Issn 1212-8848 575 15. 2003 expresní astronomické informace




Дата канвертавання24.04.2016
Памер52.88 Kb.

ISSN 1212-8848 * 575 * 15. 4. 2003

EXPRESNÍ ASTRONOMICKÉ INFORMACE


(EAI jsou zpravodajem sdružení EAI a vycházejí za podpory ČAS)
Adresa : Expresní Astronomické Informace, Úvoz 118, 602 00 BRNO

nebo Hvězdárna Vyškov, pošt. přihrádka 43, 682 00 VYŠKOV

Telefon : 541129294 (Dalibor Hanžl)

507-348 668 nebo 603-527 727 ( Petr Hájek)

Fax : 541211214 (prosím uvádějte: Astronomický ústav, Ing. Dalibor Hanžl)

WWW : http://astro.sci.muni.cz nebo http://eai.astro.cz

Packet : OK2ICG@OK0PAB.#BRNO.TCH.EU

E-mail : hanzl@sci.muni.cz, gabriela@sci.muni.cz





DETAILNÍ POHLED NA MLHOVINU M27 DUMBBELL


Stárnoucí hvězda vytváří žhavé uzly plynu, které se zdají být na detailním snímku velmi zářivými oblastmi (snímek na titulní straně dole). Snímek mlhoviny Dumbbell získal NASA Hubble Space Telescope. Dumbbell je blízká planetární mlhovina, nacházející se ve vzdálenosti 1200 světelných let. Vzniká důsledkem staré hvězdy, která odvrhuje své vnější vrstvy a my pozorujeme fantastickou barevnou scenérii.

(podle STScI-2003-06 z 10. 2. 2003 přeložil DH)


SUPERNOVA 2003co


Dále k IAUC 8101. W. M. Wood-Vasey, G. Aldering a P. Nugent oznamují objev nové supernovy (hv. vel. 18.6 mag), která se zachytila na CCD snímcích bez filtru z Palomar NEAT teleskopu a byly exponovány 22.14, 22.16 a 22.18 UT března. Nový objekt se nachází na souřadnicích  = 10h49m39s.91,  = +29o21'44".6 (E = 2000.0), což je 7".4 západně a 7".9 jižně od centra mateřské galaxie. Další hvězdné velikosti SN 2003co podle NEAT snímků: 2002 březen 31.32, [20.9; 2003 únor 21.46, [20.9; březen 30.14, 18.1.

(podle IAUC 8102 z 31. 3. 2003 přeložil DH)


SUPERNOVY 2003bv A 2003cq


D
ále k IAUC 8105. T. Matheson, P. Challis a R. Kirshner oznamují, že bylo pořízeno spektrum SN 2003cq (cf. IAUC 8103). Spektrum získal M. Calkins 3.28 UT dubna pomocí 1.5-m teleskopu a ukazuje, že se jedná o supernovu typu Ia ve stáří přibližně týden před maximem. Za předpokladu rychlosti vzdalování mateřské galaxie podle NASA/ IPAC Extragalactic Database 9978 km/s, vychází expanzní rychlost supernovy 13200 km/s pro Si II (posun 635.5 nm). Spektrální stáří supernovy je 7  2 dny před maximem. Také bylo pořízeno spektrum (obor 370-750 nm) SN 2003bv (cf. IAUC 8093). Získal ho L. Macri 25.17 UT března a ukazuje, že se jedná o SN typu II. Spektrum má modré kontinuum s širokými emisními čarami vodíku. Absorpční složka s P-Cyg profilem není vidět. Není však vyloučeno, že chybí díky malému poměru signál - šum.

(podle IAUC 8106 z 3. 4. 2003 přeložil DH)

SUPERNOVY 2003da A 2003db

Objev dalších supernov hlásí T. Boles (cf. IAUC 8103):


SN 2003 UT  (2000.0)  Mag. Offset

2003da dub. 6.90 9 23 47.56 +42 10 48.6 15.9 1".8 W, 12".0 S

2003db dub. 7.00 9 36 58.83 +31 20 01.7 17.5 8".8 E, 9".4 N
Další CCD hvězdné velikosti (bez filtru) určené z Bolesových snímků: SN 2003da v UGC 4992, únor 2, [19.0; březen 2, [19.0?; duben 7.83, 15.9. SN 2003db v MCG +05-23-21, únor 22, [19.0; duben 7.84, 17.5. Na červené a modré desce Palomar Sky Survey není zachycen žádný objekt.

(podle IAUC 8108 z 7. 4. 2003 přeložil DH)


SUPERNOVA 2003cv


Dále k IAUC 8103. M. Hamuy oznamuje, že spektrum (obor 380 – 930 nm) SN 2003cv (cf. IAUC 8104), které získali J. Maza a L. Huerta 6.15 UT dubna pomocí Dupont teleskopu, ukazuje, že se jedná o pekuliární typ II supernovy. Spektrální čáry H a H ukazují velmi široké P-Cyg profily; jejich minima dávají expanzní rychlosti -14000 a -11300 km/s (založeno na rudém posuvu 0.028, určeno pro mateřskou galaxii z přeložených úzkých Balmerových čar), což jsou neobvykle vysoké hodnoty pro supernovy typu II. Spektrum má široké čáry se středem na 589.1 nm, náležící pravděpodobně Na I D 589.3-nm a P-Cyg profil pocházející z blízko-infračerveného Ca II tripletu. Toto spektrum je velmi podobné na čistou H "hypernovu" SN 2003bg (IAUC 8084, 8088), kterou spektroskopicky pozorovali Maza and Huerta 4.04 UT dubna. Dále tyto známky naznačují, že SN 2003cv je nejméně jeden měsíc stará.

(podle IAUC 8109 z 8. 4. 2003 přeložil DH)

SUPERNOVA 2003bg V GALAXII MCG -05-10-15


D. Pooley a W. H. G. Lewin, Massachusetts Institute of Technology, oznamují za velký tým spolupracovníků detekci x-ray emise od SN 2003bg, kterou detekovala družice Chandra X-ray Observatory. Pozorování o délkách 50500-s ACIS-S3 počínající 24.49 UT března ukazují 560-count zdroj (0.5-10 keV) na souřadnicích  = 4h10m59s.42,  = -31o24'50".3 (E = 2000.0;  0".5 v  a ), což je v těsném souladu s optickou pozicí (cf. IAUC 8082). Předběžná spektrální analýza naznačuje mnohem nižší energii (< 1 keV) emise, a možná malou absorpci. Mocninný model dává fotonový index 1.9. Data jsou ovšem lépe proložena plasmovým modelem (MEKAL modely v XSPEC) a stejně dobře jsou fitovány dvousložkovým MEKALovým modelem s abundancemi slunečních prvků (kT1 = 0.5 keV; kT2 = 6.5 keV) nebo jednosložkovým MEKALovým plasmovým modelem (kT = 5.7 keV) s výraznou abundancí O, Ne a Ni. Oba modely dávají neabsorbovanou luminositu na 0.5-10 keV přibližně 4 x 1039 erg/s (19.1 Mpc, H0 = 70 km/s/Mpc). Druhé pozorování satelitem Chandra je plánováno na konec května. Další optická a rádiová pozorování jsou žádoucí.

(podle IAUC 8110 z 8. 4. 2003 přeložil DH)

SUPERNOVY 2003dc, 2003dd, 2003de


Dále k IAUC 8106. W. M. Wood-Vasey, G. Aldering, P. Nugent, a S. Brar oznamují objevy dalších supernov na základě nefiltrovaných NEAT snímků:
SN 2003 UT  (2000.0)  Mag. Offset

2003dc březen 26.46 13 54 21.70 + 5 46 09.3 19.3 1".2 E, 1".5 S

2003dd březen 26.49 13 56 55.04 + 3 55 58.2 20.1 14" E, 3" S

2003de duben 1.14 10 10 41.25 +35 44 52.9 17.2 1".7 W, 4".5 N


Další odhady hvězdné velikosti podle NEAT snímků: SN 2003dc, 2002 květen 6.28, [20.9; 2003 únor 6.65, [20.5; březen 24.58, 19.6; duben 3.47, 18.3. SN 2003dd, 2002 červen 24.21, [20.9; 2003 únor 6.66, [20.1; duben 3.46, 19.8. SN 2003de, 2002 březen 30.25, [21.1; 2003 březen 3.36, [21.0; 21.33, [20.6; duben 7.17, 17.1.

(podle IAUC 8111 z 8. 4. 2003 přeložil DH)


SUPERNOVY 2003cr, 2003da A 2003db


R. J. Foley, M. Papenkova, D. Weisz, A. V. Filippenko a R. Chornock, University of California, Berkeley, oznamují prohlídku CCD spektra (obor 310-1000 nm) získaného 8. UT dubna pomocí Shane 3-m teleskopu na Lick Observatory, které ukazuje, že SN 2003cr (IAUC 8103) je pravděpodobně typu Ic několik týdnů po maximu jasnosti. SN 2003da (IAUC 8108) je typu II krátce po explozi. Velmi modré kontinuum je téměř bez čar, i když nízko kontrastní vodíkové čáry Balmerovy série a slabé He I 587.6-nm jsou vidět a mají P-Cyg profily. SN 2003db (IAUC 8108) je také typu II, pravděpodobně několik týdnů po explozi. Široké emise H jsou mnohem silnější než absorpční složky.

M. Schwartz a P. R. Holvorcem oznamuje nezávislý objev SN 2003db projektem LOTOSS (viz. IAUC 7906), která se zachytila na CCS snímcích bez filtru z Tenagra II teleskopu. Snímky byly exponovány 7.4 UT (18.1 mag) a 8.2 UT dubna (17.9 mag). Nový objekt se nenachází (do limitní hv. vel. asi 18.5 mag) na snímku z 28.5 UT února.



(podle IAUC 8111 z 8. 4. 2003 přeložil DH)

SUPERNOVA 2003df


Dále k IAUC 8111, W. M. Wood-Vasey, G. Aldering a P. Nugent oznamují objev zřejmé supernovy (20.3 mag.) na nefiltrovaných NEAT snímcích, pořízených během 9.47-9.49 UT března 2003. Nový objekt se nachází na souřadnicích  = 12h07m31s.36,  = +26o57'36".2 (ekvinokcium 2000.0), což je 2" západně a 8" severně od středu galaxie patrné hostitelské galaxie. Dostupné jasnosti SN 2003df z NEAT snímků: 2002 Květen 4.15, [21.5; 2003 Březen 21.45, 20.7; Duben 8.15, 20.7.

(podle IAUC 8112 z 8. 4. 2003 přeložil ML)


SUPERNOVA 2003dg V GALAXII UGC 6934


Dále k IAUC 8101, H. Pugh a W. Li oznamují za LOTOSS objev supernovy na nefiltrovaných KAIT snímcích pořízených 8.4 (asi 19.3 mag.) a 9.4 UT dubna 2003 (asi 19.1 mag.). Nový objekt se nachází na souřadnicích  = 11h57m31s.97,  = -1o15'13".6 (ekvinokcium 2000.0), což je 2".7 východně a 3".1 jižně od jádra galaxie UGC 6934. Na KAIT snímku z 24.4 března není na uvedené pozici žádný objekt (dosah asi 20.0 mag.).

(podle IAUC 8113 z 9. 4. 2003 přeložil ML)


SUPERNOVA 2003di


Dále k IAUC 8112, W. M. Wood-Vasey, G. Aldering, P. Nugent a K. Quinones oznamují objev supernovy (17.8 mag.) na nefiltrovaných NEAT snímcích pořízených 4.58-4.60 UT února 2003. Nový objekt se nachází na souřadnicích  = 12h00m24s.08,  = +11o58'26".5 (ekvinokcium 2000.0), což je 17".1 východně a 11".2 severně od jádra patrné hostitelské galaxie. Dostupné jasnosti SN 2003di: 2002 únor 22.53, [20.6; duben 1.41, [20.5; 2003 únor 11.60, 17.1; 24.64, 17.2; březen 7.54, 17.9; 14.40, 18.0; 25.39, 18.4; duben 8.15, 19.2.

(podle IAUC 8114 z 9. 4. 2003 přeložil ML)


SUPERNOVY 2003dj, 2003dk A 2003dl


Další tři supernovy byly nalezeny na nefiltrovaných CCD snímcích pořízených v rámci přehlídek. Supernovy 2003dj a 2003dk objevil W. M. Wood-Vasey a kol. (NEAT; cf. IAUC 8114) a supernovu 2003dl v NGC 5789 Objevil J. Graham a W. Li (LOTOSS/KAIT; cf. IAUC 8113).

SN 2003 UT  (2000.0)  Mag. Offset

2003dj Bře. 24.46 13 16 22.04 +19 25 53.4 20.0 3".4 E, 2".1 N

2003dk Bře. 27.34 13 15 31.65 - 7 20 55.8 19.2 2".3 W, 3".1 S

2003dl Bře. 31.5 14 56 36.25 +30 14 21.5 19.2 7".8 E, 21".0 N

Dostupné jasnosti: SN 2003dj, 2002 duben 10.27 UT, [21.7; 2003 únor 3.62, [20.8; březen 26.46, 20.2; duben 9.31, 19.9. SN 2003dk, 2002 květen 9.16, [21.1; 2003 únor 8.56, [20.9; 18.61, [20.0; duben 9.31, 19.7. SN 2003dl, únor 8.5, [20.0; březen 16.5, [19.5; duben 4.4, 19.2 (M. Schwartz, Tenagra II teleskop); 8.5, 19.2; 9.5, 19.2.

(podle IAUC 8115 z 10. 4. 2003 přeložil ML)

SUPERNOVY 2003dm, 2003dn, 2003do, 2003dp, 2003dq, 2003dr


Byl oznámen objev několika dalších supernov, které se zachytily na CCD snímky bez filtru - SN 2003dr v galaxii NGC 5714 nezávisle objevili T. Puckett a D. Toth (cf. IAUC 8045) a M. Schwartz a P. R. Holvorcem (LOTOSS/Tenagra II; cf. IAUC 8111). Zbývající supernovy objevili W. M. Wood-Vasey, G. Aldering, P. Nugent a A. Kulkarni (NEAT; cf. IAUC 8115). Data k SN 2003dr v níže uvedené tabulce poskytl Puckett.
SN 2003 UT  (2000.0)  Mag. Offset

2003dm bře. 22.20 11 31 38.15 +25 34 14.3 19.2 2" W, 1" N

2003dn dub. 7.30 11 20 08.03 +25 36 48.7 20.0 6" S

2003do dub. 8.29 13 03 29.37 +27 19 11.1 19.9 1".4 E, 1".3 S

2003dp dub. 8.36 13 13 24.23 +27 56 09.3 20.0 3".1 W

2003dq dub. 10.15 11 04 45.44 +15 26 49.4 18.9 0".3 E, 1".9 S

2003dr dub. 13.18 14 38 11.13 +46 38 03.4 18.0 3".7 W, 13".9 S
Další odhady hvězdné velikosti od výše uvedených pozorovatelů: 2003dm, 2002 březen 31.38, [20.9; 2003 leden 19.54, [20.5; duben 7.33, 19.7. 2003dn, 2002 březen 31.37, [21.0; 2003 únor 21.50, [20.7; duben 10.15, 20.0. 2003do, 2002 duben 9.21, [21.6; 20.25, [20.9; 2003 březen 22.40, 20.2; duben 11.32, 19.9. 2003dp, 2002 květen 3.21, [21.4; 2003 březen 22.40, [21.1; duben 11.32, 20.0. 2003dq, 2002 duben 2.27, [21.8; 2003 březen 24.16, [21.5; 25.24, [21.3; duben 9.42, 19.0. SN 2003dr, 1997 červenec 1, [21.0 (Palomar Sky Survey, via Puckett); 2003 březen 24, [20.5 (Puckett); duben 8.3, [18.5 (Holvorcem); 12.4, 17.9 (Holvorcem); 14.16, 18.0 (Puckett); 14.4, 17.9 (Holvorcem).

(podle IAUC 8117 z 14. 4. 2003 přeložil ML)


SUPERNOVY 2003cx A 2003dc


M. Hamuy, Carnegie Observatories, oznamuje spektrum (obor 370-900 nm) SN 2003cx (viz. IAUC 8105), pořízené 10.39 UT dubna pomocí Las Campanas Observatory Clay 6.5-m teleskopu (+ LDSS-2), které ukazuje, že se jedná o normální typ II supernovy s Balmerovými čarami vykazující Balmerovy čáry s P-Cyg profily. Expanzní rychlost -10000 km/s byla určena z minima H čáry (založeno na rudém posuvu 0.037 určeném pro mateřskou galaxii z přeložených úzkých Balmerových emisí). Spektrum má relativně modré kontinuum, které naznačuje, že SN 2003cx je 2-3 týdny stará. Spektrum SN 2003dc (viz. IAUC 8111) pořízené 10.37 UT dubna ukazuje, že se jedná o SN typu Ia v období kolem maxima jasnosti. Minimum Si II 635.5 nm čáry dává expanzní rychlost -10060 km/s (založeno na rudém posuvu 0.067, určeném pro mateřskou galaxii z přeložených úzkých H emisí).

(podle IAUC 8117 z 14. 4. 2003 přeložil ML)

MOŽNÁ NOVA SAGITTARII = V4006 SAGITTARII


S. Nakano, Sumoto, Japan, oznamuje, že Hideo Nishimura (Kakegawa, Shizuoka-ken) objevil možnou novu (9.8 mag.), na T-Max 400 snímku pořízeném pomocí 200-mm f/4 objektivu dne 8.792 UT dubna 2003. Nishimura udává následnou přibližnou polohu nového objektu,  = 18h07m19s a  = -27o24'20" (ekvinokcium 2000.0) a dále také jasnosti určené z předchozích záběrů: Březen 25.81, [11; 27.81, 10.9; 30.80, [11-12; Duben 5.80, 10.4. R. Kushida, Yatsugatake South Base Observatory, oznamuje, že nefiltrovaný CCD snímek z 9.704 dubna ukazuje objekt s jasností 7.6 mag., koncová čísla pozice (proměřil Y. Kushida) jsou: 20s.38, 31".6. K tomu dodává, že na snímcích Digitized Sky Survey není na uvedené pozici žádná jasnější hvězda než 18-19 mag. (v blízkosti jsou jen dvě hvězdy mezi 19-20 mag.).

Možná nova oznámená v IAUC 8113 je známou proměnnou hvězdou V4006 Sgr typu Mira, která se v současnosti nachází v maximu jasnosti (její perioda je okolo 281 dní). Objevová pozice jež uvedl Lukas (1976, JAAVSO 4, 64), je asi 1' jihozápadně od přesné pozice publikované v IAUC 8113.



(podle IAUC 8113 a 8115 z 9. a 10. 4. 2003 přeložil ML)

V838 MONOCEROTIS


M. Orio, Istituto Nazionale di Astrofisica, Torino a University of Wisconsin; S. G. Starrfield, Arizona State University; a E. Tepedenlegliolu, University of Wisconsin, oznamují, že V838 Mon pozorovala kosmická laboratoř Chandra (+ ACIS-S). Pozorování probíhalo 23. UT února po dobu 6800 s a objekt nebyl detekován do horního limitu 3-sigma do počtu pulsu přibližně 0.04 count/s: "Pokud toto přeložíme do horního limitu neabsorbovaného toku v oboru 0.2 - 10 keV dostaneme Fx -14 erg cm-2 s-1, za předpokladu NH = 4.76 x 1021 cm-2 [určeno podle E(B-V) = 0.8 mag; Kimesweger a kol. 2002, MNRAS 336, L43] a plasma emitující na teplotě 1 keV nebo Fx  4.5 x 10-9 erg cm-2 s-1 za předpokladu modelu absolutně černého tělesa o teplotě 30eV. Položíme-li objekt do vzdálenosti 2000-6000 pc (Bond a kol. 2003, Nature, v tisku), vylučuje výše zmíněný horní limit x-ray tok centrální zdroj či vítr od něj, emitující x-ray svítivost na úrovni pozorované u symbiotických nov rok po vzplanutí (viz Muerset a kol. 1997, A.Ap. 319, 201)."

(podle IAUC 8110 z 8. 4. 2003 přeložil DH)

XTE J1550-564


P. Woudt, University of Cape Town (UCT); a P. Charles a I. C. Shih, University of Southampton, oznamuje následující detekci objektu satelitem INTEGRAL. Jedná se o znovu obnovenou aktivitu x-ray objektu, transientu XTE J1550-564 (cf. IAUC 8100), který je kandidátem na černou díru. Vysoce rychlá fotometrie optického protějšku (Jain a kol. 2001, Ap.J. 554, L181) byla získána na South African Astronomical Observatory 1.9-m teleskopu (+ UCT CCD) během 25 min v noci 27. UT března. Hvězdná velikost objektu v té době byla asi V = 18 mag (těsně u maxima, jaké dosahoval při vzplanutí v r. 2000) a vykazovala výraznou proměnnost na časových škálách 1- 2 min, včetně vzplanutí kolem 0.5 mag trvající < 20s. Další infračervená a rádiová pozorování tohoto mikrokvasaru jsou velmi žádoucí.

(podle IAUC 8102 z 31. 3. 2003 přeložil DH)

IGR J17464-3213 = XTE J17464-3213


M. P. Rupen, A. J. Mioduszewski a V. Dhawan, National Radio Astronomy Observatory (NRAO), oznamují detekci pravděpodobného rádiového protějšku k x-ray transientu a kandidáta na černou díru IGR J17464-3213 = XTE J17464-3213 (Revnivtsev a kol. 2003, http://atel.caltech.edu/?read=132; Markwardt and Swank 2003, http://atel.caltech.edu/?read=133). Pozorování pomocí Very Large Array (VLA) 30 UT března a 1 UT dubna ukazuje kompaktní, proměnný zdroj na souřadnicích  = 17h46m15s.61  0s.01,  = -32o13'59".9  1" (E = 2000.0), přibližně 2' od původní pozice INTEGRAL, což je také v souladu s pozicí H1743-322 (Gursky a kol. 1978, Ap.J. 223, 973).

D. Baba a T. Nagata, Nagoya University za Infrared Survey Facility and Simultaneous Three-color Infrared Imager for Unbiased Survey teams of Nagoya University and the National Astronomical Observatory of Japan; I. Iwata and T. Kato, Kyoto University; and H. Yamaoka, Kyushu University, oznamují, že bylo v oblasti blízké infračervené (J, H, K_s) snímáno pole x-ray transientu IGR J17464-3213. Do vzdálenosti 2" od rádiového protějšku (IAUC 8105) jsou zřetelné dva infračervené zdroje; severovýchodní (s jasností Ks = 13.9  0.2 ze dne 5.97 UT dubna a Ks = 13.6  0.2 ze dne 6.97 UT dubna) není viditelný na veřejně přístupných 2MASS snímcích, oproti tomu jihozápadní zdroj je na 2MASS snímku viditelný a má podobnou jasnost. Blízkost k rádiovému protějšku a absence na 2MASS snímcích, naznačuje, že severovýchodní zdroj ( = 17h46m15s.57,  = -32o14'01".1, ekvinokcium 2000.0; 34 2MASS referenčních hvězd; rms chyba 0".1) je zřejmě infračerveným protějškem IGR J17464-3213.

M. P. Rupen, A. J. Mioduszewski a V. Dhawan, National Radio Astronomy Observatory (NRAO), oznamují detekci silného rádiového vzplanutí tohoto x-ray transientu a kandidáta na černou díru (IAUC 8105). Pozorování učiněná pomocí Very Large Array (VLA) dne 6 a 8 UT dubna 2003 ukazují strmý vzestup hustoty toku na 4.9 GHz, z 20.1  0.3 na 96  2 mJy. Rádiové spektrum se mezi 6. a 8. dubnem významně změnilo. Hustota toku se měnila z 19.5  0.3 na 68  2 mJy na 8.5 GHz, 20  1 na 54  2 mJy na 14.9 GHz, 22  2 na 51  2 mJy na 22.5 GHz a 17  3 na 42  4 mJy na 43.4 GHz. Část spektra z 8. dubna nelze dobře nafitovat první mocninou, hustota toku je příliš vysoká na vysokých frekvencích. To může naznačovat existenci několika překrývajících se komponentů (např. rozpínajícího se jetu a kompaktního jádra) a může indikovat, že další vzplanutí je na cestě.


(podle IAUC 8105 a 8112 z 2. a 8. 4. 2003 přeložili DH a ML)

XTE J1807-294


S. Campana a M. Ravasio, Osservatorio Astronomico di Brera; a G. L. Israel and V. Mangano, Osservatorio Astronomico di Roma, oznamují: " Během 22.581-22.778 UT března 2003 byl pomocí XMM-Newton pozorován čtvrtý milisekundový pulsar XTE J1807-294 (IAUC 8080).

Souřadnice zdroje jsou v plné shodě s Chandra pozicí (IAUC 8095). Velikost x-ray toku na 0.5-10-keV byla přibližně 34.2  0.1 count/s, měřeno přístrojem EPIC-pn (časovací mód). Byly detekovány pulsace 5.2459996(4) ms s pulsním zlomkem 1.9  0.3 % (90-ti procentní jistota) v pásmu 0.5-10 keV. Orbitální modulace byla stěží viditelná (možná vzhledem ke krátkým expozicím). V RGS spektru nejsou zastoupeny žádné nápadné emisní nebo absorpční čáry. Analýza EPIC-MOS1 (plně-zobrazovací mód) a EPIC-pn (časovací mód) dat poskytla absorbovaný (0.5-10 keV) tok zdroje 2 x 10-10 erg cm-2 s-1. Zdroj je stále jasný a optická a infračervená pozorování jsou žádoucí."



(podle IAUC 8113 z 9. 4. 2003 přeložil ML)

SPOJITOST GRB 030329 a SUPERNOVY 2003dh PROKÁZÁNA


J. E. McGaha, Tucson, AZ, oznamuje, že CCD snímky pořízené pomocí 0.30-m f/10 Schmidt-Cassegrain reflektoru ukazují objekt na souřadnicích  = 10h44m50s.01,  = +21o31'17".8 (E = 2000.0), který klesá z červené jasnosti 16.2 mag (31.201 UT března) na 16.4 mag (31.289 UT března). Na Digitized Sky Survey přehlídkové desce exponované v r. 1996 (limitní hv. vel. asi 20.5 mag) není na této souřadnici zachycen žádný objekt.

Dále k IAUC 8102. J. E. McGaha oznamuje další CCD jasnosti bez filtru, kalibrované do R oboru: Duben 1.175 UT, 16.7; 1.184, 16.8; 1.208, 17.0; 1.241, 16.9; 1.259, 16.8; 1.261, 17.0; 3.162, 17.9; 1.179, 17.7; 3.188, 17.9; 3.199, 18.0; 4.170, 17.7; 4.191, 17.8; 4.199, 17.6.

P. Garnavich, University of Notre Dame; T. Matheson, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA); D. Eisenstein, University of Arizona (UA); B. Pindor, Princeton University; N. Hathi, R. Jansen, R. Windhorst a L. Echevarria, Arizona State University; J. Lee (UA); K. Krisciunas, Observatories of the Carnegie Institution of Washington (OCIW) a Cerro Tololo Interamerican Observatory; P. Martini, OCIW; a W. Brown, N. Caldwell, P. Berlind, M. Calkins a K. Z. Stanek (CfA) oznamují, že u pozůstatku po vzplanutí GRB 030329 (IAUC 8101) byla pořízena spektra. Na spektroskopickém pozorování se podílely teleskopy: 6.5-m MMT, 6.5-m Magellan a 1.5-m Tillinghast, které pracovaly v intervalu od 30.12 UT března do 7.25 UT dubna. Ranná spektra odpovídají mocninnému kontinuu s úzkými emisemi pocházející z H II oblastí v mateřské galaxii s rudým posuvem z = 0.168. Spektra získaná 6. dubna (a potvrzené 7. dubna) nyní ukazují široké čáry v toku, které jsou charakteristické pro supernovy. Spektrum má mezi 570 a 480 nm široké vrcholy, velmi podobné těm, které pozorujeme ve spektrech pekuliárních supernov typu Ic 1998bw ve stáří těsně před maximem (Patat a kol. 2001, Ap.J. 555, 900). SN 1998bw byla ztotožněna se zdrojem GRB 980425 (IAUC 6884, 6895, 6896, 6899, 6901, 6903; Galama a kol. 1998, Nature 395, 670) ale energie vzplanutí byla 100 krát menší než u klasického vzplanutí gama (GRB). Mocninné spektrum ve fázi poklesu naznačuje, že v něm jsou ne-termální emise, zatímco široké spektrální čáry v nedávném spektru jsou známkami atomické absorpce od vysokých rychlostí plynu, které jsou charakteristické pro supernovy. Spektrální podobnost SN 1998bw a ostatních "hypernov" jako 1997ef (IAUC 6783, 6798, 6820; Iwamoto a kol. 2000, Ap.J. 534, 660) dává silné svědectví o tom, že nejméně některé klasické GRB mají původ v kolabovaném jádru supernov.

D
alší hvězdné velikosti, které získal J. McGaha (cf. IAUC 8107): duben 5.250 UT, R = 18.39; 5.252, V = 18.34; 5.255, B = 18.83; 5.257, I = 17.95.

P. Garnavich, University of Notre Dame; T. Matheson, Harvard- Smithsonian Center for Astrophysics (CfA); E. W. Olszewski, University of Arizona; P. Harding, Case Western Reserve University; a K. Z. Stanek, CfA, oznamují, že 8.13 UT dubna 2003 bylo pomocí 6.5-m MMT reflektoru získáno spektrum dosvitu GRB 030329 (IAUC 8101) a podezřelé supernovy (IAUC 8108).

Spektrální rysy, které oznámil Garnavich et al. (ibid.), se dále vyvíjejí. Odečtení škálované verze spektra ze 4.27 dubna od spektra z 8.13 dubna ukazuje, že distribuce energie je podobná jako u supernovy 1998bw týden před maximem jasnosti (Patat et al. 2001, Ap.J. 555, 900).

Toto je první spektrálně potvrzená spojitost mezi supernovami a klasickými gamma-ray výbuchy (GRBs). Spektrum je možné shlédnout na adrese http://cfa-www.harvard.edu/~tmatheson/ compgrb.jpg.

R. Chornock, R. J. Foley, A. V. Filippenko, M. Papenkova a D. Weisz, University of California, Berkeley, píší: "Prohlídka CCD spektra (rozsah 310-1000 nm) GRB 030329, které bylo pořízeno 8 UT dubna pomocí Shane 3-m teleskopu na Lickově observatoři, potvrzuje výskyt širokých hrbolů (zejména kolem 500 nm) charakteristických pro zvláštní typ supernov Ic v časném stádiu vývoje, například SN 1998bw a 2002ap, jak oznámil Garnavich et al. v IAUC 8108.

Spojitost mezi supernovami vznikajícími při kolapsu jádra a některými déle trvajícími GRBs se zdá být pevná." Označení 2003dh bylo přiděleno supernově objevené při dosvitu GRB 030329.


(podle IAUC 8102, 8107, 8108, 8110, 8114 z 31. 3. a 4.,7. – 9. 4. 2003 přeložili DH a ML)

KOMETA C/2002 W8 (SOHO)


Dále k IAUC 8106. D. Hammer poskytuje měření komety Kreutzovy rodiny, která byla objevena na C2 a C3 SOHO web snímcích. Objevitelem je K. Cernis (ne X.-M. Zhou, jak stojí v MPEC 2003-G32, kde je uvedena redukovaná astrometrie a orbitální elementy).
2002 UT  (2000) 

lis. 22.346 15 48.3 -23 35

(podle IAUC 8111 z 8. 4. 2003 přeložil DH)


KOMETA C/2003 G1 (LINEAR)


Asteroidální objekt oznámený projektem LINEAR (objevová pozice je uvedena níže) byl umístěn na NEO Confirmation Page a následně několik CCD pozorovatelů odhalilo jeho kometární aktivitu. L. Šarounová a P. Kušnirák (Ondřejov), A. Galád (Modra), P. Birtwhistle (Great Shefford, U.K.), G. Hug (Eskridge, KS), P. R. Holvorcem (0.81-m Tenagra II teleskop; m_1 = 15.4 dne 9.46 UT dubna) a M. Tichý (Kleť). Udávaný popis komety mezi 9.1 až 10.0 dubnem 2003 byl následující, průměr komy 8"-15" a úzký chvost dlouhý asi 40"-90" v PA 210-225 stupňů.

Dostupná astrometrie, předběžné parabolické elementy dráhy (T = 2003 únor 7, q = 4.9 AU, i = 67 st.) a efemerida jsou publikovány v MPEC 2003-G56.



2003 UT  (2000)  m2

Dub. 8.45282 17 42 30.50 - 3 33 48.3 17.0

(podle IAUC 8115 z 10. 4. 2003 přeložil ML)


KOMETA C/2003 G2 (LINEAR)


L. Manguso, Lincoln Laboratory, Massachusetts Institute of Technology, oznamuje za projekt LINEAR objev nové komety s komou o průměru 13" viditelnou ve dnech 9-10 dubna 2003 (objevová pozice je uvedena níže). Objekt byl následně umístěn na NEO Confirmation Page a další pozorovatelé potvrdili kometární aktivitu. G. Hug (Eskridge, KS, 0.3-m reflektor; difúzní s m_1 = 16.6 dne 9.4 UT dubna a m_1 = 17.3 dne 10.4 dubna), A. C. Gilmore a P. M. Kilmartin (Mt. John University Observatory, 0.6-m reflektor; difúzní dne 11.6 dubna).

2003 UT  (2000)  m2

Dub. 8.37712 14 33 50.98 - 2 22 32.0 18.2

Dostupná astrometrie, následující předběžné parabolické elementy dráhy a efemerida byly publikovány v MPEC 2003-G62.

T = 2003 Dub. 29.927 TT  = 190.680

 = 24.568 2000.0

q = 1.55370 AU i = 96.202

(podle IAUC 8116 z 11. 4. 2003 přeložil ML)


SATELITY PLANETY JUPITER A SATURN


Dále k IAUC 8089. S. S. Sheppard oznamuje objev třech nových měsíců planety Jupiter (S/2003 J 13, 14 a 15) a jednoho u planety Saturn (S/2003 S 1) a B. Gladman (University of British Columbia) oznamuje objev dalších třech nových měsíců planety Jupiter (S/2003 J 16, 17 a 18), všechny snímky byly pořízeny na observatoři Mauna Kea. Předběžné orbitální elementy pro každé těleso spočetl B. G. Marsden a byly uveřejněny v MPEC: S/2003 J 13, e = 0.41, i = 141o, P = 738 dní, 2003-G09; S/2003 J 14, e = 0.22, i = 141o, P = 806 dní, 2003-G10; S/2003 J 15, e = 0.11, i = 141o, P = 667 dní, 2003-G17; S/2003 J 16, e = 0.27, i = 149o, P = 597 dní, 2003-G18; S/2003 J 17, e = 0.19, i = 164o, P = 690 dní, 2003-G19; S/2003 J 18, e = 0.12, i = 146o, P = 608 dní, 2003-G20; S/2003 S 1, e = 0.33, i = 136o, P = 989 dní, 2003-G39. Jupiterovi měsíce mají absolutní jasnosti v rozsahu H = 16.2-16.8; S/2003 S1 má H = 14.6.

(podle IAUC 8116 z 11. 4. 2003 přeložil ML)

SUPERNOVA 2003cz


Oprava. V IAUC 8106, řádek 5, místo duben 2.14 čtěte duben 2.21.
(D. Hanžl, M. Lehký, G. Opletalová a P. Hájek)





База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка