Karel Poprach, u stavu 223, 783 14 Bohuňovice




Дата канвертавання27.04.2016
Памер19.81 Kb.
Hnízdní rozšíření a biologie sovy pálené (Tyto alba) v České republice v roce 1998

Zpráva Skupiny pro ochranu a výzkum sovy pálené v ČR




Karel Poprach, U Stavu 223, 783 14 Bohuňovice


e-mail : karel.poprach@volny.cz

MATERIÁL A METODA

V roce 1998 byla sledována početnost a některé údaje z hnízdní biologie sovy pálené na různé úrovni v 15 okresech Čech a 22 okresech Moravy a Slezska. Z Moravy a Slezska pochází stěžejní část výsledků z instalovaných budek, z českých zemích pak pochází většina materiálu z „přirozených“ hnízdišť.


Budky byly ve většině případů instalovány maximálně do nadmořské výšky 550-600 m n.m, většinou na zemědělských farmách do různých typů seníků, skladů píce, obilovin a mechanizace, na půdy kravínů, sušičky obilovin a v mnohem menší míře pak do kostelů a kaplí.

Na farmu byla většinou instalována jedna budka, na některých farmách však 2 i více budek.


Na realizaci záchranných opatření pro sovu pálenou (výroba a instalace budek, práce v terénu) bylo jednotlivými členy skupiny stráveno tisíce hodin a ujeto několik desítek tisíc kilometrů. Výsledky uvedené v této zprávě jsou tedy ve většině sledovaných oblastí plodem několikaleté usilovné práce v terénu.
Při realizaci ochrany sovy pálené byly použity také doplňkové metody druhové ochrany : přikládání mláďat z chovů do hnízd v přírodě a vypouštění dospělých mláďat (ptáků) do přírody volným letem.


PODĚKOVÁNÍ

Děkuji všem, kteří svými výsledky přispěli k vypracování této zprávy. Jedná se především o následující členy skupiny : H. Bednářová, P. Berka, V. Čeřovský, J. Dohnal, M. a J. Dvorští, B. Franěk, I. Hertl, J. Hruška, P. Koubek, F. Krause, D. Melichar, A. Novák, L. a V. Opluštilovi, I. Otáhal, P. Pavelčík, V. Pinta, A. Poprach, V. Pintová, L. Řezáč, D. Stejskal, V. Šťovíček a J. Vajner. Mláďata sovy pálené z chovů k přiložení do hnízd v přírodě poskytli ZOO Ostrava, Stanice pro ochranu fauny v Pavlově, J. Dohnal a J. Kučera.

Metodou volného letu vypustily sovy pálené do přírody : Stanice v Bartošovicích a Hluboké nad Vltavou, Podkrušnohorský zoopark, ZO ČSOP Valašské Meziříčí a ZOO Vyškov.

Jednotlivé regionální ochranářské programy byly finančně podpořeny MŽP z Programu péče o krajinu anebo prostřednictvím projektů pro nevládní organizace a dále některými okresními úřady. Za podporu děkuji především P. Pařízkovi z MŽP a J. Šafářovi z regionálního pracoviště AOPaK ČR v Olomouci.



VÝSLEDKY

Vzhledem ke gradaci hraboše polního na střední a severní Moravě v roce 1998 byly na některých obsazených lokalitách sovou pálenou zaznamenány vysoké počty vyvedených mláďat na pár za obě hnízdění :

první druhé celkem

hnízdění hnízdění

1) okres Prostějov 7 pull. 10 pull. 17 pull.!

2) okres Šumperk 5 pull. 11 pull.* 16 pull.!

3) okres Opava 6 pull. 9 pull. 15 pull.

4) okres Prostějov 5 pull. 10 pull. 15 pull.


* jedná se o dosud nejvyšší zjištěný počet vyvedených mláďat na hnízdo v České republice
Je zajímavé, že některé páry sovy pálené vytvářely „mikropopulace“ (např. 2-3 páry hnízdily do vzdálenosti 2 km mezi sebou), přičemž ostatní rozsáhlejší území zůstávalo sovou pálenou neobsazeno.
K poměrně výborným výsledkům obsazenosti budek sovou pálenou přispěly dobré potravní podmínky v podobě gradace hraboše polního na většině území Moravy a Slezska. Výjimkou byla celá jižní Morava (především okres Znojmo, Hodonín, Břeclav a částečně také Uherské Hradiště), kde gradace hraboše polního probíhala již v roce 1997 a přibližně v březnu roku 1998 se zhroutila.


Ztráty a predace


Na Plzeňsku byli zaznamenáni 2 usmrcení ptáci elektrickým proudem pod zděnými trafostanicemi, kde sovy také hnízdí.

Na všech farmách byly vyhledávány různé typy nádrží s melasou (anebo jinou tekutinou), kde hrozilo nebezpečí utopení pro sovu pálenou a jiné druhy živočichů.

Na Moravě a ve Slezsku bylo takto zkontrolováno celkem 1.017 zemědělských farem, na kterých se nacházelo 149 nebezpečných nádrží. V 7 z těchto nádržích bylo nalezeno celkem 20 utopených sov pálených.
Vzhledem k tomu, že populace sovy pálené podléhá silnému predačnímu tlaku především ze strany kuny skalní (Martes foina), je nutnou součástí budky plechový vikýř nad a po stranách vletového otvoru, který přístup kuně do budky zamezuje. Takto upravená a zabezpečená budka byla testována v umělých podmínkách v kleci s chovaným tříletým samcem kuny skalní. Při testování vyplynulo, že kuna není schopna se do budky dostat s horní části přes plechový vikýř, ale může se do budky dostat z její spodní části, má-li k tomu minimální vhodné podmínky. U budek vyvěšených např. u zdi, s vaznými spodními trámy, apod. hrozí tedy nebezpečí, že se kuna do budky skutečně dostane.
Z počtu 84 obsazených budek sovou pálenou v roce 1998 byla zaznamenána predace snůšky kunou ve dvou případech. Do obou budek měla kuna, i když se to zdálo při instalaci budky nemožné, přístup ze spodní části budky po železné konstrukci. Obě tyto budky (a dále všechny další budky) byly zabezpečeny plechovou tabulí umístěnou pod vletovým otvorem budky.

Vzhledem k tomu, že se kuna v několika málo případech dostala do budky i když byl pod budkou volný prostor, doporučuji takto zabezpečovat všechny instalované budky pro sovu pálenou.



Chovy sovy pálené v ČR


V posledních několika letech se zvýšil počet chovaných párů (jedinců) sovy pálené v zajetí. Jedná se zejména o stanice pro handicapované živočichy, zoologické zahrady a soukromé chovatele. Na základě mně známých informací chová k současnému datu sovu pálenou 10 stanic či ČSOP, 9 zoologických zahrad a 12 soukromých chovatelů v počtu 50-60 párů (počet párů nebylo možné přesně stanovit).

Část odchovaných mláďat byla v roce 1998 přiložena do hnízd v přírodě anebo vypuštěna metodou volného letu.

Obě metody jsou však ve strategii ochrany sovy pálené u nás pouze doplňkové (experimentální) a nelze na nich postavit posílení a obnovu populace sovy pálené v ČR!

Výsledky přikládání mláďat do hnízd v přírodě v roce 1998 :

V roce 1998 bylo přiloženo v okr. Hodonín, Nymburk, Prostějov, Přerov a Uherské Hradiště celkem 22 mláďat sovy pálené, z nichž bylo adoptivními rodiči vyvedeno 17 mláďat (jedno mládě bylo později odchyceno v jiné budce již jako samostatný pták 4 km od místa přiložení).

V okr. Hodonín dopadlo přiložení jednoho mláděte negativně, což bylo ovlivněno zhroucením populace hraboše polního, kdy později hynula i ostatní mláďata na hnízdech.



V druhém neúspěšném případě nebylo přijato žádné ze 4 přiložených mláďat sovy pálené. Dva dny po přiložení byla přiložená mláďata nalezena s utrženou hlavou pod budkou anebo v budce. Rodiče nebo sourozenci tedy přiložená mláďata považovali za kořist. Tento jev mohl být zapříčiněn faktem, že mláďata byla v zajetí krmena převážně kuřaty a podle toho se vyznačovala příznačným charakteristickým pachem (pach mláďat v přírodě je odlišný). Přesto, že sovy mají všeobecně špatný čich, mohl to být jeden z důvodů neúspěšnosti realizovaného záchranného opatření.


База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка