Stručná historie botaniky v území




старонка1/3
Дата канвертавання20.04.2016
Памер208.77 Kb.
  1   2   3
Floristický kurs ČBS Kladno

12. – 18. července 2009


Vstupní informace pro účastníky kursu
Michal Štefánek a Lukáš Krinke

Stručná historie botaniky v území
Prvními botaniky, kteří se oblasti Slánska a Kladenska soustavněji věnovali, byli zřejmě F. Bílek (Slánsko) a A. Wildt (Kladensko).

A. Wildt byl důlní inženýr, během svého působení v Kladně se zabýval květenou jeho nejbližšího okolí (především mezi Hnidousy a Libušínem) a v sérii článků v Lotosu (1884, 1885, 1887) udává řadu dnes obecně velmi vzácných a na Kladensku zřejmě již dávno vyhynulých druhů (např. Bromus secalinus, Galium tricornutum, Gentianella germanica, Viola stagnina, Polycnemum arvense, Moneses uniflora, Linum flavum, Adonis flammea, Ophrys insectifera a řadu dalších), celkový počet jím (nebo jeho spolupracovníky) zaznamenaných druhů se pohybuje okolo sedmi set.

F. Bílek působil jako profesor slánského gymnasia (podrobnosti např. Kavina, Věda Přír. 1927/8: 190-191). Za svého poměrně krátkého pobytu ve Slaném (zhruba ve stejném období, ve kterém působil Wildt v okolí Kladna) nasbíral řadu údajů, které pak publikoval v Soustavném přehledu rostlin cévnatých v okolí Slaného samorostlých a obecně pěstovaných.

Ve Škorpilově Popisu okres. hejtmanství Kladenského (1895) zpracoval botanickou část V. Dvořák, povětšinou jde jen o seznam druhů bez udání konkrétních lokalit.

Další roztroušené údaje z konce 19. století lze samozřejmě nalézt v Čelakovského Květeně okolí Pražského (zejména z okolí Smečna a Lázní Šternberk), a především v „Prodromu“ a „Resultatech“.

Další významnější období pro botanickou znalost Kladenska nastalo až po první světové válce. Do okolí Bílichova zajížděl F. A. Novák, v Herbářových sbírkách UK (PRC) lze nalézt např. jeho sběry Adenophora liliifolia, Festuca amethystina, Scandix pecten-veneris z nejbližšího okolí Bílichova. Obdobně ve stejném prostoru sbíral Krajina (nálezy však také nepublikoval).

Domin se věnoval okolí Libušína (1929), povodí Kačáku v okolí Unhoště (1926, 1930).

V meziválečném období a průběhu druhé světové války je ale nutné jmenovat zejména trojici kladenských botaniků: A. Kožíšek (řídící učitel v Motyčíně), J. Šindelář (důstojník Čs. armády), J. Švejda (řídící učitel v Kladně). Především Šindelářova Studie květeny v okolí Kladna (1941) je prvním uceleným dílem o flóře okolí Kladna. Dále pak vycházely jednotlivé články výše zmíněných botaniků ve Vlastivědném sborníku okresů slánského

a novostrašeckého, později Vlastivědném sborníku školního okresu slánského a kladenského.

Na Novostrašecku působil J. Netušil, je třeba zmínit jeho článek o dnešní PR V Bahnách (1945, Pozoruhodná lokalita u Nového Strašecí, Věda přírodní 23: 240-242.).

V době těsně po válce se Džbánu a okolí Lán věnoval Klika, publikoval například nálezy Veratrum nigrum, Pulmonaria angustifolia a Arctostaphylos uva-ursi z centrální části Džbánu.

Rakovnicku a přilehlé části Džbánu se intenzivně věnoval František Mladý, který bohužel své údaje publikoval jen velmi ojediněle.

Neopominutelným botanickým znalcem Džbánu je Josef Houda (učitel, čestný občan Loun), který se mu věnoval více než padesát (zejména Lounské části). Jeho Džbán - ochranářská studie (Houda, 1969) je základním botanickým materiálem pro tuto oblast (bohužel je sepsána poněkud nepřehledně). Vedle toho publikoval několik stovek článků týkajících se mykologie, ornitologie a botaniky Lounska (včetně Džbánu).

V neposlední řadě je třeba zmínit Antonína Roubala (dlouholetého kurátora Herbářů UK), který své údaje bohužel publikoval jen ojediněle. Nicméně jeho pozůstalost (jak velmi pečlivě oschedovaný herbář o více jak 10 tisících položkách, tak především kartotéka druhů a lokalit, včetně škrtacích seznamů pro jednotlivé kvadráty síťového mapování Kladenska) tvoří nenahraditelný zdroj dat o flóře okresu Kladno v období od poloviny šedesátých let (první položky jsou datované k roku 1962) do konce let osmdesátých (podrobnosti viz Krinke in Štorchová 2006).

K současným botanikům, jejichž práce se alespoň z části týká území Floristického kurzu, patří Toman, který se věnuje především dolnímu Poohří, Litoměřicku atd., ale některé z jeho prací se týkají i severní části Slánska a Velvarsku. V poslední době se Kladensku a Slánsku také věnují Kolbek (Křivoklátsko), Zázvorka (Novostrašecko), Hadinec (Džbán) a řada dalších botaniků.

Z nejnovější doby je třeba zmínit floristický kurs ČBS Louny (Ondráček in prep.), jehož některé z exkurzních tras vedly na Džbán. Dále pak několik tras jarních exkursí ČBS vedlo po okolí Unhoště, v povodí Zákolanského potoka či kladenské části Džbánu. Severočeská pobočka ČBS pořádala na Džbánu (především v lounské části) dva floristické kurzy (Měcholupy 1995, Domoušice 1999; Bělohoubek et Švankmajer 2000).

V současnosti je připravována k tisku květena Povodí Kačáku a probíhají práce na Květeně Bílichovska.
Stručná hydrografie
Větší část území spadá do povodí Vltavy. Celou severní polovinu odvodňuje Bakovský potok a jeho přítoky (např. Vranský, Zlonický a Červený potok). Střední a JV část území odvodňuje Knovízský potok, resp. Zákolanský potok a jejich přítoky. Pouze JZ část území spadá do povodí Berounky a hlavním tokem je zde Kačák (Loděnice).

Na rybníky je území poměrně chudé, za zmínku (i z vegetačního hlediska) stojí menší rybníky na Bakovském potoce ve džbánské části území, Hobšovický rybník (Bakovský potok), Blahotický rybník (Červený potok) a Šlapanický rybník (Vranský potok).

Největší vodní nádrží je Turyňský rybník (Záplavy) u Kamenných Žehrovic, který vznikl zaplavením území pokleslého vlivem důlní činnosti Kačákem. Z dalších větších rybníků na Kačáku je třeba jmenovat Bucký r., r. Punčocha, Červený a Lodenický rybník.
Geologie a geomorfologie území
Studované území spadá do následujících orografických jednotek.

Severozápadní část (až po Kladno) tvoří vyzdvižená tabulová plošina Džbánu. Jde o plochou vrchovinu (tektonicky vyzdviženou tabuli z křídových usazenin) mírně ukloněnou k SV a na JZ omezenou strmým svahem. Plochý povrch Džbánské tabule tvořený spodnoturonskými písčitými slínovci člení hluboké zářezy potoků. Potoky (Bakovský potok a jeho přítoky, horní tok Knovízského potoka) tečou převážně SV směrem a v příkrých svazích údolí odkrývají permokarbonské podloží (jílovce, slepence a pískovce) cenomanských pískovců a spodnoturonských opuk. Četné jsou sesuvy, jimiž jsou modelovány svahy hlubokých údolí, na hranách můžeme najít odkryté kolmé opukové stěny (Milská stráň, Velký a Malý Štít, Pochvalovská stráň).

Centrální část území spadá do Kladenské tabule, která se vyznačuje plochým reliéfem se sklonem od JZ k SV. Vyšší části tvoří svrchnokřídové sedimenty, pod nimiž v údolích potoků vystupují permokarbonské horniny a ve východní části v údolí Dřetovického a Zákolanského potoka také algonkické břidlice. Geologicky a geomorfologicky významnými body jsou dvě vulkanická tělesa (olivinický nefelinit) – Vinařická hora (413 m) a Slánská hora (330 m). Kladenská tabule se dále dělí na následující podjednotky: Slánská tabule, Hostivická tabule, Turská plošina.

Kladenská tabule v severní části území plynule přechází v Peruckou tabuli. Perucká tabule je charakterizována paralelně probíhajícími zaoblenými rozvodnicovými hřbety se zbytky strukturních plošin na svrchnokřídových sedimentech, které jsou překryty z velké části sprašemi, a širokými svahovými údolími, na jejichž mírných svazích vycházejí sedimenty permu. Perucká vrchovina přechází bez patrnější změny v reliéfu směrem k východu v nejjižnější část Řipské tabule vytvořené na plošinách staropleistocénních teras dolní Vltavy.

V jihovýchodní části území se rozkládá Unhošťská tabule s plochým povrchem mírně se svažujícím od JZ k SV, charakteristické jsou zde spodnoturonské uloženiny (písčitý slínovec) s vložkami spraše.

Lánská pahorkatina rozkládající se jižně od Džbánu je charakteristická rozlehlými denudačními plošinami (s průměrnou nadmořskou výškou 400 m) a mírnými denudačními svahy. Převážně je tvořena algonkickými břidlicemi, které jsou prostoupeny buližníkovými suky (nejvyšší vrchy – Vysoký vrch, 489 m, Tuchonín, 488 m, Kožová hora 456 m). Vzácněji se v území vyskytují spility s ostrůvkovým výskytem v prostoru mezi Velkou Dobrou, Bratronicemi a Sýkořicí. V okolí Kamenných Žehrovic, Tuchlovic a Doks vystupují permokarbonské sedimenty.

Křivoklátská pahorkatina zasahuje do území svým severovýchodním okrajem v jižním okolí Unhoště v hluboce zaříznutém údolí Loděnice (Kačáku). Převažujícím horninovým podkladem jsou břidlice (algonkické a ordovické). V nejjižnější části území (jižně od Podkozí a v okolí Nenačovic) probíhá územím pás ordovického vulkanického komplexu tvořený alterovanými bazalty a pyroklastiky.
Charakteristika jednotlivých fytogeografických jednotek
Džbán (fyt. okr. 6)
Džbán je území převážně pokryté lesem, zejména v jeho centrální části. Lesy na plošinách jsou do značné míry pozměněny (výsadba borovice a modřínu), v minulosti šlo nejspíše o různé varianty doubrav – od vlhkých acidofilních s dominantním bezkolencem přes suché acidofilní doubravy až po (vzácně) mochnové doubravy. Acidofilní doubravy jsou podmíněny odvápněním půdního horizontu.

Džbánská plošina se na první pohled zdá být fádní, ale zdání v tomto případě výrazně klame. Vlhké bezkolencové acidofilní doubravy jsou sice druhově chudé, stromové patro je značně pozměněno a dominují zde jehličnany (borovice, modřín), v bylinném patře dominuje Molinia arundinacea. V suchých acidofilních doubravách najdeme v keřovém patře Frangula alnus, Betula pubescens, v bylinném patře pak dominují acidofyty jako Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, Calamagrostis arundinacea, vzácněji Calluna vulgaris. Hojný je výskyt Pyrola media, ostatní hruštičky jsou vzácné (Orthilia secunda, Pyrola minor). Běžnou dřevinou v území je Sorbus danubialis (naopak Sorbus aria s. str. je v území jen vzácně, obvykle na otevřených opukových stěnách a hranách svahů).

Druhově bohaté mochnové doubravy najdeme především v blízkosti Kladna (Krnčí a Voleška), jinde jsou vzácnější (ale najdeme je i na plošinách centrálního Džbánu). Vedle typických druhů – Betonica officinalis, Galium boreale, Hierochloë australis (ojediněle), Polygala chamaebuxus a další – zde můžeme najít i takové druhy jako je například Arnica montana!, Crepis praemorsa, Pyrola media, Platanthera bifolia.

V minulosti byly zejména v okolí Bílichova nalézány některé extrémně vzácné druhy světlých lesů: Festuca amethystina, Carex pediformis, Tephroseris integrifolia; některé jsou přítomny dosud, např. Adenophora liliifolia.

Specifickým případem biotopu jsou silniční příkopy, kde se vyskytují téměř všechny místní „špeky“. Zářným příkladem je Hříškovská silnice, okolo níž najdeme Pleurospermum austriacum, Pulmonaria angustifolia, Laserpitium latifolium, Dianthus sylvaticus, Sesleria caerulea, a dokonce i Adenophora liliifolia. V okolí Kladna se podél silnic v příkopech vyskytoval například Lathyrus heterophyllus.

Na hranách opukových stěn a stěnách samotných (Pochvalovská stráň, Štíty, Milská stráň a další) lze předpokládat výskyt reliktního bezlesí, typicky s Arctostaphylos uva-ursi. Dále pak zde najdeme Galium glaucum, Thesium bavarum, Anthemis tinctoria, Peucedanum cervaria, Laserpitium latifolium, Geranium sanguineum, Erysimum odoratum, Erysimum odoratum.

V návaznosti na bezlesé opukové stěny (ale i jinde) můžeme najít fragmenty teplomilných doubrav (jen velmi ojediněle s dubem šipákem, např. v okolí Líského). Charakteristickými druhy jsou například Dictamnus albus, Lithospermum purpurocaeruleum, Asperula tinctoria.

Na svazích jednotlivých údolí jsou suťové lesy, bučiny, vzácněji na mírnějších svazích habřiny. Dobře zachovalé suťové lesy najdeme na řadě míst Džbánu, obvykle pod hranami džbánské plošiny a na místech, kde podloží vystupuje na povrch a tvoří otevřené opukové stěny. Typickými druhy těchto suťáků jsou Aconitum variegatum, Aconitum lycoctonum, Mercurialis perennis, Viola mirabilis.

I bučiny jsou ještě dnes na Džbánu poměrně běžné, v minulosti šlo ve velké části o okroticové bučiny, ale bylinné patro je dnes značně ochuzeno vlivem lesního hospodaření. Chrámové bučiny jsou sice velmi estetické, ale víceméně bez bylinného patra. Jen tam, kde je stromové patro poněkud prosvětlené, najdeme bohaté bylinné patro s orchidejemi - Epipactis helleborine, vzácně Epipactis atrorubens a Epipactis purpurata, hojně Cephalanthera damasonium, Cephalanthera rubra (velmi vzácně Cephalanthera longifolia), Neottia nidus-avis a v neposlední řadě také Cypripedium calceolus.

Dubohabřiny jsou zde poměrně vzácně, většinou jde o teplomilnější variantu na mírněji svažitých částech svahů jednotlivých údolí a v okrajových částech lesního komplexu Džbánu.

Na dnech údolí byly v minulosti louky, především slatinné (Caricion davallianae), ale i jiné typy luk (Calthion, Molinion). Díky absenci kosení postupně zarostly jasanem a bývalou bohatost luk upomínají například výskytem Trollius altissimus, nebo vzácně Dactylorhiza majalis. Na slatinný charakter některých bývalých luk upozorňuje výskyt Calamagrostis varia či Carex elata a Carex lepidocarpa. Na místech těchto luk najdeme dnes jaseniny (s poměrně bohatým bylinným patrem, často i s Veratrum nigrum). Dalším zajímavým biotopem jsou drobná pěnovcová prameniště (s typickou tvorbou pěnovcových terásek), druhové složení bývá podobné jako u jasenin (s menší pokryvností a výraznější dominancí ostřic).

Podobně jako hrany opukových stěn lze za reliktní bezlesí považovat také slatiny (NPP Cikánský dolík a další menší slatinné polohy ve Smradenském a Cikánském dolíku, ojediněle i jinde); za reliktní lze považovat například následující druhy slatin: Thesium rostratum, Schoenus nigricans, Tofieldia calyculata či Phyteuma orbiculare (v minulosti i Gladiolus palustris a další) a Thalictrum simplex. Na lesních prameništích vzácně Carex pendula.

Unikátním biotopem (který nemá zřejmě v území paralelu) je vápnomilný bor a přilehlé hliniště u Líského s výskytem Pyrola chlorantha, Goodyera repens, Epipactis atrorubens, Gymnadenia densiflora, Coronilla vaginalis a dalšími vzácnými druhy.

V bezlesé části Džbánu (či na nelesních enklávách zejména jižních svahů) narazíme na suché trávníky svazu Bromion (charakteristicky vyvinuté například v PR Milská stráň, stráň u Hvězdy, okolí sv. Trojice a leckde jinde) s Orchis purpurea, Aster amellus, Bupleurum falcatum, Anemone sylvestris atd.

V návaznosti na suché stráně se na polích (zejména jejich okrajích) v minulosti vyskytovala společenstva svazu Caucalidion. Z území je dokladován výskyt Scandix pecten-veneris, Bupleurum rotundifolium. Jejich výskyt je dnes již passé, nicméně zde najdeme například Conringia orientalis, Adonis flammea, Caucalis platycarpos, Bifora radians, Ranunculus arvensis a další.

Především jihovýchodní okraj Džbánu a přilehlé oblasti Slánské tabule jsou výrazně ovlivněny těžbou uhlí (která již ustala), nápadným pozůstatkem je řada hald v okolí Kladna.

I haldy mají svoji specifickou flóru (v závislosti na struktuře materiálu a jeho chemickém složení, viz Sádlo et Krinke in Krinke et Šubrtová 2006). Na půdách lehkých nalezneme Chenopodium botrys, Apera interrupta, Vulpia myuros, Herniaria glabra, Polycnemum majus, Crepis foetida subsp. rhoeadifolia, Atriplex rosea, Filago arvensis, Alyssum alyssoides a řada dalších. Naopak na půdách těžších a hlavně zasolených nalezneme Trifolium fragiferum, Centaurium pulchellum, Chenopodium glaucum, Chenopodium rubrum, Schoenoplectus tabernaemontani.

Z fytogeografického hlediska je Džbán významný přítomností řady montánních elementů: Lathyrus heterophyllus, Trientalis europaea, Homogyne alpina, Lycopodium, Huperzia selago Lycopodium annotinum, Petasites albus, Pleurospermum austriacum, Arnica montana, Thalictrum aquilegiifolium, Lastrea limbosperma, Blechnum spicant, Diphasiastrum complanatum, Cirsium heterophyllum a další


Významné lokality

Hříškovská silnice - podél Hříškovské silnice na pomezí Středočeského a Ústeckého kraje od osady Hvížďalka až ke Kroučové najdeme až na slatinné druhy a některé další výjimky (Cypripedium, Veratrum) to „nejlepší“, co lze najít ve Džbánu: Adenophora liliifolia, Pulmonaria angustifolia, Pleurospermum austriacum, Dianthus sylvaticus, Laserpitium latifolium, orchideje (Cephalanthera damasonium, Neottia nidus-avis, Epipactis helleborine agg.), Potentilla alba.

Les Krnčí a Voleška - lesy na plošinách nad údolím Krnčí a Volešky na okraji Kladna hostí asi nejhezčí džbánské mochnové doubravy s Pyrola media, Hierochloë australis, Crepis praemorsa, Arnica montana, Platanthera bifolia. Na svazích pak můžeme najít zbytky vápnomilných bučin a suťových lesů s Cypripedium calceolus, Aconitum variegatum, Epipactis atrorubens, Arabis pauciflora.

Velký a Malý Štít – strmé (až kolmé) otevřené skalní stěny (opuka), na horní hraně s výskytem medvědice (Arctostaphylos uva-ursi), dále pak Erysimum odoratum, Thesium bavarum a další.

Pochvalovská stráň – podobně jako Štíty strmé až kolmé otevřené skalní stěny (opuka), vysoké přes 20 metrů, na horní hraně s výskytem medvědice (Arctostaphylos uva-ursi). Dále pak například Sesleria caerulea, Thesium bavarum, Polygala chamaebuxus a další.

Hlinská stráň – jižně orientovaná bílá stráň pod silnicí Slaný-Řevničov, suché trávníky s Coronilla vaginalis, Anemone nemorosa, a orchidejemi (Platanthera chlorantha, Orchis purpurea, Listera ovata); navazující okraje polí s Caucalis platycarpos, Conringia orientalis, Adonis flammea.

Cikánský dolík - NPP, plošně asi nejrozsáhlejší slatina Džbánu, nevhodným zásahem bohužel značně poškozená. Typické druhy slatin jsou dnes omezeny jen na okolí melioračních příkopů v nečetných populacích (Schoenus nigricans, Tofieldia calyculata, Parnassia palustris, Epipactis palustris). Jediným druhem, který zásahem výrazněji neutrpěl, je Thesium rostratum.

Bílichovské údolí – Jedno z typických džbánských údolí s Veratrum nigrum, Orchis purpurea, Cypripedium calceolus, Bromus ramosus, Carex davalliana, Ophioglossum vulgatum. Soustava menších lesních rybníčků na Bílichovském potoce, v některých dobře vyvinutá vegetace makrofyt.

Smradenské údolí – Džbánské údolí s několika fragmenty svahových pěnovcových slatin

a výskytem Adenophora liliifolia. Dále pak například Veratrum nigrum, Thalictrum simplex, Phyteuma orbiculare, Cypripedium calceolus, Iris sibirica atd.



V Bahnách – Komplex různých typů vlhkých luk až rašelinišť v nivě horního toku Loděnice. Pcháčové louky jsou již značně ochuzeny, dominují vysoké, trsnaté ostřice, případně rákos: Dactylorhiza majalis, Trollius altissimus, Salix rosmarinifolia, malá populace Menyanthes trifoliata; slatiniště je plošně značně omezeno, ale „narváno“ vzácnými druhy (většinou ale ve slabých populacích): Tofieldia calyculata, Gentiana pneumonanthe, Pinguicula vulgaris, Phyteuma orbiculare, Carex davalliana, Salix rosmarinifolia, Drosera rotundifolia (výsadba Drosera anglica), Pyrola rotundifolia. Rozsáhlejší je rašeliništní vegetace: opět Drosera rotundifolia, Carex davalliana, Triglochin palustre, v příkopech Utricularia australisUtricularia minor.

Pašijová draha a Suchá horka - hluboce zařízlé údolí, na potoce tvorba pěnovců. Dictamnus albus, Lithospermum officinale, Scorzonera humilis; na Suché horce fragmenty BromionuCoronilla vaginalis, Sesleria caerulea, Epipactis atrorubens a v minulosti Cypripedium calceolus.

Bor a hliniště u Líského - vápnitý bor a přilehlé hliniště: Goodyera repens, Pyrola chlorantha, Epipactis atrorubens, Gymnadenia densiflora, Tetragonolobus maritimus. Na přilehlém okraji pole například Bifora radians, Caucalis platycarpos a Conringia orientalis.
Středočeská tabule (fyt. okr. 7: 7c - Slánská tabule a 7d – Bělohorská tabule)
Jde převážně o placku víceméně bez lesů, pokud někde nějaký kousek lesa je, tak jde o „hampejzy“ - akátiny či jiné výsadby nepůvodních (jak v geografickém, tak stanovištním slova smyslu) dřevin. Jde o oblast starosídelní (Budeč atd.), což se mimo jiné projevuje tím, že velmi podstatná část území je zemědělsky silně využívána. Velké lány, malé meze a vzácně zařízlá skalnatá údolí (Zákolanský potok a jeho přítoky). Skály jsou většinou kyselé (z opuk či spíše slínovců vystupující pískovce nebo silicity - buližníky), místy jsou křídové plošiny překryty říčními terasami. Typické jsou takzvané kamýky, buližníkové skály čnějící jako ostrovy z ploché krajiny tvořené převážně měkkými horninami (například Číčovický kamýk, Kamýk u Velkých Přílep). V neposlední řadě je třeba zmínit dvě vulkanická tělesa – Vinařickou a Slánskou horu, tvořící dominanty v krajině, vzácně s vegetací Alysso-Festucion pallentis (Aurinia saxatilis, Allium senescens, Galium glaucum). Na skalách je vyvinuta vegetace skalních stepí (Festucion valesiacae) s Festuca valesiaca, Festuca pallens, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Veronica prostrata, Thymus pannonicus, Elytrigia intermedia, Potentilla arenaria, Bothriochloa ischaemum, Artemisia campestris, Asperula cynanchica, Stipa sp. div. (Stipa capillata, Stipa pennata, Stipa pulcherrima), vzácněji Gagea bohemica. Místní zvláštností jsou poloruderální suché trávníky na mezích (často sprašových) s Elytrigia intermedia, Consolida regalis, Salvia nemorosa, Reseda lutea, Papaver argemone, Papaver rhoeas, Centaurea stoebe, Allium rotundum, velmi vzácně Reseda phyteuma (jediné lokality v Čechách) a v nedávné minulosti i Glaucium corniculatum. Na extrémně kyselých a tvrdých buližnících je vyvinuta chudá acidofilní vegetace s Avenella flexuosa, Calluna vulgaris, Rumex acetosella, Spergula morisonii.

Základ ovšem tvoří křídové sedimenty - opuky (slínovce), typickým biotopem tohoto území jsou bílé stráně (řada z nich je dnes územně chráněna – např. Bohouškova skalka, Hradiště, Kovárské stráně). Charakteristickými druhy jsou Astragalus austriacus, Coronilla vaginalis, Gentianopsis ciliata, Anthericum ramosum, Aster linosyris, Ononis spinosa, Scabiosa canescens, Seseli hippomarathrum, Thymus praecox, Cirsium acaule, na mokvavých místech při úpatí strání Tetragonolobus maritimus či Carex flacca. Dalším typickým jevem je výskyt spraší (viz Sprašová rokle u Zeměch, ale i leckde jinde) s vegetací svazu Bromion. Vyskytovaly se zde i slaniska (okolí Velvar a Kralup), dnes jsou až na malé výjimky zničeny (což ovšem nevylučuje nálezy jednotlivých halofytních a subhalofytních druhů – např. Melilotus dentatus, Carex distans a další). To samé se týká i slatin a jiných vlhkých luk, které byly téměř beze zbytku zničeny odvodněním a přeměnou na zemědělskou půdu nebo tím, že se přestaly hospodářsky využívat (kosit, pást), místy se ještě vyskytuje například Symphytum bohemicum.

Území je jedním z center výskytu segetální vegetace svazu Caucalidion v Čechách, stále zde lze najít Adonis aestivalis, Adonis flammea (jen velmi vzácně), Ajuga chamaepitys, Anagallis foemina, Bifora radians, Bupleurum rotundifolium (u Čeradic), Caucalis platycarpos, Conringia orientalis, Euphorbia falcata, Galeopsis angustifolia, Kickxia elatine, Kickxia spuria, Stachys annua; relativně nedávno i Galium tricornutum, Glaucium corniculatum, Scandix pecten-veneris (Tuchoměřice), Turgenia latifolia atd. Na nevápnitých substrátech v údolí Zákolanského potoka se vzácně vyskytuje Misopates orontium.

Oblast je charakterizována přítomností řady „stepních“ druhů typických pro hluboké sprašové půdy, ale také druhů skalních stepí či plevelů typických pro těžké slínovcové půdy: Astragalus onobrychis, Astragalus exscapus, Astragalus austriacus, Salvia nemorosa, Adonis vernalis, Bothriochloa ischaemum, Carex supina, Euphorbia falcata, Euphorbia platyphyllos, Euphorbia seguieriana, Kickxia elatine, Kickxia spuria, Linum tenuifolium, Muscari tenuiflorum, Reseda phyteuma, Seseli hippomarathrum, Stipa capillata, Silene otites.

  1   2   3


База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка