Fytogeografie




Дата канвертавання22.04.2016
Памер17.44 Kb.

Fytogeografie


Přestože vody jsou prostorově limitované a ohraničené, jsou areály jednotlivých druhů vodních rostlin často velmi rozsáhlé. Je to dáno důmyslnými mechanismy šíření rostlin ve formě vegetativní – ramety i generativní – diaspory a velkou regenerační schopností a reprodukčním potenciálem většiny druhů. Řadu z nich lze považovat za R-stratégy.

Existuje okolo dvaceti druhů se skutečně celosvětovým areálem. Zajímavostí je, že prakticky s jedinou výjimkou jsou vše jednoděložné rostliny:



Ceratophyllum demersum

Cladium mariscus

Eleocharis acicularis, E. palustris

Lemna gibba, L. minor, L. trisulca, L. perpusilla

Najas marina

Phragmites communis

Potamogeton crispus, P. pectinatus

Ruppia spiralis

Schoenoplectus lacustris

Scirpus maritimus (= Bolboschoenus maritimus)

Spirodela polyrrhiza

Typha angustifolia, T. latifolia

Vallisneria spiralis

Wolffia arrhiza

Zannichellia palustris

Celá řada druhů je rozšířena v rovnoběžkovém směru a zejména na severní polokouli je mnoho druhů ze severní temperátní oblasti s cirkumpolárním typem areálu – Utricularia intermedia, Calla palustris, Glyceria fluitans, Menyanthes trifoliata, Potamogeton natans, P. alpinus, Scheuchzeria palustris, Sparganium angustifolium, Sparganium minimum.

U mnoha druhů jsou popsány allopatrické - vikariantní druhy pro Eurasii a S. Ameriku např. Myriophyllum spicatum a M. exalbescens, Sagittaria sagittifolia a S. cuneata.

Některé tropické druhy vykazují pozoruhodné přesahy do subtropických až teplých temperátních oblastí – obvykle invazivní druhy – Pistia stratiotes, Eichhornia crassipes, Sagittaria guayanensis. Kromě nich lze za pantropické druhy považovat: Cyperus digitatus, Leersia hexandra, Ludwigia ascendens, Utricularia gibba.

Celá řada makrofyt je svým výskytem vázána pouze na určitý kontinent.

Evropa: Hottonia palustris, Sparganium erectum, Glyceria maxima, Isoetes lacustris, Hydrocotyle vulgaris, Luronium natans

Asie: Nelumbo nucifera, Hydrocharis dubia, Vallisneria gigantea, Barclaya longifolia

Amerika: na obou kontinentech Mayaca fluviatilis, Nelumbo lutea, Azolla mexicana

S. Amerika: Elodea canadensis, Sagittaria cuneata

J. Amerika: převažují spíše endemity než druhy s celokontinentálním rozšířením, takovými jsou : Elodea granatensis, Echinodorus paniculatus

Afrika: většinou vazba na tropy – subtropy aridní: Azolla africana, Najas pectinata

Austrálie: opět dosti aridní kontinent – Myriophyllum verrucosum

Endemismus:


Endemity - druhy s malým areálem omezeným na určitou oblast a obvykle menším než další druhy rodu či další vyšší taxonomické skupiny. Jedná se o kategorii srovnávací.

U vodních makrofyt je nejčastěji endemismus přítomen v tropických oblastech – několik příčin:



  • vyšší druhová pestrost tropů

  • zde probíhala speciace řady skupin vodních rostlin, takže zde jsou přítomny některé reliktní typy

  • menší migrace vodních ptáků na větší vzdálenosti

  • nedokonalost poznání areálů makrofyt v tropech

Pokud jde o migraci rostlin v severojižním směru – je umožněna především vodními ptáky. Rostliny však narážejí na teplotní bariéry. Chladnomilné druhy při šíření k jihu zůstávají v tropech ve vyšších polohách hor, takto se šířil rod Sparganium z vývojového centra na severní polokouli přes hory Nové Guineje do Austrálie. Při posunu na sever dochází u vodních rostlin k fyziologickým adaptacím na chladné období – hibernace prostřednictvím turionů – např. Aldrovanda.

Velmi početný je endemismus u čeledi Podostemaceae, mimo jiné díky velmi specifickým stanovištním nárokům a značné izolovanosti jednotlivých stanovišť.

Početný endemismus je také u rodů Sagittaria a Echinodorus. U posledně jmenovaného poněkud vyšší mimo jiné vzhledem k větší primitivnosti rodu.

U rodu Echinodorus má ze 24 druhů pouze 5 větší areály, zbytek je limitován na nevelké plochy dílčích povodí.

Velmi zajímavým rodem je Najas. Je zde rovněž početný endemismus především v Africe, ovšem polymorfní druh Najas marina je natolik adaptivní, že jeho rozšíření vymezuje i rodový areál.

Oproti tomu jiný početnější rod Aponogeton sestává z druhů vesměs s malými areály a žádný druh netvoří areál výrazně pokrývající areál rodu.

Z dalších rodů s častějším výskytem endemitů je možno uvést:

Isoetes – díky evolučnímu stáří skupiny a často reliktnosti stanovišť

Salvinia a Marsilea

Cabomba, Nuphar, Ceratophyllum

Callitriche

Elodea

Cryptocoryne

Wolffia

Vývoj a typ areálů:


Za posledního glaciálu definitivně zmizely z Evropy druhy rodů Azolla, Brasenia, Euryale a Najas graminea.

Azolla je nyní pouze jako neofyt, obdobně i vysazená Najas graminea.

Brasenia schreberi ve Starém světě roste pouze v tropech a subtropech, ale v Americe je rozšířená až na Aljašku.

V Evropě je asi vůbec nejpozoruhodnější reliktní výskyt termofytního druhu leknínu Nymphaea lotos, který z Evropě vymizel a dnes roste v povodí Nilu. Přežil však v Rumunsku v termálních pramenech u Oradea a je odtud popsán jako var. thermalis, odlišující se od typických rostlin menšími detaily způsobenými dlouhodobou izolací.

Znovu se do Evropy rozšířila Aldrovanda vesiculosa, Salvinia natans, Trapa natans a Najas marina.

Charakter glaciálních reliktů mají ve střední Evropě např. druhy Nuphar pumila, Sparganium angustifolium, Scheuchzeria palustris, druhy rodu Isoetes.

Atlantský a subatlantský typ areálu je typický např. pro druhy:

Baldellia ranunculoides, Lobellia dortmanna, Pilularia globulifera, Potamogeton polygonifolius, Luronium natans.
Adventivní makrofyta:

Řada druhů vodních rostlin pronikla na nové kontinenty a zde kolonizovala více, či méně úspěšně nová vodní prostředí. Často dochází k šíření pouze vlivem vegetativního množení. Mnoho druhů se tak stalo vážným problémem nejen z hlediska ochrany biodiverzity, ale i z hlediska využití vod. Patrně nejúspěšnějšími kolonizátory jsou: Acorus calamus, Eichhornia crassipes, Pistia stratioides, Elodea canadensis, Salvinia auriculata.

Některé subtropické a tropické druhy makrofyt pronikly do chladnějších oblastí spolu s oteplováním řek vlivem odpadních vod: např. Egeria densa, Vallisneria spiralis, Lagarosiphon major.

U mnoha druhů naopak známe pouze několik náhodných výskytů, ze kterých se druhy nešíří – může to být určitá adaptační perioda nebo druh nemá schopnost šíření díky nízké genetické variabilitě plynoucí z náhodného výsadku jedince pouze určitého genotypu.



Příklady adventivních druhů v Evropě: Elodea canadensis, Najas gracillima, Eleocharis obtusa, z druhů z tropických oblastí pak: Azolla caroliniana, A. filliculoides, A. pinnata, Egeria densa, Najas graminea, Vallisneria spiralis.

Naopak v Severní Americe jsou rozšířeny následující evropské druhy: Butomus umbellatus, Iris pseudacorus, Glyceria maxima, Lythrum salicaria, Najas (Caulinia) minor, Nymphoides peltata, Potamogeton crispus, Rorippa amphibia, Nasturtium sp.div., Veronica anagalis-aquatica.


База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка