* 396 16. 11. 1999 expresní astronomické informace




Дата канвертавання24.04.2016
Памер40.32 Kb.

* 396 * 16.11.1999

EXPRESNÍ ASTRONOMICKÉ INFORMACE


(EAI jsou zpravodajem sdružení EAI a vycházejí za podpory ČAS)
Adresa : Expresní Astronomické Informace, Úvoz 118, 602 00 BRNO

nebo Hvězdárna Vyškov, pošt. přihrádka 43, 682 00 VYŠKOV

Telefon : (05) - 41129294 nebo 755405 (Dalibor Hanžl)

(0507) - 216 68 nebo 225 58 ( Petr Hájek)

Fax : (05) - 41211214 (prosím uvádějte: Astronomický ústav, Ing. Dalibor Hanžl)

(0507) - 22348 (--------//---------- Hvězdárna Vyškov, RNDr. Petr Hájek)

WWW : http://astro.sci.muni.cz nebo http://www2.sci.muni.cz

BBS : (05) - 41129433 (baud rate 2400, parity NONE, data bits 1)

(05) - 41129515 (baud rate 19200, parity NONE, data bits 1 nebo přes Internet

zadat "telnet astro.sci.muni.cz" (ip. adr.:147.251.24.5), login "bbs").

Packet : OK2ICG@OK0PAB.#BRNO.TCH.EU

E-mail : root@astro.sci.muni.cz , hanzl@sci.muni.cz, phajek@sci.muni.cz



SUPERNOVA 1999et V GALAXII NGC 1643


E. Cappellaro, Osservatorio Astronomico di Padova, oznamuje, že na CCD R snímku pořízeném Danish telescope (+ DFOSC) na European Southern Observatory, La Silla, objevil 4.3 UT listopadu supernovu (R = 17.6 mag). Supernova se nachází na souřadnicích  = 4h43m44s.0,  = -5°19'09" (2000.0), což je 5".8 západně na 9".8 jižně od jádra galaxie NGC 1643. Spektrum pořízené stejným přístrojem (obor 330-900 nm, rozlišení 1 nm) ukazuje, že objekt je typická supernova typu II, ve stáří 1-2 měsíce po maximu. Expanzní rychlost měřená podle dobře vyvinutých P-Cyg absorpcí H- vychází kolem 6000 km/s.

(podle IAUC 7304 z 9. 11. 1999 přeložil DH)

S
UPERNOVA 1999ev V GALAXII NGC 4274


G. M. Hurst, Basingstoke, Anglie, oznamuje, že Tom Boles, Wellingborough, objevil supernovy (14.4 mag). Supernova se zachytila na jednom z nefiltrovaných CCD snímků, který byl snímán pro projekt U.K. Nova/Supernova Patrol. Snímek byl exponován 7.225



UT listopadu pomocí 0.36-m f/11 reflektoru, Boles měřil pozici SN 1999ev a určil  = 12h19m48s.33,  = +29°37'22".2 (2000.0). M. Armstrong, Rolvenden, poskytuje následující pozici  = 12h19m48s.24,  = 29°37m21".7. Pozice je určena podle CCD snímku (bez filtru), který byl exponován 9.211 UT listopadu (hv. vel. asi 14.5 mag). Hurst poznamenává, že na pozici SN není žádný objekt ve Vickers Deep Space CCD Atlase: North (limitní hv. vel. asi 17 mag) ani na snímku M. Schwartz (Cottage Grove, OR) z 8. prosince 1998. P. Garnavich, S. Jha, R. Kirshner a P. Challis, Harvard- Smithsonian Center for Astrophysics, oznamují, že získali spektrum SN 1999ev. Spektrum bylo pořízeno na Fred L. Whipple Observatory (FLWO) 1.5-m Tillinghast telescope P. Berlindem 10.5 UT listopadu. Spektrum potvrzuje, že objekt je supernova a naznačuje, že se jedná o typ II ve fázi po maximu. Ve spektru jsou silné čáry H- s P-Cyg profily a minimum absorpce dává rychlost 5300 km/s. Dále jsou ve spektru čáry Na I a mnoho Fe II. Kontinuum se směrem k červené zjasňuje a v době expozice vychází podle něj jasnost V = 16.3 mag.

CCD snímky, které získal M. Holman na FLWO 1.2-m teleskopu dávají pozici SN  = 12h19m48s.31,  = +29°37'20".4 (2000.0), což je 29" západně a 28" severně od jádra galaxie NGC 4274.



(podle IAUC 7306 z 11. 11. 1999 přeložil DH)

SUPERNOVA 1999eu V GALAXII NGC 1097


S. Nakano, Sumoto, Japonsko, oznamuje, že Masakatsu Aoki, Toyama, objevil supernovu (asi 17.3 mag). Supernova se zachytila na sedmnácti CCD snímcích (bez filtru), exponovaných 5. listopadu přes 0.40-m f/6 reflektor. Potvrzující snímek byl pořízen 6. listopadu. Předcházející snímky, které získal Aoki v roce 1996, 1997 a 1998 neukazují na této pozici žádný objekt (limitní hvězdná velikost 18-19 mag). SN 1999eu se nachází na souřadnicích  = 2h46m20s.79,  = -30°19'06".1 (2000.0), což je 23" východně a 157" jižně od centra galaxie NGC 1097.

P. Garnavich, S. Jha, R. Kirshner a P. Challis, Harvard- Smithsonian Center for Astrophysics; a B. Schmidt, Mount Stromlo and Siding Springs Observatory, píší: "Pomocí 1.5-m Tillinghast teleskopu bylo 8.3 UT listopadu P. Berlindem pořízeno spektrum supernovy. Spektrum ukazuje, že SN 1999eu je pekuliární supernova typu II. Spektrogram ukazuje velké množství P-Cyg charakteristic, táhnoucích se přes celé spektrum. Čára H- má přes svůj profil přeložen silný absorpční pás. Také čára Na 589.3-nm ukazuje dobře vyvinutý P-Cyg profil, stejně jako Ba II 614.2-nm. Expanzní rychlost měření podle čáry Ba II vychází pouze 1500 km/s. Spektrum je téměř identické se spektrem SN 1997D (Turatto a kol. 1998, Ap.J. Let. 498, 129), subsvítivým typem II supernovy u které se uvažuje, že materiál výtrysku obsahuje jen velmi malé množství 56Ni."



(podle IAUC 7304 z 9. 11. 1999 přeložil DH)

SUPERNOVY 1999dq, 1999eh, 1999ej, 1999el


Hvězdné velikosti v oboru R, které získali K. Sarneczky, L. Kiss a G. Szabo, na stanici Piszkesteto, Konkoly Observatory: SN 1999dq v NGC 976, Říj. 21.989 UT, 16.2 ± 0.3; SN 1999eh v NGC 2770, Říj. 26.069, 18.3 ± 0.3; SN 1999ej v NGC 495, Říj. 27.742, 16.1 ± 0.1; SN 1999el v NGC 6951, Říj. 27.709, 15.0 ± 0.2.

(podle IAUC 7304 z 9. 11. 1999 přeložil DH)


SUPERNOVA 1999em V GALAXII NGC 1637


D. C. Leonard, A. V. Filippenko a R. T. Chornock, University of California, Berkeley, píší: "Předběžná redukce spektropolarimetrických dat (obory 400-510 a 600-730 nm), získaných 5 UT listopadu na 3-m Shane reflektoru na Lick Observatory naznačuje na velmi slabou polarizaci kontinua (p < 0.3 procenta, nekorigováno na mezihvězdnou polarizaci). Skrz sérii silných Balmerových čar se polarizace významně nemění (p < 0.1 procenta). Model atmosféry (cf. Hoflich 1991, A.Ap. 246, 481), naznačuje, že oblast z níž pochází kontinuum je téměř kulovitá nebo její pól je orientován téměř k Zemi."

(podle IAUC 7305 z 9. 11. 1999 přeložil DH)

NOVA V MALÉM MAGELLANOVĚ MRAČNĚ 1999 No. 4


D. L. Welch, McMaster University, informuje za všechny spolupracovníky projektu MACHO (cf. IAUC 6312) o objevu novy v Malém Magellanově mračně. Nova se nachází na souřadnicích  = 0h48m51s.7,  = -72°30'15" (2000.0). Maximální jasnosti nova dosáhla někdy mezi 27. UT červencem a 3. UT srpnem. Poslední bod před erupcí máme z 27.679 UT července, kde objekt byl slabší než V = 19.5 mag. Další pozorování z 3.667 UT srpna ukázalo, že nova minimálně o 6.5 mag zjasněla a saturovala CCD detektor ve V i R oborech. Poslední pozorování máme z 17.471 UT listopadu, kde hvězdná velikost novy byla V = 17.0 mag.

(podle IAUC 7308 z 13. 11. 1999 přeložil DH)

V1333 AQUILAE


S. A. Ilovaisky a C. Chevalier, Observatoire de Haute- Provence, píší: "V intervalu 3.-9. listopadu jsme na 1.2- Haute-Provence teleskopu získali pozorování V1333 Aql, o němž se domníváme, že je optický protějšek x-ray transientu Aquila X-1. Pozorování ukázalo, že zdroj někdy mezi 8.8 UT listopadem a 9.8 UT listopadem se vrátil do klidového stavu. Poslední vzplanutí, které trvalo půl roku (začátek byl hlášen 8. května; cf. IAUC 7161) bylo jedním z nejdelších od pozorovaných případů v r. 1990 a 1991 (IAUC 5281 a 5507)."

(podle IAUC 7308 z 13. 11. 1999 přeložil DH)

SAX J1752.3-3138


M. Cocchi, A. Bazzano, L. Natalucci, and P. Ubertini, Istituto di Astrofisica Spaziale, CNR, Řím; R. Cornelisse a E. Kuulkers, Space Research Organization Netherlands (SRON), Utrecht a Astronomical Institute, Utrecht University; a J. in 't Zand a J. Heise, SRON, oznamují: "Následná analýza pozorování oblasti galaktického centra pomocí Wide Field Cameras na palubě satelitu BeppoSAX objevila nový x-ray burster, SAX J1752.3-3138.

Tento zdroj byl pozorován během vzplanutí 2.14 UT října. Během pozorovacího času 50000 s nebyla pozorována žádná stabilní emise s horním limitem 6 mCrab. Burster byl objeven na souřadnicích  = 17h52m24s,  = -31°37'.7 (2000.0; konfidenční interval 99 procent s poloměrem 2'.9). Na této pozici nebyl v minulosti pozorován žádný zdroj.



Při vzplanutí byla maximální hodnota 0.7 Crab (2-26 keV) a jeho spektrum odpovídá absolutně černému tělesu s kT = 1.8 keV. Časový profil emise lze charakterizovat rychlým vzrůstem a exponenciálním poklesem. Výše uvedené charakteristiky naznačují, že se jednalo o termonukleární vzplanutí na neutronové hvězdě, která je součástí systému nízko hmotné x-ray dvojhvězdy."

(podle IAUC 7307 z 12. 11. 1999 přeložil DH)

SATURN VI (TITAN)


T. Owen a N. Biver, University of Hawaii; A. Marten, Paris Observatory, Meudon; H. Matthews, Joint Astronomy Centre, Hilo; a R. Meier, Xerox, Zurich, oznamují detekci (3-2) čáry C18O na frekvenci 329.33 GHz v radiovém spektru Titanu. Pozorování byly prováděny pomocí přijímače B3 na James Clerk Maxwell Telescope v datech 19.4 UT, 29.4 UT, 31.4 UT, října a 1.4 UT. list. Současná pozorování čáry (3-2) čáry CO na 345.80 Ghz dovolují použít model (Hidayat a kol. 1998, Icarus 133, 109) pro určení předběžné hodnoty 18O/16O - přibližně dvojnásobek pozemské hodnoty 2 x 10-3. To je podstatně méně než vysoký poměr 15N/14N = 4.5 krát objeven v Titanově HCN spektru (IAUC 6702). Isotopy uhlíku na Titanu jsou v přibližně stejném zastoupení jako na Zemi - v rámci pouzorovacích nejistot současné pozorovací techniky (Hidayat et al. 1997, Icarus 126, 170).

(podle IAUC 7306 z 11. 11. 1999 přeložil DH)

(216) KLEOPATRA


F. Marchis, European Southern Observatory (ESO), La Silla, a spolupracovníci D. Hestroffer, A. Cellino, P. Tanga a V. Zappala, oznamují pozorování přímým snímkováním planetky (216) Kleopatra. Pozorování odhalilo dvojitý tvar tohoto asteroidu z hlavního pásu: "Naše pozorování bylo prováděno 25.27-25.31 UT října pomocí systému adaptivní optiky ADONIS umístěném na 3.6-m reflektoru na La Silla v K_s pásmu (2.15 mikrometrů). Pozorování, které bylo prováděno za vynikajícího seeingu (0".5) vylučuje, že by jako chyba vzniklo protažení obrazu, naopak jasně ukazuje že planetka je dvojité těleso, sestávající s dvou laloků, přibližně stejné velikosti (poměr toků asi 0.8). Obrázky, které autoři získali naleznete v příloze dnešních EAI. Vzdálenost, která laloky dělí jsme odhadli na 0".125. Detailní informace naleznete na http://sc6.sc.eso.org/~fmarchis/Science/Kleopatra."

(podle IAUC 7308 z 13. 11. 1999 přeložil DH)

MLHOVINA TRIFID POZOROVANÁ HST


NASA HST získal snímek mlhoviny Trifid, na kterém je tato mlhovina zachycena, jako útvar "roztrhaný" radiací od blízké hmotné hvězdy. Snímek také umožňuje nakouknout na zárodky hvězd formujících se v mraku prachu a plynu, který je atakován zářením hmotného souseda. Tato hvězdná aktivita je krásným příkladem toho, jak je životní cyklus hvězd podobných našemu Slunci důvěrně spojen s mocnými "sourozenci".

HST snímek ukazuje malou část hustého mraku prachu a plynu "dětského pokoje" plného zárodků nových hvězd. Tento mrak je vzdálen osm světelných let od centrální hvězdy mlhoviny, která je nad vrchní stranou tohoto snímku. Tato oblast je od Země vzdálena 9000 světelných let a nachází se v souhvězdí Střelce.

Hvězdný jet (slabý, chomáč nacházející se vlevo nahoře) vystupuje z centra hustého mraku a třemi čtvrtinami světelného roku je uvnitř mlhoviny. Zdrojem jetu je velmi mladý hvězdný objekt, který je skryt v mraku. Jety podobné jako tento odčerpávají plyn z hvězdného objektu. Záření přicházející z hmotné hvězdy v centru mlhoviny vytváří žhavé plynné jetym, kterými je zahřívána zbývající část mlhoviny.

Jet v mlhovině Trifid je "jízdenka", která hovoří o historii jednoho mladého hvězdného objektu, který stále roste, jak svým gravitačním působením získává plyn ze svého okolí. V dalších 10000 letech záření centrální hmotné hvězdy bude stále narušovat mlhovinu, což bude mít za následek možný předčasný konec rodiště hvězd.

Snímek byl pořízen 8. září 1997 skrze filtry, které oddělují emisi atomů vodíku, ionizované atomy síry a dvakrát ionizované atomy kyslíku. Snímky byly složeny z obrázků jednotlivých barvách. Výsledný snímek není v pravých barvách.

Kredit: NASA a Jeff Hester (Arizona State University)



(podle STScI-PRC99-42 z 9.11.1999 připravil PH)

RAKETA ARIANE VYNESE DO VESMÍRU AUSTRALSKÝ SATELIT


PAŘÍŽ (Reuters) -- Západoevropská Arianespace company oznámila svůj záměr vypustit australský satelit ze základny v Kourou ve Francouzské Guayaně. Australský Optus C1 je víceúčelový telekomunikační satelit, který by měl být vypuštěn na oběžnou dráhu Země raketou Ariane-5 nebo Ariane-4 koncem roku 2001 nebo začátkem roku 2002.

Satelit Optus C1 umožní přímý přenos TV signálu, rozhlasu, Internetu, telefonního signálu a jiných dat pro Austrálii, New Zealand, Papua New Guinea a jihovýchodní Asii. Celý projekt bude stát přes $200 miliónů. Satelitní komunikační systém bude stavět japonská firma Mitsubishi Electric Corporation. Subdodavatelem konstrukce satelitu bude California-based Space Systems/Loral. Optus C1 by měl být 206 satelitem vypuštěným společností Arianespace od jejího založení v roce 1980.



(podle CNN zprávy z 29.10.1999 připravil PH)

ZÁKRYTY DÁVAJÍ SVĚDECTVÍ O VZDÁLENÉ PLANETĚ


BERKELEY, California (AP) -- Pozorování obrazu jasné hvězdy, před kterou přechází planeta je prvním případem v historii. Dosud vědci mohli na existenci planet, nacházejících se za hranicí sluneční soustavy, usuzovat pouze podle výpočtů. V tomto případě astronomové pozorovali sinusoidální variace rychlosti se semiamplitudou 81 m/s. Toto zjištění naznačuje existenci souputníka s M sin i = 0.63 hmoty Jupiteru.

"Je to první případ nezávislého potvrzení planety," řekl Geoffrey Marcy, profesor astronomie z University of California, Berkeley. Pozorování nám také poprvé v historii dává představu o velikosti planety."

Marcyho tým hledačů planet nashromáždil matematické důkazy existence 19 planet. Na jejich existenci však mohli usuzovat pouze na základě gravitačních účinků. To se změnilo minulý týden.

Marcy se svými kolegy poprvé detekoval změny jasnosti u hvězdy HD 209458, nacházející se v souhvězdí Pegasa. Stalo se tak přesně 5. listopadu na Keck Telescope umístěného na vrcholu Mauna Kea (Hawaii). Tým informoval astronoma Grega Henryho z Tennessee State University, který ovládá systém vzdáleně řízených dalekohledů v Patagonii, Arizona. Henry jeden z automatizovaných teleskopů zaměřil na hvězdu a pozoroval její světelnou změnu, přesně v době, kdy se planeta pohybovala před hvězdou - přesně podle předpovědi Marcyho.

Světlo hvězdy pokleslo 8. 11. jen o 1.7 %. Ve čtvrtek se to opakovalo zase. Měření bylo v souladu s přechodem předpovězeným z rychlostí. Tím si vědci ověřili své výpočty o orbitě planety, která kolem hvězdy oběhne jednou za 3.523 dne.

"To, co pozorujeme je stín planety," říká Henry. Nezávislá měření přechodů a rychlostí by byly velmi užitečné. Další tři předpovězené časy zákrytů jsou 15.263 UT, 18.787 UT a 22.311 UT list. (nejistoty všech časů jsou 1 hod.).

Pokud jsou naše měření správná, vychází hmota souputníka 0.63 hmoty Jupitera a poloměr 1.6 Jupitera. Z toho vychází hustota 0.21 g/cm^3. HD 209458 se nachází ve vzdálenosti 46 pc s rotačním v sin i = 3 km/s. Chromosféricky je neaktivní, předpokládané stáří 4.5 miliard let.

Plynový obr tak blízko hvězdy nemohl vzniknout, říká Henry, který prosazuje teorii, že "extra solární planety nacházející velmi blízko hvězd, nemohli v těch místech vzniknout. Vznikly jinde, mnohem dále a ke své hvězdě přistěhovaly.

Hvězda HD 209458 (sp. tř. G0 V, = BD +18 4917  = 22h03m10s.78,  = +18°53'03".5, 2000.0; V = 7.65) se nachází kousek od 51 Pegasi, kolem níž byly poprvé extra solární planety v roce 1995 objeveny.

Informaci o objevu oznámili G. W. Henry, Tennessee State University; G. Marcy, University of California, Berkeley; R. P. Butler, Department of Terrestrial Magnetism, Carnegie Institution of Washington; and S. S. Vogt, Lick Observatory v IAUC 7307.



(podle informací CNN z 13. 11. 1999 a IAUC 7307 z 12. 11. 1999 přeložil DH)

KOSMICKÝ TELESKOP HST 'MIMO PROVOZ'


CAPE CANAVERAL, Florida (Reuters) -- Na kosmické teleskopu NASA, Hubble Space Telescope, došlo během minulého týdne k selhání systému. Tato závada způsobí, že až do příchodu astronautů v rámci plánované a značně opožděné mise raketoplánu HST již na Zemi nevyšle ani jediný snímek. Tuto informaci vydala v pondělí vesmírná agentura.

Konkrétně došlo k selhání jedno ze tří zbývajících gyroskopů, které slouží k pointaci celého systému Hubbleho teleskopu. HST přešel do "safe módu" a provádění dalších vědeckých pozorování není možné, informovala mluvčí NASA Nancy Neal.

Pointační systém slouží k tomu, aby multi miliardová kosmická observatoř byla schopna zaměřovat nebeské cíle.

Právě takového problému se astronomové obávali již počátkem tohoto roku. Z toho důvodu také naléhavě volali po servisní misi, při které by se posádka raketoplánu měla přednostně věnovat HST. "Není to nic neočekávaného," říká mluvčí agentury Don Savage. "Byli jsme si vědomi, že gyroskop muže kdykoli přestat fungovat a celý teleskop bude mrtvý."

Astronauté měli HST navštívit již v polovině října, ale technické problémy kolem raketoplánu celou misi značně zpozdili. Tento týden byl raketoplán Discovery dopraven na startovací rampu a začala příprava na 10 denní servisní misi. První předběžně oznámený termín startu je 6. prosince.

V době startu v roce 1990 byl HST vybaven šesti gyroskopy. Všechny kromě dvou selhaly. Během servisní mise raketoplánu Discovery budou nejen vyměněny gyroskopy ale budou nahrazeny novými různé systémy a zalepeny poškozené části vnějšího pláště teleskopu.

V době startu byla hodnota teleskopu asi 2$ miliardy. Opravami a na upgrade systémů byla vynaložena další 1$ miliarda.

Astronauté kosmický teleskop opravovali již v roce 1993. Tehdy posádka raketoplánu opravila hlavní závadu, týkající se špatného zobrazování. Od té doby HST přinesl nespočetné množství vědeckých objevů, včetně potvrzení černých děr v centrech galaxií.



(podle informací CNN z 15. 11. 1999 přeložil DH)

KOMETA C/1999 V1 (CATALINA)


Další strometrická data jsou v MPEC 1999-V29, ze kterého uvádíme i následující předběžné orbitální elementy:
T = 1999 září.15.442 TT  = 176.561  = 295.056 2000.0

q = 3.06110 AU i = 15.206


1999 TT  (2000)   r Elong. Fáze m1

lis. 18 9 48.07 + 9 32.9 2.977 3.124 89.2 18.4 17.3

23 9 51.70 + 8 46.9 2.921 3.134 93.2 18.3 17.3

28 9 54.91 + 8 02.0 2.865 3.145 97.2 18.1 17.3

pro. 3 9 57.66 + 7 18.4 2.811 3.157 101.4 17.8 17.2

8 9 59.94 + 6 36.2 2.758 3.169 105.6 17.4 17.2

13 10 01.74 + 5 55.8 2.707 3.182 110.0 16.9 17.2

18 10 03.05 + 5 17.3 2.659 3.195 114.5 16.3 17.2

23 10 03.86 + 4 40.9 2.614 3.210 119.1 15.5 17.2

28 10 04.16 + 4 06.8 2.571 3.225 123.9 14.7 17.1

(podle IAUC 7305 z 9. 11. 1999 přeložil DH)

KOMETA 141P/MACHHOLZ 2


Vizuální odhady celkové hvězdné velikosti pro složku D: Říj.31.74 UT, 13.8 (W. Hasubick, Buchloe, Německo, 0.44-m reflektor); Lis. 7.24, 12.3 (N. Biver, Oahu, HI, 0.26-m reflektor); 8.22, 12.5 (Biver); 9.09, 11.9: (A. Hale, Cloudcroft, NM, 0.41-m reflektor).

(podle IAUC 7305 z 9. 11. 1999)


KOMETA 10P/TEMPEL 2


Vizuální m1 odhady od A. Pearce, Nedlands, W. Australia (0.41-m reflektor): Sept. 12.53 UT, 10.6; 29.53, 10.8; Oct. 10.58, 10.9; 26.51, 11.3; Nov. 1.53, 11.5; 9.53, 12.2.

(podle IAUC 7308 z 13. 11. 1999)



(D. Hanžl a P. Hájek)



База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка