor); 18.89, 14.9, 0'.5 (Hornoch, 0.35-m reflektor); 18.95, 13.9, 1'.0 (Lehký, 0.42-m reflektor); 19.91, 14.0, 1'.0 (Lehký, 0.42-m reflektor); 22.01, 13.8, 1'.0 (Lehký, 0.42-m reflektor); 22.02, 14.5, 0'.6 (Hornoch, 0.35-m reflektor).

KOMETA C/1998 M5 (LINEAR)

Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti a průměru kómy: kvě. 16.86 UT, 11.0, 2'.6 (K. Hornoch, Lelekovice, 0.35-m reflektor); 16.89, 11.0, 2'.1 (Lehky, 0.42-m reflektor); 17.87, 11.1, 2'.4 (Hornoch, 0.35-m reflektor); 17.90, 11.2, 2'.1 (Lehky, 0.42-m reflektor); 18.86, 11.0, 2'.3 (Hornoch, 0.35-m reflektor); 18.89, 11.4, 2'.0 (Lehký, 0.42-m reflektor); 19.88, 11.7, 1'.9 (M. Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor).

KOMETA C/1998 U5 (LINEAR)

Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti a průměru kómy: kvě. 17.01 UT, [14.0, !1' (K. Hornoch, Lelekovice, 0.35-m reflektor); 17.01, 13.5, 1'.2 (Lehký, 0.42-m reflektor); 18.99, 13.7, 1'.2 (M. Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor); 22.05, 14.0, 0'.9 (Lehký, 0.42-m reflektor).

KOMETA 52P/HARRINGTON-ABELL

Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti a průměru kómy: kvě. 16.85 UT, 12.7, 2'.0 (K. Hornoch, Lelekovice, 0.35-m reflektor); 17.89, 13.4, 1'.1 (Lehký, 0.42-m reflektor); 18.87 UT, 13.6, 1'.0 (M. Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor); 18.88, 12.8, 1'.7 (Hornoch, 0.35-m reflektor);

KOMETA 10P/TEMPEL 2

Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti a průměru kómy: kvě. 17.00 UT, 13.3, 1'.0 (Lehký, 0.42-m reflektor); 17.03, 13.5, 1'.0 (K. Hornoch, Lelekovice, 0.35-m reflektor); 18.97, 13.3, 1'.0 (Lehký, 0.42-m reflektor); 19.03, 13.2, 1'.2 (Hornoch, 0.35-m reflektor); 19.93, 13.3, 1'.3 (M. Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor); 22.03, 13.1, 1'.4 (Hornoch, 0.35-m reflektor); 22.04, 13.1, 1'.4 (Lehký, 0.42-m reflektor).

KOMETA C/1999 H1 (Lee)

Vizuální odhad celkové hvězdné velikosti a průměru kómy: kvě. 18.85, 7.5, 6' (M. Lehký, Hradec Králové, binokulár 25x100);

KOMETA P/1998 U3 (Jager)

Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti a průměru kómy: kvě. 16.86, 12.1, 1'.6 (Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor); 17.87, 12.1, 1'.6 (Lehký, 0.42-m reflektor); 18.86, 12.5, 1'.4 (M. Lehký, 0.42-m reflektor).

KOMETA 140P/Bowell-Skiff

Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti a průměru kómy: kvě. 17.88 UT, 14.8, 0'.6 (M. Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor); 16.88, 14.8, 0'.6 (Lehký, 0.42-m reflektor).

KOMETA 29P/Schwassmann-Wachmann 1

Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti a průměru kómy: kvě. 18.96 UT, 13.6, 1'.8 (M. Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor); 16.99, 13.7, 1'.5 (Lehký, 0.42-m reflektor).

NOVA SAGITTARII 1999 = V4444 Sgr

Vizuální odhady hvězdné velikosti: kvě. 17.059, 11.5 (Lehký, 0.42-m reflektor); 19.055, 11.9 (Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor, fotometrická sekvence A. Hendena); 19.078, 11.5 (K. Hornoch, Lelekovice, 0.35-m reflektor); 22.049, 11.6 (Hornoch, 0.35-m reflektor). 22.055, 12.1 (Lehký, 0.42-m reflektor).

AKTIVNÍ GALAXIE NGC 4151 (CVn)

Vizuální odhady hvězdné velikosti: kvě. 16.92 UT, 11.3 (J. Kujal, Hradec Králové, 0.42-m RL); 16.923, 11.7 (M. Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor); 17.918, 11.7 (Lehký); 18.916, 11.7 (Lehký); 19.881, 11.7 (Lehký); 21.892, 11.8 (Lehký).

AKTIVNÍ GALAXIE MARKARIAN 421 (UMa)

Vizuální odhady hvězdné velikosti: kvě. 16.917 UT, 12.4 (J. Kujal, Hradec Králové, 0.42-m RL); 16.930, 12.9 (M. Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor); 17.923, 12.9 (Lehký, 0.42-m reflektor); 18.923, 12.9 (Lehký, 0.42-m reflektor); 19.868, 12.7 (Lehký, 0.42-m reflektor); 21.881, 12.6 (Lehký, 0.42-m reflektor).

KOMETA C/1998 T1 (LINEAR)

Vizuální m1 odhady z IAUC 7174: 1998 lis. 19.80 UT, 13.8 (M. Lehký, Hradec Králové, 0.42-m reflektor); pro. 17.79, 13.6 (R. J. Bouma, Groningen, Holandsko, 0.25-m reflektor); 1999 led. 12.76, 13.1 (K. Hornoch, Lelekovice, 0.35-m reflektor); kvě. 19.61, 11.5 (N. Biver, Oahu, HI, 0.26-m reflektor).



(D. Hanžl a P. Hájek)



База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка