Co de do mých tras nevešlo: 194 Dědov




старонка5/9
Дата канвертавання24.04.2016
Памер266.46 Kb.
1   2   3   4   5   6   7   8   9

Pojednání o slavoňovském kostele a zvonech

Slavoňovský kostelíčku


(z kroniky p.Václava Suchánka )


Slavoňovský kostelíčku
stojíš na pěkném vršíčku
psali tobě do veršíčku
do svojího památníčku.


Nestačí to vyjádření
slov dostatek pro to není
slavoňovský kostelíčku
jaké krásy v sobe skrýváš
návštěv tu hodně míváš.
Tvoje zvony hlaholí
do celého okolí.


Když ho lidé stavěli
všechen um mu nechali
mnozí lidé ze světa
před tebou se sklonili.


Slavoňovský kostelíčku
stojíš na mírném vršíčku
do kraje se díváš
v radosti a bolu skrýváš.


Okolo kostela hřbitůvek malý
jak věnec z kvítí utkaný
kol jeho hlavy.


Slavoňovský kostelíček je velice vyhledávanou památkou navštěvovanou turisty nejen z tuzemska, ale i ze zahraničí. Je zajímavý tím, že to je kostel „živý“ který od svého vystavění roku 1553 nepřestal plnit svoji původní funkci. Do tohoto kostela po mnoho generací přinášeli a přinášejí rodiče své děti ke křtu, docházejí pravidelně na bohoslužby a nakonec spočinou k věčnému spánku na místním hřbitově.
Staletím opředená stavba si zasluhuje alespoň krátké zamyšlení nad událostmi, které zde proběhly. Většina níže uvedeného textu je sestavena ze zápisu místních kronikářů a ani jsem se příliš nesnažil vkládat do dílka svoje komentáře a ponechávám záměrně v některých pasážích vyniknout ducha a styl zápisu kronikáře. Největším a nejpřesnějším pramenem se pro mne stala místní farní kronika, založená a řádně vedená do současnosti od roku 1843. V kapitole „Opravy kostela“ uvádím rozsah prací konaných na tomto kostelíku. Možná to budou pro někoho informace poněkud nudné a jednotvárné, ukazují však na skutečnost, že zdejší kraj býval velice chudý a záleželo převážně na osobnosti a schopnostech správce kostela a farnosti, do jaké míry dokázal opatřit finanční prostředky na zvelebení nebo jen na nutnou opravu chrámu. Z celé řady osobností působících na zdejší faře se zmíním alespoň o jediném. Je jím farář Václav Vojnar (1856 – 1931), který byl dobrým správcem farnosti a průkopníkem v zemědělské výrobě. Založil Meliorační družstvo, zavedl v místních podmínkách dosud nové druhy zemědělských plodin (červená řepa a kukuřice). Zasloužil se o založení „Kampeličky“ atd.
Ne všechny doby vykazovali takový rozmach a slávu jako za působení výše uvedeného správce. Byly doby kdy kostelu nepřála buď vrchnost, nebo majetkové poměry, kdy kostel chřadl, nebo i přírodní živly jako je voda, houby a plísně, ba i oheň. K zániku kostela ohněm mohlo dojít několikráte buď od blesku, rukou zloděje a nebo při velikém požáru Slavoňova v roce 1811, kdy lehlo popelem 33 stavení a ohněm byl částečně zasažen kostel a škola. V jakém rozsahu bylo „částečné poškození“ se kronikář už nezmiňuje. O dalších událostech budou už následující řádky.
Přeji Vám, abyste po přečtení tohoto dílka pohlíželi na slavoňovský kostelíček nejen jako na starou věc, ale očima člověka, který poodhalil taje minulosti, jako na útočiště duchovního i kulturního života obyvatel zdejšího kraje.

Kostel


Jméno Slavoňov dostala obec patrně po zakladateli prvního kostela a obce „arcijáhnu“ Slavoňovi který působil v Hradci Králové a okolí kolem roku 1167 (arcijáhen byl titul vysokého církevního představitele jako je v dnešní době např. biskup). Nejstarší dochovaný zápis, kterým lze doložit původ obce je však poněkud mladší. Pochází z knihy Rejstříky papežských desátku – „Registra“ Wáclava Wladivoje Tomka v nichž se uvádí: „Slavoňovium Ekselsia St. Joane Batista Dobruscensi Ano 1384 solvit Decimam tres grossos“ (odváděl desátky 3 groše).
Kostel zanikl patrně za husitských válek. Jeho podobu nám připomíná pouze otisk pečeti obce z té doby, na které je vyobrazen patrně původní kostel s věží na dvou návrších. Na nižším návrší je vyobrazeno šest smrku (na každé straně tři) a uprostřed vyjící vlk nebo pes otočen vpravo. Otisk tohoto pečetidla je uchován v Eichlerově sbírce pečetidel v Národním muzeu v Praze.

Druhý dosud stojící dřevěný kostel byl vystavěn roku 1553 za vydatného přispění Jana Koltačky a jeho syna Jana z Blažkova. Tento bohatý rolník (možná zeman nebo svobodník) vystavěl kostel na svém pozemku a tento daroval farnosti spolu s rozsáhlými polními a lesními nemovitostmi v okolí Slavoňova.


Pověst praví, že Janu Koltačkovi náležela ves Blažkov patřící k novoměstskému panství. Sídlo měli

Koltačkové v dnešním č.p. 9 tj. Kreclův,dříve Zákravských statek.


V době výstavby měl kostel tři magistry, jeden byl z Lipska, druhý z Opavy a třetí z Hlohovy (snad Hlohová ve Slezsku).
Materiál na výstavbu dodal patrně Jan Koltačka ze svých lesu. Trámoví se skládalo od spodu stavby nejprve z dubových, jedlových a smrkových kmenu. Spáry byly utěsněny mechem a maltou, navrchu obíleny.
Půdorys stavby je tvořen nepravidelnou obdélníkovou lodí, se zúženým kněžištěm orientovaným východním směrem. Naproti kněžišti je v celé šíři hlavní lodě vybudován kůr s varhany. Vstupní místo do kostela zajišťuje předsíň se sníženým stropem přistavěná roku 1705. Střecha je valbová, stupňovitá pokrytá šindelem. Ve vrcholové části stavby je malá kupolovitá zvonička opatřená zvonkem. Okna stavby jsou různých velikostí a jsou umístěny v různých výškách. V severní části je ke kněžišti přistavěna malá sakristie.
Kostel byl původně utrakvistický (podobojí), to dokazuje vyobrazený kalich na příčném trámu stropu mezi lodí a kněžištěm. Jsou zde vyobrazeny postavy 12-ti apoštolu a Spasitele, klesajícího pod křížem. Pod kalichem tu byl ponechán nápis „S povolením světské i duchovní vrchnosti, velmi důstojného a vysoce učenýho a dvojctihodnýho pana direktora Kašpara Jiřího, za správy hospodářů Pavla Kejvala, Martina Kovářů, Matěje Varova, Daniele Matějova ano 1705 (konec schází). Toho roku byl vnitřek kostela vymalován pestrým ornamentem, což dokazuje nápis na starém kůru: „Eliáš Kohler maler“. Jiný podobný nápis nad kazatelnou na trámu na půdě zněl: „Heinrich Francius Kohler, maler“.

Původní zasvěcení kostela patřilo sv. Martinu. Zasvěcení bylo změněno roku 1683, za působeni dobrušského děkana Jiřího Sidirurga u příležitosti instalace nového hlavního oltáře sv. Jana Křtitele. Tou dobou byl kostel ve Slavoňove tzv. filiální (podléhající děkanskému kostelu v Dobrušce).


První kněz který zde působil byl Johanes Marvan jmenovaný lokálním kaplanem slavoňovské expozitury dne 13. prosince 1786. Jeho roční služné činilo 300 zlatých a bylo vypláceno ze státního fondu. Víme o něm i to, že mu bylo 33 let a že pocházel z Hrádku. Do Slavoňova se přistěhoval se svou maminkou dne 2.února 1787.

Svoje působení započal v místní škole, která byla sice v dost bídném stavu (stála zde již od roku 1680), což kronikář připomíná: „Poněvadž ale žádný příbytek pro duchovního pána vystavěný nebyl, pročež on na ten čas v onom školním stavení (dost nebezpečném pro jeho sešlost) přebýval, a pro vyučování mládeže objednané místo v obci Slawonovské zastal“.


Nove vzniklá expozitura zahrnovala tyto obce: Slavoňov, Blažkov, osada Bradle, Mezilesí, Libchyně, Jestřebí, Sendraž, (zemanský dvůr) Studýnka, Váňovka, Bohdašín, Zákraví. Obce se nacházely celkem na třech panstvích. Byly to tyto panství - frymburské (později opočenské), novoměstské a náchodské. Tou dobou bylo ve Slavoňově 54 stavení a chalup v kterých přebývalo celkem 332 obyvatel. Obyvatelé byly většinou zaměstnáni zpracováním lnu, tradičními řemesly jako je kovář, truhlář, švec, řezník, sedlák, zahradník atd. Samostatnou farností se stal definitivně Slavoňov až roku 1806.
Stav kostela byl v různých dobách různý. Doby rozkvětu a oprav se střídaly se stavem nouze a úpadku, v některých případech hraničily až s hrozbou rozpadu stavby.
1   2   3   4   5   6   7   8   9


База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка