* 336 22 1998 expresní astronomické informace




Дата канвертавання24.04.2016
Памер33.73 Kb.

* 336 * 22.9.1998

EXPRESNÍ ASTRONOMICKÉ INFORMACE


(EAI jsou zpravodajem sdružení EAI a vycházejí za podpory Hvězdárny Brno a ČAS)
Adresa : Expresní Astronomické Informace, Úvoz 118, 602 00 BRNO

nebo Hvězdárna Vyškov, pošt. přihrádka 43, 682 00 VYŠKOV

Telefon : (05) - 41129294, 41321287 nebo 755405 (Dalibor Hanžl)

(0507) - 216 68 nebo 225 58 ( Petr Hájek)

Fax : (05) - 41211214 (prosím uvádějte: Astronomický ústav, Ing. Dalibor Hanžl)

(0507) - 22348 (--------//---------- Hvězdárna Vyškov, RNDr. Petr Hájek)

WWW : http://astro.sci.muni.cz nebo http://www2.sci.muni.cz

BBS : (05) - 41129515 (baud rate 2400, parity NONE, data bits 1)

(05) - 41129433 (baud rate 19200, parity NONE, data bits 1 nebo přes Internet

zadat "telnet astro.sci.muni.cz" (ip. adr.:147.251.24.5), login "bbs").

Packet : OK2ICG@OK0PAB.#BRNO.TCH.EU

E-mail : root@astro.sci.muni.cz , hanzl@sci.muni.cz, qhajek@fee.vutbr.cz




SUPERNOVA 1998dx V GALAXII UGC 11149


M. Modjaz, T. Shefler, E. Halderson, J. Y. King, W. D. Li, R. R. Treffers a A. V. Filippenko, University of California, Berkeley, oznamují objev supernovy v rámci projektu Lick Observatory Supernova Search (cf. IAUC 6627), který využívá 0.8-m Katzman Automatic Imaging Telescope (KAIT). SN 1998dx byla objevena a potvrzena na CCD snímcích (bez filtru) z 10.2 UT září (asi 18.3 mag) a 12.2 UT září (asi 17.9 mag). Souřadnice objektu jsou  = 18h11m11s.89,  = +4951'40".7 (2000.0), což je asi 20".9 východně a 12".2 jižně od jádra galaxie UGC 11149. KAIT snímek získaný 7.2 UT září ukazuje novou hvězdu o jasnosti 18.8 mag a snímek z 3.2 UT září také už ukazuje náznak supernovy. Na KAIT snímku z 30.3 UT července není na pozici supernovy žádný objekt (limitní dosah kolem 19.0 mag).

S. Jha, P. Garnavich, P. Challis a R. Kirshner, Harvard- Smithsonian Center for Astrophysics, oznamují, že P. Berlind pořídil 14.2 UT září pomocí F.L. Whipple Observatory 1.5-m teleskopu (+FAST spektrograf) spektrum SN 1998dx. Spektrum ukazuje, že se jedná o typ Ia v blízkosti maxima. Informace o pohybu galaxie není k dispozici, ale význačná absorpční čára Si II (635.5 nm) je posunutá na 645 nm. Předpokládáme-li fotosférickou expanzní rychlost typickou pro supernovy typu Ia v maximu, takovou že čára by se od mateřské galaxie objevila na 615 nm, pozorovaná vlnová délka dává rychlost vzdalování mateřské galaxie 15000 km/s.

(podle IAUC 7011 z 14. 9. 1998 přeložil DH)

SUPERNOVA 1998dt V GALAXII NGC 945


Jha a kol. dále píší: "M. Calkins pořídil 12.4 UT září (přístroj stejný jako výše) také spektrum SN 1998dt. Spektrum ukazuje modré kontinuum a silné absorpční čáry He I a Fe II, které naznačují, že supernova je typu Ib kolem maxima. Ústupová rychlost mateřské galaxie je 4600 km/s - hodnota byla určena podle úzkých emisních čar H-."

(podle IAUC 7011 z 14. 9. 1998 přeložil DH)


SUPERNOVA 1998dh V GALAXII NGC 7541


CCD V odhady hvězdné velikosti (cf. IAUC 6989): srp. 15.957 UT, 14.2 (D. Hanžl); 25.854, 14.65 (Hanžl); 27.974, 15.0 (D. Rodriguez, Madrid, Španělsko); září 9.80, 15.700.05 (L. Kiss, Konkoly Observatory, Piszkesteto). CCD odhady hvězdné velikosti - bez filtru (cf. IAUC 6999): červenec 29.87, 14.3 (S. Moretti a S. Tomaselli, Forli, Itálie); srp. 30.94, 15.0 (L. Boschini, Miragolo, Bergamo, Itálie).

(podle IAUC 7011 z 14. 9. 1998)


SUPERNOVY 1998dy, 1998dz, 1998ea


D. Reiss, University of Washington, oznamuje, že Mount Stromlo Abell Cluster Supernova Search tým (cf. IAUC 6639) objevil tři nové supernovy. SN byly objeveny na V a R CCD snímcích exponovaných S. Sabinem na Mount Stromlo 1.27-m teleskopu (+ Macho Camera):

SN Datum UT  (2000.0)  V Offset

1998dy srp. 1 4 29 54.24 -61 12 43.1 19.0 –

1998dz září 3 3 20 58.18 -41 05 22.8 18.5 –

1998ea září 6 4 33 46.59 -61 35 20.4 19.5 5".9 W, 1".5 N
Supernovy 1998dy a 1998ea jsou v blízkosti kupy Abell 3266. U supernov 1998dy a 1998dz není patrna mateřská galaxie. SN 1998dy je také zachycena na snímcích z 22., 28. srpna a 9. září. Nyní její jasnost klesá; Následná kontrola starších snímků ukázala, že byla také zachycena na snímku z 14. července (V hv. vel. kolem 19.0 mag), ovšem na podobných snímcích z 16. března 1998 (limitní V hv. vel. asi 20.5 mag) a 13. dubna (limitní hv. vel. asi 20 mag) zachycena není. SN 1998dz je v blízkosti kupy Abell 3122 a byla potvrzena na snímcích z 6. září. Zdá se, že svou jasnost zvyšuje. Na podobných snímcích z 14. července (limitní V hv. vel. asi 20.0 mag) a 22. srpna (limit V kolem 21.0 mag) zaznamenána není. SN 1998ea byla potvrzena snímkováním z 9. září a také se zdá, že zjasňuje. Na snímcích z 28. a 31. srpna (limitní V jasnost asi 20.5 mag) zachycena není. Hledací mapky jsou k dispozici na http://msowww.anu.edu.au/~reiss/Abell_SNSearch/.

(podle IAUC 7015 z 17. 9. 1998 přeložil DH)


SUPERNOVA 1998eb V GALAXII NGC 1961


W. D. Li, M. Modjaz, E. Halderson, T. Shefler, J. Y. King, M. Papenkova, R. R. Treffers a A. V. Filippenko, University of California, Berkeley, oznamuje objev supernovy v galaxii NGC 1961 v rámci projektu Lick Observatory Supernova Search (cf. IAUC 6627) pomocí 0.8-m Katzman Automatic Imaging Telescope (KAIT). SN 1998eb byla objevena a potvrzena na CCD snímcích (bez filtru) exponovaných 17.5 UT a 19.4 UT září (CCD jasnosti bez filtru asi 17.8 mag). Objekt se nachází na souřadnicích  = 5h42m12s.02,  = +6922'26".3 (2000.0), což je asi 38".8 východně a 17".0 jižně od jádra galaxie NGC 1961. KAIT snímek galaxie NGC 1961 získaný 9.2 UT března neukazuje na pozici SN 1998eb (limitní dosah asi 18.5 mag) žádnou hvězdu.

(podle IAUC 7016 z 19. 9. 1998 přeložil DH)

NOVA V GALAXII M31

E. Halderson, T. Shefler, M. Modjaz, J. Y. King, M. Papenkova, W. D. Li, R. R. Treffers a A. V. Filippenko, University of California, Berkeley, oznamují objev novy v galaxii M31 (NGC 224) v rámci projektu Lick Observatory Supernova Search (cf. IAUC 6627), který využívá 0.8-m Katzman Automatic Imaging Telescope (KAIT). Nova byla objevena a potvrzena (hv. vel. na CCD snímcích bez filtru 17.8 mag) CCD snímkováním 15.3 UT září a 16.3 UT září. Souřadnice nového objektu jsou  = 0h42m46s.6,  = +4114'50" (2000.0; pro nedostatek blízkých hvězd byla tato pozice určena jako relativní vůči NED pozici jádra galaxie M 31). Pozice odpovídá 26" východně a 78" jižně od jádra galaxie. KAIT snímek galaxie M31 z 31.3 UT srpna neukazuje na pozici novy žádný objekt do 19.0 mag.

(podle IAUC 7015 z 17. 9. 1998 přeložil DH)

PRACHOVÝ MRAK BY MOHL SKRÝVAT JINOU RODINU PLANET


Obrovský prachový mrak, který je vzdálen stovky světelných let od Země může být skrýší pro narození nové planety na vzdálené dráze kolem umírající hvězdy, která by měla mnoho rozdílného oproti naši sluneční soustavě.

Objev ukazuje, že planety se mohou tvořit kolem hvězd v jakémkoli věku. To tedy může znamenat, že planet ve vesmíru bude mnohem více než astronomové předpokládali.

"Podívám se na to a řeknu - hmm planeta se může formovat v jakémkoli místě ve vesmíru. Možná, že i pod naším nosem!" Tento výrok pronesla Susan Kleinmannová z univerzity v Massachusetts.

Tajemný mrak, který je větší než naše celá sluneční soustava byl zjištěn astronomem Michaelem Jurou a Jeanem Turnerem z kalifornské univerzity v Los Angeles. Objev byl publikován v časopisu Nature.

Planety se pravděpodobně tvoří, když otáčející se mraky prachu a kamení se pod vlivem gravitace smršťují. Astronomové v objeveném mraku zjistili neviditelný elektromagnetický prachový zářič.

Vědci teď začínají objevovat planety mimo naší sluneční soustavu. Nalezli ve vesmíru více než 12 planetárních systémů. Několik z nich jsou blízké pulzary nebo starší hvězdy, které vydávají pulsy na radiových vlnách. Ale nejvíce je jich spojeno s mladými hvězdami.

Záhadný prachový mrak by měl skrývat planetu odpovídající hmotnosti Jupiteru nacházející se v blízkosti hvězdy HD44179, ve vzdálenosti okolo 1100 světelných let od Země.

Astronomové byli překvapeni, že prachový mrak je 1600 krát dál od hvězdy než je u nás Země od Slunce. V naši sluneční soustavě jsou planety blíže ke hvězdě a nacházejí se v "rozkvětu svého života". Na planetách, které jsou dál od hvězdy se nevytváří vhodné podmínky pro vznik života.

UCLA astronomové uznali, že přítomnost mraku tak daleko od staré hvězdy může naznačovat existenci neviditelné hvězdy. Jiní astronomové také nejsou jisti danými zjištěními.

"Není mnoho pozorování tohoto druhu objektu na této vlnové délce," řekl David Koerner, astronom z univerzity v Pennsylvanii. "Nevíme jestli je to neobvyklé nebo typické."

(podle zprávy CNN z 10.9.1998 připravil PH)

GALILEO ZJISTIL, ŽE PRSTENCE KOLEM JUPITERU TVOŘÍ VYVRŽENÝ PRACH Z MALÝCH MĚSÍCŮ

Douglas Isbell, Headquarters, Washington, DC

Jane Platt, Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, CA

David Brand, Cornell University, Ithaca, NY
Jupiterův spletitý systém prstence je tvořen prachem, který byl vymrštěn dopady meteoroidů na čtyři malé vnitřní měsíce obří planety. K tomuto názoru dospěli vědci, kteří studují data z kosmické sondy Galileo. Snímky, které poslala sonda Galileo také ukazují vnější prstenec jako dvojitý a obě části jsou vzájemně propleteny.

Zjištění bylo vědci z Cornell University, Ithaca, NY, a National Optical Astronomy Observatories (NOAO), Tucson, AZ, oznámeno na news brifingu, který probíhal na Cornellově univerzitě.

"Nyní již známe zdroj jupiterova systému prstence a víme jak funguje," řekl astronom z Cornellovi univerzity Dr. J. Burns, který poprvé detailně analyzoval prstencový systém planety. Jeho kolegové byli Maureen Ockert-Bell a Dr. J. Veverka (Cornell univ.) a Dr. M. Belton (NOAO).

"Prstence jsou důležitou dynamickou laboratoří, která nám dává možnost nahlédnout do procesů, které probíhali před miliardami roků, kdy se sluneční soustava formovala z protoplanetárního disku prachu a plynu," vysvětluje Burns. Kromě toho, podobné, slabé prstence pravděpodobně mají ostatní obří planety s mnoha malými měsíci v naší sluneční soustavě. "Očekávám, že podobné procesy uvidíme u Saturna a ostatních gigantických planet," říká Burns.

Koncem sedmdesátých let dvě kosmické sondy Voyager odhalily poprvé strukturu jupiterových prstenců: zploštělý hlavní prstenec a vnitřní mrak - podobající se prstenci, nazvaný halo. Obě složky jsou tvořeny z malých tmavých částic. Na jednom z Voyagerových snímků je i náznak třetího, slabšího, vnějšího prstence. Nová data z Galilea naznačují, že tento třetí prstenec, známý jako prstenec pavučinový, nazvaný tak pro svou průhlednost, je složen opět ze dvou prstenců. Prstence jsou spleteny jeden v druhém a oba jsou složeny z mikroskopických zbytků malých měsíců Amalthea a Thebe.

"Poprvé v historii můžeme pozorovat mez pavučinového prstence pocházející z Amalthe a Thebe. Nyní se domníváme, že hlavní prstence pochází z Adrastea a Metis," říká Burns. "Struktura pavučinových prstenců byla zcela nečekaná," dodává Belton. "Tyto snímky přináší jeden z nejvýznamnějších objevů v rámci celého projektu snímkování se sondou Galileo."

Během tří obletů Jupiteru v r. 1996 a 1997 získal Galileo tři tucty snímků prstenců a malých měsíců. Čtyři měsíce ukazují "bizardní povrchy nedefinovatelného složení, které je velmi tmavé, červené a silně kráterované od impaktů meteoroidů," dodává Veverka. Prstence obsahují velmi drobné částice, což vypadá jako by povrch byl pokryt tmavými, červenými částicemi. Na rozdíl od saturnových prstenců není u jupiterových žádná známka ledu.

Vědci se domnívají, že prach se do prstenců dostal vymrštěním z malých měsíců během dopadu meziplanetárních meteoroidů či fragmentů komet a asteroidů, které byly silně urychleny mohutným jupiterovým gravitačním polem. Malé měsíce jsou dosti zranitelné cíle, protože se nachází relativně blízko obří planetě.

„Rychlosti jsou při těchto dopadech meteoroidů natolik vysoké, že vlastní meteorid je zabořen hluboko do měsíce, poté se vypaří a exploduje. To zapříčiní, že zbytky z něj jsou vymrštěny s tak vysokou rychlostí, že převyšuje únikovou rychlost z povrchu měsíce," říká Burns. Jestliže průměr měsíce je příliš velký, prachové částice dostatečnou rychlost k uniknutí z jeho gravitačního pole nezískají. K tomuto účelu se nejlépe hodí měsíce o průměru osm kilometrů s dráhou, která leží právě na okraji hlavního prstence. Takovým ideálním měsícem je Adrastea.

Jakmile jsou prachové částice z měsíce vymrštěny, vstoupí na dráhu velmi podobnou jejich původním satelitům - co se týče velikosti, tak i nepatrným sklonem vůči jupiterově rovníkové rovině. Sklon dráhy kolem rovníku planety kolísá, podobně jako se točí obruč kolem těla osoby. Tyto těsné dráhy u planety kolísají dozadu a dopředu pouze po několik měsíců.

Jupiterův průměr je přibližně 143000 km. Prstence začínají 92000 km od středu planety a táhnou se do vzdálenosti asi 250000 km od planety.

Sonda Galileo již krouží kolem Jupitera a jeho měsíců po 2.5 roku a nyní je asi uprostřed dvouleté, prodloužené mise, známé jako Galileo Europa Mission. Sonda je řízena z JPL pro NASA Office of Space Science, Washington, DC. JPL je oddělení Caltechu, Pasadena, CA. Nové snímky a další informace o tomto objevu Galilea jsou k dispozici na internetu na WWW stránkách: http://www.jpl.nasa.gov/galileo nebo na Cornell website: http://www.news.cornell.edu/releases/sept98/jupiter_rings.html. Obrázky k článku přineseme v příloze příštích EAI. Přílohy EAI jsou také k dispozici přes Internet na ftp://astro.sci.muni.cz/prilohy.

(podle informací NASA 98-167 z 15. 9. 1998 přeložil DH)

INŽENÝŘI ZNOVU ZÍSKALI VLÁDU NAD SONDOU SOHO


Don Savage, Headquarters, Washington, DC

Bill Steigerwald, Goddard Space Flight Center, Greenbelt, MD

Franco Bonacina, European Space Agency Headquarters, Paris, France
16. září pracovníci řídícího střediska získali opětovně kontrolu nad sondou Solar and Heliospheric Observatory (SOHO). Stalo se tak po sérii přímých příkazů k sondě, aby zapálila korekční motory a obrátila sebe a své sluneční panely přímo ke Slunci.

Letový tým tento úspěšný manévr, nazývaný "attitude recovery", oznámil 16. září v 14h29m EDT. Poprvé od 24. června tak byla společná mise European Space Agency (ESA) a NASA řízena z pozemských řídících center.

"Je to velký krok směrem k postupnému plnění plánu obnovy sondy SOHO," říká Dr. J. Credland, vedoucí činitel vědeckých projektů ESA. "Nikdy jsme si nebyli zcela jisti, že budeme moci sondu nasměrovat ke Slunci. Chtel bych blahopřát týmu ESA-NASA i našim průmyslovým smluvním partnerům, kteří se o to zasloužili."

"Je to nejlepší zpráva, kterou jsme po dlouhé době od SOHO týmu dostali," říká Dr. G. Withbroe, ředitel Sun-Earth Connection science týmu z NASA Headquarters, Washington, DC. "Navzdory ponurým posledním dnům, které nastaly po ztrátě kontaktu ze sondou, jsme stále doufali, že vynalézaví lidé z týmu mohou sondu zachránit. Ještě ale stále nevíme, jestli přežily vědecké přístroje. Tohle nám ale dává naději."

"Nyní začneme s celkovou kontrolou všech systémů na sondě a vědeckých přístrojů," říká Dr. B. Fleck, vědecký pracovník SOHO z ESA. "Krok za krokem budeme konzultovat s 12 vědeckými týmy v Evropě a USA, s těmi, kteří přístroje poskytly. V některých případech byly přístroje vystaveny horku či chladu 100C. Osobně jsem opatrně optimistický, že SOHO bude moci znovu používat většinu ze své vědecké kapacity pro pozorování Slunce."

SOHO pracuje ne speciálním bodě, vzdáleném 1.5 miliónů km na Slunci přivrácené straně Země. Kosmická sonda byla postavena mezinárodními týmy v Evropě a nese Americké i Evropské přístroje. NASA sondu SOHO vypustila a má odpovědnost za řízení prostřednictvím Goddard Space Flight Center, Greenbelt, MD.

Po vypuštění sondy 2. prosince 1995 SOHO udělala přímo revoluci ve sluneční vědě. Zejména tím, že má speciální schopnost pozorovat simultálně vnitřek a atmosféru Slunce, částice slunečního větru a heliosféru. Další úžasné objevy sonda učinila ohledně toků plynu uvnitř Slunce a magnetického pole. SOHO také dělala jakéhosi strážce Slunce, který nás včas informoval o erupcích, které by mohly ovlivnit Zemi.

V dubnu 1998 vědci SOHO oslavili dvouleté výročí mise a bylo rozhodnuto o prodloužení činnosti až do roku 2003. V tomto čase by SOHO mohla sledovat vzrůstající sluneční aktivitu, vzrůstající počet slunečních skvrn v době maxima kolem r. 2000. Sonda navždy zůstane vlajkovou lodí ze všech sond, včetně ESA/NASA Ulysses a Cluster II mise.



Více detailů o operacích a samotné SOHO naleznete na Webu: http://sohowww.estec.esa.nl a http://sohowww.nascom.nasa.gov. (podle informací NASA 98-168 z 17. 9. 1998 přeložil DH)
(D. Hanžl a P. Hájek)



База данных защищена авторским правом ©shkola.of.by 2016
звярнуцца да адміністрацыі

    Галоўная старонка